21. června 2010 v 17:51 | Tereza Matoušková
|
To jsem tak jednou jela tramvají, na klíně položenou čerstvě půjčenou knížku. Už už jsem se chtěla dát do čtení, když tu si ke mně přisedl zprvu nenápadný padesátník a povídá:
"Můžu se zeptat, co to čtete?"
Váhavě jsem ukázala obálku. Nemám se starší generací dobré zkušenosti, co se fantasy týče.
"Jó, Kolo času," překvapil mě, "z toho jsem přečetl tři díly a nechal jsem toho. Je to pořád dokola to samé. Inu, jsem zvědavý, jak se vám to bude líbit."
Už se dále nebudu rozepisovat o tom, kolik knížek mi tento "fantasy děda" doporučil a kolik naprosto zavrhl, ani o tom, jak mi zvedl náladu, podstatné je, že měl pravdu. Kolo času je možná známá a úspěšná fantasy série, ale rozhodně dvakrát invenční není.
Úprk z Emondovy Role (temní jezdci a prchající vesničané/hobiti - co mi to říká?), čarodějky Aes Sedai, plavba na Spršce... a vrchol vší kreativity - břehy řeky A-něco zdobí sochy králů, vytesané do okolních skal (hmmm... že by Pán prstenů?) ... to vše už tu jednou bylo - a lépe.
Není to špatná knížka - jen místy prostě nudí. Já osobně už jsem přecpaná klasickými "travel story" a děj typu "šli tam a tam a pak šli tam a tam a potkali toho a toho" už mě nemá čím uchvátit.
Pokud se vyžíváte v monstrózních cyklech nebo máte rádi fantasy jako je Hrad lorda Valentina, Zelazného Amber nebo obří mečopravdoidní série Terryho Goodkinda, bude se vám Jordanovo Oko světa líbit. Jinak sáhněte raději po něčem kratším.
Důvod, proč prostě bnemám rád "klasickou" fantasy.