Děti Zimy

9. ledna 2011 v 13:22 | Tereza Matoušková |  Nepodmořské povídky
Kratičká nepodmořská pocitovka, která si vydobyla své místo na slunci v prosincové soutěži Autorského klubu. Návštěvníkům klubových stránek se ze všech tří příspěvku líbila nejvíce a věřím, že se bude líbit i vám. Soutěž měla být uzavřena už před týdnem, ale zatím neproběhlo žádné vyhlášení, a tak doufám, že nebude vadit, když ji tu zveřejním.


Děkuji všem, kteří pro mé dítko hlasovali a přeji příjemné počtení!


DĚTI ZIMY
Chlapec těžce oddechoval a hleděl dopředu na zasněžené údolí. Nevypadal, že by mě vůbec vnímal. Přistoupila jsem k němu a zlehka se dotkla jeho ošlehané tváře. Bojácně ucukl. Neměla jsem mu to za zlé. Sice jsme spolu strávili nemálo času a jeho nedůvěra mě zabolela, ale chápala jsem. Když jsem ho spatřila poprvé, měl na sobě jen rozedranou režnou košili a popotahoval. Dřepěl na studeném dvorku, aniž by vnímal, že se mu do vlasů sypou první vločky. Už tehdy jsem si zamilovala ty jeho buclaté ruce a musela se jich alespoň letmo dotknout. Připlížila jsem se k němu kvůli tomu jako zlodějka. Sotva si mě všiml. To se událo na začátku loňské zimy. Tehdy je otec nebil často, jen když se opil. Avšak od té doby ten budižkničemu přišel nejen o práci, ale i o zbytek sebeúcty. Už se nestávalo, že by kluk šel spát bez pořádného výprasku. Nakonec tomu mému nebohému dítěti přišla hladová ulice snesitelnější než teplo domácího krbu.
Stromy se na nás šklebily popraskanou borkou. Havrani se nám smáli krákoravými hlasy. Nedbala jsem na ně. Chlapec zaškobrtl o vlastní nohy a upadl by do čerstvě naváté závěje, kdybych ho nezachytila.
"Musíš dávat pozor, blázínku," zašeptala jsem něžně a prohrábla mu kučeravou čupřinu. Hlas mi zvonil jak zvonkohra z rampouchů. Zahrozila jsem zlomylsné přírodě, která se po mně hned zapitvořila. "Namočíš se a bude ti zima."
Pomohla jsem mu na nohy. Vesnice, kde chlapec vyrostl, nečítala ani dvě stě obyvatel. Nedalo se tam ukrýt. Pokud chtěl utéct, musel pryč, přes les do města. Jenže okolní hvozdy prosluly svou neprostupností, malé dítě se v nich lehce ztratilo a pomoc nepřicházela. Otec ležel společensky unavený na stole v šenku a matka pospávala v posteli se zápalem plic. Zbylo to na mně.
V údolí se krčil menší statek. Mířili jsme tam. Chlapec doufal, že ho tam nechají přespat na seníku. To mu vlilo do žil trochu života a já mu teď sotva stačila. Les prořídl a převládlo křoví. Plané růže se tu střídaly se snítkami ptačího zobu. Na jednom šípkovém keři seděla modřinka. Jen tak tak unikla chtivé lesní šelmě a barevná pírka měla celá pocuchaná. Mrňavé srdce tlouklo už jen, aby se neřeklo, a začínalo vynechávat, korálkové oči se klížily. Jemně jsem sundala sýkorku z větve a uložila ji do mělkého hnízda, jenž jsem vyhloubila v prašanu, který pocukroval namrzlou sněžnou krustu.
Kluk se díval mým směrem a hnědá kukadla měl rozšířená strachy. Než jsem se stačila zvednout od malého pěvce a oprášit si šaty, vyrazil jako splašené hříbě s kopce dolů. Musela jsem ho vyděsit. Volala jsem na něj, ale on se neotočil. Vyrazila jsem tedy svižným krokem za ním. Mé lehké taneční krůčky nezanechávaly v bílých peřinách sebemenší stopy.
Dohnala jsem ho, až když se v půli cesty zhroutil. Uviděl totiž to, co já věděla vždycky. Statkář dávno tento pozemek opustil a jeho příbytek se za dobu jeho nepřítomnosti rozpadl natolik, že by chlapce nedokázal ochránit.
"Vstávej," poručila jsem mu. Nehýbal se. Přiklekla jsem k němu a vzala ho do náruče, abych zahřála jeho prohřehlé svaly. Musel ucítit mé teplo, protože se z polospánku usmál. Pohladila jsem ho po kučerách a uložila do sněhových peřin. Tiskla jsem jeho ruce, tak ošklivě pohublé a přesto milované. Povídala jsem mu o vánicích, ledových hradech, o všech dětech, které jsem ztratila, i o něm samotném. Potom jeho prsty zchládly, podivně ztuhly a já ho neochotně pustila.
Zacinkaly rolničky. Sněhovou bouří si ke mně hledaly cestu mé sáně, tažené dvanácti bělouši. Vyrazila jsem jim v ústrety.
"Má královno," oslovil mě vozka, "už jsme si o vás dělali starosti. Teď na Vánoce by bez vás bylo v hradě smutno." Nešťastně jsem přikývla a než jsem k němu nasedla, ještě jsem se otočila k chlapci. Z očí mi místo slz vyklouzly dvě vločky.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 9. ledna 2011 v 13:36 | Reagovat

Hmm, smutný konec, to já rád! To já moc rád!

Hlavní ženská postava mi v mnohém připomíná postavu "mechové ženy" z mé poslední ukázky. V mnohém mají dle toho, co jsem si právě přečetl, dost podobnou podstatu, jen ta moje je holt (no abych to nenapsal já) větší mrcha)

P.S. - na dotaz u mě jest odpovězeno.

2 adaluter adaluter | Web | 9. ledna 2011 v 13:39 | Reagovat

KRÁSNĚ SMUTNÉ, SMUTNĚ KRÁSNÉ.

3 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 13:47 | Reagovat

[1]: Děkuji. :-) Mimochodem má na sebe Šiska nějaká kontakt -třeba mail? Hodil by se mi betačtenář a Šiškovi předpokládám, že taky, jestli si rozumíme. :-)

[2]: DĚKUJI! :-)

4 Sikar Sikar | Web | 9. ledna 2011 v 13:59 | Reagovat

[3]: ále, klidně... hodím neoficiální anonymní... GodOfWind(zde jest ryba)seznam(puntík)cz, případně klidně děsivá tři hledaví písmenka: 2-3-5-2-8-7-6-0-5

jen varuji, že věčně nemám čas, z obrazovky čtu krutě nerad (=pomalu) a své věci na beťárnu uvolňuji až poté, co je nechám dlouze uležet, přečtu je, uznám, že to je blbost a pětkrát je předělám.

5 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 14:09 | Reagovat

[4]: Bůh větrů, ryba a puntík... Proč jsem něco takového čekala? :-D

6 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 9. ledna 2011 v 14:11 | Reagovat

Zajímavá. Taky mám ráda smutné konce. :-D

7 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 14:14 | Reagovat

[6]: Děkuji, optimisté očividně vymřeli. :-D

8 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 14:38 | Reagovat

Překrásně napsané! Dokonalé! Krásná přirovnaní, úžasná atmosféra... ach!
Krásné, čtivé a smutné! Ale krásné!

9 Sikar Sikar | Web | 9. ledna 2011 v 14:53 | Reagovat

[5]: ...protože jsem si ten mail zakládal, zatímco mi tu hrála krásná chrčárna God of Wind?

10 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 14:57 | Reagovat

[8]: Děkuji, Ash. :-)  :-)  :-)

[9]: Ach tak, já mám ještě v hlavě z minulého týdne Antickou mytologii...

Sikar, (2.p Sikara, latinsky Sicarus)  bůh větrů, atributy plch nebo osmák, cypřiš, a obětní miska :-D

11 Harley Quinn Harley Quinn | Web | 9. ledna 2011 v 15:10 | Reagovat

Poslušně hlásím, povídka zveřejněna! :-D

12 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 16:49 | Reagovat

[11]: Skvělé, hned jak si najdu chvilku, mrknu se na ni. :-)

13 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 17:47 | Reagovat

Zvláštní představa, že i ledová žena cítí lítost. Snad tomu opravdu tak je.

14 Sikar Sikar | Web | 9. ledna 2011 v 20:01 | Reagovat

(zkouška, zkouška, Šiška zaslal maila)

15 Polgara Polgara | Web | 15. ledna 2011 v 12:52 | Reagovat

Četla jsem již na autorském klubu, je to nádherné a zajímavý pohled na pocity zimy, i když škoda, že to nedopadlo dobře, ale tady ani nemohlo. :-)

16 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 15. ledna 2011 v 15:11 | Reagovat

[13]: Pokud existuje, tak myslím, že ano. :-)

[15]: Děkuji, Pol. :-)

17 Laura Eleonora Laura Eleonora | E-mail | Web | 13. února 2011 v 5:16 | Reagovat

Je to krásné a smutné, jako život sám, a co s tím dělat, bojovat s přírodou?

Nejde to a bylo by egoistické si myslet, že nám to dělá naschvál, tak jako si to lidé myslí při řetězových nehodách na namrzlé silnici, při orkánech a povodních. Neuvědomují si, že všechno tu bylo dříve než oni a to že je tyto věci postihují tak jak je postihují je jen důsledek neumění soužití.

18 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 13. února 2011 v 16:26 | Reagovat

[17]: Přesně tak. Děkuji. :-)

19 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 27. března 2011 v 17:16 | Reagovat

Je to opravdu..Ne, já to neumím popsat. Svírá mi to srdíčko, chce se mi plakat, ale tak pěkně, jako když se vám něco stane a vy se o tom rozpovídáte a bezděčně vám začnou téci slzy. Opravdu úžasné.

20 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 27. března 2011 v 18:27 | Reagovat

[19]: Moc děkuji. :-)

21 S1M0NE S1M0NE | Web | 13. června 2011 v 1:08 | Reagovat

Moc pěkná povídka, jsem ráda, že jsem na ni narazila.

22 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 13. června 2011 v 8:49 | Reagovat

[21]: Dík. :-)

23 tail-haris tail-haris | E-mail | Web | 30. srpna 2011 v 20:30 | Reagovat

Pěkné, ale jak píší i ostatní smutné,... hezky se to četlo :D

24 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 31. srpna 2011 v 10:53 | Reagovat

[23]: Moc děkuji. :-)

25 já | Web | 17. listopadu 2011 v 12:33 | Reagovat

Proč děti zimy? Proč ne děti léta?

26 Temnářka Temnářka | 21. listopadu 2011 v 18:29 | Reagovat

[25]: Pokud jsi povídku četl, musí ti to být jasné. :-)

27 maxi summer dresses maxi summer dresses | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 11:09 | Reagovat

I really like your reading. Very helpful, I look forward to reading more of your posts.
http://www.askdresses.org

28 chromium chromium | Web | 7. září 2016 v 20:24 | Reagovat

nebankovni pujcka online ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama