Bloguji pro své čtenáře

29. října 2011 v 20:35 | Tereza Matoušková |  Postřehy a odbornosti
Prvotním impluzem k sepsání tohoto článku mi byl příspěvek Edith Holé Image blogera, image blogu. Zejména věta "Na blog můžeš napsat všechno, ale ne každý blog všechno unese.".
Při jeho tvorbě jsem jedla vanilkový pudink. Udělala jsem si ho trochu řídký.

Už v perexu ukazuji v principu to, o čem jsem se rozhodla dneska napsat. Máme tu jednu informaci relevantní a druhou naprosto irelevantní. Fakt, že mě inspirovala Edith, je v tomto případě důležitý, považuji ho za výchozí bod a zároveň tím odkazuji čtenáře na článek, který s tím mým úzce souvisí.

Co se týče pudinku. Koho to zajímá, co jsem u toho jedla a jaké to bylo? I kdybych chroupala živé šváby a zapíjela to denaturovaným lihem, je po tom každému houby.

Tedy jinak. Každému je po tom houby jen v případě, že si nevedu třeba blogísek o své dietě. (Dneska jsem snědla o jednoho švába víc, než předepisuje můj nutriční plán, ó, bože!) Nebo třeba blog o vaření. (Dušený šváb s rýží podle receptu našich babiček.)

No a to je právě to. Hodí se článek o nové kosmetice na knižní blog? Hodí se recenze na knížku na stránky o módě? Zajímá určitou sortu mých čtenářů vůbec toto a toto?

Kupříkladu "Cestu do Podmoří" jsem koncipovala jako blog, na kterém budu prezentovat svou literární tvorbu, budu psát články o fantastice a tvůrčím psaní. Je tedy jasné, kdo asi bude podobné stránky navštěvovat. Minimálně 80% budou čtenáři a (amatérští) autoři fantastiky. Je vhodné cpát podobnému publiku článek o "koevoluci zvukových signálu u Chiroptera a Lepidoptera", přestože se tomuto tématu sama momentálně věnuji? Kolik biologů bude podobné informace hledat na fantasáckém blogu? Kolik fantasáků zajímá morfologie sluchových orgány nějakých zatracených můr? (Jenom tak pro zajímavost, pokud by vás to zajímalo... Když tak se mi přihlaste v komentářích.)

Spousta blogerů navíc prokládá tématicky zaměřené články přemírou "pudinku", nebo chcete-li "švábů", velmi osobního charakteru.

Jistě, nabízí se celkem logická námitka, že blog je vlastně takový internetový deníček a člověk si tam může psát halabala co chce, protože si to píše víceméně pro sebe. To je pravda. Do té doby, dokud nemá bloger se svým bložínkem nebo tvorbou, kterou tu prezentuje, určité ambice. Nedejte bohové, když to někam dotáhne.

Ono je dle mého celkem rozdíl, když o svých problémech s partnerem nebo s čímkoliv jiným napíše srdcervoucí článek nějaká Renata38, nebo když to mezi své články o hudbě plácne TA Renata, která hraje v TAMTÉ kapele. Do úspěšné osobnosti, která má intimní problémy, si totiž každý rád kopne.

Možná jsem v tomto směru příliš konzervativní, ale stále si myslím, že některé informace na internet prostě nepatří, ať už jste Renata38 nebo TA Renata. Ani na blog, ani na Facebook a může být zabezpečený, jak chce. Je to jako bych vyšla na ulici a začala řvát své osobní trable na kolemjdoucí.

Ano, potom se mi občas stane, že mi někdo napíše, mám takové a takové problémy a ty to nemůžeš pochopit, protože ty si "žiješ svůj sen". Kurva, doprdele, COŽE? To si fakt myslíte, že jenom proto, že si nevylívám srdíčko na netu, mám život jako v bavlnce? No, víte co... Radši si to myslete. Je to lepší, než kdyby se tu probíral můj sexuální apetit a cizí lidé mě zdravili: "Ahoj, Temnářko, tak jak to máš s tím chlapem? Už se s tebou, ty krávo, konečně rozešel?" Třeba.

Nicméně svým způsobem obdivuji lidi, kteří jsou schopní takto veřejně otevření být. Pokud už ale takto veřejně otevření být chtějí, asi by tomu měli podvolit všechno ostatní a být neprůstřelní, nenechat se vydeptat škarohlídy a jinými zakomplexovanými osobami. Ale to je vlastně každého věc.

Tak, jak to máte vy? Píšete články čtenáři na míru, nebo vám sem tam unikne nějaký šváb? Co si myslíte o psaní osobních záležitostí na net?

Vyjádřete se.

Já si jdu žít svůj sen. Kde že jsem dala tu brokovnici?

Temnářka

Související články:
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Amy Amy | Web | 29. října 2011 v 20:47 | Reagovat

Brát to čistě dle mého úhlu pohledu, nejspíš bych řekla, že na tom nezáleží. Když cítím potřebu něco přidat na blog, učiním tak, ať už se jedná o báseň, zápis do "deníku" (opravdu nevím, jestli se mé články tohoto ražení dají označovat jako typicky deníkové zápisky) nebo článek o knize, kterou jsem přečetla. Každý si tak může vybrat, co si bude chtít přečíst. A mimochodem, když už mám nějaký blog ráda, čtu všechny články. Některé mě zaujmou více, některé méně, to je přirozené, ale čtu všechny. Proto pokud přidáš článek o morfologii sluchových orgánů můr nebo čehokoliv jiného, přečtu si ho (pokud mu tedy budu rozumět, poněvadž takovýto text nejspíš bude obsahovat spoustu slov, která neznám), pokývám hlavou, popřípadě si řeknu "To jsem nevěděla, to je zajímavé." a půjdu se těšit na další článek z oblasti, která mě zajímá víc. Takže asi tak :-)

2 Amy Amy | Web | 29. října 2011 v 20:53 | Reagovat

Ještě k těm osobním záležitostem na internetu... Hodně záleží, jak to autor podá. Když napíše: "Můj spolužák Jiří Procházka je hlupák, protože se pokouší sbalit Marii Černou, ale ona má ráda Lukáše Malinu", je to trochu něco jiného, než když nepíše žádná jména, data - prostě nic, co by lidem dalo možnost poznat, o koho se jedná. Jinak takové ty klasické deníčky typu: "Ahoj deníčku, dneska jsem byla ve škole, dostala jsem trojku a pak jsem se pohádala s nejlepší kamarádkou, protože je hloupá a nechtěla mi dát opsat úkol." mě nezajímají, ale pokud někdo píše zajímavým způsobem a dokáže své články takto ozvláštnit, s radostí je budu číst, i kdyby měl psát o tom, co měl každý den k obědu.
(Mimochodem, všechna jména, která jsem uvedla jako příklad, jsou smyšlená. To jen tak na okraj :-))

3 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 29. října 2011 v 21:01 | Reagovat

Ty si drsná:-) Já jsem vůbec neměla zpočátku jasno, jaký můj blog bude. Prostě jsem začala hledat svou bio mámu a potřebovala jsem to někam psát a přitom jsem chtěla, aby to se mnou někdo sdílel. Pak se to nějak vyvíjelo dál. Témata týdne, kulíšci a Nedoklubko, doma.cz ... a můj blog začalo číst více a více lidí. Najednou mi došlo, že koncept mého blogu se vytvořil tak nějak sám:-) Prostě už tam nemohu dávat své soboní trable a emoce ze všeho a nad vším, protože to můj blog neunese. Prostě už je tolik otevřený komukoliv, že není možné tam tohle mít. Na druhou stranu otevřenost je mi vlastní a jsem ráda, když někoho mé osobní trable vyvedou z jeho. Renatu38 četlo docela dost žen právě kvůli tomu:-) Mně nevadí lidé v okolí. Ti mě naopak podporují v tom, co píšu. To je asi paradox. Ale je to asi tím, že já mámutvořenou rodinu. ne vlastní. Mně vlastně nejvíc sral David Tygr B. a někteří  lidé mimo blog.cz, kteří ani nenapíší email. Ale i je bych ustála. Mně prostě jen díky tomu "konfliktu" došlo, že můj blog potřebuje nové směřování. Kapkou bylo, kdžy mi nějaká malá holka psolala na email obrázek kulšíka a napsala, že dostala link i na můj blog, ale asi není můj, protože jsou tam divné články a ne o kulíšcích. Představa, že ho otevřela zrovna na tehdy aktuálním článku o sexoterapii:-( :-) Na druhou stranu můj osobní blog nebude jen o kulíšcích, o CKMM, bude vždy o mně a mém životě ..., ale už to bude jen prosvítat. Tím jsem u Tebe vysvětlila více než na svém blogu:-)

4 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 29. října 2011 v 21:04 | Reagovat

já mám švábů plný blog... ale ty nejšťavňatější si nechávám pro sebe :-D
řekla bych, že s tebou souhlasím, když už má blog svoje tématický zaměření, měl by se ho držet, co to jde =)

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 29. října 2011 v 21:06 | Reagovat

Možná by byl fajn článek o tom, že jsou blogy osobní a potom blogy, které prezentují naši tvorbu. Mezi tím je rozdíl! A u osobního tenká hranice co psát:-) Na blog pohádek pro kulíšky bych také nedala nic osobního:-)

6 Čalamáda June Čalamáda June | E-mail | Web | 29. října 2011 v 21:06 | Reagovat

Tak tedy, já nemůžu všechno vyzradit na svůj čupr blogísek, protože mi tam chodí babička. Ale třeba udělat to stejně fikaně jako citová prostitutka.
Jestli chceme něco napsat někam, musíme si ujasnit, jak moc je daná internetová služba pečlivá. Například pokud na blog nezveřejním email a budu mít super heslo, tak ho můžou maximálně vidět adminé. Těm já věřím.
Facebook není bezpečný VŮBEC. Facebook je svině, strašná. Od autora facebooku taky vychází ta slavná slova "Anonymita je přežitek dnešní doby". What the-
A proč by někdo měl  choutky vystavovat svoje intimnosti na net? Nedokážu si to vysvětlit, ale mám je taky. Říkám tomu myšlenkový exhibicionismus.

7 Čalamáda June Čalamáda June | E-mail | Web | 29. října 2011 v 21:07 | Reagovat

No.. pečlivá není to správný slovo, ale... okay :D

8 Mniška Mniška | E-mail | Web | 29. října 2011 v 21:09 | Reagovat

Chodím sem už nějakou dobu. Dneska mi to nedá a začnu komentovat :) Ten článek u Edith jsem četla a jsem ráda, že dala ten podnět k přemýšlení o něčem takovém. Přiznám se, že když jsem si ještě vedla blog na sblog.cz, psala jsem deníčky. Můj blog nebyl jen o tom, ale deníčkové články tam byly nejčastější. Dneska (po necelých dvou letech), když se na tom zpětně podívám, se za sebe docela stydím, protože to vyzní dost puberťácky. Ale v té době, kdy jsem to psala, jsem byla ráda, že se můžu svěřit blogu. Ovšem v té době mi nikdo nic nekomentoval. Pak asi po dvou letech začali přicházet první komentátoři a můj pohled na věc se postupně měnil. Dnes, když chci napsat něco ze života, soustřeďuji se na to, aby to nebylo příliš osobní. Ano, vždycky tam něco takového bude, protože já jsem osoba "co neví, nepoví" a já ráda prostě žvaním o svém životě, baví mě to. Ale dávám si na to větší pozor, protože vím, kdo se dívá. Navíc můj dnešní blog není deníčkový. Ale kromě toho tam hážu, co mě zrovna napadne: tvorba, myšlenka o krevním oběhu třeba...Nicméně, jak jsem psala už Edith na blog, lidé nás ovlivňují běžně v životě, výjimkou to není ani na blogu.

9 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 29. října 2011 v 21:10 | Reagovat

Článk od Edith jsem ráno četla a souhlasím jak s ní, tak s tebou. Napsat si můžeš, co chceš, ale záleží, kolik moc toho překousneš. Když čteš trable někoho na blogu a pak se s ním potkáš osobně, tak asi už víš, jak se cítíš, máš ho přečteného. A když bys mu chtěla pomoct, automaticky by ses nemusela ptát, co se stalo. Třeba v tomhle to má výhodu, ale když někde člověk vysype, jaký byl třeba včerejší sex s blablabla a druhý den se se čtenářem odobně setká, možná se bude naň dívat zkrz prsty a on sám by mu o tom nejspíš z očí do očí neřekl.
Všechno záleží od toho, co jsem schopni snést. Může se stát, že blog objeví někdo nežádoucí, přečte si článek, kde autor bude na dotyčného naštvaný a strhne se tím lavina.
Taky jsem myslela, že budu psát vše, co cítím, ale díky té komunitě tady začal člověk psát pro druhé a něco si nechávápro sebe, protože čtenáři jsou přece jen cizí lidé (které by mohl někdy v budoucnu potkat).
A přesně, za článek o nových botách člověk s blogem s literární tvorbou moc úspěchu asi nesklidí, protože mu chodí jiní čtenáři, než těm, co mají o módě blog.

A proto mám i ten papírový deníček, teda vlastně dvouměsíčník, zhruba za 2 měsíce sepíšu všecko, co se událo, bylo důležité, včetně tajných pocitů a mám jistotu, že si to nikdo nežádoucí nepřečte. :)

10 Katy Katy | Web | 29. října 2011 v 21:11 | Reagovat

Popravdě řečeno oceňuji, když člověk napíše v článku s nějakým tématem (např. Už mám zase spisovatelský blok) něco na způsob švábů, ale švábů s tématem společným (...protože jsem musela chytat šváby) ovšem deníčkové tipi mne těžce iritují (Musím chytat šváby.)
Naštěstí ke mne moc lidí nachodí a ti co jo, jsou povětšinou mí přátelé, takže do článku o tom že mám spisovatelský blok můžu rovnou připlést i to, proč ho mám. Otázkou je, jestli vůbec někoho zajímá, že nějaký spisovatelský blok mám =D

11 Goldík Goldík | Web | 29. října 2011 v 21:12 | Reagovat

Souhlasím s Tebou :-) I když já jsem měla dříve také spíš "deníčkový". Potom jsem si dala pauzu a teď jsem se rozhodla, že na nějaký deníček kašlu a budu přidávat jen fotky (ne mě, vlastně i mě, ale jen tam kde nejsem tolik vidět), psát články na růžná téma atd :-). Takže bych řekla, že už nebude plný "švábů" tak jako dříve :-)

12 vivienne vivienne | Web | 29. října 2011 v 21:13 | Reagovat

takhle jsem se nad tím nikdy nezamýšlela. Když to udělám vyjde mi, že mám blog plný švábů :-D

13 Arvari Arvari | E-mail | Web | 29. října 2011 v 21:26 | Reagovat

Chápu, že na blog, co byl od začátku zaměřený na literární, výtvarnou, jakoukoliv tvorbu nebo formu prezentace, se osobní informace nehodí. Ale když si někdo založí blog jako víceméně deníček, kam příležitostně nějakou svoji tvorbu vloží... Je to o něčem jiném. Třeba já počítám s tím, že si to přečte někdo, koho znám. I když většinou lidi, co neznám až tak důvěrně a osobně, jelikož ti nejbližší tam prostě nechodí.

14 oknizkach oknizkach | E-mail | Web | 29. října 2011 v 21:27 | Reagovat

Tvůj článek mě zaujal (stejně tak, jako tvoje knížka Hladová přání). Znám spousty blogů, které mají růžový křiklavý vzhled a píšou tam holky jen samé nesmysly! Neříkám, že já jsem nějaká bůhví jaká spisovatelka, ale blog jsem si nezaložila jen proto, aby na úvodní stránce Blog.cz skočilo číslo počtu vytvořených blogů nahoru, ale proto, že mě baví psát příběhy i obyčejné slohové práce a chtěla jsem, aby se dostaly na veřejnost! Ale když jsem zjistila, kolik lidí píše ty samé komentáře ve stylu: Máš moc hezkej blog!, jen proto, aby jsem navštívila ten jejich, touha po nějakém zveřejňování mě opustila. Když vidím, že o moje články není zájem, nebaví mě to. To lidi opravdu hledají jen ty šváby!!!???
Chtěla jsem ti hlavně poděkovat za tenhle článek, protože mi dal zase nějakou naději, že blogy už nevedou jen samé puberťačky, které moje články vůbec nezajímají!
Díky. :)

15 KadetJaina KadetJaina | Web | 29. října 2011 v 21:30 | Reagovat

Deníčkoidní zápisky píšu a zásadně tam nadávám na učitele a školu nebo vypisuju zážitky. Většinou ale nepoužívám jména a srdíčko si určitě nevylívám. Jsou to spíš takový reporty z života, co vlastně dělám, když jsem zrovna normální člověk.
Ani nevím, proč jsem si blog zakládala, ale rozhodně se od starých dob hrozně změnil a teď je spíš na moje myšlenkové pochody, povídky a rejpání do světa :-D
Osobní informace na web nepatří, to je pravda. Časem si člověk uvědomí, že si to může někdo přečíst...

16 KatyRZ KatyRZ | Web | 29. října 2011 v 21:36 | Reagovat

Ono je to o tom, že málodko si zakládá blog s tak jasným cílem jako ty a tím pádem se blogy postupně vyvíjí. Dřív jsem například nepociťovala žádnou potřebu sdělovat blogosféře, co je u mě nového, ale od té doby, co ke mně chodí stálí návštěvníci občas nějakého švába upustím ;).

17 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 29. října 2011 v 22:07 | Reagovat

Máš pravdu. Článek opěvující nesmrtelnost a její krásu by se asi moc nehodil na blog spolku sebevrahů :-D
Co se týče té otevřenosti. Já maximálně něco nakousnu, ale nedokousnu :-D Ono je někdy třeba dát čtenáři najevo, že i já jsem člověk. Nikoli stroj, který se hříchům vyhýbá jak čert kříže. Ale nemusím se rozepisovat o svých oblíbených polohách a praktikách...To už na osobní blogy opravdu nepatří.

18 Cappuccino Cappuccino | Web | 29. října 2011 v 22:23 | Reagovat

Články píšem rovnako ako ty, priamo k veci, tématické. Skrátka nevybočujú z hlavného okruhu zamerania. Občas sa však nájdu výnimky ako napríklad http://csfdkofein.blog.cz/1110/ked-vsetko-zosmutnie , ale aj keď zo seba dostávam city, nikdy (resp. fakt málokedy) nepíšem o konkrétnom probléme. Snažím sa to všetko zabaliť do akýchsi parafráz, aby ich každý čitateľ mohol pochopiť na vlastnú päsť. Je skrátka pekné, keď si v danom článku môže každý z nás nájsť "to svoje" :-)

19 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 29. října 2011 v 22:27 | Reagovat

[1]:[2]: Muhehe, že bych něco o těch můrách přece jen splácala? :-D
Jinak máš pravdu, hodně záleží i na pojeti, viz například Citová prostitutka. :-) I když ta zas píše anonymně.

[3]: Chápu, vzhledem k tomu jak jsi v této komunitě známá... :-) Mimochodem, vypíchla bych jednu věc - že nejvíc kritizují lidé mimo komunitu... víceméně  anonymní... Což mluví za vše.

[4]: Tak. :-)

[5]: To je taky pravda. Víceméně jsem to tak i myslela, nevím, jestli to úplně vyznělo.

[6]: Tak to já jsem taky exhibicionista, ale... všechno má své meze. :-D

[8]: Ahoj, Mniško, ráda tě vidím mezi komentujícími. :-) Máš pravdu, navzájem se ovlivňujeme, někdy víc, než by se nám samotným líbilo. :-D

[9]: Mně vždycky papírový deníček vydržel tak max. měsíc dva a pak mě to začalo nudit. :-D

[10]: Chce to zatnout zuby a vydržet. :-)

[11]: ;-)

[12]: Jsem ráda, že se švábí chytli. :-D

[13]: Samozřejmě, záleží na blogerovi. :-)

[14]: Chce to vydržet a nevzdat to, čtenáři se postupně nahrnou sami. Jsem moc ráda, že tě článek a knížka zaujaly. :-)

[15]: Inu... mnoho lidí si to uvědomí, až když už je pozdě. :-(

[16]: Asi máš pravdu, nicméně je to potom mnohdy spousta zbytečného mazání. :-(

20 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 29. října 2011 v 22:28 | Reagovat

[17]: Pokud blog není zaměřený na sex a vše okolo. Což je ale tuším i proti pravidlům blog.cz. :-D

[18]: Přesně tak. :-)

21 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 29. října 2011 v 22:53 | Reagovat

Nastolím otázku: když je to románově zpracované, tak si o krizi klidně přečteme. Nemyslím červenou knihovnu, ale dobré romány. Nebo v psychologických knihách, kde jsou popsány příběhy z praxe. Proč tedy je takový problém psát na blog aktuálně o krizi třeba právě ve vztahu? Když to není plytké, ale je to i odborně psáno, co k tomu říká dr. atd. atd. Vždyť z našich chyb se může poučit tolik lidí! Myslím, že mé články jsou často takové, že odmýtizovávají povědomí o manželství, mateřské dovolené. Někdy je to psáno s humorem a jindy prostě s bolestí.

22 Matthias Matthias | E-mail | Web | 29. října 2011 v 23:09 | Reagovat

No pokud jde o lítající havěť používající sonar jakožto smysl - tak tady doporučuji dokument "Život savců" (life of mammals) od BBC :D

Ale vážně, co se týče osobních věcí, nejenom, že asi nepatří na blog, kterej je zaměřen třeba na hudbu, popis mýho intimního života (tj. rychle se udělám, nestojí mi, jsem na chlapečky aj.), ale já si dokonce stojím za tím, že to nepatří na internet vůbec - teda anonymně možná - ale je-li člověk už jasně identifikován a spojován s jednou konkrétní přezdívkou či blogem, už je lepší nic příliš osobního nepsat...

Ani kdyby blog byl přímo o sexu, nikdy bych tam nic intimního a osobního nepsal. To jsou informace určené jen pro lidi, kterým věřím...

ale především já mám špatnou zkušenost, díky které jsem pochopil, že jsou hranice, kdy je lepší držet hubu...

23 Matthias Matthias | E-mail | Web | 29. října 2011 v 23:10 | Reagovat

*nepatří

24 Matthias Matthias | E-mail | Web | 29. října 2011 v 23:15 | Reagovat

na druhou stranu, někdy jisté pootevření a jisté osobní informace nejsou taky špatné.

Pokud někdo má blog jen o fantasy a napíše tam článek o tom, jak si poradil s nějakým problémem, hned potom budu toho pisálka více chápat jako člověka a možná mi více "přiroste k srdci", a taky budu vědět, co ho inspiruje ke psaní (ať už vědomě či podvědomě), co je pro něj důležité, na co se zaměřuje a nakonec budu mít záruku, že do svého tvorby dá "kus sebe" a hergot... bude to stát za to ;-)

25 Daletth Daletth | Web | 30. října 2011 v 0:19 | Reagovat

Ve chvíli, kdy je na mě všeho už prostě nějak moc a potřebuju to někde vyřvat do éteru to občas ujede. Jelikož jsem věčně sama doma a pes mi před mými výlevy zděšeně prchá na mráz, občas nějaký ten zdepkovatělý či nabroušený šváb z toho talíře vezme kramle a děsí kolemjdoucí. Když už ale něco takového někam vyhodím, není to ryze osobní, spíš takové to anonymní "proč zrovna já?!".
Jak píšeš, co je komu do toho, co jsem měla k jídlu, kolikrát jsem byla na záchodě apod. Podle mého se osobním (chcete-li intimním) věcem říká takhle právě proto, že jsou osobní/intimní a nikomu do nich nic není...

26 Daletth Daletth | Web | 30. října 2011 v 0:21 | Reagovat

[25]:Případně něco o psaní, třeba jako to, jak mě naštval ilustrátor a podobné srandy, kdy napíšu přesně, o čem je vlastně řeč. :-D

27 Storycollector Storycollector | Web | 30. října 2011 v 9:09 | Reagovat

Hm, tohle je zajímavé téma. Já si někdy ráda přečtu osobní věci blogerů, kteří mě zajímají. Asi abych je svým způsobem lépe poznala nebo co, ale sama bych toho moc vypouštět nechtěla.
Když je na blogu rozcestník s popisem rubrik, tak mi nevadí, když je to všehochuť. Prohlídnu si rubriku, která mě zaujala a ostatní mi může být jedno.
Navíc někdy se člověk musí ujistit, že není jediný, kdo má takového švába. nejhorší na tom je fakt, že některé havěti se člověk musí zbavit, ale nemá kam. Deník si může přečíst nechtěná osoba, kamarád to může plácnout dál a na blog přijde někdo, kdo ti bude nadávat.

28 Neliss Neliss | E-mail | Web | 30. října 2011 v 11:06 | Reagovat

Súhlasím.:) Teda, môj blog je taký dosť veľký Nelissoidný mix (teda, ten starý... ale aj nový čoskoro bude), obzvlášť  však súhlasím s tým súkromím. Ja osobne by som sa nedokázala vypísať nejako veľmi osobne na blogu... Ľuďom celkovo veľmi neverím a verejne zverejňovať svoje pocity a problémy? Fuj, nie ďakujem.

29 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 30. října 2011 v 11:40 | Reagovat

[21]: Pro mě osobně je rozdíl v tom, že když čtu román (co nemá potřebu si dávat nálepku autobiografický), tak se maximálně můžu domnívat, co z popisovaného je přímo ze života autora, co ze života jeho bližšího a širšího okolí, co je inspirované skutečností a co je smyšlenka...Jsou to pro mě příběhy/krize hrdinů příběhů a ne konkrétní osoby-autora.

Kdežto u blogů, zvlášť těch odkrytých, kde mají ony příběhy/krize často reálný kontury jednak bloggera a jednak lidí z jeho okolí - mám pocity trapnosti - za sebe že to čtu a za autora, že to pouští do světa. Občas to na mě působí jako bulvár - ne co se týče plytkosti článků-ta s tím podle mě až tak nesouvisí, ale co se týče respektování hranic privátní sféry - sebe a okolí.

U Renat38 a Helmutů29 tenhle problém zatím nemám.

30 Polgara Polgara | Web | 30. října 2011 v 11:53 | Reagovat

Pokaždé, když čtu takovýto článek, který se zabývá tím, co se smí a co nesmí psát anebo jaký by měl blog být, vzpomenu si na to, co se mi stalo nedávno. Jen je vtipné, že to s mým blogem ani nesouviselo, ale jak pokaždé hned na to dodávám, je to už jinde.
Začínám od znovu, poučena s vědomím, že blog je blog a některé informace by se tam dávat neměly. A nejenom na blog i na tebou zmiňovaný facebook, protože i mezi přáteli se může ukrývat bestie.
Nicméně se přidávám k těm, kteří souhlasí jak s Edith, tak s tebou. :-)

31 Katanga Katanga | E-mail | Web | 30. října 2011 v 12:06 | Reagovat

Tématicky zaměřené blogy mám ráda. Kdybych narazila na blog, jehož majitel píše o všem možném, asi bych se na něm nezdržela, i kdyby měl třeba mezi mnoha stránkami svého osobního deníčku jeden zajímavý člínek. Tohle vážně ne.
Osobně se pokouším mít blog zaměřený tématicky na svou osobní tvorbu, která je převážně výtvarná. Občas nahodím nějaký ten článek o rpg (čemuž bych se na blogu ráda věnovala i více a v obecnější míře, ale to je zatím jen neuskutečněný plán) a občas dám dokupy pár levných rýmů, ale pořád je to o mé tvorbě. Takže myslím, že mi švábi zase tak moc neunikají. Ale je pravda, že se jedná o můj blog kdesi od začátku dubna a o předešlých pokusech nikdo nehcce vědět. Ani já vlastně ne :D

32 Estacado Estacado | 30. října 2011 v 12:43 | Reagovat

[21]: bohuzel,pouceni v a z manzelstvi,lasce,rodicovstvi a emoci snad ani neexistuje,jinak by se myslim lide za tech nekolik tisic let uz poucili.

jinak nevim jestly ,ale poezie,malba,proza ,v podstate veskery tvurci vyjadreni je jedna z nejosobnejsich veci ktera muze byt.

Jo a porad cekam na tu svabi ryzi z dusenou babickou.

33 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 30. října 2011 v 17:45 | Reagovat

Okruhy k zamyšlení z obou článků http://edithhola.blog.cz/1110/autoncenzura-cenzura-blogera :-)

34 Vendy Vendy | Web | 30. října 2011 v 20:43 | Reagovat

Mně občas unikne nějaký šváb.
Ale není to gigantický šváb, takže mi to ani nevadí.
Jinak si myslím, že na blog si může psát každý to, co chce - jestli chce být otevřený, a prásknout na sebe všechno co dělá, dělal a dělat bude, včetně nejintimnějších věcí, může, proč ne. Ale musí počítat s určitou odezvou a musí se s tím srovnat. Pokud mu odezva vadí, nemá na sebe práskat. Pokud mu odezva nevadí, tak je to jedno...
(Samozřejmě myslím celkem normální články a ne porno blog.)
Stejně, na jakémkoliv blogu se najde nějaký rýpal, který by blogera osočil a zdeptal i při pouhém článku o počasí.
Myslím, že je rozumný zlatý střed. Něco na sebe prozradit, ale nezacházet do detailů. Špinavé prádlo by se mělo prát doma, ale někdo si třeba potřebuje postěžovat a doma nemůže. Tak to udělá přes blog...
Pokud někdo píše svůj blog jako literární, a čistě literární, asi by se měl držet toho, co se literatury týká. Včetně recenzí knížek. Ale většina blogerů má své blogy smixované z různých příchutí a ingrediencí, takže se dočteme o módě, filmech, knížkách, akcích, možná i receptech a nějakých vlastních výtvorech.
Proč ne.
P.S. ten puding mě zaujal, kdybych neměla o víkendu také vanilkový, asi bych na něj dostala chuť. ;-)  :-)

35 Vendy Vendy | Web | 30. října 2011 v 20:55 | Reagovat

P.S. když na sebe bloger práskne pár věcí, myslím že se trochu zlidští a přiblíží svým čtenářům. Za anonymním jménem se najednou objeví človíček, který má rád třeba fialovou barvu, bíle vymalované pokoje, z kytek preferuje orchideje, voní mu konvalinka a chutná řídký vanilkový pudink. Že má rád komedie a ne tragedie, dobrý humor, rád čte články v Pevnosti a potají štrikuje krajky.
Nemusí ovšem psát, jestli má oblíbenou polohu č.87 a kolik čísel s partnerem za noc udělá. Po případě uvádět partnerovy míry... :-D

36 pavel pavel | Web | 30. října 2011 v 21:16 | Reagovat

A neřeším, co o sobě napíši. Mám blog pod svým jménem a stojím si za každým slovem.

37 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 31. října 2011 v 4:12 | Reagovat

[21]: Myslím, že co se týče románů, člověk si udržuje od autora větší odstup. U blogu je to takové osobnější. V tom to bude. :-)

[22]: Vidím to podobně. :-)

[25]: Tak myslím, že vztekání se na ilustrátora k tomu všemu tak nějak patří... pokud si vedeš literární stránky a určitým způsobem se prezentuješ. :-)

[27]: Nejlépe si pořídit psa. Ten z toho maximálně pobleje koberec. Mhm, už jsem zase nechutně cynická, že? :-D

[28]: Asi tak. :-)

[29]: Jak už jsem psala výše... :-)

[30]: Jop, tušila jsem, že se ozveš. No, stalo se. :-(

[31]: Já myslím, že se ti to daří. Taky chodím raději na tématicky zaměřené blogy. :-)

[32]: S babičkou? Kanibal! :-D

[34]: Ta myslenka s tím zlidštěním mě vcelku zaujala? Že bych upustila nějaký ten pudink? :-D

[36]: To je dle mého správný přístup, pokud si člověk skutečně stojí za tím, co napíše. :-)

38 Čerf Čerf | Web | 1. listopadu 2011 v 21:30 | Reagovat

Domnívám se, že blog má být do značné míry osobní, a reflexe osobních záležitostí do něj patří. Mělo by ale pokud možno jít opravdu o reflexe, ze kterých si skutečnost dokáže dát dohromady jen ten, co o to doopravdy stojí a je připraven pro to dát i něco ze sebe, třeba ochotu přemýšlet nebo vcítit se. Kdo víc dá, víc dostane, to je dopad mého vysněného blogového článku na čtenáře :-). Ano, někdy píšu články přímo pro někoho konkrétního a on má pak klíče i od místností, kam nepouštím zdaleka každého. Ale každý by měl mít možnost aspoň nakouknout do předsíně, aby mohl posoudit, jestli mu stojí za to takové klíče hledat.

39 brides wedding gowns brides wedding gowns | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 12:29 | Reagovat

If you happen to visit the Toronto A house Rating youll discover that a new quite contact to gather of which inturn city you have got to holiday in. Exceeding 5. Tricks hundred people young and old all over the place Gta those remain functional prepare age, conceivable how can record-breaking an effective metropolitan range Gta in fact is.
http://www.askdresses.org

40 slevynaobleceni slevynaobleceni | 22. května 2013 v 0:36 | Reagovat

Mnoho akčních cen se slevovými kupóny najdeš taky na http://akcniceny.info/ :-?

41 Executor Executor | E-mail | Web | 14. prosince 2015 v 21:32 | Reagovat

Tu je problém s tým, čo sú osobné problémy. Problémy vo vzťahu? Dajme tomu, že áno, že je to príliš intímneho charakteru. Sú tu však aj rôzne zvláštne stavy mysle, strachy a ťažké obdobia. Napísať niečo o nich môže mať pozitívny efekt; nemyslím teraz uspokojenie niečej škodoradosti, ale povzbudenie tých, ktorí podobnými stavmi prechádzajú... predsa niekoľkokrát za život sa musia aj iní ľudia cítiť podobne. Nevynikám v niečom? Tak prečo si z toho sám neurobím srandu a nepovzbudím svojou úprimnosťou aj iných k úprimnosti a k žitiu s nadhľadom?
Príspevky z osobného života neznámych ľudí naozaj nezaujímajú, pretože nepoznajú danú osobu, pre nich to emotívne nič neznamená. Čo sa však týka rôznorodosti článkov, sama si dobre povedala, že obrázky sa s básňami nepobijú a podľa mňa sa nepobijú ani osobné úvahy zo života a iná tvorba. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama