(Manželská) poradna pro autory a jejich hrdiny

22. března 2011 v 19:53 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Motto: Jak zabít vlastního autora

Tereza Matoušková:
Dlouho jsem přemýšlela, jak důstojně zakončit zimní triptych článků o psaní (Spisovatelovo desatero, Průvodce po naplnění ). Zaujalo mě, kolik z vás má se svými imaginárním přátelům a známým doslova intimní vztah. Podobné úzké mezilidské..., mezilidskoliterární..., kontakty ovšem mimo všech těch příjemných pocitů, nutně přináší i vyostřené konflikty. Nezáleží na tom, jakého pohlaví jste vy a jakého váš hrdina - pokud si pustíte své literární dítko k tělu, může to mezi vámi brzy vypadat jako v dlouholetém nefungujícím manželství. Stereotyp, nuda, schizofrenické hádky, drobné zlomyslnosti. To vše může končit až rozvodem, kdy váš hrdina "nečekaně" zemře, nebo prostě zmizí v propadlišti dějin a vy si najdete jinou partii. To je pochopitelně záležitost přirozená a nikdo vám nemůže nic vytýkat. Co ale dělat, když se vám dlouholetý vztah s postavou náhle pokazí a vy jste ochotni za něj stále bojovat, i když nevíte jak?
Otevřela jsem si pro vás proto poradnu. Od všech rad pro pisálky a tipů, jak správně datlovat, na které narazíte na každém druhém blogísku s fanfiction, se liší tím, že na celou naši záležitost nahlédneme nejen z pohledu autora, ale i samotné postavy. Jak? Zeptáme se přímo literární postavy. Přivítejte, prosím, mezi námi Femoriana z Nergienu!

Femorian z Nergienu:
Dobrý večer.

Tereza:
Předestírám, že nejsme žádní odborníci, žádní psychologové, naše rady vycházejí pouze z naší osobní zkušenosti. To by mohlo být pro začátek vše, ne?

Femorian:
Nechtěla jsi ještě zmínit, že motto "Jak zabít vlastního autora" je parafrází názvu článku Vladimíra Šlechty "Šerlokův syndrom - Jak se nenechat zabít vlastním hrdinou"?

Tereza:
Jo tohle. Mimochodem, článek vycházel na pokračování v časopise Pevnost, celý si ho můžete přečíst zde.

Tři modelové problémy:

1. Literární krize

Tereza:
Literární krize občas stihne každého, co si budeme povídat, není to žádná katastrofa. Účinný lék neexistuje. Časem odezní sama. Mezitím můžete doplňovat baterky. Psaní vám určitě zabere spoustu energie, kterou byste jinak věnovali něčemu jinému. No tak ji něčemu jinému věnujte. Pokud krize trvá déle než dva měsíce, problém zřejmě nebude jen v psaní samotném, bude daleko hlubší a je jen na vás, jestli se pustíte do zjišťování o co jde, nebo ho budete ignorovat. Jakmile své trable vyřešíte, chuť do tvoření se vám automaticky vrátí.
Pokud se zaseknete například u psaní románu, kašlete se na chvíli na něj a rozepište si třeba povídku. Mezitím vás určitě napadne spousta vylepšení, které budete moci aplikovat na starou práci a tak se nakonec posunete dál mnohem rychleji.

Femorian:
Pro hrdinu velmi nepříjemná záležitost. Většina autorů totiž nemá ani tolik ohleduplnosti, aby se zasekla uprostřed běžné situace, neřkuli příjemné. Obvykle na ně ona krize přijde v momentě, kdy vězíte po nos v blátě a mezi žebry vám trčí šíp. Nezbývá potom nic jiného, než bublat krev, trpělivě čekat a doufat, že si vás deprimovaný a usoužený autor po čase všimne a pošle k vám v pár strohých větách léčitele, nebo že vás nechá konečně vykrvácet. Nebo, že rozdělanou povídku spálí v krbu a zapomene na ni. Což je v mnohých případech, buďme k sobě upřímní, to nejlepší řešení.

Apeluji tedy na autory - pokud se zaseknete v momentě, který je pro vašeho hrdinu více než nepříjemný a víte, že se k příběhu delší dobu nevrátíte, dopiště alespoň na pomyslný konec:

"Nakonec vše dobře dopadlo, nikdo nezemřel, hobitovi 31 se podařilo splatit dluhy a elf 11 si vzal elfku 14 a zplodili spolu elfy 15, 16, 17 a 18."

Jednomu se potom hned bublá volněji.

2. Nuda ve vztahu

Tereza:
Když vás hrdina začne nudit a štvát, máte mnoho možností, jak situaci řešit. Možnost vymazat ho nebo ho zabít jsme zavrhli už na začátku, takže co můžete dělat jinak.
Dobrou prevencí proti tomuto stavu je mít hlavních protagonistů několik a v povídce nebo knížce přebíhat od jednoho k druhému. Pokud ani občasná změna nepomáhá a jedná se o víc, než jen o chvilkovou ponorku? Zamyslete se nad svým hrdinou jako takovým. Znáte ho dobře? Říkáte, že ano. Opravdu? Má nějaké fóbie, nějaké špatné zážitky z dětství, nějaké sexuální úchylky? Nemá? Mohl by mít? Co když vás nudí právě proto, že je plochý? No a když je plochý sám o sobě jako osobnost, co mu to trochu opepřit? Nechat ho zemřít a udělat z něj zombii? Že se to do příběhu nehodí? Proč ne? Když hrdina nebaví vás, bude bavit čtenáře? Není na čase něco změnit?

Femorian:
To si tak hezky žijete jako hrdina bez bázně a hany, zachraňujete nevinné panny a líbáte dítka na tvář. "Cink", jednoho rána se vzbudíte a je z vás sadistický deviant. Neptejte proč a za co, ona... tedy on, mluvíme obecně, že ano,... se stejně nesmiluje. Nereptejte a naučte se s tím prostě žít.
Nudní hlavní hrdinové mají pro nás ostatní postavy jednu nespornou výhodu. Lze je snadno odstranit. Stačí být jen živější, výraznější a zábavnější. Nezáleží na tom, jak toho docílíte, ale čím budete nápaditější, tím spíš si vás všimne. Pokud si vás nevšimne autor, všimnou si vás alespoň čtenáři, což má taky své výhody.

Tereza:
Jistě, je lepší být hlavním hrdinou ve fanfiction, než nebýt vůbec.

Femorian:
Takhle bych to negeneralizoval. Podle toho v jaké fanfiction. Je to s podivem, ale čtenářská představivost je mnohdy daleko zvrácenější, než ta autorská a obvykle si taky autoři čtenářských povídek neberou servítky a bez mrknutí oka vás přivedou do mezních situací, kterých se snaží váš původní autor z dobrých důvodů vyvarovat. Oni totiž už nemusí řešit, co se s vámi bude dít dál a jak se tenhle prožitek promítne do zbytku vašeho života. Prostě napíšou povídku a basta.
Ne, myslel jsem to tak, že je lepší být oblíbenou vedlejší postavou, než neoblíbeným hlavním protagonistou.

3. Neshody

Tereza:
Hádat se s vlastním výtvorem je asi šílené. Jenomže pokud svému výtvoru vtisknete samostatně fungující osobnost, je vysoce pravděpodobné, že nad jeho konáním budete tu a tam kroutit hlavou a že s ním budete často nesouhlasit. Je to zdravé a nebraňte se tomu. Každé naše literární dítko sice vychází primárně z nás, z naší osobnosti, vědomostí a zkušeností, ale pokud nepíšete autobiografii, je jasné, že se musí v něčem lišit. Obzvlášť pokud se jedná o osobu opačného pohlaví. S těmi je kříž a jejich správné podání vyžaduje spoustu hodin pozorování, naslouchání a domnívám se, že i nějaký přirozený a vrozený cit. Často se přistihnu, že do svých hrdinů mimoděk "uploaduju" špatné vlastnosti, které vidím u svého protějšku (případně jsem viděla u svých bývalých protějšků) a které mě nehorázně rozčilují. K tomu přihazuji vlastnosti, které mě štvou obecně.

Mimochodem, oba své mužské hrdiny (Femorian, Atalan) hluboce miluji, ale domů bych nechtěla ani jednoho. Když už tak oba dohromady.

Femorian:
Oba dohromady!? Jak dohromady? Ne, počkej, nechci to vědět... Věnujme se neshodám.

Jelikož své autory doprovázíme celým životem a jsme často také oním tenkým hláskem svědomí, občas se ocitneme v situaci, kdy nám jejich jednání přijde skrz na skrz nesmyslné. Obzvlášť kritickým obdobím je puberta. Nejlepší radou asi je, být tolerance sama, nechat autora, ať si vymáchá čenich ve vlastních výkalech, polknout prozaické "kdybych ti to neříkal" a jít utěšovat. Imaginární útěcha je přece taky útěcha. Samozřejmě, že všechny autorovy životní kopance nakonec odnesete vy a budou vás bolet třikrát víc, než jeho. Jelikož je ale vaše existence přímo závislá na jeho duševním zdraví, je dobré si potichu zaskřípat zuby a chovat se v tomto směru vstřícně.
Každá literární postava je v podstatě masochista.

Navíc své tvůrce máme rádi. Nikdo si přece nevymyslí postavu s tím, že ho bude jako autora nesnášet.

Tereza:
Tolik k modelovým potížím. Pokud jste zde nenašli radu, nezoufejte, napište nám své obtíže dolů do komentářů, rádi vám poradíme.

Femorian:
Lépe se nám bude situace probírat, pokud necháte prostor pro vyjádření i své vlastní postavě, proto jsme na to pamatovali i ve formuláři níže. Pokud vám to přijde šílené nebo schizofrenické, není to podmínkou.
Koneckonců, kdo bere celý tento článek smrtelně vážně a bez potřebného nadhledu, nemá víc rozumu, než keřík mavi, nebo modrý pruh nad mým levým uchem.

Tereza:
Přejeme hezký večer.

Formulář do poradny:

Jméno autora:
Jméno hrdiny:
Problém:
Vyjádření autora:
Vyjádření hrdiny:
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 22. března 2011 v 20:12 | Reagovat

Zajímavé... můj nejstarší hrdina (literárně mu bude tak 13, možná 14) a já máme vztah, který je jak víno - čím starší, tím lepší. No a, že je mu v příbězích nejméně 110 a víc, no a, že je ještěr mužského pohlaví.

Je to láska.

2 KatyRZ KatyRZ | Web | 22. března 2011 v 20:14 | Reagovat

Dík za zpříjemnění večera. Někdy fakt nechápu, kam na ty skvělé nápady chodíš a to nemluvím o tom, že ti závidím smysl pro humor. Já se dokážu jen smát - rozesmívat už ne :p.

Zatím jsem těch postav zase tolik nenapsala, ale jedna mě opravdu štve a myslím, že to má zpečetěné - asi jí nebude pomoci :D.

3 KadetJaina KadetJaina | Web | 22. března 2011 v 20:22 | Reagovat

Komunikovat se svoji postavou? :D Hmm, měla bych to zkusit, často do ěm lidi rejou, že píšu vcelku čtivě, ale ty lidi... ty lidi jsou prostě umělý :D Asi si vezmu radu a budu do nich dávat i to, co mě vytáčí, třeba se rozjedu víc :D

4 Anička číslo dvje Anička číslo dvje | E-mail | Web | 22. března 2011 v 20:43 | Reagovat

Já bych Arlanovi někdy utrhla hlavu, lenochovi jednomu línému :-) Článek je úžasný...
A.: Lenochovi? Podívej se na sebe! Sedíš tu a píšeš, že jsem línej, a mohla bys jít ven! Třeba střílet z luku, nebo si lámat meče.

5 Selenne L. Athi Selenne L. Athi | Web | 22. března 2011 v 21:39 | Reagovat

Jméno autora: Selenne L. Athi aka Alžběta Bílková
Jméno hrdiny: Tyrin Devonaer
Problém: ehm.. ehm.. neshody mezi pohlavím
Vyjádření autora: jak už bylo řečeno, neshody jsou všude. U mě a u Tyrina je to bohužel taková neshoda, že z něj dělám naprostého moulu, nejspíš i věčného panice a k tomu ještě hodně špatného mudrce. On ale bohužel nemůže pochopit, že tahle situace během příběhu odezní.. Ne, pořád do mě rýpe, ať už ho nepíšu jako nějaká obyčejná náctiletá, ale jako schopná začínající autorka, která má dobrý pozorovací smysl. Co mám dělat? Poraď, Temnářko :(
Vyjádření hrdiny: Co k tomu dodat? Jsem v koncích. Nestačí, že už tak mám dost zpackaný dětství, vlastní otec mě chce zničit a moje vlastní sestra se do mě zamilovala natolik, že díky ní zřejmě nebudu mít nikdy milostný život.. moje "milá" autorka ze mě dělá naprostého idiota! Vypadám, že neumim držet meč v ruce, dokonce i brečim! Co je tohle za život, doprdele?!
Poznámka autorky: Hele, dovolila jsem ti klít? :/
Hrdina: Zavři zobák, náno pitomá..

Pomoc, Femíku a Temnářko! Jinak se všemi Darkraňskými bardy chválíme tvůj jemnocit pro postavy! Dokonalé, skutečně! :D

6 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 22. března 2011 v 22:08 | Reagovat

[1]: To mě dojímá. Tak ať vám to klape, pánové (pane a ještěre). :-)

[2]: Chudák postava! ??? Jinak děkuji. :-) Jsem ráda, že jsem ti zpříjemnila večer. :-)

[3]: Určitě, je to skvělý způsob, jak postavy zlidštit. ;-)

[4]: Dík. Zdravím Arlena. :-P

7 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 22. března 2011 v 22:25 | Reagovat

[5]:
Tereza:
Nesnaž se to lámat přes koleno. Pokud i tobě přijde, že se hrdina chová nevěrohodně, zkus se o tom pobavit s nějakým zástupcem druhého pohlaví. Nejlepší by bylo, aby byl přibližně v Tyrinově věku.
Jinak hrdinové jsou nespokojení pořád, je třeba držet je za pačesy pevnou rukou. Pokud to, že je panic a moula, má v příběhu určitou funkci, není zbytí a hrdinovi by to mělo být jasně a stručně vysvětleno. 8-)

Femorian:
Zdravím, Tyrine. Tohle moc dobře znám. Je třeba se na to ale podívat i z té druhé stránky. Taky z nás mohl být kulhající plešatý žebrák s roztroušenou sklerózou, který se objeví ve třetí kapitole, když omylem plivne hrdince té a té na botu.

Jinak - spousta z nás meč v životě ani nedržela a na slzách taky není nic špatného, kromě toho, že odporně pálí na tvářích, i když u nás ve Swéru to díky naší fyziologii bereme asi trochu jinak. Pokud nebrečíš skoro v každém druhém odstavci a nenosíš růžové spodky, stále se není nad čím pozastavovat. Ženské myšlení je prostě ženské myšlení, nemůžeme čekat, že naše autorky překročí svůj stín. ;-) Buď rád, že Alžběta nepíše slash a má dost rozumu na to, aby se tě snažila popsat věrohodně a ne jako idola a lamače všech ženských srdcí z harlekýnek v upnutých kalhotech a loknami ve vlasech. 8-)

8 Selenne L. Athi Selenne L. Athi | Web | 22. března 2011 v 22:28 | Reagovat

[7]: Autorka: No, konečně ti to někdo vysvětlil, zlatíčko..
Tyrin: hmm.. dobře, no.. a přestaň mi říkat zlatíčko, kurva! Femoriane, mi to s těma ženskejma nemáme moc lehký, co? :-? Ale stejně bez nich nemůžem žít ;-)

9 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 22. března 2011 v 22:34 | Reagovat
10 Selenne L. Athi Selenne L. Athi | Web | 22. března 2011 v 22:47 | Reagovat

[9]: děti se prostě musí vychovávat, ne? :)

11 Elinor Elinor | E-mail | Web | 22. března 2011 v 23:35 | Reagovat

Jméno autora: Elinor

Jméno hrdiny: Alvin Tavis

Problém: vývoj a proměny postavy

Vyjádření autora: začínali jsme s velmi jasnou koncepcí, několika traumaty z dětství + dospívání, a dosti stabilní povahou. Po několika desítek stran konceptů je jasné jediné. Postava se pohybuje hluboko za syndromem vyhoření a objektivně vzato, to nejlepší, co by ji mohlo potkat, je sebeobětování se a ošklivé zlikvidování nepřítelem.
Alvina, jeho psychický stav a povstalecké aktivity v průběhu občanské války bych mohla nejlépe popsat jako "vezmeme myš, hodíme ji do mixéru, zapneme na maximální výkon".

Vyjádření hrdiny: Jak napsala Eli. Občas si říkám, jestli si na mně něco nekompenzuje. :-D Na rozdíl od Irvina nejsem její alter ego a navíc jí nikdo nemluví do toho, co se mnou dělat, takže jsem vydán na milost a nemilost rýpání se v psychologii a extrémních situacích. Dost vážně přemýšlím, jak ze sebe udělat dost zajímavou a zábavnou postavu, aby mi tohle přestala dělat - jediné, co mě napadá, jsou nějaké úchylky, ale jsem si jistý, že to by mi neprošlo (spráááávně, Alvi 8-) - poznámka autorky). Chtělo by to udělat něco nečekaného, co vzbudí pozornost a donutí ji vidět věci z jiného úhlu pohledu, ale nějak mě nenapadá CO :-?...

12 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 22. března 2011 v 23:59 | Reagovat

[11]:
Tereza:
Jelikož dost dobře neznám pozadí a příběh, nemůžu ušít radu takříkajíc na míru. Pokud tedy nechceš nechat hrdinu zahynout, nechala bych ho si chvíli odpočinout. Podobný tlak musí postupně vést k absolutnímu zhroucení postavy jako takové, což by tě přivedlo do slepé uličky.
Pokud chceš postavu zachovat, tak bych buď vnesla do jeho života radikální změnu, nebo bych mu pořídila partnera, či schopnou vrbu.

První, co mě k tomu napadlo, tak bylo to, co mi pár týdnů zpátky psala Zuzka Vašíčková k mé vlastní postavě: Že když ji budu dlouhodobě týrat moc a za hranici, čtenáře to začne taky štvát a příběh jako takový ho přestane bavit. Něco na tom bude, občas je asi potřeba ubrat plyn. ;-)

Femorian:
Zdravím, Alvine. Souhlasím s tebou a Terez, že nějaký dějový zvrat je asi v této situaci skutečně potřeba. Jinak pokud už si postava jaksi zajetá a psychologicky propracovaná, bude těžké se udělat jen tak zajímavým. Pokud už je pro tebe situace neúnosná, tak není nic jednodušího, než se prostě zhroutit a tři týdny neopustit postel. Autorka potom plyn prostě ubrat bude muset, "vzkřísit tě" a začít opatrně od nuly.

Neznám přesnou situaci. Možná by stačilo svěřit se se svými problémy nějaké vedlejší postavě. Třeba. :-|

13 Elinor Elinor | E-mail | Web | 23. března 2011 v 0:15 | Reagovat

[12]:
Elinor: konkrétnější informace - po většinu příběhu je to člověk, který funguje v rámci organizování odboje, pro přátele a okolí působí jako stabilní jistota, někdo, na koho se dá spolehnout, že vymyslí plán, zorganizuje ho a ještě se bude starat o lidi kolem. Někdo, kdo průšvihy řeší, místo aby je vytvářel, i když tohle zní u jednoho z rebelských velitelů dosti... vtipně. :-P Situaci mu pochopitelně neusnadňuje fakt, že jeden z jeho sourozenců si jede zcela po svém, a druhý, s kterým měl před pár lety velmi dobrý vztah, je na druhé straně barikády a strašně rád by "hloupému mladšímu bráškovi" vysvětlil, jak se chová hloupě a vlastně poškozuje svoje snahy.
Vrbový typ to není, myslím, že většinu lidí by vyděsilo k smrti, kdyby se s nimi začal bavit o tom, že má také nějaké pocity, duši, atp.

Femorian: ono je trochu obtížné se zhroutit, když... hmmm... (zlomyslný výraz) - myslím, že zneužiju toho, že Eli píše jednu věc z mojí minulosti a tam si dopřeju pěkný útěk od problémů. Pak by na mě mohla koukat jinak i v té hlavní věci, co myslíš? :-D  ;-)

14 Elinor Elinor | 23. března 2011 v 0:16 | Reagovat

[13]: to Temnářka, pochopitelně :)

15 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 23. března 2011 v 0:21 | Reagovat

[13]:
Tereza:
Takže je to takový ten typ člověka, který navenek působí staršně pozitivně a vevnitř trpí.
Tak buď to nechat, tak jak to je a čekat, nebo pustit do příběhu nějakého "vyšťourávače" (důvěryhodnou osobu, které se svěří kdokoliv čímkoliv a která dokáže z kohokoliv vytáhnout cokoliv), aby hrdinu rozebrala.

Femorian:
Určitě. Třeba jí potom i více přirosteš k srdci. :-)

16 Lomeril Lomeril | Web | 23. března 2011 v 10:09 | Reagovat

Jméno autora: Lomeril
Jméno hrdiny/ů: Calvin Bailey a Carey Sullivan

Problém: Neshoda mezi hrdiny

Vyjádření autora: V mém světě má každý (smrtelný, stárnoucí) upír jednoho kožoměnce, ze kterého se krmí. Ti dva mezi sebou mají telepatické pouto, díky kterému si neustále navzájem slyší myšlenky. Vymyslela jsem si Calvina, upíra, který se nedávno rozešel s dlouholetou přítelkyní. Měl to být drsný ochránce spravedlnosti a jeho kožoměnec (a notorický sukničkář) Carey mu měl zdatně sekundovat a působit možná i trochu jako odlehčení. Jenomže teď píšu, píšu a co se nestalo? Z Calvina se klube tak trochu zakomplexovaná fňukna, která se přes rozchod nedokáže přenést, zatímco Carey ukázal netušené hloubky charakteru a cpe se do popředí. Teď se dokonce narval jako hlavní postava do kapitoly, která měla být vyprávená z Calvinova pohledu (ač ve třetí osobě, styl Harry Potter). Problém je, že Calvin bude pro zápletku pozdějších událostí klíčová osoba (ať se mu to líbí nebo ne). Jak mám donutit Careyho, aby mu nechal prostor?
Vyjádření hrdiny:
Calvin: Prosímtě, co naše problémy taháš sem? Máme toho dost i bez toho, aby se v nás patlali cizí. ALe když už o tom mluvíš, neškodilo by, kdybys nějak zařídila, abych se dostal z té záležitosti s Lynn. Nemohla bys ji poslat někam, kde bych ji neviděl? Kdykoliv projde kolem, je to, jako bych umíral...
Carey: Už zase, bráško? A tohle poslouchám pořád! Lynn, Lynn, Lynn, jako by byla jediná! Chápu, že ji má opravdu rád a po pár letech se zapomíná hodně těžko, snažím se být trpělivý, ale občas mám pocit, že se z toho zblázním... A tak prostě převezmu velení. Čistě za účelem záchrany duševního zdraví. To, že mi pozornost dělá dobře, s tím nemá vůbec nic společného.

17 Madeleine Madeleine | E-mail | Web | 23. března 2011 v 22:18 | Reagovat

Sic se to netýká mých problémů s postavou, musím tento článek okomentovat. :-D Kam na ty nápady chodíš se ptát nebudu. Radši budu doufat, že ti Femorian, nebo jakákoliv jiná postava z Podmoří, do článku bude kecat častěji. Každopádně lehké problémy ve vztahu autora a postavy musí být. Hrozně jsem se nasmála, když si říkala, že by sis ani jednoho z chlapů nenechala zabydlet doma. (Myslím si, že by se oba dva perfektně doplňovali.) Možná jsem opravdu úchylná (to bude to dospívání), ale čím méně se mi chlapská postava líbí a má zvrácené stránky, tím více si čas s ní užívám. :-D Jo, aktuální námět na povídku, by mohl vyprávět. A nebo radši ne... :-D

18 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 24. března 2011 v 13:35 | Reagovat

[16]:
Tereza:
Pokud se ti lépe pracuje s Careyem, piš příběh z jeho pohledu. Pokud mezi sebou mají určité pouto, rozhodně spolu tráví hodně času, čehož můžeš využít. To, že bude Calvin důležitý, ještě neznamená, že ty důležité momenty musí odvyprávět on. Případně můžeš jejich pohledy pravidelně střídat, příběh bude zajímavější. ;-)

Femorian:
V tomto případě nechápu, v čem tkví problém. Dokonce mi přijde, že Calvinovi nevadí, že na sebe Carey bere břemeno vypravěče, takže je vlastně všechno v pořádku. Nechal bych věcem volný průběh. :-)

19 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 24. března 2011 v 13:41 | Reagovat

[17]: To oni kecaj neustále, jen já to většinou nezapisuju. :-D
Tak, v zásadě kdybych je neznala od špičky jazyku až po mateřské znaménko na palci u nohy a jednoho z nich potkala na ulici, tak by mi sliny kanuly z tlamy jako hladovému psovi. :-D  To, že by se mi nelíbili se říct fakt nedá a zvrácené chlapy já ráda, spíš je znám tak dobře, že je to s běžným vztahem naprosto neslučitelné... :-D
Ano, doplňují se naprosto dokonale. :-D  :-P

20 Elinor Elinor | E-mail | 24. března 2011 v 19:23 | Reagovat

Alvin: ...radši si to nebudu brát osobně. Stačí, že mi bylo nedávno autorkou řečeno, že jsem použitelný snad jenom pro běžný vztah, kdy je potřeba, aby chlap občas vynesl koš, umyl nádobí a uvařil kafe :-D.

21 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 26. března 2011 v 19:49 | Reagovat

Moji "hrdinku," o níž žádný příběj´h neexistuje mám pořád ráda, žádná hádka. To bude asi tím, že ona mě zná teprv pár dní a já jí tři roky :D

22 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 26. března 2011 v 19:56 | Reagovat

[21]: Hmmm, to jste ještě takové čerstvě zamilované hrdličky, ne? :-D  8-)

23 Chiara Povera Chiara Povera | E-mail | Web | 2. dubna 2011 v 20:40 | Reagovat

Jméno autora: Chiara Povera

Jméno hrdiny: Jonathan, Christopher a Esther

Problém: Jonathanova povaha (sobec bez špetky empatie), Estheřina povaha (masová vražedkyně) a Christopherova láska (Je to fňukna! A to měl být ten zlý!)

Vyjádření autora: Už mi to vážně leze na nervy. Každý den se vtíraj a chtějí jeden druhého zabít. Jsou prostě všude. A navíc mi pořád chtějí radit. Rejpalové! Všechno dělá špatně o oni všemu rozumí, že! Pomoc! Já se z nich zblázním!

Vyjádření hrdiny:
Jonathan: Mě je to jedno lidi. Udělejte si to jak chcete. Hlavně, ať už tu psychopatku nevidím s nožem v ruce.

Esther: Jsou to idioti! Oba dva! Copak mi nemůžou dát na chvíli pokoj? Nejradši bych jim všem podžezala krky! Jeden mě otravuje a druhej dolajzá. Že já vůbec někam letěla.

Christopher: Ale... ale... Já jí miluju! A toho idiota bych klidně zabil, kdyby mi nestála v cestě ta jeho smečka zablešenejch čoklů.

24 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 3. dubna 2011 v 14:27 | Reagovat

[23]:
Tereza:
Tohle je myslím běžná situace, není se nad čím pozastavovat. Pokud už ti postavy lezou na nervy příliš, není nic jednoduššího než vypnout počítač a dát si několik dní od psaní pauzu.

Femorian:
Taková normální rodinka hrdinů. Ale večeřet u jednoho stolu bych s nimi nechtěl. Bál bych se, že jen tak mimochodem taky jednu schytám.
Doporučoval bych postavy na chvíli v příběhu rozdělit. Není nic horšího, než ponorková nemoc.

25 Iren Iren | Web | 4. dubna 2011 v 23:54 | Reagovat

Pssst. Jsem tu na zapřenou.
Femoriane, moje autorka mě nesnáší. Přímo nenávidí! Mám bejt hlavní hrdinka, ale pořád mi to dává setsakramensky sežrat. Nejen, že mě teď trápí rádoby druhou řadou příběhů (jak sama s oblibou říká) ale už mě teď na dva měsíce pustila k vodě a píše si bláboly o tom kapitánkovi, ke kterému ještě navíc nemá jméno. Ještě pořád. A jak si sám napsal samozřejmě v té nejméně příjemné situaci... Proč země dělá takovou psychopatickou mrchu? Poč se musím patlat furt v nějakých extrémech? Pak jí dojde dech a co já? Zajímalo by mě proč už jí nebavím. To je Falinyr sem, Falinyr tam. Kapitánek tohle... Ale na mě se prdí už jakou dobu... Co dál? Jak ji donutím, aby se mi věnovala?

P.S. Nešlo by ji přemluvit aby se ke mě chovala malinko líp?

26 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 5. dubna 2011 v 22:31 | Reagovat

[25]:
Femorian:
Jedinou radou je být trpělivý a čekat. Třeba si nakonec řekne, že ten kapitán vlastně za nic nestojí a vrátí se k tobě. Zůstaň taková jaká jsi.

PS: Bohužel nešlo. Autoři jsou sadisti a čím víc jeden prosí, tím víc je to mučení baví. :-)

27 Amia Amia | Web | 16. dubna 2011 v 18:40 | Reagovat

Amia ze smečky, zkráceně AS: poradna? Pro autory a postavy? Hele, Ami, to by se ti mohlo hodit!

Amia: Mně? A proč mně? To já se jednou probrala a koukám že se chováš úplně jinak než máš, seš sice furt slabá, hlavně oproti těm ostatním, ale kvalitu si víc než hodně vynahrazuješ kvantitou!

AS: S těmahle termínama na mně nechoď, nezapomínej, že je mi kvůli tobě najednou o čtyři roky míň!

Amia: Ale vzpomínky máš.
(Tiše fňukne)
A navíc jsme se chtěly bavit o něčem úplně jiném.

AS: No a? Třeba příště. Taky se někdy trochu rozlob, holka!

Amia: Od toho mám tebe.

AS: A pak se divíš že se chovám ,,jinak než mám"? Tss, být pseudopostava je taky zajímavý.

Amia: Jo, disociativní porucha jak řemen.

(:-D )

28 Lennina Lennina | 22. dubna 2011 v 19:52 | Reagovat

Jméno autora : Lennina
Jména hrdinů: Elena Sanders a Kate Moris
Problém: Podobnost charakterů
Vyjádření autora:
Když jsem o nich začala psát, měla jsem jasno v tom, jaká každá z nich bude. Elena uzavřenější přátelská, milá. Kate - tvrdohlavá, rázná, někdy trochu zadumaná. Po dvou letech psaní se mi ale zdá, že se mi postavy začaly prolínat. Rozdíl mezi jejich charaktery se pořád zmenšuje, a i když se snažím je od sebe odlišit, nevidím moc rozdíl.
Vyjádření hrdiny:
Elena : S Kate se známe skoro od malička, a vždycky jsme si byly blízké, ale poslední dobou máme na všechno stejný názor. Popravdě, začíná to být trochu otravné.
Kate: Jasně, taky už mě to přestává bavit. Takřka stejné reakce se nám začínají moc míchat do děje. Už by nám s tím měl fakt někdo pomoct, když to autor nedokáže sám.

29 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 22. dubna 2011 v 20:09 | Reagovat

[27]: Tereza:
Ehmmm... Nerada ruším diskuzi, ale v čem je vlastně problém? :-D Pokud má postava o čtyři roky míň je jasné, že se najednou bude chovat jinak.

Femorian:
Taky bych chtěl mít o čtyři roky méně.

[28]:
Tereza:
Doporučovala bych vzít si list nepopsaného papíru rozdělit ho na dvě půlky. Na jednu půlku vypiš vlastnosti Eleny, na druhé Kate. Když to budeš mít takhle hezky před sebou, popřemýšlej nad tím, jestli by se rázná a tvrdohlavá osoba chovala v té a té situaci stejně, než osoba uzavřená a přátelská. Vymysli si několik modelových situací a názorně si vypiš rozdíly.
Pokud se ale ovšem holky znají od dětství, přijde mi přirozené, že spoustu věcí vidí stejně. Teď by to chtělo jenom zdůraznit, co vidí jinak, aby nesplývaly. :-)

Femorian:
Vidíte, my se s Atalanem neshodneme téměř na ničem a taky je to pěkně otravné. :-D
Jinak mi to přijde jako klasický příklad ponorkové nemoci. Možná by neuškodilo vás na nějakou dobu rozdělit. ;-)

30 Amia Amia | Web | 22. dubna 2011 v 23:07 | Reagovat

[29]: Amia: Pardon pardon, žádný problém, to se jen projevila. Kvůli věkovému rozdílu se jinak nechová, ale to je fuk. :-)

AS: Hej!

Amia: Kušuj

:-D

31 Lennina Lennina | 23. dubna 2011 v 10:40 | Reagovat

Moc děkuji za radu, dobrý nápad. Určitě to udělám, a uvidíme :)

32 metztli metztli | E-mail | Web | 29. května 2013 v 8:43 | Reagovat

Tak jsem to tu při prolízání tvých článků objevila a hele, asi potřebuju poradit.

Jméno autora: Metztli
Jméno hrdiny:
Problém:
Vyjádření autora:
Vyjádření hrdiny:

33 metztli metztli | E-mail | Web | 29. května 2013 v 8:48 | Reagovat

tak znova a lépe a pardon za to výše nedopsané :D

Jméno autora: Metztli
Jméno hrdiny: Elwin Smaragdová
Problém: Neochota přestat se plést do života.
Vyjádření autora: Stvořila jsem ji ve 13, čili jí bylo taky 13. Její osud jsem i dopsala, ale následně celou věc ztratila. Od té doby se snažím napsat vše znovu. Marně, ale to nevadí. Problém je, že Elwin mi začala kecat do života tak krutě, že se jí nezbavím snad nikdy. V podstatě se stala mým druhým já. A nechce se nechat uklidnit a ne a ne a ne.
Vyjádření hrdiny: Tak hele, tys mě ztratila. Dá se říct, žes mě utratila. Prachsprostě si mě někde zapomeneš. A teď už se skoro 10 let snažíš napsat to, cos tehdy vymyslela za 2 měsíce. Jedno je horší než druhý, mimochodem. V jednom pokračování jsi ze mě udělala běhnu. Nic proti, ale ti chlapi... ech... v dalším jsi mě zaprodala vědě!! A to se mi pak někdo diví, že se objevuju pořád a kecám do všeho?! Snad jí to musím vrátit, ne? Takový nějaký výmysly, pch.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama