Kostlivci ve skříni jako ceněné zboží

12. září 2010 v 0:02 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní

"All fled, all done, so lift me on the pyre;

The feast is over and the lamps expire."

(Všechno odešlo, všechno už je pryč, tak položte mne na oltář.
Je po slavnosti a lampy ztlumily svou zář.)

Napsal třicetiletý Robert Erwin Howard a zastřelil se.


Když chcete napsat článek o sword and sorcery a tlačí vás datum uzávěrky, nejlepší je stáhnout si životopis R. E. Howarda, duchovního otce největšího barbara v historii fantasy - Conana, a několkrát si ho důkladně přečíst. Nejenže získáte potřebný background k tvorbě svého textu, pozornějšího článkotvůrce donutí autorovy osudy k zamyšlení. Na jedné straně člověk vidí řadu silných a "primitivních" hrdinů a na druhé psychicky labilního Howarda, který mimo jiné píše poezii.

Přestože nemám k mečokouzlovému subžánru špatný vztah a kupříkladu příběhy Fritze Leibera zbožňuji, upřímně se přiznám, že jsem na Conanovy příběhy vždycky hleděla přes prsty. Nevím, nakolik za to může opičí tvář kalifornského guvernéra a nakolik méně kvalitní (o to jednu dobu populárnější)  české conanění. Jenže Howardův životopis mě přinutil podívat se na věc z trochu jiného úhlu.

Přijde mi, že (nejen) každý fantastický román je jako obrovský ledovec. Špičku si může čtenář přečíst, zbytek se odehrává v šíleném mozku autora a je to směsice láskyplných tužeb, nevysvětlitelných pocitů a starých bolestí. Občas ani pisatel sám neví, co se někde vzadu v jeho mysli odehrává, zatímco jeho hrdina za chodu usekává proradným bestiím hlavy.
Baví mě to - dohledávat pod tištěnými řádky kousky ledovce. (Zatím největší masu ledu jsem vytušila pod Pánem Prstenů.) Trochu mi to připomíná geocaching, jenomže tady si nikdy nemůžete být výsledkem jisti.

Občas prostě mozek tu přemíru studených krystalů nevydrží.

Životní éra nemála spisovatelů končí sebevraždou, mnoho jich za svůj život skončí v blázinci nebo je alespoň okolí považuje za podivíny. Říká se taky, že bez pořádného kostlivce ve skříni snad ani nelze vytvořit kvalitní román. Člověk aby se skoro bál něco napsat. Jenomže nějakého toho skeletona mezi kabáty máme každý a vraždíme se a blázníme taky všichni. Nakonec - umělci jsou možná jenom víc na očích.

Odcházím si trénovat své ledoborectví na Hodině draka.

PS: Tu svěrací kazajku kdyžtak, prosím, v černé. 
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 agrrr agrrr | Web | 12. září 2010 v 1:09 | Reagovat

Hrdiny z Podmoří neznám, ale fantazi romány jsou fajn... i když smutné. Mi co je čteme nebo i tvoříme do nich v podstatě utíkáme od reality a Howard se ve svém světě úplně ztratil... Na jednu stranu škoda protože vytvořil mnoho krásných světů, fantazi i jiných hrdinů... Sama ráda tvořím, a bojím se co by v nich lidé našli... Něco mi říká že tě nemám zvát ;-)

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. září 2010 v 1:23 | Reagovat

[1]: Klidně mě pozvi, budu se snažit být opatrná.
Lidé většinou nenajdou nic, protože berou příběh jako příběh. Proto píšeme fantasy a ne autobiografické romány. :-)

3 Sikar Sikar | Web | 12. září 2010 v 17:34 | Reagovat

Pod Pánem Prstenů jsem nenašel ledovec, ale Antarktidu...

Co se konce v blázinci týká, přeci jen se říká, že prvním krokem ke schizofrenii je přebujelá fantazie...

Černé kazajky došly, je libo vínově rudá?

4 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. září 2010 v 19:27 | Reagovat

[3]: Černé už došly? Ach, né! No, dobře, spokojím se s vínovým...

5 Vendy Vendy | Web | 13. září 2010 v 18:20 | Reagovat

Zajímavý pohled na tvorbu autorů a jejich myšlenkové propasti. On i pan Poe, Lovecraft nebo A.C.Doyle měli taky své mušky. A to nemluvím o Stephenu Kingovi... i když to už jsou trochu jiné žánry.
Vínovou kazajku nemám, raději mám víno nalité. :-)
P.S. ke Galerianě - snažila jsem se vytáhnout všechny blogy, které se liší od tzv. blogísků. A zdaleka ještě nejsou všechny...

6 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 13. září 2010 v 18:37 | Reagovat

[5]: Děkuji za komentář. Stephena Kinga mám taky ráda. :-)
Galeriana je moc zajímavý projekt. Kdo se má těmi blogísky pořád prohrabovat. ;-)

7 Krasivija Krasivija | Web | 13. září 2010 v 20:34 | Reagovat

Mě se Conen nikdy nelíbil. Nejak mě to nebavilo.

8 Krasivija Krasivija | Web | 13. září 2010 v 20:35 | Reagovat

Pardon: Conan

9 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 13. září 2010 v 23:17 | Reagovat

[7]: Ani mě se nikdy nelíbil, ale Howardův životopis mě inspiroval k tomu, si to přečíst. Navíc je to klasika žánru. Ať je to, jaké chce. ;-)

10 Sikar Sikar | Web | 14. září 2010 v 0:11 | Reagovat

[9]: Není nutné číst rovnou Conana, já od Howarda přelouskal všehovšudy jenom Almuric (nic jiného se mi do pracek nedostalo) a jeho styl z toho člověk pochytí. Když se navíc jednalo o vydání s ilustracemi od Saudka, to teprve bylo žrádlo!

11 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 14. září 2010 v 0:13 | Reagovat

[10]: Almurica má kamárád doma, zkusím mu ho nenápadně šlohnout. Prý to není špatné.

12 KatyRZ KatyRZ | Web | 17. září 2010 v 20:33 | Reagovat

Já si myslím, že tahle informace by měla zůstat mezi autory, protože jakmile obyčejný čtenář začne pod příběhem hledat skutečnou povahu a autorovo tajemství, bude autor "slečen do naha" a má na výběr jen dvě možnosti, hodit si mašli nebo se zbláznit ;-) .

13 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 17. září 2010 v 21:43 | Reagovat

[12]: Tak ne každý má tu schopnost podívat se za text. Vnímavější to tam vidí a nikdo je nemusí upozorňovat. :-)

14 KatyRZ KatyRZ | Web | 17. září 2010 v 21:48 | Reagovat

Já nevím. Myslím, že to málokoho vůbec napadne ... Vlastně si myslím, že je tohle opravdu spjato s vlastním psaním. Dokud nepíšeš prostě nad tím takhle nepřemýšlíš ...

15 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 17. září 2010 v 23:41 | Reagovat

[14]: Je to možné. Tohle nedokážu posoudit. :-)

16 Ecritte Ecritte | Web | 13. srpna 2013 v 14:58 | Reagovat

Aby jsem se z nápadů nezbláznila, tak si píšu veškeré mé nápady do notýsku. Někdy jen když jedu v tramvaji kolem obchodního centra, mi napadne něco tak pro mě zajímavého, že vytáhnu notýsek a sepisuju to, jelikož by jsem to do školy dávno vypustila. Nejlepší je, když mě něco napadne ve frontě a já vytahuju notýsek z tašky a rychle do něj čmárám tok mých myšlenek, spousta lidí na mě zírá, časem jsem si zvykla xD

17 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 22:26 | Reagovat

[16]: Taky s sebou nosím zápisník. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama