Ohlížíte se někdy zpět?

Úterý v 19:51 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Ještě si dobře vzpomínám na dobu, kdy jsem s rukopisem Dnes se neproměňuj, který obsahoval dvě kratší novelky, obesílala nakladatelství a kdy přítel přišel s tím, že se na trhu objevilo samizdatové vydavatelství Knihovnička. Kdybych měla tolik zkušeností, jako mám teď, postupovala bych od samého začátku docela jinak.
Zaprvé bych koncipovala dopis nakladatelům docela jinak, posílala bych ukázky a synopsi, novelky nevydávala společně, ale každou zvlášť, za druhé bych si sehnala několik betačtenářů a korektorů, za třetí bych sehnala ilustrátora na pořádnou obálku, za čtvrté...

Jenomže člověk se nerodí naplněn zkušenostmi a myslím, že určité záležitosti chtějí svůj čas a logický vývoj.


Hladových přání se od září prodalo cca 260 (pro fandy na Facebooku: už jsem vyzvěděla údaje za listopad :-D), což je oproti 50 Dnes se neproměňuj (3 roky) a 30 Branou snů (2 roky), docela jiné kafe. (V rámci mého mikrosvěta, s vědomím, že jsem štěně a starým veteránům se nemohu rovnat.) Já ovšem pochybuji, že kdybych začala svou "kariéru" Hladovými přáními a neodřela si to s malonáklady a zprvu zapadlým blogem, kde jsem je prezentovala, narazila bych si s kulíškem hezky čenich.

Proto když jsem na konci minulého týdne balila soutěžní Brány a kroutila hlavou nad tím, jak jsou po formální stránce nedotáhnuté, uvědomila jsem si, kolik jsem se toho o knihách, jejich vydávání a prodeji za poslední dva roky naučila.

Jak se budu za dva roky dívat na Hladová přání? Za deset let?

Hladová přání


Jak tak sepisuji Vílí kruhy, ve kterých se vracím do světa Podmoří a za starými známými tvářemi, uvědomuji si, že stejně jako jsem při psaní Dnes se neproměňuj lítala v textu sem a tam, aniž bych řešila formu, dnes mám spíš problém omezit svůj perfekcionalismus a nehorázné pedantství, které jsem si ve vztahu k textu vytvořila.

Víte, kolikrát jsem měla chuť se vším seknout? Těžko dokážu vyjádřit slovy, proč jsem to nikdy neudělala, proč se po každém kopanci otřepala a po každém úspěchu si nějaký ten kopanec uštědřila sama, abych se přestala nablble usmívat a vrátila se k práci.

No a pracovat na sobě skutečně potřebuji. Nevěřím, že mi bylo dáno více talentu než komukoliv jinému, dokonce si myslím, že jsem měla pěkně mizerný základ.Vlastní snový svět má vymyšlený každé druhé dítě a ten můj v základu nebyl o nic horší ani lepší.
Jsem jenom od přírody drzá a neoblomná.
Nevidím jiný důvod, proč bych měla tu sílu učit se všechno od píky.
Tou píkou myslím nejpíkovatější píku.

Ze své první slohovky v primě na gymnáziu jsem měla za pět.

Ohlížíte se někdy zpět?
V tom případě neklesejte na duchu,

Temnářka
Počet komentářů: 16
 

Další články