úryvek z novely Dnes se neproměňuj

30. března 2009 v 19:03 | Tereza Matoušková
Přes tvář ji bolestivě šlehla trnitá paže větve. Margeit se s rozčíleným syknutím vymanila z hustého podrostu. Za ní mezi kmeny blikal jejich táborový oheň. Lezavý noční chlad se vší drzostí pronikal pod kůži.
"Krinaxi!" odvážila se čarodějka pisklavě zavolat. Tma to slovo pohltila bez odpovědi. Margeit okamžik napjatě naslouchala, než se za mihotavého magického svitu, linoucího se jí z prstů, váhavě vydala dál.
Tlející pařezy tlumeně fosforeskovaly, vydávaly zemitý puch. V příšeří mrkl jantar očí.
"Krinaxi," špitla Margeit s nadějí v hlase. Přidala trochu kouzelného světla. Mezi vykotlanými kořeny staré robnice se ježil temný stín. Cenil zuby a vrčel. Mladé ženě se rozklepala kolena. Z křoví vyrazí obrovité zvíře, rozsápe nejbližšímu útočícímu mágovi hrdlo. Vystříkne krev v rudém gejzíru. Mrtvola se snese k zemi. Vlkodlak se obrátí, od úst mu kape šarlatová pěna. Jejich pohledy se střetnou. Teď po mě skočí a..., pomyslí si Margeit a v obraně ukročí. Neskočí, vrhne se na nejbližšího z mužů, co ji napadli.
"Neublížíš mi," zašeptala. "Tenkrát na pahorku nad Peroune... vraždil jsi jenom, abys mě chránil." Byl tak obrovský. Přibližoval se těžkými dopady drápatých tlap. Nerozumí mi... nemůže. UTÍKEJ! Stála na místě jako solný sloup, bohyně života, jež složila všechny zbraně a teď jen čeká, až po ní smrt skočí.
"Prosím." Z vlkodlakova hrdla to zachrčelo a kolos ji povalil do zetlelého listí. Margeit to vyrazilo dech a zmrazilo zoufalý výkřik, deroucí se jí z hrdla. Němá dívčí ústa se rozevřela proti stropu z větví nezúčastněně přihlížejících stromů.

***

Už téměř cítila stisk vlkodlačích čelistí kolem svého útlého hrdla. Pevně stiskla víčka. Zamrkala a opatrně pootevřela oči. Vlkodlak se nad ní skláněl a měřil si ji dychtivým pohledem. Pronikavě funěl. Sklonil čenich k hraně čarodějčiny brady. Margeit tiše vypískla. Ucítila vlhký dotek hrubého zvířecího jazyka. Stiskla drkotající zuby. Natáhla ruce k napůl humanoidnímu, napůl zvířecímu trupu, pročísla prsty hrubou strst. Jemně ho k sobě přitáhla. Vlkodlak se jí v náruči třásl.
"Hodné zvířátko. Moc hodné zvířátko," vrněla mu do kornoutovitého ucha. Přejížděla mu bříšky prstů po páteři až nahmatala... Oháňka?! Mě snad trefí! Ozval se zvuk trhané látky, jak vlkodlakovy drápy tvořily do Margeitina korzetu díry.
Margeit se vzepřela, překulila se na vlkodlaka a nechala zbytky svých šatů sklouznout do šedomodré vlněné kupky mezi kořeny stromů. Zamlžení mysli, zrychlený dech, horkost. Hruď, břicho, stehna pokryté dlouhými pesíky, ohýbajícími se pod dotekem ženské dlaně. Krinax zasténal a křečovitě jí zaryl drápy do zad, když pevně stiskla to, co nahmatala pod pánevní kostí. Vlkodlakovi kapaly z pootevřené mordy sliny, stékaly jí v čůrcích po prsou, studily v podpaží. Opatrně jej do sebe navedla. Napjala se v předtuše bolesti. Zaťala zuby do rtu. Tělem jí proběhla slastná úleva. Uvolnila se a její nezkušené tělo se nechalo vést. Vykřikla, když...
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bublinka bublinka | 22. května 2010 v 22:04 | Reagovat

takhle navnadit čtenáře....docela ráda bych si to přečetla ;-)

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 24. května 2010 v 0:57 | Reagovat

Děkuji, za přívětivý komentář. Odkazy na e-shop máš v mailu. :-)

3 chillychilly chillychilly | Web | 25. února 2011 v 3:06 | Reagovat

To bylo...zajímavé. Ještě teď jsem v šoku, že jsem se konečně odhodlala přečíst něco, co hrubě zavání (a nejen to) zoofilií. Do teď jsem se tomu vyhýbala a četla jenom to, kde se vyskytovala v náznacích, každopádně myslím, že něco takového bych si určitě ráda přečetla. Dám si to na seznam knížek, po kterých se poohlédnout. :-)

4 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 25. února 2011 v 3:13 | Reagovat

[3]: Děkuji, to mě moc těší. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama