Každý příběh má svou barvu

11. dubna 2011 v 18:35 | Tereza Matoušková |  Nepodmořské povídky
Váhala jsem, kam tento příspěvek zařadit. Nakonec jsem ho nechala mezi povídkami i přesto, že se o povídky v pravém slova smyslu nejedná. Jsou to pouze obrazy. Některé barvitější, jiné méně. Některé jsou pro mě osobnější, jiné méně. Narcisy narážejí na příběh bohyně Persefony, která se v mých příbězích objevuje pravidelně, Tempery obsahují autobiografické prvky, variací na Vodníka vzdávám hold mistru Erbenovi a v posledním kousku nahlédneme do černočerného světa malých hmyzožravců, kteří vnímají sluchem a vidí srdcem. Nikdy mě nepřestanou fascinovat.

Příjemné počtení!

Nevěsta
(Bílá)
Útlou postavu halí vrstva volánků a krajek, ve vlasech se třpytí perly. Nevěsta je možná až příliš mladá, aby ji musela zdobit taková nádhera, její tělo působí jako ozdoba samo o sobě. Pružné, hebké a ladně tvarované. Když se na ni zadíváte pozorněji, připadá vám napjatá jako kočka, která číhá u myší díry. I její oči se lesknou stejně falešně. U oltáře na ni čeká shrbený šedesátník. Že by otec? Nikoliv, ženich.

Narcisy
(Žlutá)
Ty zahrady tu musí opuštěně zarůstat už mnoho let. Stromy nikdo neošetřuje a rozbořené základy budov dávno zasypaly hromady odpadků. Občas tím směrem zabloudím a procházím se po zanedbaném svahu. Teď na jaro je obsypaný hvězdami narcisů. Ráda se pro ně shýbám, ale vždycky když nějaký utrhnu, srdce se mi sevře úzkostí. Nikdy nevíte, kdy se země rozevře a chtivé ruce vás stáhnou za sebou do podsvětí.

Náhodní kolemjdoucí
(Červená)
Někde v dálce houká sanitka. Je nepříjemný, pronikavý zvuk a kdyby ho vydával živý tvor, dalo by se říct, že je naplněný zoufalstvím. Z nebe se snáší provazce deště a smývají z chodníku směs krve a mozku. Opodál postává hlouček čumilů, tu a tam některý z nich s výčitkou vzhlédne nahoru k mostu, jako by za to ta železobetonová konstrukce mohla. Stará paní Jelínková bude tu tragédii vzpomínat ještě dalšího půl roku a kamarádkám v kavárně bude barvitě líčit, jaká to byla hrůza. Potom se vždy odmlčí a povzdechne si, že ti všiváci zase zdražili cukr.

Tempery
(Modrá)
Paní učitelka nemá ráda, když děti nestihnou zadaný úkol přímo v hodině. Malá Terezka si ale dává se vším na čas, za každým neohrabaným tahem štětce vidí tajemný svět plný čar a kouzel. Kantorka ale nemá pro holčičku pochopení. Nerozumí vlastně ani dětem, ani barvám. Učení je její zaměstnání, ne náplň života, a s posledním zazvoněním její šichta skončila. Netouží po ničem víc, než si jít sednout do kabinetu s hrnkem kávy v ruce a dopovědět kolegyni tu historku z dovolené. Vždycky jí vypráví veselé příhody, snaží se tím sama před sebou zastřít, jak moc ji bolí, že drahá polovička nechápe její touhu po vlastním dítěti.
"No tak, uklízet!" štěkne netrpělivě a znechuceně sleduje, jak se dítě zasněně usmívá a mimoděk si utírá ruce špinavé od modré barvy o kalhoty. Je asi trochu zpomalená, nebo co, pomyslí si.

Nechoď, dceruško, k vodě ven
(Zelená)
Milena sedí na břehu nádrže s brčálově kalnou vodou a kouří. Tu a tam shlédne na své zablácené boty a pomyslí si, že fotr bude zase řádit. Jako posledně, když našel v její mikině krabičku Malborek. Jako by to nebyly její plíce. Zahodí špačka a natáhne se do trávy. Tady má svůj klid, nikdo sem moc nechodí, prý tu před dvaceti lety zmizela nějaká holka. Našli ji o pár let později sedět na prahu matčina bytu. Držela prý v náruči bezhlavé děcko a řvala. Kecy, pomyslela si Milena a zavřela oči. Kdyby v tu chvíli dávala pozor, všimla by si mužíka s nápadně zelenou pletí, který se k ní plížil rákosím. Takto si uvědomila, že je něco v nepořádku, až když ji nelidskou silou sevřel v náručí. Nestačila si ani uvědomit, co se děje, jenom si zmateně pomyslela, že ji jeho ztopořený penis tlačí do stehna a že je to děsně nechutný. Potom se už jenom zmítala a dusila se kalnou vodou.

Má je noc
(Černá)
Roztáhnu křídla a vzlétnu k noční obloze. Nepotřebuji svět kolem sebe vidět, stačí mi ho slyšet. Jak vítr šumí v korunách stromů, jak zurčí potok, jak se mé malé kořistí chvějí tykadla. Zdá se mi, že když pořádně nastražím uši, slyším, jak nade mnou svítí hvězdy. Jsou neskutečně krásné.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Babe Babe | E-mail | Web | 11. dubna 2011 v 18:56 | Reagovat

Lůůžovou?? T_T

2 Drow Drow | Web | 11. dubna 2011 v 19:20 | Reagovat

nejvíc se mi asi líbila zelená, bíla a červená...suprový ;)

3 Polgara Polgara | Web | 11. dubna 2011 v 19:40 | Reagovat

Kdo umí, ten umí. Každý odstavec má něco do sebe, ale u toho, kde jsi popisovala modrou mě napadlo, zda jsi to nepsala tak trochu podle sebe, potom zaujme noc a bílá, ale i ostatní mají něco do sebe. :-)

4 Sikar Sikar | Web | 11. dubna 2011 v 20:20 | Reagovat

šedá

Sikar zvedl oči od stolu a zavrčel "co zas?!"

5 KadetJaina KadetJaina | Web | 11. dubna 2011 v 20:39 | Reagovat

Tak to je perfektní, každá barva mě nějakým způsobem nadchla a donutila mě se zamyslet...
Jakožto ošklivému zlému člověku se mi samozřejmě nejvíc líbila bílá, červená a zelená... Něco je špatně :)

6 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 11. dubna 2011 v 21:42 | Reagovat

Tempery se mi moc líbily. :-)
Jinak to pro mne postrádá punc fantasknosti, takže mohu říci, že jsou to takové vcelku hezké, ale nehýbající se, neživé obrazy.

7 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 11. dubna 2011 v 21:56 | Reagovat

[1]: Checht. :-)

[2]: Děkuji. :-)

[3]: Viz úvodní slovo. ;-)

[4]: :-P

[5]: Ne, to je naprosto normální. :-D

[6]: Vodník a ruce, které tě stáhnou do podsvětí jsou moc realistické? Chm. Tak to tě potom budu muset odkázat na své fantasy povídky. :-D
Jinak je to psáno pod vlivem sbírky Křehké věci od Neila Gaimana. ;-)

8 ratuska ratuska | Web | 12. dubna 2011 v 1:43 | Reagovat

Zelená mi připomněla Greengrunďana Guntera :-D. Psáno bez přehlásek a snad alespoň trochu správně :-D. Jestli neznáš, další informace najdeš v biorománu skvělé Dubious Cat :-D.

9 Sikar Sikar | Web | 12. dubna 2011 v 7:32 | Reagovat

[8]: Néééé, Greengrüňani néééé...

10 Margueritte Weinlich Margueritte Weinlich | Web | 12. dubna 2011 v 10:08 | Reagovat

Nádhera! Mám moc ráda Tvůj vkus na autory i Tvoje vlastní psaní. ;-)

11 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. dubna 2011 v 10:26 | Reagovat

[8]: Neznám, ale jak tak koukám na Sikarovu reakci, měla bych se po tom podívat. :-D

[10]: Děkuji. :-)

12 Dragita Dragita | Web | 12. dubna 2011 v 14:10 | Reagovat

mě se líbily nejvíc Tempery a Má je noc :-D Ale u zelené barvy je to opravdu Günter jak vyšitý :-D

13 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. dubna 2011 v 15:12 | Reagovat

[12]: Děkuji. :-) Sakra, kdo je to ten Gunter? 8-O

14 Sikar Sikar | Web | 12. dubna 2011 v 15:55 | Reagovat

[13]: Günter je Greengrüňan...

(to jsem toho řekl)

15 vivienne vivienne | Web | 13. dubna 2011 v 17:18 | Reagovat

pěkné, nikdy by mě nenapadlo to takhle psát. Nejvíce se mi líbí Má je noc a moderní verze Vodníka aneb Nechoď, dceruško, k vodě ven :-)

16 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 13. dubna 2011 v 21:47 | Reagovat

[15]: Děkuji. :-)

17 Lennroe Lennroe | Web | 15. dubna 2011 v 22:01 | Reagovat

Bílá a zelená vedou.
Podobné črty mám moc ráda.

18 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 16. dubna 2011 v 7:49 | Reagovat

[17]: Děkuji. :-)  :-)

19 Katanga Katanga | E-mail | Web | 16. dubna 2011 v 9:45 | Reagovat

Během prokrastinace nad seminární prací jsem se dohrabala k tomuto článku a musím říct, že zaujal a to hodně. Všechny tyto příběhy mají něco do sebe, popisují dané barvy jinak, než by je asi popsali jiní. Mnohdy se uvádí, že například bílá je barvou klidu, ty jsi bílou pojala v jiném směru a přesto ta barva povídku krásně charakterizuje. V tomto směru mě nadchly všechny barvy, které jsi popsala. Odkazují v různém směru na reálný život (svým způsobem i ten vodník)... Nebo alespoň mi to tak připadá. Počtení bylo vskutku příjemné :)

20 Storycollector Storycollector | 16. dubna 2011 v 11:01 | Reagovat

Líbilo se, Tempery mi připomněly, jak jsem v 2. nebo 3. nakreslila motýlky se srdíčky na křídlech a učitelka mi je zkritizovala, protože to není přirozené. :-( No, nebylo, ale fantazie je pro umění dobrá dost, což dokazuješ i ty svými povídkami. :-)

21 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 16. dubna 2011 v 15:05 | Reagovat

[19]: Děkuji. :-) Prokrastinace nad seminární prací? Na to je nejlepší vypnout počítač a jít se ven projít. :-D

[20]: Učitelé jsou mnohdy dost úzkoprsí a místo aby schopnosti svých svěřenců rozvíjeli, tak je ubíjí. Naštěstí jsem měla štěstí i na pár osvícenců, kteří se objevili ve správnou dobu na správném místě. :-)
Díky. :-)

22 Katanga Katanga | E-mail | Web | 16. dubna 2011 v 20:43 | Reagovat

[21]: Vzhledem k tomu, že píši na téma "Městská zeleň" je pro mě nejlepší prokrastinace doma se zataženými žaluziemi :D Mimochodem nemáš vůbec zač ;)

23 Pixie da Utara Pixie da Utara | Web | 26. května 2011 v 13:18 | Reagovat

zajímavej nápad, ty barvy. líbí se mi, jak se v těch povídkách díváš na některé barvy jinak, než jakej je obecně rozšířenej názor. třeba ta černá (mimochodem docela mi připomíná poslední kapitolu knihy Vyjímečná, četlas to?). taky červená se mi líbí, vyjadřuje lhostejnost člověka vůči okolí. a taky zelená je povedená. :-)

24 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 26. května 2011 v 18:55 | Reagovat

[23]: Moc děkuji. :-) Výjimečnou jsem bohužel nečetla. Jen se věnuji netopýrům, tak je mi to takto blízké. :-)

25 Elensik Elensik | Web | 6. července 2011 v 12:49 | Reagovat

Ahoj
zajímavý posouzení barev. Krásný styl psaní. Pokouším se taky psát. Mužu tě poprosit abys si si přečetla mou povídku?

26 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 6. července 2011 v 13:13 | Reagovat

[25]: Určitě, ale zapiš se prosím do rubriky "hodnotím vaše povídky" - nahoře. :-) Abych na tebe nezapomněla. :-)

27 Eriu Eriu | 7. března 2012 v 23:38 | Reagovat

Tak Tempery mi přesně připomínají mě, a to ještě dneska :-D Vzpomínám si, jak jsem malovala obrázek na sklo a naše paní učitelka (skláním se před ní, měla by mít svatozář) čekala, až ho domaluju, aby viděla výsledek, než půjde do nemocnice na operaci s hlasivkami...
Ale ty ostatní obrazy se mi zdály trochu málo... emočně sdělné.

28 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 7. března 2012 v 23:44 | Reagovat

[27]: Je to možné, byly to jenom takové krátké asociační výkřiky. :-)

29 Eriu Eriu | 8. března 2012 v 0:03 | Reagovat

Ale rozhodně by stálo za rozvedení nebo použití toho motivu u narcisů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama