O skromnosti

11. září 2011 v 22:42 | Tereza Matoušková |  Postřehy a odbornosti

"Skromností člověk obratně naznačuje, že má ještě mnohem víc předností, než se o něm říká."
Francois de la Rochefoucauld

Tomuto tématu jsem se již věnovala v článku o škarohlídech, kde jsem doslova napsala, že skromnost v našich luzích a hájích přestává být onou ctností, stává se pro šikovné lidi čirou nutností k přežití.
Na to bych dnes ráda navázala krátkým nedělním zamyšlením. Prvotním impulzem pro mě byla Pisálkova skromnost od Daletth. Její článek je poměrně komplexní a autorka se ve zkratce zabývá tím, kde je hranice mezi skromností (byť z větší části nucenou) a snahou se za každou cenu se zalíbit čtenáři.

Jak už vyplývá i z článku, na který se odkazuji, přirozeně záleží hlavně na tom, jak to vnitřně cítí autor. To je ovšem hájemství, do kterého se čtenář obvykle nedostane. Pokud ano, stává se ze čtenáře kamarád a to už je na jiné povídání. Neřkuli že své skutečné já mnohdy nezná ani autor sám.

To je vlastně důvod, proč nikdy nesoudím druhé jenom podle toho, jak vystupují v médiích, o plivancích v bulváru ani nemluvím. Nejde jen o to, že se z toho fajn televizního kašpárka stává při setkání naživo arogantní blb. Ono se občas i z těch nadutých hlupáků totiž naopak vyklubou přívětiví a inteligentní lidé.

V dnešní době...

Mimochodem, všímáte si, jak rádi se lidé ohánějí dnešní dobou? Skoro to vypadá, jako by prošli několika stoletími vývoje lidstva a měli adekvátní srovnání. Já osobně bych se spíš přiklonila k tvrzení, že to v dnešní době principiálně funguje naprosto stejně jako ve kterékoliv jiné době, ale upřímně se přiznám, že jsem ve středověku nežila, abych mohla zasvěceně argumentovat. Středověcí rytíři mají tedy možnost mi to bez námahy vyvrátit.

Kde jsem to skončila?

Prostě, jednoduše a naprosto obecně - pokud se chce člověk prosadit a někam to dotáhnout, vyžaduje to jistou dávku průbojnosti, přiměřeného sebevědomí a schopnosti sám sebe či své dílo prezentovat. Shoduje se to vůbec s jakousi základní definicí skromnosti? Pokud tedy ne, znamená to automaticky, že je člověk nadutec?

Dle mého je důležité, aby člověk věděl, kde je jeho místo.

Je jasné, že dvacetileté štěně jako jsem třeba já, které píše maximálně deset let, a vydalo jednu-dvě knížečky, nebude ani po paty sahat spisovateli, který má třicetiletou praxi, napsal desítky úspěšných titulů a oslovil tisíce čtenářů. Pokud si to ono mládě uvědomuje, nevidím v tom problém. Potom se samozřejmě i bez jakékoliv křeče chová tak, že to působí skromně, aniž by své dílo zároveň shazovalo.

Je jasné, že na všechny to tak působit nemusí. Přece jenom - mnoho z toho, co napíšeme, si druzí mohou interpretovat podle sebe. Pro někoho je červeným šátkem strohé oznámení:

Vyšla mi knížka.

Protože v tom slyší: "Ano, já jsem tak dobrá, že mi vyšla knížka a ty jsi hlupák, protože si píšeš jenom do šuplíku. Moje knížka je navíc děsně super a musím se tím všude chválit, heč."

To už se ale opět přesouváme do kategorie nesplněných tužeb, komplexů a škarohlídství.

Nebo si myslíte, že je projevem nafoukanosti už jenom fakt, že měl autor tu drzost něco stvořit a předložit to lidem?

Temnářka
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tril Tril | Web | 11. září 2011 v 23:10 | Reagovat

To si rozhodně nemyslím. Co by ses trochu nepochlubila, když máš čím :-D v mezích, samozřejmě. Podle mě jsi to v článku dost dobře vystihla.

2 Metteorwa Metteorwa | Web | 12. září 2011 v 0:04 | Reagovat

Já tedy dokážu být občas pěkně arogantní, ale vybírám si pouze ty, ke kterým si to můžu dovolit. A hlavně, nejsem arogantní bezdůvodně, když si o to někdo koleduje, má to dostat. Samozřejmě to takhle nefunguje vždy, ale snažím se o to. Jasně že když se mnou baví fotograf, co už má za sebou desítky výstav i sem tam nějaké ocenění, tak jsem před ním "takhle maličká".

3 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. září 2011 v 1:41 | Reagovat

[1]: To jsem ráda, bála jsem se, že to bude špatně pochopeno. :-) Děkuji. :-)

[2]: Já tedy spíš mám tendenci být trochu kousavá, což je mnohdy ještě horší. :-D No a arogantně to vlastně může vyznívat taky. :-?

4 KadetJaina KadetJaina | 12. září 2011 v 6:46 | Reagovat

Člověk se musí pochlubit úspěchem. Lidi, co ho znají, z toho budou mít radost taky a škarohlídi... inu, to je kapitola sama pro sebe, to už víme :). Při přehnané skromnosti by se nikdo nedozvěděl, že ti knížka vyšla... a co potom? Ticho po pěšině...

5 Alča Alča | Web | 12. září 2011 v 9:57 | Reagovat

Proč se nepochlubit vlastním úspěchem, kterého člověk dosáhnul jen vlastní prací, pílí a úsilím? :) Nevidím na tom nic špatného ;)
Skromnost je dobrá vlastnost, ale nic se nemá přehánět... :)

6 Polgara Polgara | Web | 12. září 2011 v 14:41 | Reagovat

Chlubit se ano, ale zase ne moc. Ono když si autor o sobě myslí, že snědl všechnu moudrost světa, začne být trnem v oku svých čtenářů, protože ti si budou myslet, že se nad ně povyšuje, jenom kvůli tomu, že vydal knížku.
Ale nemá na to tak trochu právo? Vždyť se mu splnil sen a je jasné, že těch prvních pár týdnů po vydání bude na zabití :-D

7 agrrr agrrr | Web | 12. září 2011 v 14:50 | Reagovat

No ono ohánění se dnešní dobou je spíš srovnání s dobou nedávnou totalitní a hlavně dobou před-internetovou, popřípadě dobou jejich dětství a současností.
Taky je rozdíl mezi chlubením a chlubením a skromností a skromností. Když má někdo potřebu si hrát na co není, nebo když je to falešná přetvářka, čtenář to vycítí. Stejně tak (beru dle svého internetového okolí) čtenář vycítí, či pochopí upřímnou radost a radostné chlubení od vychloubání se a dělání ze sebe ikonu.

8 Matthias Matthias | E-mail | Web | 12. září 2011 v 15:51 | Reagovat

No já jsem značně sebevědomej, i když +- umím prd... jsem zkrátka takovej :o)

Myslím, že každej by měl být v jistým smyslu sebevědomej :)

9 Amaya Amaya | Web | 12. září 2011 v 17:38 | Reagovat

V prvom rade by každý mal byť sám sebou ;) a keď ho iný nepochopia ich vec...skromný, nafúkaní..čo ja viem...treba sa skôr zaoberať tým, aký je vo vnútri. Ako si povedala...veľakrát vzor skromnosti v médiách je absolútny blbec a naopak. Netreba nikoho súdiť. Niekto je skvelým človekom, ktorý má svoje chyby typu- nevie sa správať- a ostatní ho berú ako niečo menej a výstredné.Jednoducho a vecne: prvý pohľad je značne milný, ale napriek tomu  taký dôležitý pre ostatných. :D dúfam, že som sa až tak veľmi nezamotala :D :D 8-O

10 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. září 2011 v 18:46 | Reagovat

[4]: :-)

[5]: Tak. :-)

[6]: Jsem na zabití? :-D

[7]: :-)

[8]: V jistém smyslu určitě. :-)

[9]: Ne nezamotala, napsala jsi to celkem jasně. :-)

11 Vysmátá Vysmátá | Web | 12. září 2011 v 19:18 | Reagovat

Temnářko, jsou Hladová Přání zatím jen v Neoluxoru? Tou dostupností pouze v Praze se mi potencionální nákup velice, ale velice komplikuje :-D

12 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. září 2011 v 19:46 | Reagovat

[11]: Knížka je teprve chviličku na trhu. Neoluxor mám zatím jediný ověřený, dále je možnost nákupu přes e-shopy, kde je docela výběr a cenově se to různí http://www.zbozi.cz/items?q=hladov%C3%A1%20p%C5%99%C3%A1n%C3%AD&qc=0&r=tab&itemType=new&sId=EEySTEHSwVqJ-91V8vm9

Tento týden bych chtěla rozjet prodej nějakých podepsaných výtisků, prootže mám tu možnost a přijde mi to jako skvělý nápad.
No - jelikož  knížka je i na e-shopu Barviče a Novotného a ti mají dva kamenné obchody  v Brně, kde bydlím, hodlám tam taky nakouknout, jestli je i na regále.

Odkud jsi? :-)

13 Ranad Ranad | 12. září 2011 v 20:00 | Reagovat

Samozřejmě si na objektivní názor netroufám, ale osobně mi tvá míra "chlubení" nevadí. Ona radost z vydané knížky asi ven musí a navíc si i nakladatel zaslouží od autora jistou snahu o reklamu. Ale přiznávám, že existují autoři, kteří na mě svými projevy působí spíš antireklamně.

14 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. září 2011 v 20:13 | Reagovat

[13]: Ještě prozradím, že jsem článek myslela velmi obecně, ale tak očividně jsem si na něco podobného nevybrala dobrou dobu, protože si to všichni vztáhli na Hladová přání. Přirozeně. :-D

Každopádně - jsem ráda, že na lidi nepůsobím nějak moc nafoukaně nebo že se přehnaně chlubím, mrzelo by mě to. Ano, mám samozřejmě radost z knížky, ale taky vím, že vydání je jen začátek, doopravdy spokojená budu, pokud bude spokojen i čtenář. No a možná ani tehdy dokonale spokojena nebudu, protože budu pracovat na něčem dalším a dumat při tom nad výtkami, které přijdou vždycky, protože co čtenář to názor.

Na reklamě a prodeji se naopak velice aktivně podílím a vzhledem k tomu, že jsem knížku vydala u malého nakladatelství, mi ani nic jiného nezbývá. Snažím se, aby to nepůsobilo nijak nabubřele a informace zněly věcně - no, nevím, nakolik se mi to zatím daří. :-D

Možná bych na vysvětlenou měla sepsat nějaké osobnější pokračování. :-) Kdo má ty moje předlouhé vysvětlující komenty potom číst. :-D

15 Vysmátá Vysmátá | Web | 12. září 2011 v 21:47 | Reagovat

Bohužel jsem z Budějovic :-D
Kdy začneš prodávat ty podepsané výtisky? Když už tvojí knížku, tak i s podpisem :-D

16 Renata Štulcová Renata Štulcová | 12. září 2011 v 23:29 | Reagovat

Dobře děláš, že se staráš o propagaci svých knih.
Na závistivce nehleď, já je taky neberu vážně, často si z nich koukám nějak vystřelit. :-) Třeba jsem vypustila dost mlhavou zprávu, že cosi chystám. A ta mlhavá zpráva způsobila u lidí, co mi závidí infarktové stavy. :-D

17 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 13. září 2011 v 17:08 | Reagovat

[15]: Dneska jsem byla pro knížky na poště, takže v nejbližších dnech. :-)

[16]: Taky se snažím si z nich trochu střílet. Samozřejmě s citem. :-) Děkuji. :-)

18 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 13. září 2011 v 21:03 | Reagovat

Hezky jsi to napsala... tohle je velice zapeklité téma. Já osobně si ale myslím, že trocha skromnosti je třeba vždy, ale ne přehnaně... notná dávka sebevědomí (ale zase ne přehnaná) je také nutná... no, nebudu se do toho raději zamotávat. Zkrátka, jak říká staré dobré přísloví: "Čeho je moc, toho je příliš." (A nebo, všeho s mírou.)
A k poslední otázce... rozhodně si myslím, že to, že autor něco stvořil a dal v plén, to rozhodně není projevem nafoukanosti. Tedy, dle mého. 8-)

19 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 13. září 2011 v 22:07 | Reagovat

[18]: Děkuji za reakci. :-)

20 Kaunaz Isa Kaunaz Isa | Web | 14. září 2011 v 10:28 | Reagovat

Ono je důležité, že spousta mladých autorů nerozlišuje "někdo do mne investoval peníze a vydal mi knihu" od "já, příp. někdo jiný mi zaplatil vydání knihy a teď máme doma dvě stě kopií"

A pak taky takové to klasické "když mne čte dvacet lidí, musím nutně zajímat celý svět..."

Ale pravdou je, že člověk musí být drzý a musí si věřit. Jednou začneš pochybovat a je to v háji, už tě zpátky do náboženství nepustí (ach, kéž by to byla aspoň pravda).

21 Gabrielka Gabrielka | Web | 15. září 2011 v 15:47 | Reagovat

proc byt skromna ? kdysi nekdo rekl ze skromni umiraji chudi a neco na tom bude :-P

22 Executor Executor | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 13:29 | Reagovat

Myslím, že byť drzý v stredoveku bolo omnoho nebezpečnejšie ako je dnes. Ale možno to bola výhoda doby, že každý si strážil svoje slová.
Uvažujem nad tým, či práve tí prívetiví a skromní ľudia nie sú tí, čo na sebe najviac pracujú. Pretože práve takí vedia oceniť aj bystrosť a talent u druhých, miesto toho aby všetko bezmyšlienkovite zhadzovali.
Podľa mňa si priebojnosť a skromnosť neodporujú, aspoň nie v literárnej činnosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama