Žádný cukrkandl 1 – Bláto a pavučiny

7. listopadu 2010 v 13:38 | Tereza Matoušková
ukázka

Jukatu vytrhlo ze soustředění vzdálené zacinkání postroje. Napnula uši a k cinkotu se přidalo frknutí a tichá šustivá kletba větvičky, která křupla pod širokým kopytem. Povolila tětivu na namáhaném luku, vytrhla z terče svazek šípů a rozběhla se k cestě, ukryté mezi řadami starých stromů. Kněžská kouzla ji udržovala schůdnou přesto, že se okolí schovalo pod bílé spodničky zimy a zbytek světa se stal značně klouzavou a mokrou záležitostí. Dobrodila se až ke kraji lesa a zaclonila si prokřehlou rukou oči. Ke klášteru na vrcholku kopce mířila skupinka jezdců. I z takové dálky poznala bílé uniformy s dračími motivy, které vyhlížela už od prvního sněhu. Zasykla nadávku a rozběhla se po cestě vzhůru. Těsně před bránou se natáhla jak široká tak dlouhá a málem si vypíchla oko o šípy, které stále držela v pěsti. Luk to kupodivu přežil bez úhony a ona ho netrpělivě vrazila do ruky prvnímu knězi, který se jí rozběhl na pomoc. Jezdci už mezitím museli zmizet v útrobách hlavní budovy. Zůstalo po nich jen menší stádečko iridů, obrovitých kopytníků se šesti končetinami - dvěmi křídly a čtyřma nohama. Domácí kněží se právě hádali, kde a proč je ustájit.
Jukata se jim moudře vyhnula a proklouzla do hlavní budovy. Kam dál se rozhodovala jen krátce a zabočila k uvítacímu salónku v přízemí.
"Slečno, dovnitř nesmíte. Velekněz má důležitou návštěvu a přikázal, že nechce být rušen." Těsně přede dveřmi do salónku ji zastavil baculatý kněz neurčitého věku.
"S veleknězem si to vyřídím sama. Pohlídejte mi plášť." Neznělo to sice tak dospěle a rozhodně, jak by si Jukata přála, ale kněz na ni stejně zůstal vyjeveně hledět, když mu vrazila do náruče svůj provlhlý svrchník. Než se stačil vzpamatovat, děvčátko se protáhlo kolem něj a vrazilo do salónku. Uvítaly ho překvapené pohledy dvou mocných mužů.
Jukata se rozběhla, odrazila se a skočila kolem krku bližšímu z nich.
"Vzdávám se," hekl ten, "porazila jsi mě, sličná bojovnice. Nakládej s mým bídným životem, jak uznáš za vhodné, zcela ho vkládám do tvých rukou."
"To bych nedělal, Femoriane," ozval se druhý muž, zdejší velekněz, který leknutím málem upustil konvici s čajem*, "nebo tě malá ohlodá na kost."
"Neohlodám, opate," bránilo se děvče pisklavě.
Ta představa se jevila komická z jakéhokoliv úhlu pohledu. Jukata vypadala vedle vysokého a ramenatého Femoriana docela mrňavá, ačkoliv za poslední rok hodně povyrostla.
Ve dveřích se objevil kněz s Jukatiným pláštěm a začal se o překot omlouvat. Velekněz ho gestem umlčel a poslal ho pryč. Jakmile ale za ním zavrzaly panty, otočil se k Jukatě.
"Mohl jsem tu mít kohokoliv, kdybys sem vtrhla a tady se mnou seděl třeba posel z Lerienu, celý klášter by z toho měl ostudu. Uvědom si, že nejsme v soukromém křídle. Schovanka velekněze by se neměla chovat jako děvečka z iridích stájí. Kde máš rukavice? Co to máš, pro všechny bohy, s rukama?"
"Byla jsem v lese střílet. Já už to nikdy neu..." Schovala za záda ruku odranou a napuchlou od tětivy.
"V lese?" zhrozil se velekněz. "V tomto počasí? Zbláznila ses?"
"Já už to nikdy neudělám, opate, slibuji."
"No, to si piš, že to nikdy neuděláš, po tom jak tě potrestám. Sice ještě nevím, jak tě potrestám, ale bude to ukázkové."
"Atalane?" oslovil představeného Femorian.
"Ano?"
"Je mi neskutečně líto, že jsi se nevzdal kněžství a neoženil ses s mou matkou, když jsem byl ještě malý kluk."
"Proč?" nechápal Atalan.
Femorian mu věnoval velice výmluvný žlutozelený pohled: "Hrozně by mě bavilo tě vytáčet."
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 M.S. High M.S. High | Web | 7. listopadu 2010 v 14:30 | Reagovat

jůůů :) máš moooc krásný blog ;) fakt se mi moc líbí :)

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 7. listopadu 2010 v 14:39 | Reagovat

[1]: Děkuji. :-)

3 Miselle Miselle | Web | 7. listopadu 2010 v 14:50 | Reagovat

Tato čtenářská povídka je super, ale musí to být hrozně namáhavé... Od podobných projektů jsem už před dlouhou dobou upustila (nemám tolik čtenářů a obvykle měli čtenáři JINÝ názor na věc). Ale ty to určitě zvládneš.

Opravdu tě obdivuji, mám tvůj styl psaní opravdu ráda - je něčím výjimečný, živý, srozumitelný a zároveň plný břitkého humoru bez laciných rádoby vtipných postav. Už delší dobu uvažuji nad tím, že si tvé knihy někde seženu - příběhy zveřejněné na tomto blogu mě uchvátily! A tvé postavy taktéž... No, nebudu tu moc chválit, však jsi to slyšela nejméně tisíckrát. Doufám, že mladých spisovatelů, jako jsi ty, bude čím dál více - abychom někdy v budoucnu světu ukázali, že máme také plnohodnotná díla. :-) Protože, upřímně, takový "Eragon" ses Tvému Podmoří vůbec nemůže rovnat.

4 Morrigana/ Morrigana/ | E-mail | Web | 7. listopadu 2010 v 21:27 | Reagovat

Tak nevim, jak bych zvládala dělat něco podobnýho XD. Když si lidi určujou cestu pro příběh, musí to být pro autora náročný, ne?
I když někdy se mi šikne, když mi někdo řekne "Udělej to sakra takhle, nevidíš, že je to nejlepší řešení!?" XD

5 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 7. listopadu 2010 v 21:48 | Reagovat

[3]: Děkuji moc za milá slova, Miselle, hrozně si jich od člověka jako jsi ty vážím. :-) Není to zas až tak náročné, jak se to zdá, člověk si musí jen vymyslet několik variant téhož, základní mantinely a reálie zůstávají stejné jako v povídkách, které čtenáři neovlivňují. ;-)
Jsem moc ráda, že se ti mé příběhy líbí, psaní si velmi užívám a hřeje mě u srdce, když někoho potěším nebo pobavím. :-)

[4]: Není to zase tak těžké, beru to jako cvičení. Navíc mě těší, že mohu tentokrát zapojit i vás čtenáře a udělat příběh, který bude víc podle vašeho gusta. :-)

6 Sikar Sikar | Web | 7. listopadu 2010 v 21:59 | Reagovat

Svrběla mě ruka, abych neklikl na číslo pět. Nakonec to schytala dvojka, páč jsem testosteron popadl za krk a hodil do skříně.

Vysvětlivka k čaji byla skutečně potřebná, já už čekal ten čaj, co mi připomínal moje vlastní dryjáky.

Je to marné. Jukatu si neustále představuji oblečenou v jukatě (http://en.wikipedia.org/wiki/Yukata)

7 Barush Barush | 8. listopadu 2010 v 10:30 | Reagovat

Spojuju 1+4=
Jukata se vrátí do chodby, setká se tu s Cukrátkem, ten jí splní přání, ale ... hlavně ať je tam Femorian. :-P :-D

8 Daletth Daletth | E-mail | Web | 8. listopadu 2010 v 10:57 | Reagovat

Přečteno, zahlasováno. Tak uvidím, co se z toho vyklube dál :-)

9 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 8. listopadu 2010 v 11:20 | Reagovat

[6]: Jukatu si v jukatě klidně představuj. Určitě by jí slušela. :-D

Já věděla, proč tam tu poznámku o čaji dávám. :-D

[7]: Vypadá to, že to tak i dopadne. :-D

[8]: Hm, to já taky, ale zatím to vypadá, že se budou plnil přání, ALE. Moje sadistická dušička se tetelí blahem. :D

10 Daletth Daletth | E-mail | Web | 8. listopadu 2010 v 12:03 | Reagovat

[9]: : Že by má oblíbená poučka: "Dávej pozor, co si přeješ"... Muhehe :-D  :D

11 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 8. listopadu 2010 v 12:05 | Reagovat

[10]: Tak, tak. :-D

12 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 8. listopadu 2010 v 16:03 | Reagovat

Teď jsem bohužel bez času, ale určitě si časem tu povídku přečtu-miluju čtení!:)
Jinak překlepy jsou moje specialitka, takže se omlouvám, ale když píšu v afektu, což včera bylo, bývá to ještě horší... Ale máš pravdu, zlatá Ambar

13 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 8. listopadu 2010 v 16:19 | Reagovat
14 Selenne L. Athi Selenne L. Athi | Web | 9. listopadu 2010 v 18:42 | Reagovat

juchůůů... Vánoce, Vánoce přicházejí.. zpívejte Podmořané :D

15 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 9. listopadu 2010 v 19:30 | Reagovat

[14]: Narodil se Femorian, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme-e se! :-D

16 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 12. listopadu 2010 v 18:40 | Reagovat

sice je asi pozdě, ale stejně jsem si zahlasovala pro druhou možnost =)

17 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. listopadu 2010 v 18:48 | Reagovat

[16]: Už mám rozepsanou první možnost, ale věřím, že ani tak nebudeš zklamaná. :-)

18 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 13. listopadu 2010 v 8:52 | Reagovat

[17]: taky věřím =)

19 Lizz Lizz | Web | 12. února 2011 v 0:23 | Reagovat

Heheee... Řekla bych, že mám čtivo na dnešní več- tedy ráno.
Tohle totiž taky vypadá velice zajímavě. xD Co se děje mezi Alatanem a Femorianem? xD Takhle k ránu mi to už moc nemyslí a proto se raději zdržím svých teorií... :) Jenom pro jistotu. xD
Takže Cukrátko... To by mě zajímalo, co může od Jukaty jenom chtít... xD (Ano, vím, že odpověď je jednoduchá: Čti dál, ale stejně jsem si nemohla pomoct a musela se zastvit tohle napsat... Přece jenom komentář nikdy není na škodu :D)
No a já jdu vesele pokračovat :)

20 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. února 2011 v 0:32 | Reagovat

[19]: Děkuji.
Atalan je partnerem Femorianovy matky, tudíž vlastně Femorianovým nevlastním otcem, ale to se dozvíš dál, takže naprosto klasické rýpání. :-D Tedy pokud tě napadlo to, co si myslím, že tě napadlo, tak ne. :-P  :D

21 Lizz Lizz | Web | 12. února 2011 v 0:43 | Reagovat

[20]: Není zač. xD
Aha... Jo, už na to koukám. xD To rýpání je úžasné... xD :D
No mě napadlo kde co... Ale myslím, že tě i mohlo napadnout, co mě - mimo jiné - napadlo... xD Přece jenom... xD (Má zvrácená mysl po ránu... xD Škoda mluvit :D)

22 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. února 2011 v 0:43 | Reagovat

[21]: To znám. :-D

23 Terka Terka | E-mail | Web | 26. září 2013 v 19:04 | Reagovat

Opravdu pěkná ukázka :) asi někoho poprosím o peníze, abych si tvou knihu mohla koupit (nebo si o ni řeknu k svátku), protože mě to zaujalo :) ale momentálně jsem na tom s financemi ve své peněžence dost bledě, což u mě vůbec nebývá zvykem.. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama