Femorianovy oblíbené literární postavy

29. listopadu 2011 v 19:14 | Tereza Matoušková |  Postřehy a odbornosti
Není to tak dávno, co jsem slibovala nástup zbrusu nové rubriky "Z kuloárů", kde by dostali trochu více prostoru i podmořští hrdinové. Dozvíte se tu nejen různé zajímavé zákulisní informace, ale i názory Podmořanů na různé společenské a přírodní jevy. V této souvislosti mě zaujalo Téma týdne, které tu panovalo minulý týden. Jako první se přihlásil Femorian, takže mu tímto předávám slovo.

Dobré odpoledne,

zajisté mnohé z vás překvapilo, že jsem si toto téma vybral zrovna já, který pomalu nezvedne oči od naučných publikací a vědeckých článků. Není ovšem pravda, jak by zajisté poznamenal nějaký vtipálek, že mou oblíbenou literární postavou je kyselina trihydrogenfosforečná (což je, mimochodem, velmi sympatická kyselina).

Je ale pravda, že nejsem žádný vášnivý čtenář, nedá se říci, že bych měl nějaký oblíbený žánr, obvykle čtu to, co mi doporučí moji bližní. Tudíž považuji za žádoucí si říct něco hlavně o jejich vkusu.

Začnu Atalanem, jelikož se cítím trochu provinile, že jsem mu netaktně zabral téma, na které chtěl původně psát on. Tuším ale, že by se jeho seznam oblíbených hrdinů stejně nevešel do omezeného rozsahu, který nám mohla naše autorka poskytnout. Posedlost delfského velekněze studiem divadelních her je, myslím, všeobecně známá, méně se už ovšem ví, že má i velmi slušné znalosti klasické literatury. (Ne, že by se tím nějak chlubil. Stejně jako jsem nikdy nepotkal chytřejšího a sečtělejšího Delfa, nepotkal jsem ani nikoho, komu by se dařilo tyto schopnosti tak úspěšně skrývat, jenom proto, aby se vyhnul nadbytečné práci.)

Nemálo těchto knih jsem tedy byl donucen přelouskat, byť s velkým sebezapřením. Obrana totiž v tomto případě nemá smysl, stejně jako nemá smysl bránit se, když po vás chce Atalan okopat záhon jeho oblíbené mavi. Když je velekněz do něčeho zapálen, nezná smilování. (Kdo mi to nevěří, nechť si udělá někdy na jaře výlet do tarkitlenských zahrad. Neříkejte ale, že jsem vás nevaroval.)

Avšak jako temnářský kulturní barbar jsem nikdy nepochytil šalebnou krásu a filozofickou hloubku Ódy na rybu nebo Elegie rybího hejna, Rybí princezny, Rybáře a ryby, Ryby a raka...
Upřímně, ryba plave, pohybuje ploutvemi, nabírá vodu do žeber, občas lapí nějaký ten vodní hmyz - nic hlubšího na rybách prostě nevidím, proč tedy na tomto živočichovi stavět dějiny národní literatury?

Troufám si tvrdit, že by Delfové občas mohli vytáhnout hlavu z toho svého rybníka, jejich pohled na svět je takto značně omezený.

Druhá osobnost, která ovlivnila můj náhled na literaturu a to už v útlém věku, byla moje matka. Zorena duchaplnými delfskými spisy vždycky pohrdala, dokonce je nazývala, cituji, výplody choré mysli nějakého podělaného rybožrouta. Proslula ale jako štědrá mecenáška našeho, tedy temnářského umění. Skrze ni jsem se taky dostal k předswérským eposům, bájím a pověstem z doby, kdy Temnáři zakládali první roztroušené státy, ze kterých vzešla knížectví jako je Nergien nebo Teligen, která se nakonec spojila v mocné impérium, jež známe dnes právě jako Swér.

Zde už konečně můžu mluvit o oblíbených postavách. Tak kupříkladu... Shilver Veliký, který sjednotil Jutorn, proslul nejen svou bojovou taktikou a zákoníkem, ale i svým osobitým smyslem pro humor. Jednoduše nejen dobrý panovník, ale i skvělý hrdina do historického románu. Pochopitelně, když pomineme tu nepříjemnou epizodu, kdy nechal rozčtvrtit svých pět manželek a snědl jejich srdce.
Na těchto příbězích potom stojí swérské dobrodružné romány, které moje matka s oblibou čte. Obsahem bych je přirovnal k fantastické literatuře z vašeho světa, možná zde není zas až tolik fantastična, ale osobně zde vidím nemálo spojitostí.
Atalan tyto Zoreniny knížky bytostně nesnáší, dokonce je obvykle zvedá z polštáře dvěma prsty, asi aby se neušpinil, či co. Tvrdí, že nemají žádnou skutečnou hodnotu a zbytečně zabírají místo kvalitní literatuře. Já bych spíš řekl, že mu vadí, že tam nejsou žádné ryby.

(Pokud vám přijde absurdní, že by hrdina z fantasy příběhů v reálu pravděpodobně nesnášel fantasy jako takové, odpovím vám na to jediné - ironie osudu.)

V posledních několika letech zajišťuje úroveň mého literárního vzdělání Kerdea. Ta si libuje zejména v delfských historických románech. Od Atalanových filozofických knih se liší především tím, že je zde o poznání méně ryb (rozuměj méně hlubokých myšlenek), o něco více děje a napětí, hlavně ale spousta patosu. Typickým prvkem je taktéž hrdina bez bázně a hany, předpokládám, nějaká pravidelně se opakující anomálie, jelikož já osobně jsem ještě nepotkal Delfa bez bázně a hany, natož takového, kterého bych nazval hrdinou.

Tady jsem si oblíbil Limia Rybí hlavu. Nejprve jsem ho pouze litoval - hrozný to osud jmenovat se Rybí hlava. (Delfové to zajisté vidí jinak.) Potom jsem ale pochopil, že delfský trůn získal v podstatě podrazem, čímž se v mých očích vytrhl z černobílého schématu a získal na věrohodnosti. Shilverovi ale přirozeně nesahá ani po paty.

Z klasické staroswérštiny přeložila Tereza Matoušková.

Poznámky k překladu:
1. Jelikož se Femorian hodně věnuje rodnému Swéru, ve kterém se odehrává pouze Branou snů, jež se ke čtenářům dostala pouze ve velmi omezeném počtu, přikládám níže mapku.
2. První jutornský kníže se jmenoval Shilver Fulch, což staroswérsky znamená Velký Meč nebo taky Dlouhý Meč. Přeložila jsem to, tak jak jsem to přeložila, jelikož jsem se chtěla vyvarovat nechtěných asociací.

Mapka:

 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Brian Tuiren Brian Tuiren | 29. listopadu 2011 v 19:55 | Reagovat

Pomalu si připadám se svou averzí na beletrii jako cvok.
Mimochodem, doporučili jste Atalanovi ke čtení třeba takovou rybí kuchařku? :-D  ;-)

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 30. listopadu 2011 v 11:43 | Reagovat

[1]: Neznám sbírku delfské poezie, která by v zásadě rybí kuchařkou nebyla, ale můžeme to zkusit. :-D

3 Selenne L. Athi Selenne L. Athi | Web | 30. listopadu 2011 v 18:37 | Reagovat

OMFG, aneb jak by Podmořanstvo s chutí zvolalo OH My Femorian God! :D
Temnářko, že je vůbec pouštíš ke psaní :D :D chudák Atalan, styď se, Femo! Vždyť přece ryby jsou tak nádherná stvoření, plavou si sem a tam, s vykulenýma očima, slizkýma šupinkama a... dobře, fuj. Taky nechápu, co na nich Atalan vidí! :D

4 Storycollector Storycollector | Web | 1. prosince 2011 v 14:19 | Reagovat

A jak se veleknězi líbí český Ota Pavel? Mimochodem nechce si Atalan na zahrádku 'zasadit' okrasné jezírko s koi kapříky, když je na šupináče?

5 Polgara Polgara | Web | 3. prosince 2011 v 20:42 | Reagovat

Koukám, že chudák Ati dostal v tomhle článku pěkně na frak a Femoriánek se do tohohle tématu pustil s plným nasazením :-D Taky rybičky moc nemusím, takže promiň můj drahý Atalane, v tomhle se asi moc nepohodneme. :-D

6 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 4. prosince 2011 v 3:44 | Reagovat

[3]: Jsou hlavní složkou jeho potravy,  je to Delf. Ty bys nepěla ódy na svou oblíbenou... nevím, co máš ráda... pizzu? steak? :-D

[4]: Nevím, jak Atalanovi, ale já mám Otu Pavla ráda, ty knížky mají své kouzlo.

Bohužel, koi kapříci jsou v Podmoří k nesehnání. :-(

[5]: Nikdo nemá rád ryby, jak smutné. :-?  8-)  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama