Ohlížíte se někdy zpět?

24. ledna 2012 v 19:51 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Ještě si dobře vzpomínám na dobu, kdy jsem s rukopisem Dnes se neproměňuj, který obsahoval dvě kratší novelky, obesílala nakladatelství a kdy přítel přišel s tím, že se na trhu objevilo samizdatové vydavatelství Knihovnička. Kdybych měla tolik zkušeností, jako mám teď, postupovala bych od samého začátku docela jinak.
Zaprvé bych koncipovala dopis nakladatelům docela jinak, posílala bych ukázky a synopsi, novelky nevydávala společně, ale každou zvlášť, za druhé bych si sehnala několik betačtenářů a korektorů, za třetí bych sehnala ilustrátora na pořádnou obálku, za čtvrté...

Jenomže člověk se nerodí naplněn zkušenostmi a myslím, že určité záležitosti chtějí svůj čas a logický vývoj.


Hladových přání se od září prodalo cca 260 (pro fandy na Facebooku: už jsem vyzvěděla údaje za listopad :-D), což je oproti 50 Dnes se neproměňuj (3 roky) a 30 Branou snů (2 roky), docela jiné kafe. (V rámci mého mikrosvěta, s vědomím, že jsem štěně a starým veteránům se nemohu rovnat.) Já ovšem pochybuji, že kdybych začala svou "kariéru" Hladovými přáními a neodřela si to s malonáklady a zprvu zapadlým blogem, kde jsem je prezentovala, narazila bych si s kulíškem hezky čenich.

Proto když jsem na konci minulého týdne balila soutěžní Brány a kroutila hlavou nad tím, jak jsou po formální stránce nedotáhnuté, uvědomila jsem si, kolik jsem se toho o knihách, jejich vydávání a prodeji za poslední dva roky naučila.

Jak se budu za dva roky dívat na Hladová přání? Za deset let?



Jak tak sepisuji Vílí kruhy, ve kterých se vracím do světa Podmoří a za starými známými tvářemi, uvědomuji si, že stejně jako jsem při psaní Dnes se neproměňuj lítala v textu sem a tam, aniž bych řešila formu, dnes mám spíš problém omezit svůj perfekcionalismus a nehorázné pedantství, které jsem si ve vztahu k textu vytvořila.

Víte, kolikrát jsem měla chuť se vším seknout? Těžko dokážu vyjádřit slovy, proč jsem to nikdy neudělala, proč se po každém kopanci otřepala a po každém úspěchu si nějaký ten kopanec uštědřila sama, abych se přestala nablble usmívat a vrátila se k práci.

No a pracovat na sobě skutečně potřebuji. Nevěřím, že mi bylo dáno více talentu než komukoliv jinému, dokonce si myslím, že jsem měla pěkně mizerný základ.Vlastní snový svět má vymyšlený každé druhé dítě a ten můj v základu nebyl o nic horší ani lepší.
Jsem jenom od přírody drzá a neoblomná.
Nevidím jiný důvod, proč bych měla tu sílu učit se všechno od píky.
Tou píkou myslím nejpíkovatější píku.

Ze své první slohovky v primě na gymnáziu jsem měla za pět.

Ohlížíte se někdy zpět?
V tom případě neklesejte na duchu,

Temnářka
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ebolin Ebolin | Web | 24. ledna 2012 v 20:12 | Reagovat

Já se určitě ohlížím zpět. Pravda, za život jsem nic nedokázala, ale snad se to změní.
Vůbec nevím, jak postupovat, když si chci nechat vydat knihu - prozatím to řešit nebudu, stejně jí nemám napsanou :-)

2 maglaiz maglaiz | Web | 24. ledna 2012 v 20:19 | Reagovat

A víš, za co jsem vděčná? Že si nehodláš ty zkušenosti nechat jen pro sebe.

3 Houp Houp | Web | 24. ledna 2012 v 20:31 | Reagovat

Podle mě to je ta nejlepší škola, vlastní úspěchy a hlavně ty neúspěchy, hlavně ty nás posouvají dál a dál. Protože kdo by se spokojil s neúspěchem? Ohlížím se zpět a říkám si, co se dá udělat líp abych toho využila co nejlépe později... :D

4 Arvari Arvari | E-mail | Web | 24. ledna 2012 v 20:31 | Reagovat

Jo, někdy i ohlížím, no. Třeba si rvu vlasy nad tím, jakou kravinu jsem před lety poslala do jedný regionální soutěže. Byla jsem tehdy hrozně ovlivněná 1984, a podle toho to i vypadalo. Neměla jsem šanci. :-D O rok pozdějc jsem poslala ultrakrátkou povídečku o docela normální holce, a pak jen jak puk koukala, když mi psali, ať určitě přijdu na vyhlášení, a jako ještě větší puk, když jsem zjistila, že jsem to vyhrála...
No nic. S vydáváním zkušenosti nemám. Chtěla bych, ale nemám. :-D Možná jednou. Snad i brzo. Až konečně něco dopíšu. Když přestanu bejt paličatá...

5 KatyRZ KatyRZ | Web | 24. ledna 2012 v 20:33 | Reagovat

[2]: Přesně.

6 Matthias Matthias | E-mail | Web | 24. ledna 2012 v 20:39 | Reagovat

"Těžko dokážu vyjádřit slovy, proč jsem to nikdy neudělala, proč se po každém kopanci otřepala a po každém úspěchu si nějaký ten kopanec uštědřila sama, abych se přestala nablble usmívat a vrátila se k práci."

- Možná neumíš prohrávat, tvoje ego nedokáže snést, že jsi něco prohrála, aniž bys bojovala do poslední kapky krve?

7 Petr Hynek Petr Hynek | E-mail | Web | 24. ledna 2012 v 20:43 | Reagovat

Ničeho nelituj a dívej se spíš dopředu. Každá zkušenost v životě se někdy hodí. Třeba i jako příklad pro ostatní, takže díky za sdílení a jedeme dál :-) My jsme loni s kamarádem vydali knihu Krajinou Lichtenštejnů v nákladu 5 000 kusů - na dnešní dobu docela odvaha, že? :-) Když jsme se dozvěděli, kolik berou distributoři, řešili jsme prodej sami a zhruba po roce nám zbylo asi dvě stě knih... A děláme na další knize, když nepočítám vlastní projekty. Důležité je opravdové nadšení, ale to platí pro každý obor. Držím palce!

8 colleen colleen | Web | 24. ledna 2012 v 21:29 | Reagovat

Musím říct, že ti ty tvoje zkušenosti z dvou knížek vydaných vlastním nákladem teď docela závidím :D Taky jsem to takhle plánovala. Nakladatelství jsem vyzkoušela jen proto, abych si to později nevyčítala... Teď koukám, jak tele na nová vrata a otravuju tě s hloupými dotazy :-D
Člověk by si tím asi měl projít od píky, jak říkáš. Nevidím v tom nic špatného. Spíš sama přeskakuju nějakou fázy, která mi bude později chybět a nejsem si jistá, jestli to není chyba.

9 KSM KSM | Web | 24. ledna 2012 v 21:34 | Reagovat

Zdravím.

[8]: Nechci aby to vypadalo zle, ale řeknu toto...já když dělám knihy, tak především sám pro sebe abych já byl spokojený...když to člověk bude dělat především pro lidi či dokonce i pro peníze...může ho to srazit třeba i na dno (jak se tak říkává)...bohužel. :-)

10 colleen colleen | Web | 24. ledna 2012 v 22:17 | Reagovat

Fázi, samozřejmě :-? mohla bych si to po sobě občas přečíst...
KSM: Neberu to zle :-) , já to původně taky psala jen sama pro sebe. Měla jsem myšlenku, která mi nešla z hlavy, tak jsem ji hodila do počítače. To, v co se to zvrhlo je jiná věc :-D

11 Niviat Niviat | Web | 25. ledna 2012 v 13:37 | Reagovat

Ohlížení se zpět je fajn věc, člověk si uvědomí, jaký byl nebetyčný idiot, když si říkal, že jeho minulé práce byly dobré... Teď se ohlížím zpět často, což zapříčinilo radost z pokroku, který hlavně vidí lidé okolo mě a o to tu podle mě jde.  :-)

12 Elinor Elinor | E-mail | Web | 25. ledna 2012 v 15:51 | Reagovat

Víš, že se zpátky moc neohlížím?
Jednak z objektivních důvodů (velká část mé rannější tvorby zemřela spolu se starým počítačem), jednak mám velmi konkrétní představu, co za hrůzy bych tam našla a důležitější je se koukat dopředu. Hledat si nové cíle a výzvy.
Minulost je něco, co by mělo zůstat za mnou a dobře pohřbené k tomu, už proto, že svůj život jako svůj život vnímám tak... necelého rok a půl zpátky? :-D
Takže u sebe se držím zásady "cin vhetin". ;-) :-)

13 Vendy Vendy | Web | 26. ledna 2012 v 0:15 | Reagovat

Ohlížím se zpět.
A paradoxně, když najdu nějakou starší básničku, kterou jsem splichtila v hořkosmutnění, nebo deníčkové povídání psané trochu stylově (dlouho mi ten styl nevydržel, to je taky pravda), tak mě to překvapuje spíš příjemně... že si říkám: to jsem vážně napsala já?
Což není zrovna dobrá vizitka, protože si připadám, že jsem v úpadku. S chutí psát, s fantazií, s nápady. Tedy, nápady jsem neměla nikdy, ale teď mi připadá, že mám vymeteno do všech koutů.
Ale většinou je to naopak. A víš co, opravdu věci chtějí svůj vývoj. Nedá se to popohnat a některé věci se nedají ani přeskočit. Prostě je třeba tím projít, maximálně to trochu urychlit, ale ne příliš.
Aspoň jednou budeš mít na co vzpomínat... 8-)
Ale je dobré při tom ohlížení se nezakopnout o vlastní nohy a vlastní stín... 8-)

14 MRS.Cloe MRS.Cloe | Web | 27. ledna 2012 v 12:10 | Reagovat

[3]: Souhlasím. Ale se psaním jsem začala vlastně před 5 měsíci. Celý život jsem nic podobého nedělala, ale věděla jsem, že by mě to mohlo bavit. Nalezla jsem to, co mě naplňuje. Na gymnáziu mi momentálně čeština(hlavně diktáty) vůbec nejdou. Ale když se tomu budu věnovat, myslím si, že člověk se zdokonaluje a je možné něco dokázat. A snad se jednou dopracuji k dobré knížce.:)...Je potřebné se ohlížet zpět. Je to ponaučení:)..Tvé zkušenosti, co píšeš... jsem ráda, že si to čtu. :-D

15 vivienne vivienne | Web | 28. ledna 2012 v 10:46 | Reagovat

Zpět se občas ohlédnu, i když toho za mnou zatím moc není. Někdy když si čtu, co jsem dříve napsala, jsem překvapena, někdy příjemně jindy nepříjemně. Ale tak to asi mám být.
Jsem ráda, že ty se s námi o své zkušenosti dělíš. :-)

16 Neliss Neliss | Web | 28. ledna 2012 v 14:29 | Reagovat

Ohliadam, až príliš miestami.:D Ale asi hovoríme o písaní, že... Takže áno a dokonca rada. Minulosť je zaujímavá vec, rovnako ako staré diela.
Vypracovala si sa teda naozaj dobre.:)) A určite sa budeš ešte zlepšovať.^^

17 Babe Babe | Web | 29. ledna 2012 v 19:27 | Reagovat

vzpomínky zpět sú bolestné. a přídou samy.

já za sloh mam pořdá 1/1 :D takže se těž až si ode mě konečně něco přečteš :D.,  se to h onedožiješ :)

18 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 30. ledna 2012 v 16:40 | Reagovat

Děkuji všem za komentáře!

[1]: Když zalistuješ v archivu, určitě najdeš něco, co by ti mohlo píchnout. :-)

[2]: :-)

[3]: Skvělý přístup. ;-)

[4]: I paličatost má své výhody. :-)

[5]: :-)

[6]: Ne tak docela. :-)

[7]: Děkuji. :-)

[8]: Já myslím, že nee, že se to chytne. :-)

[9]: :-)

[11]: ;-)

[12]: Já obvykle taky hledím spíš do budoucna, ale v to úterý mě to nějak chytlo. :-)

[13]: :-)

[14]: To mě těší. :-)

[15]: 8-)

[16]: To doufám. Pokud mě nesežere hladový tark. :-D

[17]: Hoď mi sem odkaz. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama