Píšu. Jak se, sakra, zviditelnit?

7. srpna 2011 v 6:22 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Tuším, že je to už nějaký ten pátek, co se pod některým z mých nejapných článků o psaní nebo blogování, objevila prosba, jestli bych nesepsala nějaké rady pro mladé autory, jak rychle zviditelnit vlastní tvorbu, aby jejich jméno vstoupilo do podvědomí a počet fanoušků stoupal enormní rychlostí. Nevím, jestli jsem pro to zrovna já ta správná osoba, necítím se nijak zvlášť viditelná, neřkuli, že v některých částech dne jsem naprosto neviditelná. Obzvlášť tedy v noci. (pozn. redakce: autorka článku nosí výhradně černý outfit.)
Tak jako tak, vycházím výhradně z vlastní zkušenosti a předestírám, že žádný osvědčený a zároveň důstojný způsob, jak se zviditelnit rychle neznám. Chce to prostě trpělivost. Na rady Lady Kokosky, jak udělat průser, aby vám na stránky nalezlo co nejvíce škarohlídů, mě neužije. Proč si nechat zbytečně nadávat, že jo?

Jak se tedy, sakra, zviditelnit?


1. "Maminko, chtěla jsem ti to říct už dlouho, nezlob se, ale nešlo to. Já... píšu fantasy."

Rodina, přátelé, známí, spolužáci, kolegové, náhodní kolemjdoucí

Celá tato množina lidí je pro každého začátečníka obvyklá startovací čtenářská základna. Při našich prvních publikačních pokusech jsou taky těmi prvními, kdo nás poplácá po zádech. Nalijme si čistého vína, ve většině případů taky jedinými.
Tuto sortu lidí ovšem není radno podceňovat, už se mi několikrát stalo, že se mi někdo poté, co jsem se zmínila o tom, že píšu, odpověděl ve stylu "Moje kamarádka taky píše a napsala tohle a tohle..." Je to prostě "reklama", která vás nic nestojí. Takže pokud se stále ostýcháte odhalit svým blízkým krutou pravdu o tom, jak trávíte volný čas, do toho.
***

2. "Obsah těchto stránek je chráněn autorským zákonem. Kdo mi šlohne povídku, tomu... tomu... tomu... napíšu na blogísek moc ošklivý komentář."

Vlastní webové stránky

Péče o webovky zabere dost času a člověk nemůže čekat, že se mu na ně hned v prvním roce nahrnou tisíce návštěvníků. Obzvlášť, když zde publikuje jenom povídky. Už jsem se setkala i s názorem, že dotyčný na internetu svoje dílka publikovat nechce, co kdyby mu je někdo ukradl, přepsal a vydal pod vlastním jménem. Jak jinak, profesionální autoři přece nemají nic jiného na práci než prolézat naše bložínky, krást z nich amatérské povídky a přepisovat je, že jo.

Pozn. Pochopitelně jsou zde i naprosto objektivní důvody, proč své práce na blogu nepublikovat, v tomto směru doporučuji článek Edith Holé - Jsem snad Viewegh v sukních

Jeden ze starých layoutů tohoto blogu
***

3. "Už jsem to tady jednou říkal a víc to nebudu opakovat - jsem velký spisovatel (fanfiction) z Liter.cz a jděte se bodnout!"

Literární servery

Svůj postoj jsem víceméně shrnula ve článku - Amatérské literární servery - možnost publikovat, či ráj ztroskotanců? Jen tak na okraj - znovu funguje server Temnoles,ach ta nostalgie.
Do škatulky k literárním serverům můžeme přihodit nejrůznější internetové projekty, kolektivní romány a podobné zhůvěřilosti. :-)
***

4. "Nahraj to, prosím, do RS."

Webziny, časopisy

Celkem zaručený způsob, jak získat nejen zkušenosti, ale i kontakty. V Pevnosti nebo Ikarii to asi hned ze začátku nemá smysl zkoušet, ale existuje spousta webzinů, kde se to dá i amatérské úrovni. Opět to vyžaduje spoustu času (v některých redakcích i nervů) a je rozhodně jednodušší nabízet své recenzentské (ne)zkušenosti, než povídky. Kdo by ovšem nerad dostával knížky zadarmo (a pak ne ně na poslední chvíli potil kritiku, trhaje si poslední zbytky vlasů).
***

5. "Když to vyjde, tak je to štěstí, když to nevyjde, může za to porota, která si nevšimla skryté geniality, kterou jsme v naší povídce pravděpodobně zakamuflovali tak dokonale, že by ji neobjevil ani Sylvester Stallone s detektorem kovů."

Literární soutěže

...nebo spíš jde o to, že i porotci jsou jenom lidé a mají určitý vkus. Dále je třeba mít na paměti, že obvykle vyhrává ta povídka, která se líbí největšímu počtu porotců a získá nejvíc bodů. V každé soutěží (stejně jako třeba na každém literárním serveru) se líbí něco jiného.
Což ale neznamená, že jste nemohli napsat sračku, že jo.
Předtím než něco někam pošlete doporučuji pročíst si vítězné povídky z minulých ročníků. (Ano, taky jsem obvykle moc líná a pak toho lituji.)
Žoldnéři fantazie

Pro inspiraci nakoukněte na letošní seznam soutěží, upozorňuji, že článek není úplně aktuální.
***

6. "A proč by, zatraceně, nemohl mít můj hrdina zbroj sestavenou z víček od piva, když je to humoristická fantasy?!"

Workshopy, cony, přednášky, kurzy tvůrčího psaní

Přiznám se bez mučení, že v tomto směru zas až tak kovaná nejsem. Do kurzu TP jsem chodila pouze rok na střední a workshop jsem absolvovala jen jeden rádoby na FF. Odkazuji vás tedy spíš na kolegyni. Případně na strýčka Googla.
Tak jako tak - je to opět možnost, mimo to, že se člověk zlepší ve psaní, získat nějaké ty kontakty, dostat se do komunity stejně postižených lidí atd..
***

7. "Radit umí každý. Nebo ne?"

Kritika, rady pro autory

Abychom si ujasnili pojmy - kritikou nemyslím to, že někomu řekneme nebo napíšeme "bylo to skvělé" nebo "takovou sračku jsem už dlouho nečetl". Myslím tím, že dílko tak trochu rozebereme, vyzdvihneme klady a upozorníme na zápory. ( Viz. Literární kritika jako třešnička na dortu) Jistě, je to zaručený způsob, jak vzbudit pozornost - moc lidí tohle nedělá - jenomže se to musí umět. V opačném případě si jeden nadělá nemálo nepřátel. Ono, mnohdy si je člověk nadělá, i když s autorem jedná v rukavičkách.
Zkušenost radí, nelítat po literárních serverech a blozích jako černá ruka , ale počkat až si autor řekne o rozbor díla sám. ( třeba takto - rubrika Hodnotím povídky) Vaše nervy vám poděkují. Uražení autoři umí být pěkně nepříjemní, viz O autorech a kriticích.
Rad pro autory, více či méně trefných, najdete na internetu tisíce. Na druhou stranu je stále jednodušší "prorazit" s webovkami, kde máte rady, články a povídky, než jenom s povídkami.
***

8. "Co si o sobě jako myslíš? Že když jako vydáš nějakou knížečku, že si jako hvězda? Jako prober se!"

Publikace

V dnešní době věc poměrně triviální, viz. článek Jak vydat knížku na vlastní náklady nebo nabídnout rukopis nakladateli.Stále to ovšem budí překvapivě značný rozruch, minimálně tedy ve vašem bezprostředním okolí. (Nalijme si další sklenici čistého vína, ve většině případů jenom v bezprostředním okolí.)

"Hej, já jsem slyšela, že jsi vydala nějakou knížku!"
"Ty jo, já mám teď za kamarádku spisovatelku."

Bla, bla, bla... a bla, bla, bla... Kolik si myslíte, že si takových těch "hej" a "ty jo" tu knihu koupí? Nejvíc mě rozesmála reakce jedné mé "kamarádky", zahradní architektky, která prohlásila, že si knihu koupí, až bude ve slevě. No jo. Já si od ní taky nechám navrhnout zahradu, až to bude dělat se slevou.

To nemluvím o škarohlídech, ale ti jsou občas oproti těm pseudofanouškům ještě sladcí.

ilustrace do mé knížky od A. Kubíkové
***
Takže tak, přátelé. Pokud se to toho vážně chcete pustit a vaše duchovní dítko vám za to stojí, tak přeji hodně štěstí, trpělivosti a hlavně ty nervy.

Temnářka
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tajemná M Tajemná M | Web | 7. srpna 2011 v 7:21 | Reagovat

Osobně, nikdy bych rodině o psaní neřekla. Teda o blogu rozhodně ne. Sice vědí, že něco "píšu", ale nic přečíst bych jim asi nedala. Možná tak kamarádkám, ale přijde mi, že by mi stejně neřekly, že se jim to nelíbí, protože by mi prostě chtěli udělat radost. Ale na druhou stranu chápu, že pro někoho je to důležíté. Radši jsem si založila stránky, kam mi chodí asi tak dva lidi za den, ale alespoň pár lidí mi tam ten komentář dá a když mám štěstí, tak je to i komentář co za něco stojí.
P.S. Zajímalo by mě, kdo by si mohl myslet, že mu jeho povídky někdo ukradne?

2 Matt Matt | E-mail | Web | 7. srpna 2011 v 8:58 | Reagovat

Jako vždy jsi to napsala jak realista, trefně, věcně a jasně (a tím jsi zabila ideály mnoho nadšeným "spisovatelům" - smůla)...

Jinak zírám, že máš linux :)

3 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 7. srpna 2011 v 9:59 | Reagovat

Jako vždy, tvé články "Jak na to" člověku vždy něco dají :-)

4 Bea-Mall Bea-Mall | Web | 7. srpna 2011 v 10:11 | Reagovat

Článek skvělý Temnářko. Kdybych měla ambici svoje dítko vydat,hned bych od ní upustila.

Jen mě občas zaráží,že nikdo nepočítá se sortou autorů kteří si svojí povídku píšou jen tak....pro relax :)
Jistě, jsem ráda když si sedneme s přáteli na kafi,předříkáme si kousky s těch našich slátanin,zasmějeme se.... ale vždyť literární průmysl je "přebujený". Byla by to vražda vlastních ideálů se někam cpát. A i kdybych se procpala,na konci toho všeho by mi někdo řekl ať to celé přepíšu?! Ne, nenene. Jsem neambiciózní snílek zapisující si svoje sny do wordového dokumentu. :D A to mi stačí.

5 Lady A. Lady A. | Web | 7. srpna 2011 v 10:56 | Reagovat

Zase další trefné rady od zkušené autorky:), myslím, že začínajícím autorům to může hodně pomoct;)

6 Tril Tril | Web | 7. srpna 2011 v 11:14 | Reagovat

Ty nás tu tím vínem brzy opiješ :-D  :-D Ale ne, vážně obdivuju všechny, kdo mají na tohle odhodlání, nervy, fantazii a vytrvalost. Podle mně vlastní knížka zdaleka není taková sranda, jak píšeš.

7 Cappuccino Cappuccino | Web | 7. srpna 2011 v 11:33 | Reagovat

[6]: Tiež som si počas čítania článku vravel, že je už toho vína tak trochu moc. :D

8 loom loom | Web | 7. srpna 2011 v 11:59 | Reagovat

Ahoj! Nechceš se mnou spřátelit blog? Mrkni se na můj web a pak mi napiš email - najdeš ho v menu. Díky :D

9 P. Bloody P. Bloody | Web | 7. srpna 2011 v 12:59 | Reagovat

Napsáno trefně, věcně, se spádem...
Literatura vskutku není oblast, v níž lze dosánout popularity rychlostí světla a víceméně bez práce, na rozdíl od branže herecké, kde si stačí ,,střihnout" nějakou stupidní roli v ještě stupidnějším seriálu a už vás všichni znají jako ,,toho" herce či herečku, ačkoli prkna znamenající svět ,,ten" herec nikdy neivděl a asi ani neuvidí.
Prorazit ve světě literatury prostě bez práce nejde. K (alespoň minimálnímu) úspěchu je dle mého nutná osobitost a neotřelost. Jak jednoduše a hloupě to zní. Ale ta osobitost má být cítit pokud možno všude - jak v psaném projevu autora, tak i v námětu, který nekopne čtenáře do zadku, nýbrž do srdce, aby se čtenář nevylekal, aby jej jen mírně zamrazilo a nemohl se od dílka odtrhnout. Do vkusu se samozřejmě nelze trefit 100 % čtenářské obce (v naší republičce zrovna moc početná není, bohužel...), protože žádná univerzální osobitost neexistuje, nikdy nás neocení všichni, že. Onu neotřelost a ,,kopanec" do čtenářského srdce z mého pohledu krásně vystihla a využila P. Soukupová ve své knize Zmizet :)

10 vivienne vivienne | Web | 7. srpna 2011 v 13:08 | Reagovat

mám ráda tvoje články "jak na to" :-)

11 Niviat Niviat | Web | 7. srpna 2011 v 17:45 | Reagovat

Realisticky napsáno, až se mi z toho zatočila hlava. :-) A koukám, linuxově spřízněná duše, to se často nevidí. :-)

12 Storycollector Storycollector | Web | 8. srpna 2011 v 10:37 | Reagovat

Už jsem proti osudu bojovala dost dlouho, tak to snad ještě nějakou dobu vydržím. Jinak to víno je z pěkně hořkých hroznů, to ti povím, ale napsáno je to zase pěkně.

13 Ewil Ewil | Web | 8. srpna 2011 v 15:10 | Reagovat

[9]: Naprosto s tebou souhlasím. Navíc zavděčit se čtenářům je těžké a mnohem těžší, vůbec se někam probojovat, aby se o díle mluvilo, aby zaujalo a lidi strhlo. Momentálně dělají hodně nakladatelé, kteří to všechno berou přes komerční stránku, jenže to se mi osobně nelíbí.

Jinak díky za tenhle článek, Temnářko. Psaní není a nikdy nebylo lehké a ti co vydrží a vytrvají, snaží se a doopravdy chtějí, pak sklidí zasloužené ovoce :)

14 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 8. srpna 2011 v 16:29 | Reagovat

[1]: Na druhou stranu, nevidím důvod proč jim o tom neříct. :-)
PS: Paranoia vládné světem. :-P

[2]: Děkuji. :-)

Mám, no, ono to není špatný operační systém, akorát si špatně rozumí s windowsáckými programi, což je občas k vzteku. :-(

[3]: Díky, Desi. ;-)

[4]: Děkuji. :-D

V perexu je jasně napsáno, že je článek určen, pro ty, kdo se zviditelnit chtějí. Když si někdo píše jenom pro radost a bez ambice, tak se obvykle zviditelnit nepotřebuje... takže ne že by se s nimi nepočítalo, spíš pro ně článek není primárně určen. :-)

[5]: Já se za nijak zkušenou nepovažuji, ale děkuji. :-) Budu ráda, když si v tom někdo něco najde. :-)

[6]: Je a není, víš jak. :-P Jednoduché je to v tom, že má v dnešní době člověk spoustu možností, které dříve neměl - internet, firmy, které ti knížku vydají za pakatel atd. Jinak to v reálu vůbec sranda není, zeptej se mých okousaných nehtů, ty ti to potvrdí. :-D

[7]: Když říkám nalijte si vína, tak myslím tak deci, ne celou flašku. Násoskové!!! :-D  :-D  :-D

[8]: :-)

[9]: Tu knížku neznám, ale děkuji za tip.
Jinak si nemyslím, že to herci mají o moc jednodušší. Spisovatel se věčně skrývá za svými slovy, oni nesou na trh přímo svou kůži. O_O

[10]: To mě těší. :-)

[11]: Widows ovládají svět. :-P Děkuji. :-)

[12]: Děkuji. :-) Firma Cesta do Podmorí a.s. dodává pouze hořké hrozny. :-D

[13]: Za málo, já děkuji, jsem ráda, že se ti líbil. :-)

15 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 10. srpna 2011 v 20:56 | Reagovat

Zviditelňování:-)to je fakt práce. Sežere to moře času:-) Já jsem jeden čas nosila všude leták na svůj blog (mám to k vytištění nad rubrikami :-). Pak i na kulíškovský. Myslím, že to bylo docela dobré. Už nechodili na můj blog jen blízcí a blogeři. Sice nezanechávají kom., protože se ostýchají nebo nemají virtuální kom. rádi, ale při setkání mi sem tam něco o nějakém článku řekli. Někdy je to až k zvláštní. Najednou mě někdo osloví Edith a řekne, jak jsi psala ... a já koukám a teprve po pár sekundách řeknu, jo tys četla tohle ...

16 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 10. srpna 2011 v 22:18 | Reagovat

[15]: Vidíš leták, to mě nenapadlo. :-) Musím se k tobě mrknout, přijde mi to jako dobrý nápad, taky by to vyzkoušela. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama