Pravda ptáka Noha

1. května 2009 v 18:27 | Tereza Matoušková |  Archiv

Téma: Za pravdu je různá sazba - jednou pomník, jednou vazba.

Kam se člověk podívá, vidí podivné modré vlaječky s hvězdičkami. Na všech vládních budovách, v televizi, nakreslenou na autech Kovosteelu, za chvíli ji vyvěsí i na veřejné záchodky. Celá naše pravda je určována modrými vlaječkami, stejně jako dřív byla určována červenými se srpem a kladivem, červenými s pokrouceným křížem nebo fialovými se žlutými puntíky.

Za sto let bude třeba trestné vyslovit nahlas Evropská unie, stejně jako dnes se zavírá za přílišné zvedání pravé ruky a pokřikování nacistických hesel. Děti ve školách se budou učit o Stalinovi a Hitlerovi stejně jako my dnes o Alexandru Makedonském - prostě velký dobyvatel, po jeho smrti se říše rozpadla a co? Koneckonců byl vůbec Alexandr lepší než nějaký diktátor z dvacátého století?

Možná přijde další světová válka, jejíž hrůzy přehluší hrůzy všech předešlých a všichni diktátoři na S a H se stanou pouhými cínovými vojáčky ve stínu jiných. Po té válce se přeživší lidé znovu obrátí k víře, ovšem ne v Boha, ale v ptáka Noha. Potom bude jediná pravda - pravda ptáka Noha, že stvořil vesmír a že má na hlavě osm pírek, což jsou vlastně antény. Jimiž přijímá televizní vysílání. I takový stvořitel vesmíru si rád oddechne u televize. Nejradši má animované seriály.

Kdybych dneska hlásala pravdu ptáka Noha, byla bych jistě považována za blázna. Stejně tak by byl považován za vyšinutého někdo, kdo by ve starověkém Egyptě někdy dvatisíce let před naším letopočtem hlásal, že Ježíš nás všechny spasí.

Takže ať už věříme v pravdu Hitlerovu, Stalinovu, Ježíšovu, pravdu Evropské unie nebo ptáka Noha, je důležité nechat si ji pro sebe. Ono je sice moc hezké nechat se teď upálit, pověsit nebo v lepším případě zavřít a za sto-dvěstě let být oslavován, ale co z toho teď člověk má. Navíc pravda je tu od toho, aby se překroutila. Myslím, že i Ježíš by se na to ukřižování vykašlal, kdyby věděl, co se s jeho vcelku mírumilovným učením v průběhu věků stane. Radši by si zašel s apoštoly na pivo nebo nějaký jiný mok - co já vím, co se v té době pilo.

Dalším do očí bijícím příkladem překroucené pravdy a člověka napřed zatracovaného a pak oslavovaného je Jan Hus. Pohodový tlouštík, co dostal ohnivou nadílku už v červenci a to jen proto, že si dovolil říkat, co si myslí, nahlas. Taky se na to mohl vykašlat. Pak by se neříkalo husitství, ale třeba želivství nebo žižkovství, čí pohůňkovství, protože by se našel nějaký šílenec Pohůňka, co by se nechal upálit místo Husa.

Co tedy člověka nutí říkat pravdu? Co mě nutí vypisovat tu své názory. Takový pocit, že prostě musím. Možná nějaký tajemný zásah ptáka Noha.
Tereza Matoušková
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama