Interaktivní povídka – ano, či ne?

6. ledna 2011 v 19:31 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Píšete a koketovali jste někdy s myšlenkou, že byste do svého světa zatáhli i čtenáře a nechali je rozhodovat o osudech vašich hrdinů? Nebo si myslíte, že nechat zasahovat nezasvěceného člověka do vašeho dílka je pitomost?
Dříve, než jsem publikovala první část svého, teď už zdárně zakončeného, Žádného cukrkandlu, ptala jsem se na názor návštěvníků jednoho nejmenovaného fóra. Věřím, že nebude vadit, když to zde uvedu.

Co si myslíte o interaktivních povídkách?

Návštěvník 1
Jelikož mám v plánu také jednu napsat (plánuji to už delší čas, ale bohužel toho času se mi právě nedostává... ), tak jsem jednoznačně pro. Myslím, že čtenáře potěší, že může zasáhnout do děje. Ale chce to jistou dávku trpělivosti...  Určitě je to i dobré cvičení pro autora samotného, který se tak učí pracovat podle přání ostatních - pro psaní je to podle mě dobré...

Návštěvník 2
Podle mě to není dobrej nápad; takhle hrozí, že celé povídka bude dost rozháraná, ale kdyby šlo o připomínky k už dokončené práci, vůbec bych se nebránil. To se mi zdá smysluplnější.

Návštěvník 3
Rozhodně to může být zajímavý projekt, pokud ti, co do toho budou tzv. kecat budou tak nějak stále ti samí lidé a nebo pokud autor dá na výběr vždy z několika možností, pro které se bude hlasovat... Jinak bych se asi bála toho, že by povídka mohla být taková dost nevyrovnaná..

Návštěvník 4
Hovadiny. Je těžký vymyslet dobrej příběh, natož vymyslet příběhů několik, aby byl materiál pro alternativní konce a dějový linky. Požitek ze čtení taky není takovej. Já si chci číst vize druhých, ne si jí (byť sebemíň) přizpůsobovat podle sebe. Ztrácí to původní účel.

Názory jsou dle mého dostatečně reprezentativní. Vzhledem k mým čerstvým zkušenostem musím říct, že na každém z nich něco je. Snad se se mnou nebudete přít, když prohlásím, že interaktivní příběh není nic pro absolutního nováčka, který poprvé drží pero v ruce. Když se přeneseme o několik let zpátky a nakoukneme do tuzemského časopisu Pevnost, objevíme interaktivní hru, tuším, že se nazývala Brána světů.Nevzpomenu si na všechny čtyři autory, kteří se na tom podíleli, ale rozhodně to nebyli žádní nováčci (Žamboch, Mostecký, Neomillnerová,...!?). Prostě a jednoduše, pokud za sebou nemáte pořádný stoh popsaného papíru, pravděpodobně vaše úsilí skončí první částí, na níž se zaseknete a budete zírat, jako sardinky na nový olej.

Než člověk začne psát, je dobré vědět, kam příběh směřuje a ve kterých částech se stane to a ve kterých zase ono. Pokud si myslíte, že u povídky na pokračování je to zbytečný luxus, ošklivě se pletete. Tentokrátje nezbytné nejen vědět vo co go a kam to go, ale musíte si určit přelomové body a místa, na kterých si můžete dovolit několik různorodých možností a neohrozí to konečnou pointu.

Sice zní krutopřísně, když v půlce příběhu čtenáři naperete možnosti:

1. hlavní hrdina vejde do nevěstince, koupí si společnici a prožije vášnivou noc
2. hlavní hrdina vejde do nevěstince, koupí si společnici, ale k ničemu nedojde, protože v pokoji objeví mrtvolu
3. hlavní hrdina vejde do nevěstince a koupí jednu bodnou ránu do ledvin a zemře

Předpokládáte, že si čtenáři vyberou druhou možnost a oni si ji pravděpodobně i vyberou, jenomže... Co když ne? Obecenstvo je totiž nevyzpytatelné a jednička i trojka zavánějí značným průšvihem. V prvním případě možná dostanete možnost dát průchod svým erotickým fantaziím, jenomže co z toho? Hrdina si uleví, ale vy jste bez zápletky. Třetí možnost je ještě tragičtější. Vyprávět příběh bez hrdiny je zajímavá výzva, ale nemáte-li náhradu, na kterou by se čtenář upnul, nebo nejste vypsaní jako babiččino čínské pero, jste v ještě větším loji, než v případě jedna.

Dalším problémem, avizovaným už výše, je rozháranost a nevyrovnanost příběhu. Tohle musím chtě nechtě odkývat. Když tvoříte za chodu a nemáte možnost si svou práci zkontrolovat jako celek tu a tam se vám stane, že opakujete známá fakta, do textu se vám vloudí drobné nelogičnosti, zapomenete něco dovysvětlit... Korektura textu jako celku je nesmírně důležitá a bez ní zůstává příběh polotovarem. Teď už je jen otázkou jak chutný ten polotovar sám o sobě je a jak moc si věci dokážete promyslet a rozvrhnout takzvaně bez papíru, abyste tam těch kiksů nenechali mnoho.

Konečné resumé? Jestli máte chuť něco podobného zkusit, do toho, ale pořádně si to rozvažte. Psát online podle přání publika v přesně daných časových intervalech je nesmírně náročné. Na druhou stranu vám to může víc dát, než vzít. Pokud se tedy nenecháte zahnat do kouta a nezabijete si postavu, se kterou jste měli dalekosáhlé plány. Mantinely ale určujete vy.

Některé interaktivní povídky v českých internetových luzích a hájích:

Pavel Renčín- Labyrint - asi nejznámější Renčínův počin. Nedávno vyšel knižně. Vážně uvažuji o koupi, Renčínovi povídky jsou dokonalé.
Mfantasy- Ruka osudu - nevím, v jakém stavu, na webu jsem viděla pouze první díl
Daletth- Mrtvá čarodějka - nejnovější počin začínající spisovatelky, accadské čarodějky Zuzany Vašíčkové. :-)


Mějte se krásně, ať už se do světa příběhů na přání pustíte, nebo zůstanete stát stranou,

Temnářka :-)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 6. ledna 2011 v 19:46 | Reagovat

mě osobně by tenhle styl vadil, prijde mi to jako práce s "napadem" nekoho jineho a zaroven to braní vlastnímu rozletu, ale nemyslím si, že psat takto je nejak těžší spís to bude naopak (až na termíny ty muzou být vražedný)

2 Sikar Sikar | Web | 6. ledna 2011 v 19:58 | Reagovat

Co se interaktivních povídek týká, osobně bych ne že nebyl schopen, ale spíš by se mi nechtělo. 80 % věcí píšu stylem totálního automatického psaní, do něhož je neradno mi kecat, páč se pak snažím držet nějaké dané linie a drhne to. Takže bych asi byl schopen tvořit pomocí stylu jako Cukrkandl, když bych měl v hlavě nějaké možnosti předem, nikoliv aby někdo navrhoval přímo dění (jako v...

Ruce osudu, které dělám korektora. Stručně řečeno, z komunikace s autorem vím, že plánovaně byl jeden díl měsíčně, ale když se podíváme, že poslední je z léta, asi vám nepřijde divné, když jsem se od pisatele dozvěděl, že brutálně nestíhá. Dokonce přemýšlel to někomu předat, ať další kusy napíše dle jeho poznámek (nehlaste se, nevím nakolik to je aktuální).

Jinak co se zabití hlavního hrdiny týká, já jednu z hlavních postav zabil ve veledíle v asi třetí kapitole, ale nijak jí to nepřekáží. No necromancy included, upozorňuji.

3 bigbiz bigbiz | Web | 6. ledna 2011 v 20:31 | Reagovat

Tak ta interaktivní povídka je velmi zajímavá, ale nešel bych do toho. Mám radši, když si příběh píšu sám. Jednou jsem kdysi zkoušel psát povídku na přání, ale nebylo to ono. Holt vlastní fantazie je vlastní fantazie.

4 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 6. ledna 2011 v 21:03 | Reagovat

Nevím. Já si myslím, že ať už autor píše cokoli, je opravdu lepší, aby do toho nikdo nezasahoval. Konec konců, poté to ztrácí to tajemno a čekání ,,Co bude dál,, na kterém jsou mé povídky hodně založeny. Nepopírám, že není zajímavé to zkusit! Jistě to musí být zábava a jak jsi řekla, spíše nám to více dá, než vezme,
ale stejně, spisovatel je od toho, aby vymýšlel své a ne od toho, aby dával čtenářům volnou ruku v rozhodování o ději.
Toť můj názor... (jen můj) :-)

5 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 6. ledna 2011 v 21:35 | Reagovat

[1]: Naopak si myslím, že to je daleko těžší, když člověk musí vymýšlet několik alternativ. Člověk má potom prostor i pro větši rozlet a více nápadů. Koneckonců, čtenáři nerozhodují o všem. :-)

[2]: Na podobné situace je mistr Kulhánek. Jenže na podobný obrat si musí člověk přichystat živnou půdu. Jinak je z toho deus ex machina. :-|  :-P

[3]: Myslím, že autorova vlastní fantazie je to pořád, když příběh tvoří. Čí by byla? :-)

[4]: No, když si vezmeš některé komerční autory... :-D Tak u leckteré interaktivní povídky rozhoduje vkus čtenáře daleko méně, jestli mi rozumíš. :D  :-)

6 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 6. ledna 2011 v 21:52 | Reagovat

Super. Zrovna jsem napsala něco k posmrtnému životu a vyzvala jsem tam čtenáře, ať můj sen komentují. Třeba jejich myšlenky uvedu v dalších kapitolách. Mám zatím tři k příběhu "Rena a její tygři". No, ale ty mi to zase zkritizuješ:-) Že je to těžké tempo a uprostřed bys umřela:-). Bohužel jinak psát neumím :-)

7 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 6. ledna 2011 v 21:55 | Reagovat

[6]: Podívám se na to. :-)

8 The The | Web | 6. ledna 2011 v 22:02 | Reagovat

Interaktivní povídky vypadají sice zajímavě, ale já bych asi nikdy žádnou nenapsala.
Navíc radši čtu nápady druhých, kdy se můžu těšit na pokračování a říkat si: "co bude dál? Dopadne to takhle? Nebo takhle?"
Ale - nevím. Nikdy jsem to nezkusila, nemůžu tedy soudit. :)
Jen jsem se teď chytila toho odkazu u tebe v článku dole - Renčín je opravdu skvělý spisovatel. Mám ráda jeho příběhy..a koneckonců i styl psaní.

9 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 6. ledna 2011 v 22:42 | Reagovat

[8]: To já taky, i když jsem četla jenom povídky. :-)
Jinak nikdy neříkej nikdy. :-D

10 ratuska ratuska | Web | 7. ledna 2011 v 7:52 | Reagovat

Chm, nejsem žádný pisálek, tak nevím, jestli mám souhlasit či vykřiřkovat jiné názory :-D. Ale sama bych se do toho nikdy nepustila, bylo by to příliš náročné...

11 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 7. ledna 2011 v 9:20 | Reagovat

[10]: Je to náročné, ale zábavné. :-)  :-D

12 Chiara Povera Chiara Povera | Web | 7. ledna 2011 v 13:18 | Reagovat

Jednou jsem to spáchala, ale šlo spíš o pokračování jednorázovky. Pár lidí mi tam něco napsalo a já si vybrala nejlepší možnosti. Také je dost dobrý kompromis mezi dvěma návrhy.

13 Polgara Polgara | Web | 7. ledna 2011 v 18:09 | Reagovat

Osobně bych s tím měla problém, proto obdivuji ty autory, kteří se s tím dokáží porvat.
Tu z Pevnosti si pamatuji, pokaždé jsem totiž nadšeně čekala na další díl a hádala jsem, jakouž možnost čtenáři zvolili. Totéž s tvojí povídkou Žádný cukrkandl :-)

14 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 7. ledna 2011 v 20:49 | Reagovat

[12]: Tak to máš naopak - ty navrhneš x lidi vyberou a lidi navrhnou x ty vybereš... No dobře, nemotejme to, je to podobné. :-D

[13]: Děkuji, to je milé. :-D Já jsem to v Pevnosti dělala úplně stejně. :-)

15 KatyRZ KatyRZ | Web | 9. ledna 2011 v 18:34 | Reagovat

Já nechci vyznít nějak namachrovaně, rozhodně se do ničeho takového zatím nehrnu (protože mě to neláká a mám i tak práce dost ;)), ale myslím si, že defacto můžeš vymyslet povídku (hrubou strukturu - třeba) celou, dát lidem v některých věcech vybrat a  kterákoli možnost, kterou si lidé vyberou může dopadnout stejně, jako by dopadly ty ostatní ...v opačném případě sama sobě zbytečně komplikuješ práci -  čtenáři něco takového přeci nikdy nezjistí ... Určitě vzpomínáš na mou poznámku, žes nám vlastně nedala vybrat - tvá odpověď mě překvapila - ty sis to opravdu komplikovala a brala to tak, že každé rozhodnutí bude směřovat jinam.
Tak třeba u možností, které tu uvádíš ... za 1)Hrdina se pomiluje, najde mrtvolu a v ten okamžik zjistí, že má kudlu pod žebry nebo za 2)nepomiluje se, najde mrtvolu a kudlu pod žebry nebo za 3)najde kudlu pod žebry ... Víš jak to myslím? Jde jen o to dostat se ke stejnému bodu různými způsoby - ne měnit celou hrdinovu budoucnost ... a příběh může pokračovat nemrtvým hrdinou, nebo na poslední chvíli zachráněným hrdinou nebo z říše mrtvých navráceným hrdinou, nebo když na to přijde jiným hrdinou :-D .
Každopádně pro mě byla tvoje povídka zábavná, krom samotné povídky, nejen v tom, že jsem mohla "rozhodovat", ale že jsem mohla pobaveně očekávat, zda vybraná možnost autorku skolí či ne 8-) .

16 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 9. ledna 2011 v 18:43 | Reagovat

[15]: Máš pravdu, nejjednodušší je nechat čtenáře vybírat jenom na oko. :-D Na druhou stranu, ono to nejde vždycky. Vymyslet několik různých možností, aby to v konečném důsledku bylo totéž a čtenář to nepoznal, je i o něco těžší než si vymyslet pět alternativ. :-D
Já jsem si dopředu každou možnost promyslela, než jsem ji tam dala, takže možnost, že by mě neco skolilo byla minimální. :-D 8-)

17 Lennroe Lennroe | Web | 11. ledna 2011 v 19:02 | Reagovat

Nevěřím, že z plně interaktivní povídky může vzniknout něco kloudného. Jasně volba možností je fajn, ale zas tak interaktivní to není, protože jednotlivé možnosti jsou dopředu  aspoň trochu promyšlené a pro autora to není žádné překvapení. Je to jako s tou hrou, kdy každý chvilku vypráví, pak přestane a pokračuje další. Konec většinou zanikne v dusivém smíchu nebo přemýšlivém mručení.
Ale sardinky čumící na nový olej mě skolily. :-D  :-D

18 Lennroe Lennroe | Web | 11. ledna 2011 v 19:04 | Reagovat

[15]:Velice "Khůůl" by bylo pokračovat hrdinou - upírem.

19 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 11. ledna 2011 v 21:46 | Reagovat

[17]: Myslím, že mezi tou hrou a interaktivní povídkou je dost podstatný rozdíl, ale budiž je to tvůj názor. :-)

[18]: To mi připomíná Kulhánka... :-D

20 Amia Amia | Web | 15. ledna 2011 v 18:15 | Reagovat

Jednou jsem to zkusila, aneb začala jsem kamarádce psát příběh a první díl jí vrazila jako hru, s tím ať vymyslí typ jmen, jak je na tom hrdinka s rodiči a tak. Dostala vždy tak tři možnosti a měla si vybrat :-D
Náhodou jsme si to docela užily, i když pár zádrhelů, jako změna názoru (ohledně vyvražďování postav) nebo neodepsání na dotaz tam bylo. Zato má jen dvacet dílů, takže... měla jsem to lehké :-D ;-)

21 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 15. ledna 2011 v 18:18 | Reagovat

[20]: Tak ono to ani není radno protahovat. :-) Zní to jako jajímavá zkušenost. :-)

22 Amia Amia | Web | 16. ledna 2011 v 19:39 | Reagovat

Tak tak...
Od té doby používá jméno co jsem dala její pseudo postavě jako přezdívku, což mě na tom těší asi nejvíc :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama