... a protože nejtěžší překážky jsou ty naše vlastní

16. srpna 2010 v 15:23 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Vždycky jsem se nejvíc bála toho, že svět, který jsem si vysnila, zemře se mnou. Trnula jsem hrůzou, když jsem jen pomyslela na to, že jednou nebude žádné Podmoří, žádný Femorian, Atalan, Zorena... prostě nic. Proto jsem vlastně začala psát. Ne kvůli tomu, abych se stala spisovatelkou, ne kvůli penězům nebo slávě nebo kvůli řemeslu samotnému a lásce k písmenkům, prostě jen proto, abych uchovala své sny živé. Jenže potom přišli první kritiky, první odezvy a nápady na zlepšení a já se stala pokorným oslem, který se snaží všechno přepsat a vylepšit jen proto, aby se to líbilo čtenáři. Samozřejmě, naučila jsem se spoustu věcí a nejlepší učebnicí je začínajícímu spisovateli negativní kritika, já se ale nechala cizími názory příliš ovládnout. Zapomněla jsem na primární důvod, proč to všechno dělám, a snažila jsem se strojově dřít a dřít až do úmoru. Dokonce jsem jednu dobu přestala psát podmořské povídky, protože jsem si myslela, že je nezasvěcený čtenář nemůže pochopit. Jenomže tomu je konec.

Miluji tě, ale seru na tebe, nezasvěcený čtenáři.

Vzpomínám si, jak jsem jako třináctiletý outsider marně snažila vecpat do našeho třídního kolektivu. Měla jsem strach, že zůstanu sama. Nakonec se ve mně něco zlomilo a já se na to vykašlala a vydala se svou vlastní cestou. Až v té chvíli, se ke mně několik lidí připojilo. To, že se zbytek klepal na čelo, kdykoliv jsem vlezla do třídy v černých hadrech (každé ráno) už mě tak netížilo. Úplně stejně kašlu na čtenářskou masu, protože mi přeci nikdy nešlo o to vydávat knihy velkým nákladem a obskakovat tísíce fanoušků. Stačí, když se najde na světě někdo, kdo bude mít ze Zoreniných nových bot stejnou radost jako Zorena samotná, kdo se zasměje Atalanovým eskapádám, kdo bude mít rád Femoriana a Kerdeu.
Neznamená to, že se budu smrti bát o něco míň. Jenom se mi bude odcházet lépe, když budu vědět, že tu po mě něco zůstane. Že to zní klišovitě? Ať si.
Na náhrobku J.R.R. Tolkiena nalezneme jména Berena a Lúthien. Docela mi záleží na tom, aby na tom mém náhodný kolemjdouí nalezl jména mých hrdinů. Tak nějak ke mně patří víc, než moje ruce a nohy. Postará se o to potom někdo? Prosím.
Teď ještě ale nemůžu umřít. Sága o Podmoří je dlouhá a noci mi přijdou tak krátké. Čeká mě spousta práce a nikdo jiný ji neudělá. Neudělá ji tak dobře jako já.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lintu Lintu | Web | 16. srpna 2010 v 15:31 | Reagovat

Já sice žádnou knížku nenapsala. Ale žít jen do počtu je podlě mě hrozný. Každej nemůže něco dokázat. Ale každej se o to může snažit. A myslím že na tebe se nezapomene, ani na tvůj svět....
PS.: Lidi ve škole jsou stádo. Nemaj vlastní mozky. Dobře si udělala.

2 Yone Yone | Web | 16. srpna 2010 v 16:08 | Reagovat

Ani nevíš, jak mi tahle tvoje slova zní povzbudivě. Opravdu...
Tedy, cítím to stejně. Nepíšu kvůli slávě a penězům- sama nevím, zda někdy něco vydám, i když bych si to přála a psaní se u mých čiností drží hned za kreslením- ne-li na stejné úrovni, akorát to není vidět, protože nic nedávám na blog. XD
Chci, aby moje příběhy žili... Miluju svoje příběhy. Píšu kvůli mým postavám a příběhům samotným.

A ve třídě jsem taky docela outsider. XD Né že bych vyčnívala, já jen spíš vůbec nejsem vidět. Ne že by se na mě někdo díval zle- na mě se prostě nikdo ani nedívá. Jsem trochu neviditelná, přijde mi. A mluvím jen občas s lidma z oboru a nikdy o ničem nějak moc duchaplném.

3 Sikar Sikar | Web | 16. srpna 2010 v 16:14 | Reagovat

Průměrný současný čtenář je debil. Pro ně píší autoři bezmozkových bestsellerů o ničem.
Kdo klesne k tomu, aby psal pro hloupé masy, ten ať nepíše. Raději psát pro pár lidí, ale něco skutečně zajímavého.

4 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 16. srpna 2010 v 16:34 | Reagovat

Děkuji moc za vaše komentáře, moc jste mě potěšili!

[1]: Přesně tak Lintu! Hlavně se nepřestávat snažit!

[2]: Moc by mě tvoje příběhy zajímaly. Pokud jsou aspoň z poloviny tak dobré, jako tvé kresby, tak by to bylo úplné pošušňáníčko. ;-)

[3]: Taky si myslím. Bohužel autoři zajímavých textů momentálně musí zmírat hladem. :-(

5 Skeeve Skeeve | E-mail | Web | 16. srpna 2010 v 17:15 | Reagovat

Není moc brzy myslet na smrt? ;) Před svou smrtí se může Tvůj sen stát i snem ostatních - a to díky Tobě... ;-)

6 matanov matanov | Web | 16. srpna 2010 v 17:30 | Reagovat

Toužíme po nesmrtelnosti...

7 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 16. srpna 2010 v 17:43 | Reagovat

[5]: Děkuji za podporu, :-)
Nikdy není brzy myslet na smrt. Vem si třeba kolik dětí zemře ještě dřív než se narodí. ;-)

[6]: Jak se to vezme... :-|  :-)

8 Skeeve Skeeve | E-mail | Web | 16. srpna 2010 v 17:57 | Reagovat

[7]: Jistě, ale v případě mladých pohledných dívek je to škoda, zvláště těch nadaných ;-) Ale máš pravdu. Sám nenávidím ty řeči typu "zapomněl jsem na to jako na smrt".

9 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 16. srpna 2010 v 18:04 | Reagovat

[8]: "Mladých pohledných dívek" - och, děkuji za kompliment. ;-)

10 Sikar Sikar | Web | 16. srpna 2010 v 18:18 | Reagovat

[9]: k tomu mě napadl vtip o nohách jako laňka, ale jako správný džentlemoun ho radši nenapíšu.

Jinak pasáž o třináctiletém outsiderovi je jak o mně. Četl, poslouchal metal, ostatní na něj koukali jak na zjevení...

11 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 16. srpna 2010 v 18:45 | Reagovat

[10]: No jo četba a metal - to je jak z jiného světa, že jo?! :-D

12 Daisuke Daisuke | E-mail | Web | 16. srpna 2010 v 18:56 | Reagovat

Znám Tvé pocity *zašeptá* a chápu tvé rozhodnutí o kašlání na čtenáře.
Inu, mě je už sedmnáct a nerozumím si s žádným kolektivem už od školky - žiju příběhy a ne realitou. Občas mi dochází, že je to špatné, ale.. vždyť je to tak krásné!

Myslím, že každý spisovatel touží po tom, aby jeho díla zůstala nezapomenuta. Také po tom toužím.

13 Polgara Polgara | Web | 16. srpna 2010 v 19:15 | Reagovat

Žít si svými příběhy je fajn, vím o čem mluvíš.
S negativní kritikou jsem to ve svých začátcích měla podobně, teď se sice tak snažím přizpůsobiz, ale už to aspoň neberu tak tragicky.
O to někam zapadnout jsem se přestala snažit už na základce, vždycky bohužel anebo bohudík vyčnívám.

14 Telenta Telenta | Web | 16. srpna 2010 v 22:57 | Reagovat

Na mě většinou nikdo nekouká, ale spíš mě všichni výsostně přehlížejí. Nejednou se mi stalo, že se na mě někdo díval a hledal mě :-D
I když nedávno jsem si vyrazila ven v mém novém úžasném černém (jak jinak) tričku s poněkud zvláštními rukávy, a když mě spatřila jedna paní se dvěma dětmi, zatvářila se neskutečně vyděšeně a rychle přešla na druhý chodník :-D

15 Daletth Daletth | Web | 17. srpna 2010 v 13:55 | Reagovat

S tímto článkem souhlasím... Jen chci říct, že pokud tě něco z toho, co jsem ti napsala, nějakým způsobem donutilo k napsání tohoto článku, tak se omlouvám...

16 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 16:25 | Reagovat

[12]: To kašlání na čtenáře jsem nemyslela úplně doslovně. Já své čtenáře miluji, vážím si kritiky - ať už je pozitivní nebo negativní... Jde o to, že si chci psát víc po svém.

[13]: Já bych to viděla na bohudík. :-D

[14]: Jen tak dál. Extravagantní tričko může být první krok. ;-)

[15]: Díky, Daletth. S tebou to nemá vůbec nic společného - naopak - za tvou reflexi jsem ráda. Tohle jsem si uvědomila postupně v době Kapky psala. Ještě jsem ti chtěla napsat děkovný mail, hrozně mě tvé hodnocení potěšilo. ;-)

17 Daletth Daletth | Web | 17. srpna 2010 v 19:36 | Reagovat

[16]:: Tak to se mi ulevilo. Už jsem se lekla, že jsem zase strůjcem nějaké literární, či jiné, krize...:-x
Jinak vím, co to je, když si člověk píše po svém. O ostatních věcech nemluvě - taktéž mám za sebou cirkusovou výuku, když na mě lidi civěli jako na cvičenou opičku, jen proto, že jsem chodila v černém, poslouchala metal a četla... Koukám, většina fantasáků, spisovatelů, či metalistů je na tom hodně podobně...
Já sama si píšu po svém, ale končím hluboko pod čarou ponoru a když přijdu do kontaktu s některými dalšími autory, porotci a podobnou verbeší, tak většinou skončím ukamenovaná pod stolem... :-? Ale článek o tom, jak si chci psát po svém, už jsem taky jednou napsala... a hned mi bylo líp... :-)

18 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 20:32 | Reagovat

17] No to víš - člověku se uleví. Díky, že jsi mě upozornila na to řádkování, chtěla jsem to udělat a potom jsem na to úplně zapomněla. Myslím, že tvoje kritika byla v některých směrech velice trefná, minimálně mi pomohla odfiltrovat některé mouchy. Co se týče obsahu, je tam spousta věcí navíc, ale mě by to prostě bez nich tolik nebavilo. Píšu přece primárně pro lidi, které Podmoří baví, a ne pro nějaké x-meny. Na porotce kašlu.

19 Nariel Crash Nariel Crash | Web | 17. srpna 2010 v 22:01 | Reagovat

Myslím že když to děláš ráda..tak to dělej a nedej na reakce ostatních..
(Kdyby to člověk vzal podle historie kolik autorů, malířů a skladatelů se proslavilo až po smrti:-()
Když jsi mě požádala o kritiku..vnikla jsem clonou do tvého světa..A obdivuji tvoji vizi..Jen vydrž..každý překonáváme spoustu nástrach a překážet..Ale ta pohoda z vykonaného díla je největší odměna..:-)
Máš umě kritiku..Snažila jsem se seč jsem mohla, ale nevím jestli budeš spokojená..

20 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 17. srpna 2010 v 22:43 | Reagovat

[19]: Jsem absolutně spokojená, děkuji za milá slova. :-)

21 Lawiane Lawiane | Web | 21. srpna 2010 v 9:10 | Reagovat

bereš to velmi hezky, tomu říkám opravdu dobrý důvod pro psaní. Měla bych si z tebe vzít ponaučení.

22 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 21. srpna 2010 v 17:23 | Reagovat

[21]: Děkuji moc. :-)

23 Giovany Giovany | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 19:35 | Reagovat

Moc hezký článek =).

24 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 19:47 | Reagovat

[23]: Děkuji. :-)

25 Canon Canon | E-mail | Web | 1. března 2012 v 10:38 | Reagovat

A hele, to je nařez

26 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 2. března 2012 v 13:40 | Reagovat
27 tarpantua tarpantua | E-mail | Web | 3. května 2012 v 23:44 | Reagovat

Přesně tak :) Mám toho v hlavě tolik a myšlenka na to, že bych odešla a nestihla to sepsat se mi nelíbí. A to teprve začínám...a přesně...noci jsou tak krátké 8-O

28 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 4. května 2012 v 0:10 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama