Lesk a bída komplexních fantasy (sci-fi) světů

2. března 2012 v 17:52 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Jak už vychází z definice žánru, fantasy stojí na nereálných prvcích, dokonce je mnohdy smyšlený celý svět, ve kterém se postavy pohybují. Není to nic, co by fandu překvapilo, nicméně čím je svět rozlehlejší, osobitější a jeho prvky jsou provázanější, tím čeká v zákulisí větší šelma a tím má mohutnější chrup. Na koho to čeká? No, přece na autora samotného.

Analogicky to vypadá ve sci-fi, proto ta závorka v názvu. Mnohdy se vlastně fantasy a sci-fi svět ve své podstatě ani moc neliší, příkladem mohou být knížky Rocannonův svět a Svět čarodějnic. Jedno řazeno ke sci-fi, druhé k fantasy, ale kulisy o tom primárně zas až tak nerozhodují. Spíš způsob, jakým se hrdina do světa dostal. V prvním případě kosmickou lodí, ve druhém magickým portálem.

Dokud šelma spí...

Vlastní zákony celého světa (Zeměplocha), vlastní druhy myslících bytostí (schválně nepíšu lidé), jejich jazyk, kultura a mytologie (Středozemě), vlastní flóra a fauna (Malloreon), prostě čím je toho víc, tím je to do určité míry lákavější. Jsme přece ve fantasy a tak si spousta fantazáků řekne, že čím víc fantazie, tím lépe, takže nač troškařit.

Takže si člověk vybásní šílený svět, který leží třeba na obrovské ledové kře, nakreslí mapky, sestaví atlasy sněžných zvířátek a ledových kytiček, vykonstruuje svým chlupatým humanoidům vlastní historii, kuluturu, náboženství, udělá jim slovníček, prostě vše sladí tak, aby to do studeného světa sedělo... Napíše první povídku. Dá ji někomu přečíst. Ouha.

Šelma otevírá jedno oko...

Neřešme teď stylistiku a gramatiku. Dejme tomu, že je celkem slušná, ať čtenáři nepřivodíme nějaké hluboké trauma. Už tak se mu dostalo desetistránkového náročného úvodního poučení o tom, jak to na té naší Kře chodí. Po třech stránkách pocítil naše oběť stav akutního selhávání mozku a povídku odložila. Nějak nemá chuť se k ní vrátit.

S fantastickými reáliemi se to má jako s kořením. Někdo to rád kořeněné více, někdo méně, ale obecně platí, že když na kuřecí stehno vysypete bez rozmýšlení všechny kořenky, které máte doma, tak to drtivou část populace sejme.

Šelma se protahuje...

Vymyslet komplexní fantasy (sci-fi) svět není zas až tak těžké, podstatně horší je potom toto monstrum zvládnout, neřkuli předhodit ho bájné bytosti zvané "běžný čtenář".

Pokud se rozhodnete reálie hodně upozadit, polovina lidí na vás bude řvát, že se o té vaší Kře vlastně nic nedozvěděli, pokud začnete reálie využívat, druhá půlka bude vřískat, že je to moc složité a že musí listovat zpátky v textu, aby si našli vysvětlení, co je to ten lednonosič a jak se liší od sněhotvůrce.

Autor drbe šelmu za ušima...

Řešením je držet se jakési zlaté střední cesty. Což znamená hrát se svým světem jednu nekončící šachovou partii. Pouštět informace postupně a pravidelně a umě čtenáři oživovat paměť. Což o to, pokud autor rozjede knížní sérii nebo sérii povídek, má času a prostoru dost. Jak něco takového ale nacpat do krátkého samostatného románů? O soběstačných soutěžních povídkách ani nemluvím.

Pokud chcete slyšet můj názor, podložený jistými zkušenostmi, v samostatně stojící povídce do 60 000 znaků (což je podle CKČ, tuším, hranice novely), nemá cenu vyrukovat s obrovitým světem, protože na to prostě tento útvar nemá kapacitu. Můžete použít několik postav, několikrát jemně naznačit a pustit nějaké drobnosti, pokud jsou potřeba, aby příběh fungoval. Ale nepřehánět to.

Nejlepší je ušít svět krátšímu útvaru na míru.

Šelma kouše...

Ono ale obvykle není problém v tom, že by si autor vytvořil podobně šáhlou a rozsáhlou obludnost a chtěl jí využít jenom pro účely povídky nebo krátkého románu (ale i takové znám). Obvykle by rád vytvořil nějakou tu rozsáhlou sérii, ale bohužel, knižní trh je proti němu. Takže to pouští po kouskách, jak se podaří.

Pokud to pouští po kouskám stálé skupině čtenářů, kteří už jeho svět znají, proč ne. Horší je když vám potom nějaký podobný kousek z většího celku přistane třeba v literární soutěži.

Temnářčina osobní zpověď...

Možná jste si všimli, že do soutěží posílám podmořské povídky velice zřídka a obvykle by zrovna na těchto kouscích pomalu ani nejde poznat, že se příběh v Podmoří odehrává. Ani kupříkladu v Hladových přáních reálie příliš neřeším a i tak je tam poměrně hodně atypických záležitostí a vysvětlivek. I tak mi noví čtenáří říkají, že se občas nevyznají, protože je tam toho moc.

Osobně mě iritují lidé, kteří si myslí, jak je práce s imaginárním světem jednoduchá. Na jednu stranu ano, můžete si spoustu věcí vymyslet po svém, na druhou stranu musíte neustále přemýšlet, jestli už jste čtenáři vysvětlili, co je to ten irid a jestli ne, zdalipak mu to osvětlíte přímo v textu, nebo ve vysvětlivkách, nebo to nebudete vysvětlovat vůbec a napíšete, že prostě hrdina jel na iridovi, takže čtenář nebude vědět, co to je, ale bude tušit, že je to asi něco jako kůň. Tohle se vám prostě ve románu ze současnosti ve stylu Monyová nestane.

Hamlet zvažuje pro a proti - hrát si se šelmou nebo si s ní nehrát?

Myslím, že aby člověk mohl pracovat s komplexním a rozsáhlým světem, nejde v první řadě o to, jak rozsáhlou má fantazii, potřebuje být hlavně do jisté míry analytik. Musí komunikovat se čtenáři a načit se pracovat se složitými reáliemi. Je nezbytné mít výdrž a odvahu, aby se se svým světem vydal na dlouhou trať a musí si být jist, že ho zrovna tohle prostředí bude bavit u za deset let, kdy bude dopisovat sedmý díl svého cyklu a bude mu jasné, že si čtenáři vydupou další. Že délka série spoustu lidí odradí...

Vyplatí se to? Stejně jako to spousta čtenářů neocení, hodně lidí naopak podobné světy vyhledává. Jak už jsem psala na začátku - je to exotické, je to lákavé, ale není to pro každého. Co ovšem je?

Šelma se klaní a odchází...

A vy? Máte jako čtenáři rádi podobné světy, nebo se knihám se složitými reáliemi vyhýbáte? Máte jako autoři fantasy nebo sci-fi vlastní svět, nebo píšete radši něco, co má jakž takž reálný základ? Případně se držíte zajetých prvků jako jsou elfové a trpaslíci, upíři a... já nevím, jaké bestie jsou teď populární. :-D


Temnářka
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lomeril Lomeril | Web | 2. března 2012 v 18:16 | Reagovat

Pak ještě existuje zlatá střední cesta - trochu pozměněný "náš" svět. Alternativní realita s magií a podobně. Spoustu věcí lidi už znají sami o sobě, když jde hrdina do Jeruzaléma, všichni tuší, kde to asi je a jak to tam může vypadat. Pak už jen stačí vysvětlit, že tam hledá zázračný lék na bradavice v podobě třetího žebra osla, na kterém jel apoštol Petr.

2 Verloren Verloren | Web | 2. března 2012 v 18:16 | Reagovat

Já si hlavně myslím, že ono těch fantasy světů je MOC. Nicméně se domnívám, že pro člověka "bez zkušeností s reálným světem" je to naprosto ideální, právě proto, že si může všechno od začátku do konce vymyslet.
Aby se do toho příliš nezamotal on ani čtenář, to je věc jiná. Myslím, že čtenář průměrný sice třeba pobere, o čem právě četl a kdo je kdo, ale interpretovat to dokáže pouze těžko, protože to už příliš složité JE.
Proto jsem si například na školní slohy a podobně nikdy nevybírala fantasy knížky. Číst je mě bavilo, ale na popisování děje jsem si skutečně netroufla.

3 Babe Babe | Web | 2. března 2012 v 18:38 | Reagovat

To vážně někomu nebylo jasné, co je irid? :D

4 KadetJaina KadetJaina | E-mail | Web | 2. března 2012 v 19:08 | Reagovat

Ono, vyznat se někdy v reálném světě je taky kříž. Co teprve komplexní fantasy svět :-D Dle mého názoru se nic nemá přehánět. Je fajn vymyslet něco nového, ale když z toho bude obrovská fantastika s miliony a miliony nových vychytávek, které se musí vysvětlit, opravdu to za chvilku omrzí.
Jak už bylo řečeno v prvním komentáři, lepší je vylepšit si náš svět. Víme, na čem jsme a taky si můžeme dovolit prakticky všechno. Kdo nám zakáže, aby elfové vyskákali z děr v zemi, upíři vylezli z moře a vláda to hodila na trpaslíky? :-D

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. března 2012 v 19:19 | Reagovat

Šelma sedlák přidá špetku selského rozumu:
"Bez brambor to nejde."
/ale až od roku 1492/

6 Tenny Tenny | Web | 2. března 2012 v 19:27 | Reagovat

Svůj svět nemám. Znám dost lidí, co si nejdřív vymýšlí svět a až poté do něj zasazují příběh, ale já prostě nejsem velký fanda fantasylandů a nejdřív vždy výmýšlím zápletku a až pak zasazení. Světy jsou často na jedno brdo (středozem přes kopírku, elfové, trpaslíci, etc.) nebo příliš složité a komplikované a špatně se v nich orientuje. (výjimky samozřejmě jsou a konkrétně z Podmoří jsem ještě nic nečetla, takže nemohu soudit) Nemám ráda autory, kteří jsou do svého světa, jak bych to řekla, zahledění. V takovém případě často trpí příběh a my jsme zahlceni nudnými popisy.
Ale ještě horší jsou světy nelogické. V jedné povídce jsem narazila na svět, kde zlý pán odváděl všechny dívky z království starší 15 let na svůj hrad a už je nikdy nepustil ven. (a chlapy za nimi nemohli) Praktikoval to delší dobu, takže zůstává záhadou, jak se zbylí obyvatelé světa bez žen rozmnožovali. :D

Osobně většinou pracuji se zápletkou či příběhem a až teprve dodám nějaké ty drobty ohledně místa, kde se to odehrává.

7 Fabulator Fabulator | E-mail | Web | 2. března 2012 v 19:43 | Reagovat

Pokud mám chuť si něco pořádného přečíst, tak téměř vždy sáhnu po něčem objemnějším, tlustším či jinak naducanějším. Rád poznávám nové země a jejich historii. Bláznivá pravidla Zeměplochy, rozsáhlou historii Středozemě, Skrytou zemi Trpaslíků, po tisíce let táhnoucí se svět Duny, Asimovu vizi budoucnosti lidí a zrovna nedávno jsem rozečetl Hru o Trůny, kde se papírem rozhodně nešetří. Nerad se loučím s knižními hrdiny, a proto si vybírám obsáhlé příběhy s propracovanými světy.

Vždycky ale záleží na vkusu konkrétního čtenáře. Někteří vidí složitý, komplexní svět a jiní pěkně ubohou parodii na Zemi. Autor by si měl nastavit nějakou linku  a postavit někde mezi svůj svět a Zemi. Můžete si udělat svět, který má 17 měsíců a jedna otočka planety trvá přesně 14 hodin 34 minut a 59 sekund, ale upřímně, koho to zajímá? Lidé jsou na svůj čas zvyklí, neměňte jim ho. Držte se určitých pravidel, můžete je měnit, modifikovat, ale nechte je stát na základech našeho světa.

Jak to řeším já se svým světem, na kterém pracuji? Přejímám národy z naší historie a umisťuji je do svého světa. Nemusím toho tolik vymýšlet a zároveň nejsem tolik svazován reáliemi, kdybych psal nějaký historický román.

8 Matthias Matthias | E-mail | Web | 2. března 2012 v 20:28 | Reagovat

Hmmm, já to pochopím i bez vysvětlivek...

Ale byl jsem rád, že tam byly :)

9 Arvari Arvari | E-mail | Web | 2. března 2012 v 20:42 | Reagovat

Já vždycky říkám, že fantasy nepíšu hlavně proto, že si neumím vymejšlet vlastní reálie. :-D Upřímně, vážně klobouk dolů před těma, co zvládnou propracovat celej svět. Já to neumím, nebo spíš... Mě by to snad ani nebavilo. Moc technický práce na mě. :-D
Říkám si, že bych si měla taky už sehnat Hladová přání. Až se konečně zas trochu dostanu k financím. Bohužel, v královehradecký knihovně tě zatím nemají... :-? :-D

10 KatyRZ KatyRZ | Web | 2. března 2012 v 20:56 | Reagovat

Já ráda tvořím alternativní reality, budoucnosti, ve kterých se prohánějí draci, případně "cizí" světy zasahující do naší reality... Můžu stvořit svět úplně nový a čtenáře ukotvit v tom našem. I tak se teprve učím jak s tím pracovat, aby to bylo pro čtenáře jasné...

11 Storycollector Storycollector | Web | 2. března 2012 v 21:35 | Reagovat

Já v knihkupectví jdu po ságách z těch nejodlišnějších a nejpropracovanějších světů jak slepice po flusu. Nepřikrášlené reality mám dost z každodenního života (i když taky čtu občas něco reálného...více méně). A samotné vymýšlení světů mě taky děsně baví, nejhorší je ale udržet je od sebe rozlišitelné, aby nebyl jeden jako druhý.
Upřímně čtenář, co zkoumá svět ho deteilně prozkoumá a ten, co chce jen relaxovat u knihy většinu drobností podvědomě vypustí. Takže v tomhle je asi nejlepší nechat si čtenáře vybrat, co si chce z četby odnést.

12 vivienne vivienne | Web | 2. března 2012 v 22:17 | Reagovat

Obdivuji propracované světy, vlastně je i vyhledávám :-)
Sama se do vlastních světů pouštím velmi opatrně s mojí pamětí, bych se tam brzy ztratila sama :-D

13 Lúthien Lúthien | Web | 2. března 2012 v 22:43 | Reagovat

Skvělé zamyšlení, zrovna nad něčím podobným také uvažuji při tvorbě svého fantasy světa. To, jak postupně čtenáři servírovat historii a všechny ostatní věci týkající se světa, je asi ta nejsložitější věc. Mě tohle vymýšlení ale moc baví.
Mám ráda složité světy, i takové, v kterých se nejde vyznat (třeba v Silmarillionu nebo v Písních ledu a ohně), ale přece jen je to příjemnější, když to není zas tak monumentální svět s předlouhou historií, aby se v tom člověk mohl orientovat. Prostě tak akorát. A to je někdy těžké odhadnout.

14 Daletth Daletth | Web | 3. března 2012 v 11:00 | Reagovat

Já mám vlastní, propracované fantasy světy ráda a při četbě je vyhledávám. Neříkám, že si o těch světech pamatuju úplně všechno, ale dokážu je od sebe rozeznat a do některých se ráda vracím.
Co se týče mé vlastní tvorby, mám svůj svět (mám jich tedy trochu víc :-D) a s ním se snažím si vyhrát.
Bohužel se člověk může setkat i s tím, že když někomu předložíte vlastní zákony a pravidla a v našem světě jsou třeba poněkud iracionální (nemyslím teď konkrétně Zeměplochu, ale všeobecně třeba některé politické zákony, uvažování postav...), čtenář to není schopen vzít a pořád si říká, že se daná postava chová jako blbec, vždyť je přece spousta těch věcí tak jasných atd. a neuvědomuje si, že to není náš svět a že tam všechno, včetně lidské mentality, může fungovat zcela jinak. Takže určitě platí všeho s mírou, abychom čtenáře nezahltili :)

15 Ekyelka Ekyelka | 4. března 2012 v 15:16 | Reagovat

Technická:
- rozdělení textů do Ceny Karla Čapka je snadno dohledatelné na hromadě webovek. Žádných 60 000 znaků jako horní limit tam nikde není, buď se jedná o krátkou povídku (rozsah 9000-30 000 znaků) nebo povídku (30 001 - 90 000 znaků), případně novelu, kdy je horní hranice stanovena na 450 000 znaků. A to už je opravdu velký prostor pro stvoření komplexního a plně funkčního světa.

Popravdě vůbec nezáleží na rozsahu textu, ale na jeho obsahu. Četla jsem brutální a naprosto skvělé povídky, v nichž byl načrtnutý plně fungující svět, plný autorských výmyslů - a přesto jsem jako čtenář neměla potřebu dál hloubat, co tím kterým slovem chce autor říct. Naopak jsem četla práce, které zabíraly nejen hromadu prostoru, ale také času a ve výsledku byly totálně nezvládnuté.
Je to o umění se vyjádřit, o ničem jiném. Ale to se musí nejprve zvládnout slovní zásoba, naučit se pracovat s textem, zkrátka makat a přemýšlet nejen o skvělém, autorem zbožňovaném příběhu, který všem vyrazí dech, ale především o samotném textu. Jak funguje, jaký má účinek, kam směřuje a jak ho vnímá čtenář.

16 Čerf Čerf | Web | 6. března 2012 v 9:23 | Reagovat

Čím jsem starší, tím míň hltám vymyšlené věci a tím víc si všímám kouzel, která jsou zakletá v obyčejné skutečnosti, a obdivuju je. Ale dřív jsem hodně četl sci-fi litraturu a snažil jsem se netrvat na technických detailech a spíš jsem se nechal unášet dějem. Když byl text dobrý, utáhl to. Přece nemusím všemu rozumět, že? :-)

17 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 6. března 2012 v 16:07 | Reagovat

[1]: Viz současný úspěch paranormálek. :-)

[2]: Já si naopak myslím, že funkční alternativní svět bez hlubokých zkušeností z reálu stvořit nejde. :-)

[3]: :-D

[4]: Ať žije urban fantasy. :-)

[5]: :-D

[6]: Samozřejmě logika je alfa a omega. :-)

[7]: Tak nějaký základ z našeho světu tu musí být vždycky, bez toho to nejde. :-)

[8]: Danke. :-)

[9]: Zkus jim navrhnout, ať knížku objednají. Oni většinou do těch menších knihoven mladší autory ani nekupují. Mladší ve smyslu začínající.

[10]: :-)

[11]: Tak to to máme v tom případě podobně, taky mám ráda nové a komplexní světy. :-)

[12]: Konečně! Další do party! :-D

[13]: Přesně tak. :-)

[14]: To je na delší diskuzi. Jak už jsem psala výše, ono té realitě neutečem a musíme počítat s tím, že čtenář je člověk. Obvykle. Takže naše postavy bude  chápat z lidského hlediska. :-)

[15]: Aha, takže horní hranice povídky není 60 000, ale 90 000, tak to už se dá. :-)
Vím, že je tam novela, mluvila jsem o kratších útvarech.
Ale stejně mám dojem, že v případech, o kterých mluvíš jsou to stejně ty světy ušité povídkám na míru. Ale to se dokazuje jen těžko, pravda. :-) Samozřejmě, vždycky rozhoduje řemeslná zručnost autora.

[16]: Já to vidím podobně. :-)

18 cheap wedding gowns cheap wedding gowns | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 10:32 | Reagovat

There are plenty of articles and books with suggestions and even exercises. I tell you, none have ever worked for me. It has to come from you, from inside, not from external sources.
http://www.askdresses.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama