Internetové deníčky – (smazaná) duše obnažená na síti

1. března 2011 v 13:17 | Tereza Matoušková |  Postřehy a odbornosti

Znáte to, natrefíte na sympatický blog, oblíbíte si ho, začnete ho navštěvovat a zničehonic šok... všechny články pryč a na titulní straně strohé oznámení, že web objevili rodiče/spolužáci/bývalý partner a že se tedy ubohý majitel musí (znovu) stěhovat jinam. Samozřejmě existuje nemálo objektivních důvodů, proč svoji stránku přestěhovat nebo rovnou zrušit, a nepříjemní návštěvníci jsou jedním z nich. V tomto případě mám ale na mysli kočovné pisálky, kteří si mění adresu blogu pomalu několikrát za rok v rámci zachování anonymity.

Náš učitel Č* je blbec, miluji K* a všichni o tom ví
Internetové deníčky mají své čtenáře jisté. Každý se rád přehrabuje v cizím soukromí a pronáší osvědčené pravdy, jenom když nemusí řešit problémy vlastní. V každém z nás je ale taky kus toho šťourala, který si rád čte o tom jak ta tajemná T* a jestli vážně podvádí pana S* s panem X*.
Možnost skrýt svou identitu za přezdívku vyloženě svádí k tomu, aby si člověk tu a tam na svém blogu vylil duši. Jenomže pokud si svou virtuální skrýš nijak nezaheslujete, zůstává místem veřejným a volně přístupným. Je to jako byste své tajné zápisky vyvěšovali na nástěnku ve škole, v práci, na úřadě. Dříve nebo později by se někdo začal zajímat, kdo to tam, sakra, píše.

Nikdy jsem nepatřila mezi vyznavače, respektive obvykle vyznavačky, deníčků, důvěrníčků a milovaných zápisníčků a to ani těch papírových, které má člověk zamknuté v šuplíku. Tak jako tak ale chápu, že ne každý dokáže své emoce držet v sobě, nebo je filtrovat prací, sportem, či uměním. Naši bližní taky obvykle nejsou ochotni poslouchat všechno a když už, ne ve všem nám dokáží poradit, pochopit nás, podržet. Někdy prostě potřebujeme slyšet názor někoho cizího. Jindy nám prostě nic jiného nezbývá. No a kde v dnešní době najít sdílného cizince, než právě na síti?

Moje máma je na Facebooku (My Mom's on Facebook odkaz na youtube)
Taky vás ta písnička tak děsí? Kolik ale stačí k tomu, aby se rodiče, či podváděný manžel o vaší tajné zpovědnici dozvěděli? Málo, když máte společný počítač a zapomenete vypnout prohlížeč. Tady je dobrá rada nad zlato. Já osobně se řídím heslem, nepiš na své stránky nic, co bys neřekl lidem do očí. Ze stejného důvodu používám vedle přezdívky i občanské jméno. Je zdravé naučit se psát sám za sebe a stát si za tím (...a nést případné následky). Potom si dvakrát rozmyslíte, jestli budete na svém blogu prezentovat své domácí hádky, neřesti, sexuální praktiky a fantazie (...a nebo napíšete, to já ne, nic z toho, nikdy, to Atalan se Zorenou, že jo, bytosti z jiného světa a taky trpaslíci, ti jsou nejhorší).

Výše jsem psala, že naši bližní obvykle nejsou ochotni poslouchat všechno, což samozřejmě neznamená, že nejsou zvědaví, co si to tam na ten svůj lowíííískovaný blogíííísek datlujete za tajnosti. Taktéž, pokud jim o blogu řekneme, obvykle se stávají pravidelnými a mnohdy jedinými pravidelnými návštěvníky. Paradoxní je, že o nich mnohdy ani nevíme. Jsou to takový černí pasažéři. (Když už jsme u toho, ahoj, mami.) Málokteří příbuzní jsou tak šílení jako maminka ze zmiňované písničky, aby se nás na Facebooku (blozích) obtěžovali dotazy, jestli máme dostatek vypraných ponožek a posílali nám pusinky. Nebo se mýlím? Vlastně v tomto světle se ani nedivím, že se mnozí z nás snaží webové stránky před svými rodiči utajit...

ZRADA!
Chápu, když si tajný blogový deníček založí jedenáctiletá slečna, jako osel pošle odkaz kamarádce a kamarádka to jako správná kamarádka rozešle všem spolužákům. Je jasné, že tohle pubertální srdíčko neunese a vše smaže. Horší je to ale už u hojně navštěvovaných a oblíbených autorských blogů. Nezdá se vám to jako zrada na čtenáři, vše co si tak rád četl jednoduše smazat a odzdravit s tím, že si nebyl schopen blog zabezpečit a pokud někoho zajímá nová adresa, ať milostivě napíše na tento a tento mail?

Nebo to tak vytáčí jenom mě?

Temnářka
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 1. března 2011 v 14:00 | Reagovat

No, už jsem u jedné osoby, co čtu, dvakrát měnil během ani ne roku adresu, to pak nakrkne, hlavně když není obnoven všechen původní obsah, k němuž se člověk rád vracel...

Když nad tím tak přemýšlím, z mého příbuzenstva neví nikdo nic o mých "soukromých" internetových špeluňkách (všech... dvou?) a i kdyby, stejně se nedozví víc, než z mé knihovny, šuplete (prázdná flaška od piva a tubička od lentilek) a nočního vrzání postele...

2 Cirrat Cirrat | Web | 1. března 2011 v 14:12 | Reagovat

Pokud je to autorský blog, jehož autor(ka) se teprve učí, co to vlastně znamená, působit na internetu, pak se nedivím ničemu.

Ale pokud je to jen tak zbůhdarma, pak ano, pak se divím. Ale většinou takové blogy ani moc nesleduju...

Já mám zase na paměti, že si zaměstnavatelé potenciální zaměstnance s radostí gůglují, takže například u mě nelze najít info o bývalých i současných zaměstnavatelích - pokud to nejsou hlody, které neukazují na nic spojeného s obchodní činností... :-D

3 ratuska ratuska | Web | 1. března 2011 v 14:33 | Reagovat

[2]: :-D Zkusila jsem si sama sebe vygůglit, jen tak pro kontrolu :-D, a musím říct, že bych se asi potenciálním zaměstnancům líbila :-D. Hasiči, skauti, charitativní akce, country tance :-D :-D. Ještě že se nedají vygůglit záznamy z kamer v našem nonstopu :-D.

Článek je o mně, když budu egocentrická :-D. Tedy alespoň do té míry, že můj blog je jeden velký deníček :-D. Nad cenzurou jsem se zamýšlela několikrát, přesunout se jinam by mě ale nenapadlo. Vím o pár lidech z okolí, kteří blog občas čtou a jak říkáš, jsou to černí pasažéři :-). Většinou se neozývají v komentářím, občas něco pochválí v hospodě, někdo mlčí.

Když někdo přesouvá blog pořád někam jinam, kvůli dotěrným spolužákům a jiným zvířátkům, moc mě to nebaví. Je to divné, když si člověk nestojí za tím, co píše.

4 Tai ren Moore Tai ren Moore | Web | 1. března 2011 v 14:35 | Reagovat

Pravda, ale občas si ten člověk o to vyloženě říká, když na blogu odhalí naprosto všechno- i věci, které se jen tak někomu neříkají.Já osobně jsem na jednom blogu už skoro 6 let.Naučila jsem se s anonymitou pracovat, i když je moje přezdívka známá a to i v reálném životě.O blogu ví jen pár kamarádů a u těch nemám strach, že bych kvůli něčemu musela blog stěhovat.Navíc si dávám pozor na,co píšu takže tohle nikdy nebylo třeba....

5 ~Me~ ~Me~ | Web | 1. března 2011 v 14:52 | Reagovat

Tak to máš naprostou pravdu... I já si píšu deník, ale jen málo osob skoro nikdo neví, že to jsem já :-)

6 Bey*li Bey*li | Web | 1. března 2011 v 14:54 | Reagovat

Ahojky  Promin' že tě otravuju, ale na mém blogu jsem začala psát novou povídku
,,Nový Začátek"
Byla bych moc ráda, kdyby jsi mi napsala jak se ti povídka líbí.

Moc děkuju :-)

7 Sikar Sikar | Web | 1. března 2011 v 15:01 | Reagovat

[6]: myslím, že tenhle čin tě bude hodně bolet. I když... no TemnoTerka asi není taková brutálka jako Ekyelka...

8 Mami Mami | Web | 1. března 2011 v 15:28 | Reagovat

Dobré rady. Někdy mám chuť se pro své blogové přátele více odhalit, ale s každou další informací se vtírá lehká paranoa.

9 Niviat Niviat | Web | 1. března 2011 v 15:32 | Reagovat

Rozhodně s tebou souhlasím. Naproti tobě jsem ten člověk, který se rád vypíše a používám šuplíkovou variantu, ke které nemá nikdo přístup. Myslím si, že někdy si takto ulevit pomáhá, ale rozhodně bych si nepropírala duši veřejně na internetu. Na to už myslím dlouho nemám věk. :-D

10 Maruška Maruška | Web | 1. března 2011 v 15:39 | Reagovat

Přemýšlela jsem o přesunu nebo, že to psát přestanu, ale já mám potřebu to někomu říct či vypsat. Adresu svého blogu bych nikdy kamarádům nedala a doufám, že mě nenajdou. S tím FB to je u mě naopak, tak skoro vůbec nejsem, přátel mám asi 30, takže toho se nebojím :)

11 m. m. | Web | 1. března 2011 v 15:50 | Reagovat

I mě to štve, takhle už jsem ztratila kontakt na několik svých oblíbených blogerů. Od většiny z nich jsem pak neměla šanci získat nový kontakt, jelikož jsem jim například nezanechávala pravidelné komentáře nebo si mě prostě nepamatovali. Nepřijde mi to fér, ale co naděláš. Blog je každého věc a jestli už nechce své články mít vyvěšené všem na očích, tak je to jeho věc a nikdo nemůže nadávat, byť se mu ty články třeba líbily.

Btw, u těch trpaslíků jsem si vzpomněla na Cimrmana - "Nejhorší ze všeho jsou trpaslíci" :-D

12 m. m. | Web | 1. března 2011 v 15:53 | Reagovat

Btw u mě je to momentálně tak, že adresu svého blogu mám veřejně k dispozici, ale všechny své známé dopředu důrazně varuju, že se jedná o citlivé zpovědi, v nichž se zmińuji i o lidech ze svého okolí a že jestli nemají žaludek na to, co se tam možná dozvědí i o sobě, ať tam nelezou. Mně osobně je celkem jedno, když se lidé z mého okolí dozvědí, co se mi honí v hlavě. Ale naprosto jasně od začátku vytyčuji pravidla - čti si to, ale opovaž se to použít proti mě nebo být naštvaný. O tom, co jsem v blogu napsala, prostě s nikým nediskutuju, je to jenom moje věc a jestli někdo nemá nervy číst o sobě hnusné věci, tak ať se ke mně chová líp, žejo :-D

13 Alexandra Altaïrez Gryffin- Fox, okřídlená lištička Alexandra Altaïrez Gryffin- Fox, okřídlená lištička | Web | 1. března 2011 v 15:56 | Reagovat

S lidmi, kterým někdo známý objevil blog, se nedivím a tak trochu s nimi soucítím. Na 100% vím, že můj blog je pod dohledem mojí matky a proto tam nepíšu nic, co bych, jak ty říkáš, nepověděla někomu do očí. Také o něm ví někteří mí kamarádi, přítel a mám podezdření i na učitelku z češtiny (:D). Už neřeším anonymitu. Kdysi jsem se kvůli tomu chtěla stěhovat několikrát (na blogu mám zachovaný rozhovor mojí matky a dvou mých internetových známých), ale potom mě to opustilo. Nechtěla jsem si budovat svoje doupě úplně od znova.

14 Nel-ly Nel-ly | Web | 1. března 2011 v 16:21 | Reagovat

já si svoje jméno (tedy přijmení), adresu, bývalého zaměstnavatele, školu (tedy některým to došlo samo) nechala pro sebe, ale spíš z důvodu, že jim do toho nic není :-D a nemám důvod to psát na blog... třeba u tebe to chápu, píšeš pod svým jménem knihy a blog s nimy má hodně společného...

je to škoda, kolikrátt se to stalo :-( a hlavně, protože někteří se už nevrátili - ale většina byla těch mladších, kteří prostě chodí do školy s puberťákama, který vidí největší srandu v tom, ztrapňovat svoje okolí, otravovat je a roznášet všechno, co uvidí - přičemž většinou nepochopí, co dotyčný píše (z jedné strany jsem velice ráda, že tohle už mám dávno za sebou :-D)

kamarádce jsem se o blogu v řeči nějak zmínila, ona kývla hlavou, a tím to bylo vyřešno... nezájem, proč taky? jiné jsem ho ukázala, když jsem se "chlubila" no... a brzy na to zas zapomněla, protože tam není nic, co by mohlo mé známé zajímat

na FB mám matku svého nejlepšího kamaráda, která se přátelí s tou mojí (ta je tam taky, ale mezi přáteli ji nemám a naštěstí na to moc nechodí :D protože... no, máma... ani ne stěžování, jako fotky z "kaleb" s cigárama, alkoholem a... atd.)

15 Karoll Karoll | Web | 1. března 2011 v 16:22 | Reagovat

Stává se to. Já jsem tento problém naštěstí ještě neměla, protože se snažím nepsat nic o lidech a držím se svého tématu. Možná by bylo nepříjemné, kdyby si můj blog prohlížela celá škola, spolužáci umí být pěkně zákeřní.

Ovšem chápu, že někteří lidé si za to mohou sami. když už píšu něco, co by nemělo vyplout na povrch, pořádně se hlídám... jenže každý někdy udělá chybu a to pak znamená stěhování...

16 KatyRZ KatyRZ | Web | 1. března 2011 v 16:59 | Reagovat

O mých stránkách vědí v rodině všichni :) a taky dost lidí z práce, takže u mě pracovní stížnosti taky nenajdete :D. Jinak jsem si vygooglila své jméno - je opravdu zcela anonymní - vzhledem k tomu, jak je časté :D. Za to přezdívka - to už je jiná ... Možná bych měla pomalu udělat změnu ;).

Každopádně, já se s tímhle problémem ještě nesetekala, že by mi někdo zrušil oblíbený blog ...

17 KadetJaina KadetJaina | Web | 1. března 2011 v 17:42 | Reagovat

Občas jsem na to narazila, ale lidi se přesouvali spíš kvůli tomu, že jim stará doména přestala vyhovovat... Sama do blogu píšu zápisky ze života, ale úplně citlivé informace si stejně nechávám pro sebe. Občas totiž hážu odkazy na ten zrádný FB, a nechci, aby o mě měli lidé ještě horší mínění, než mají :D Už tak jsem na ně dost zlá.

18 Therine Therine | Web | 1. března 2011 v 19:34 | Reagovat

Já jsem na blogu vlastně natajno, už jsem hodněkrát přemýšlela, že svý nejlepší kámošce pošlu adresu, aby o mě věděla úplně všechno..nakonec jsem si to ale rozmyslela a zůstávám furt inkognito :)

V naší rodině vědí, že mám blog ale nenavštěvují ho(doufám).. je jim jedno, co píšu sem jako asi to, kolik mám přátel na faceboku a jaký všechny fotky tam mám :)

19 Lennroe Lennroe | Web | 1. března 2011 v 20:42 | Reagovat

Mluvíš mi z duše. A nejen z té virtuální.

20 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 1. března 2011 v 21:02 | Reagovat

[1]: Sikar jí lentilky a zapíjí je pivem? Vražedná kombinace, to se potom není čemu divit... :-D

[2]: To je asi rozumné. :-D

[3]: Přesně tak, ale zase ona zvířátka dokáží být pěkně protivná. :-|

[4]: To je rozumné. 6 let? Ty jo, jdu se zahrabat. :-D

[5]: ;-)

[8]: Taky jsem občas paranoidní. :-D

[9]: Tak pokud máš šuplík jištěný... ;-)

[10]: :-)

[11]: To je taky řešení. Jo trpaslíci jsou svině. :-D

[13]: To je na tom všem nejhorší, začínat od nuly. :-(

[14]: Říkám, pubertální spolužáci dokáží člověku udělat ze života peklo. :-(

[15]: Nikdo není dokonalý. :-)

[16]: To já jo. :-(

[17]: Tak to, že někoho už blogování nebaví, nebo mu nevyhovuje služba je věc druhá. 8-)

[18]: :-)

[19]: To mě těší. :-)

21 Adelaine Georgia Screams Adelaine Georgia Screams | Web | 1. března 2011 v 22:42 | Reagovat

Pravda, pravda.
A to "Když už jsme u toho, ahoj, mami" mě naprosto odrovnalo. Si tu v klidu čtu a najednou tohle, začala jsem se nahlas smát. :-D

22 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 1. března 2011 v 22:44 | Reagovat

O mém blogu asi všichni vědí =D A mě je to jedno, protože jsem se naučila nepsat tam nic, co by mohlo být použito proti mě (na to jsem si zřídila speciální tajný a i tam si dávám pozor na detaily a konkrétnosti :-D mě prostě pomáhá se vyřvat a mnohdy to jinak nejde...)
Mno ale abych se vrátila k "domovskému" blogu, kolikrát se mi stalo, že mi volala mamka a povídá: "Jsi u internetu? Máš na blogu děsnou hrubku, okamžitě to oprav!" :-D A za to jsem jí vděčná :-P
Mám takovej pocit, že už jsem tohle někde psala :-D

Dokonce jsem zjistila, že se mým blogem v práci vychloubá =D Teda hlavně fotkama, sem tam se i zlepšuju 8-)

Myslím, že je hloupost opouštět blog, jen kvůli okolí, na druhou stranu chápu, že kdo na to nemá koule, tak je pro něj prostě lepší se skovat jinam...

(to zase bude koment délky menšího článku :-D )

23 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 1. března 2011 v 22:50 | Reagovat

[21]: Dík. :-D

[22]: Tomu říkám korektura na dálku. :-D

Mimochodem, chápu to správně, že máš víc blogů? Jak si včera psala, že ti jeden z AK vyrazili a druhý tam zůstal. Pokud jsem zase nečetla něco, co tam nebylo. :-D

24 hakuka hakuka | Web | 2. března 2011 v 3:13 | Reagovat

Chech, no, já nevím, ale založit si blogískový deníček, to mi přijde jako chtít si postavit malou útulnou trucovnu uprostřed křižovatky. Prostě to nemůže fungovat věčně. Jednou do ní někdo nepovolaný prostě narazí. A človíček uvnitř se potom strašně diví a honem se pakuje hledat jinou... křižovatku :-D
Tak když už na tu síť někdo něco vyvěsí, má si za tím stát, no ne? Může mu být jedno, jestli si to přečte jeho babička, případně třídní debílek se schopností vyškrábat do lavice "VeronYko, mYluju tě!" A pokud má člověk chuť si zanadávat na někoho konkrétního, stejně je asi nejlepší drapnout prvního kamaráda v dosahu a zatáhnout ho do hospody. :-D Vyvěsit takovou stížnost rovnou na internet mi přijde celkem podlé. Asi nejsem deníčkový typ a nepochopila jsem, v čem tkví to kouzlo. :-D
btw. Mám na FB oba rodiče, v přátelích a řádně označené :-D . Mamka občas rejpe, ale pusinky mi vážně neposílá. Není padlá na hlavu. :-D A možná je lepší, když kamarádkám ukazuje můj blog, než keramické potvůrky z dětství strategicky rozmístěné po bytě. I když to vlastně dělá taky. :-D

25 Sikar Sikar | Web | 2. března 2011 v 12:48 | Reagovat

[20]: Sikar jí cokoliv a zapíjí to čímkoliv...

26 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 2. března 2011 v 12:58 | Reagovat

[24]: Tak pokud si na blogu nepíšeš nějaký slash, tak rozhodně. :-D Jinak máš naprostou pravdu, přirovnání k trucovně na křižovatce mě rozesmálo. :-D

[25]: I plchy?

27 Rabe Rabe | Web | 2. března 2011 v 14:43 | Reagovat

také jsem jednu dobu velice často měnila blogy, ale já si na ně nepsala deníčky :-D jenom takové ujeté povídky, takže bylo lepší nechat je v anonymitě :-D

28 Sikar Sikar | Web | 2. března 2011 v 15:42 | Reagovat

[26]: Hele, plch nejprve děsně leze do zubů a posléze už sám leze hloub a hloub a kouše a kouše...

29 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 2. března 2011 v 18:53 | Reagovat

[27]: :-D

[28]: Konzumuješ je takhle často?

30 Sikar Sikar | Web | 2. března 2011 v 20:56 | Reagovat

[29]: Jen z donucení.
Jejich donucení.

31 agrrr agrrr | E-mail | Web | 2. března 2011 v 23:02 | Reagovat

No černí pasažéři, ano. Je pravda že ani tatínek nekomentuje. Ten si to všecko poctivě přečte a když za ním přijedu tak si o tom chce povídat. Což vzhledem k obsahu mě zrovna příjemné není.... ( to je tak, když někdo zveřejňuje prasárny) :D  :D

32 Sikar Sikar | Web | 3. března 2011 v 11:49 | Reagovat

Ehm, jen tak mimo, ale... zdá se mi to nebo na "vyšlo knižně" sedí plch?!

(takže infiltrace proběhla bez problémů...)

33 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 3. března 2011 v 13:02 | Reagovat

[23]: :-D

nojo, tenhle na povídky a tak, druhý na historický kostýmy (sherridon.blog.cz) a pak ten třetí nejtajnější z tajných :-D

a aby se to nepletlo, už jsem v AK i s tím prvním, odvolací mail udělal své 8-) :-D

34 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 3. března 2011 v 13:07 | Reagovat

[31]: To se nedivím. :-D

[32]: To je naruk, podmořský hlodavec takového plchoveverkotarbíkoidního vzezření.
Takže ano, takový podmořský plch. :-D

[33]: Aha, tak to nakouknu. :-)

35 Sikar Sikar | Web | 3. března 2011 v 14:50 | Reagovat

[34]: Jak řekl klasik, plši jsou všude...

36 Terka Terka | Web | 5. března 2011 v 20:44 | Reagovat

S takovou situací už jsem se u jiných blogerů také setkala a naprosto souhlasím. Dost mě to štve, když majitel mého oblíbeného blogu najednou napíše "končím, o novou adresu si napište na E-mail". To mne vždycky zamrzí a zároveň i rozzuří...

37 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 5. března 2011 v 20:52 | Reagovat

[36]: Přesně tak. :-?

38 Vysmátá Vysmátá | Web | 17. dubna 2011 v 21:58 | Reagovat

k tomu lze říct jenom jedno: true story :D

39 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 17. dubna 2011 v 22:55 | Reagovat

[38]: Dík. :-)

40 Kroketa Kroketa | Web | 12. září 2011 v 22:55 | Reagovat

moc dobrý článek,když už jsme u toho můj blog nejvíc zajímá mýho bratra :D
no ano,zrovna já jsem taková ta uzavřená dušička co o svých problémech nerada mluví...svádí mě to psát o svejch "zapeklitejch" potížích na blog,ale dělat to radši nebudu!
Dostalo mě,jak tu pozdravuješ svojí mámu :D

41 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 13. září 2011 v 17:14 | Reagovat

[40]: Děkuji. :-D Moji mámu to taky dostalo. :-D

42 Executor Executor | E-mail | Web | 14. prosince 2015 v 20:29 | Reagovat

Zrušenie stránok bez varovania by mi viac vadilo pri klasických portáloch s väčším množstvom článkov. Nesúhlasím s tým písaním len o tom, čo by som priamo povedal do očí. Moje záujmy pred väčšinou spoločnosti neprejavujem, totiž neodlíšili by ma od svojho vymysleného pekelníka, prípadne od šarlatánskych "liečiteľov". Na krízové sťahovanie je dobré byť pripravený zálohami vlastných článkov. Zase nezastávam sa toho, aby ľudia písali o tvare svojej vagíny (nie, toto nie je iba príklad), alebo o svojich sexuálnych zážitkoch s partnermi. Proste je to voči nim ponižujúce, darmo že je to anonymne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama