Oslavy zimního slunovratu

9. ledna 2009 v 21:21 | Tereza Matoušková
aneb
Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce;
kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce.

Vánoce. Okna plná vysmátých altruistů Santů, v každém obýváku povinně nechutně přezdobený smrček, v plechové cele plné studené vody čeká nebohý vězeň kapr na brutální popravu kladivem. Pokud máte, stejně jako já, plné zuby "konzumních" Vánoc, zvu vás na pouť za skutečným smyslem těchto kouzelných svátků.

HURÁ KE KOŘENŮM

Jednadvacátý prosinec, tedy Zimní slunovrat, pro Kelty svátek Yule (ze skandinávštiny - Kolo), nazýván též Alban Arthuan (Artušovo světlo), Midwinter, Geimhridh nebo Modranicht (Matka noc). Z astrologického hlediska nejkratší den v roce, pro Kelty jeden ze svátků ohně. Byl považován za čas zvýšené plodnosti (podobně jako kupříkladu Samhain nebo Beltan - staří Keltové si prostě vždycky našli záminku). Asi nejznámnějším zvykem, dodnes hojně praktikovamým v Irsku a Skotsku, je pálení Yulského polena. Zapálilo se v den slunovratu pomocí zbytků polena z minulého roku a nechalo se hořet 12 hodin. Staří Keltové si tím zajišťovali, že se zmírající Slunce znovu vrátí na zimní oblohu. Zdobení stromečku (živého!) je původně pohanským zvykem. Pestrobarevné předměty rozvěšené všude možně po větvích, nejčastěji borových, měly symbolizovat nebeská tělesa (Slunce, Měsíc, hvězdy) a ty pak duše lidí, zemřelých v právě končícím roce. Nebylo by nádherné, kdyby každá ozdoba, co pověsíte na stromeček, symbolizovala nějakého vašeho zesnulého blízkého? Hned by bylo méně rozbitých baňek...
Každé malé dítě se na Vánoce těší, a to zejména kvůli dárkům - tato tradice se zřejmě vyvinula ze zvyku obětovávat o svátcích bohům různé drobnosti, například zbytky jídla. I některé symboly kolem Santy Klause pocházejí od Keltů - jeho elfové jsou keltské bytosti Děti lesa a jeho soby bych si spojovala s parohatým bohem Cernnunem.

MENŠÍ APOKALYPSA JMÉNEM KŘESŤANSTVÍ

Celá ta nešťastná deformace starých zvyků začala tím, když ve 4. století bylo papežem Juliem ustanoveno, že oslavy narození Krista připadnou na období zimního slunovratu. Když se inkvizici nepodařilo vymýtit pohanské oslavy návratu slunce, musela se spokojit s postupným prolínáním pohanských a křesťanských tradic.
Město Řím slavilo poprvé podle dochovaných pramenů Kristovo narození 25. prosince 354. Latinský název pro vánoce je natavitas (narození), natalis dies (den narození). Český výraz Vánoce pochází nejspíše ze staroněmeckého Wihnahten (wiha - světit, nacht - noc). Nenápadným oslím můstkem jsem se tak dostala až do naší milované vlasti. Asi se nemusím rozepisovat o lodičkách z vlašských ořechů, krájení jablek, lití olova, házení pantoflem po nečekaně příchozích. Za zmínku snad stojí starý zvyk nezadaných venkovských děvčat třást bezem. Vdala se tam, odkud se ozval štěkot psa (jakou souvislost má pes a bez se mě neptejte).

ZUBATÁ SE RADUJE

Na Šumavě lidé o štědrovečerní večeři pozorovali hru světel a stínů vrhanou svíčkami a hledali svůj stín. Kdo nenalezl, do roka zemřel. Po štědrovečerní večeři až do půlnoční mši se nesmělo chodit na pole. Porušení zákazu samozřejmě znamenalo smrt.
Jak je všeobecně známo u štedrovečerního stolu musí sedět vždy sudý počet stolovníků - lichého by si odvedla Smrtka (jak by asi určila, který z nich je ten lichý?!). Stejný osud čeká toho, kdo nepočká na ostatní a vstane od večeře dřív. Mám pro vás přátelskou radu: slavte Vánoce v pohanském stylu, máte větší šanci na přežití.
Přeji všem křesťanům, satanistům, novopohanům i ateistům příjemné svátky!

Použité zdroje:
Valburga Vavřinová, Malá encyklopedie Vánoc, Libri, 2002
Nigel Pennick, Rok, tradice a svátky, Rider, 1994
stromek
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama