Prohýřená noc

17. prosince 2009 v 0:03 | Tereza Matoušková |  Poezie
Smála ses mámení, tomu sladkému nic,
co vzalo tě z náručí jistoty a vrhlo do temnot.
Svíjela ses slastným pokušením,
co tahalo tě za koneček culíku,
a pak tě svléklo.
Jak divoké zvíře cvaklo tesáky v chmýří,
kam se nekouká
a rozervalo šňůrky tvých kodexů a kalhotek.

Ve víru vášně líbala ses s cizím - přece svým,
za oknem cvrlikali ptáci, ti hloupí poslové dne,
ale byli dávno po sezóně, protože za okny sněžilo,
tys cítila, jak do tebe vniká mráz,
něčí větev vábení
a stvoly stvoření, co nejsou vidět,
neexistují a nebudou.
Nakonec možná vzpomněla sis na něj.
Toho předtím a vždy předtím,
na jeho šepot a něhu.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama