Romantika není nic pro mě

13. března 2012 v 0:03 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
To jsem taky poměrně před nedávnem chtěla vložit do příběhu trochu toho romantična. Uvařila jsem si kávu, naladila jsem se tématickým soundtrackem, zasedla k notebooku a začala s potutelným úsměvem na rtech datlovat. Po třech hodinám jsem s očividným nadšením odklepla poslední tečku a šla se pochválit příteli. Tvrdý střet s realitou přišel ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že celou tu romantickou chvilku popisuji stylem - švihl s ní na postel, serval z ní oblečení, ona ho poškrábala a pokousala, načež on jí to udělal do zadečku.
Stále ale pevně věřím, že mý Pražané mi rozumějí a čtenáři skousnou ledacos.

Přesto, že mi život v páru vyhovuje a láska jako cit je pro mě nadevše důležitá, s jejím klasickým zobrazením, nad kterým se většina žen rozplývá, jsem měla vždycky problém.

Vzpomínám si, že zatímco si spolužačky s chichotáním předávali pod lavicemi kýčovité knížky s obrovitými nápisy v pastelových barvách ("Moje první láska"), já jsem se rozplývala nad Čarodejem Zeměmoří. Ne, že bych neměla k té druhé sortě knih přístup, prostě jejich obsah šel mimo mě.

Když se mě polovička kdysi ptala, jaký že to tam má pustit ploužák, odpověděla jsem, že nějaký black metal. (V té době jsem, tuším, v rámci svého destruktivního období poslouchala něco jako Cannibal Corpse, takže mi fakt black přišel příšerně utahaný a procítěný. Prostě mladá zlá metalová léta, no... Ne, že bych teď teda poslouchala něco jiného, ehm.)

Když jsem v Dnes se neproměňuj popisovala svou první erotickou scénu, vyloupla se mi z toho jasná zoofilie. Ženská a přeměněný vlkodlak, který po ní hupsnul, poté co se rozmyslel, že ji tedy nakonec nesežere. Jako, obě strany si to nakonec užily, přestože mladá paní skončila značně poškrábaná, ale už mi to asi nikdo neodpáře.

Mám problém, že v okamžiku, kdy příběh začne byť jen vzdáleně zavánět červenou knihovnou, začne mi koutkem cukat akutní záchvat cynismu a obvykle je to, holt, silnější než já. Místo "miluji tě" a "já tebe taky"se mi potom v textu spontánně objeví "hrozně páchneš" a "ty taky".
Hrdinové právě vylezli z kanálu, no... A když oni se k sobě tak naklonili... Vás by to prostě nenapadlo, když byste měli na jazyku ten zaláskovaný projev?

Stejně jako mě dokáže dojmout příběh dvojice starých lidí, kteří se naoko handrkují o každou kravinu a potom zemřou pomalu ruku v ruce, protože už nedokáží žít jeden bez druhého, vyvracím oči nad puberťáckým cukrováním, kdy pověstné věčně znamená v devadesáti procentech případů tak měsíc nebo dva. Jistě, patří to k jisté životní etapě, ale pro mě to jaksi postrádá hodnotu. Stejné cukrování vnímám obvykle i v literatuře pro ženy.

Zamilovanost je jako úžasná droga, ale o skutečné lásce se rozhoduje až a jestli člověk přežije ten následný absťák. Nebaví mě stavět své příběhy na přechodné chemii a jejích projevech, zajímají mě trvalejší city, které má člověk obvykle tendenci před světem skrývat a dělá si z nich legraci, protože se bojí, že by byl jinak směšný, nebo co.

Tento postoj mnou očividně jaksi prorůstá a velmi silně se promítá do vlastních příběhů.
Z hlediska mé vlastní oblíbené životní strategie se tedy v roli ústředních hrdinů často vyskytuje pár.
Citová rovina však vesele surfuje na vlně sarkastického rýpání, půtek a úsměšků, s tím, že v případě potřeby, kdy nervy praští a jde o život, se hrdinové navzájem podrží, věnují s trochu toho tepla. Tehdy se totiž člověk odkrývá až na dřeň a vyplouvá jeho skutečná osobnost.
Jakmile se vše urovná, s radostí přecházíme zpátky do módu rýpání.

K životu mých hrdinů patří sex. Obvykle velice živočišný, vášnivý a mnohdy perverzní, jelikož si libují v lecjakých praktikách. Nejde mi o nějaké laciné porno, snažím se dát i podobným popisům jistou úroveň. Kontakt s knihou považuji za velice intimní záležitost, stejně jako souznění čtenáře a hrdiny. Proč nebýt otevření a nedotknout se duše i v tomto směru. Proč se držet konvencí? Copak všechna sranda končí jednou pusou? Ts.

Vztah jako takový hlavně nebývá v mých příbězích ústředním motivem. Postavy se milují a nenávidí, zatímco řeší z globálního hlediska daleko podstatnější srandy - vládnou, intrikují, vyšetřují vraždy, válčí,...tahají svá dítka z průserů...

Tímto prohlášením a krátkou osobní zpovědí nechci zaujímat nějakou pózu, jen to ne, jenom vás chci jemně upozornit, že pokud se bez růžových srdíček, svíčiček, vzdechů, breků, škytů... doplňte další adekvátní zvuky... no, prostě všech těch vypjatých projevů zamilovanosti v knížce neobejdete, tak nemá cenu, abyste mě zkoušeli číst. Nenajdete to, co hledáte a pokud ano, pravděpodobně nebudete spokojeni. Neznamená to, že by moje postavy byly bezcitné svině, nikdy o své náklonosti nemluvily a náležitě ji neprojevovaly, když je k tomu možnost. Jenomže bez zbytečných příkras. Moje pojetí vztahů stále leží trochu jinde.

Pokud moje knihy budou někdy označeny jako čtivo primárně pro ženské, čemuž se asi jako autorka asi nevyhnu, tak by měl dotyčný jedním dechem dodat, že určeny těm z nás, které hledají alternativu k sladkobolnému mainstreamu.

Nebo budu prostě muset přidělat těch podělaných svíček a růžových lístků,

Temnářka
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Siwa Siwa | Web | 13. března 2012 v 0:37 | Reagovat

Amen. :-D

2 KadetJaina KadetJaina | Web | 13. března 2012 v 6:53 | Reagovat

Souhlasím od začátku do konce. Ve mně je jen jeden rozdíl. Když jsem se pokoušela napsat romantickou scénu (jednou!) tak jsem nad tím proseděla půl dne, mlátila hlavou do stolu a fňukala, že nevím jak na to, že je to moc těžký a že mi to prostě nejde a že to dělat nebudu. No a taky nedělám :-D

3 Niviat Niviat | Web | 13. března 2012 v 8:58 | Reagovat

Kvůli tvému náhledu na romantiku tě čtu, nemám ráda ty medové popisy, kdy ze všech slov prýští cukr. :-D Když jsem před nedávnem četla EONU, už i tady jsem si říkala, že by mohli trochu ubrat a přitvrdit. :-))

4 Ophelia Ophelia | Web | 13. března 2012 v 9:26 | Reagovat

Ano ano anooo! Přesně to je to, co na knížkách oceňuju! V živottě je toho kolem až moc, tak aspoň do těch knížek si z toho párkrát udělat srandu, nebo alespoň nějak solidně...

5 Ophelia Ophelia | Web | 13. března 2012 v 9:28 | Reagovat

[3]: No zrovna se mi zdá, že u tý EONy to bylo moc krásně napsaný, tam jsem to hltala :D

6 matt matt | E-mail | Web | 13. března 2012 v 9:56 | Reagovat

No, já teda od literatury, která je označená jako temná fantasy a její autorka si nechává říkat temnářka, romantiku ani moc nečekám :D

Ale je fakt, že láska je moc dobrej prvek a dovede udělat hodně silný a dobrý příběh, když je správným způsobem rozpracována a využita (ne, že si opakují furt dokola "miluji tě" a další bla bla bla)

Doporučil bych ti si zahrál starou pc hru PlaneScape Torment - ta je žánrově taky temný fantasy, dokonce se spoustou brutálního černýho humoru a morbidních nechutných prvků... Přesto do ní autor(autoři?) zařadil vhodným a vkusným způsobem lásku... A dovedl to tak, že i cynik jako já na konci bulel jako malá holka...

7 matt matt | E-mail | Web | 13. března 2012 v 9:57 | Reagovat

Podobně bych doporučil i knížku "Pokání", tam byl taky prvek lásky a byla na něm vlastně postavená i hlavní zápletka. Přesto žádné kýčovité a klišé nesmysly, pseudo romantika a růžový kraviny... naopak, jejich láska byla založená na jejich propracované psychologii a to, jak si pomáhali bylo romantičtější než 50 růží v řiti

8 sibelinne sibelinne | Web | 13. března 2012 v 10:11 | Reagovat

V ledasčem s tebou souhlasím. Když jdu kolem knihkupectví a vykoukne tam na mě (z dálky a na chvíli trvající mrknutí oka) fantazijně se tvářící kniha, ze které se vyklube něco jako Princ v mém loži, chce se mi zvracet. Ale dobře, někdo to má rád, já mu to neberu. Ale vím, že dobrý příběh může obsahovat i tu romantiku a přitom nebýt klišovitě přeslazený. Například ve dvanácti knihách od Eddingse nebyla jediná podrobně popsaná milostná scéna (i když bylo tam pár dost jasných náznaků :D) a něžnými slovíčky se to tam zrovna nehemžilo a přesto bylo naprosto jasné, že ta a ta postava k sobě chovají silné city, obětovaly by pro sebe život atd.

9 maglaiz maglaiz | Web | 13. března 2012 v 10:26 | Reagovat

Opovaž se tam mlasknout svíčky a růžové okvětní lístky! To je pěkné. Řeknu si, že konečně nějaká autorka, která, když přijde na takovéhle scény, je vyřeší jinak, než zaláskovanými vzdychy, tak bys mi ji sebrala? Styď se! Mám pocit, že si tu někdo pěkně sbírá na dubnový vylágoš :-D

10 Arvari Arvari | E-mail | Web | 13. března 2012 v 11:30 | Reagovat

Tak ono příležitostně je i ta romantika fajn. I když ne v tý vyhrocený svíčkový a růžolístkový podobě. :-D (I když něco tomu se blížícího taky píšu, pro kamarádku, co je na to ujetá, ale dávám si sakra pozor, aby se to nedostalo na veřejnost.) Ale jinak taky preferuju spíš nekonečný dohadování, ze kterýho ale vyplývá, že se vlastně milujou. Nebo takový to skrytý vyznání činem. Něco na ten způsob. Láska, která se z toho musí vycítit. Až cynik nejsem, ale, no... Přehnaná romantička snad taky ne.

11 Katanga Katanga | E-mail | Web | 13. března 2012 v 13:03 | Reagovat

Temnářku na hrad! Temnářku na hrad!
Plně se s tím tvým postojem ztotožňuji. A opovaž se přidat růžové lístky a svíčky. Přece nechceš, aby nad tebou kočkodraci s ironickým pobavením pozvedávali obočí. Růžové lístky jen jakou součást přípravy jedů a svíčky jen jako prvek seníku.

12 Eriu Eriu | 13. března 2012 v 14:44 | Reagovat

Jaká byla vlastně první sexuální scéna, kterou jsem napsala? Hm, už vím - on si začal s vodní vílou a utopil se... Taky se mi to obvykle bez jemného násilí neobejde. Svíčky a růže jsem se mi jednou v povídce vyskytly (a taky krvavé škrábance od trnů), skončilo to nikoli vášnivým sexem, ale tím, že ji uspal a pak se ji pokusil zabít.

Ale zase je pravda, že když mi přítel brnká na kytaru a můžu jen tak sedět a poslouchat, úplně taju. Tuhle mě nařkl z toho, že jsem romantička - inu, jsme spolu krátce. :-D

13 Eriu Eriu | 13. března 2012 v 14:51 | Reagovat

Sakra, tak začínám přemýšlet o tom, co mi hraje... "Tupý ovce jsou na porážku" a taky "a v kleci potají starej slon dodělává", o Igráčkovi nemluvě... A pak ještě jednu o psovi, samozřejmě na pekáči... Prostě klasický milostný songy :-D

14 Lomeril Lomeril | Web | 13. března 2012 v 16:05 | Reagovat

Zamilovanost i láska se dají dobře využít jako dějové prvky, protože to pro postavy může být hodně silná motivace. Romantika, v rozumném množství a podání, nemusí být špatná. Pokud to nejde proti charakteru postav a jejich světa, klidně i ty růžové svíčky (ale jen jednou za knížku, zas tak silná osobnost nejsem). Co mě opravdu štve, je, když někdo zaměňuje vztah postav se zápletkou a zamilovanost s charakteristikou postav, a myslí si, že když do sebe budou dva zamilovaní, bude nám stačit pozorovat jejich rituály námluv, popřípadě že když je někdo zamilovaný, je tím definovaná jeho osobnost. Romantika je koření, nikoliv surovina.
Uf, to jsem se zase rozkecala.

15 Eriu Eriu | 13. března 2012 v 19:51 | Reagovat

[14]: Ne, růžovou ne! Jako pocházející z růží klidně (růžový olej voní fakt dobře, ostatně jako většina přírodních vůní), ale ve smyslu barvy: nikdy! :-D
Ale kdyby ty svíčky byly bílé, zelené, červené, černé...

16 KatyRZ KatyRZ | Web | 13. března 2012 v 20:02 | Reagovat

Fuj. Pryč s tebou ty zákeřná, cynická autorko. Stvoříš chlapa, kterého si zamiluje půlka ženského blogového osazenstva a pak ho nepustíš k ničemu romantickému. Jsi sadista a nevím, kdo trpí víc. Fema nebo jeho zaryté fanynky? :D

17 Maya Maya | 13. března 2012 v 22:16 | Reagovat

Ale tfuj, vyhrožovat přidáváním srdíček a kytiček? To je trochu podpásovka ne? :D (páč kdybych něco takového našla už i v Tvojí knížce, asi bych s hysterickým křikem vyběhla na náměstí, kde bych nakonec onu nešťastnou knihu upálila, nebo udupala) Co se mě týče, čím víc cynismu tím lépe, zvláště když se jedná o romantické žvásty (i když uznávám, některé mé písemnosti o tomto postoji zcela nesvědčí, ale jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo, že :D )

18 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 13. března 2012 v 22:20 | Reagovat

Já jsem ráda, že píšeš jak píšeš, ty slaďárny mě dvakrát neberou. Nebo respektive sem tam si je ráda počtu, ale stačí mi to jednou ročně :-D

19 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 14. března 2012 v 19:35 | Reagovat

[1]: :-)

[2]: Taky přístup. :-D

[3]: To mě těší. :-)

[4]: Dík! :-)

[6]: Díky za tipy, zkusím se po tom podívat, ať si taky popláču. :-)

[8]: Tak Eddings je Eddings. :-)

[9]: Néééé!

[10]: :-) Tak aby se to nedostalo na veřejnost, hmmm... :-D to se musí nějak vyšťourat. :-D

[11]: JO! :-D

[12]: No, jsi romantička. :-D

[14]: To je vlastně pravda. No já se bez té růžové obejdu i tak. :-D

[16]: Těžko soudit. Ale od čeho jsou potom fanfikce. Když je autorka zlá..., že jo? :-D

[17]: Vidím, že moji čtenáři jsou na stejné vlně jako já. Juch! :-)

[18]: Mně tak jedno za tři. :-D

20 vivienne vivienne | Web | 17. března 2012 v 21:29 | Reagovat

jsem ráda, že to píšeš tak jak to píšeš :-D

21 Lady Diabolus Mortem Lady Diabolus Mortem | Web | 18. března 2012 v 9:53 | Reagovat

Já, jako pravý odpůrce romantiky známý jako "Ledová královna" nebo "sarkastická bestie (lze nahradit jakýmkoli vulgárním slovem)" mám tvoje knížky vážně moc ráda. Nedokázala bych popsat ani scénu, kde se dva lidi drží za ruce. Jednu knihu z červené knihovny čirou náhodou vlastním. Vlastně vlastnila jsem. První pokud o zničení nevyšel: když jsem jí už už házela do krbu, matka mi jí vytrhla se slovy, že nikdo nebude v tomhle domě cokoli pálit, včetně domu, a ať jí někomu dám. Takže momentálně se jí snažím vecpat nějaké kamarádce.

22 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 18. března 2012 v 13:03 | Reagovat

[20]: Dík. :-)

[21]: Tak držet za ruku jo... když třeba jeden padá ze skály. :-D (Sakra, zase mi to uteklo a to jsem tam FAKT chtěla nechat jenom tu první půlku výpovědi. :-D )
Tak o ni uspořádej na blogu soutěž. Někdo se jí ujme. Možná. :-D

23 Eriu Eriu | 19. března 2012 v 13:42 | Reagovat

Ale jo, držet za ruku jo, zvlášť v zimě a když má člověk nízký tlak a zapomíná si rukavice :-D A ve spacáku se mi taky osvědčilo mít chlapa mnohem spíš, než všechny ledvinové pásy. Živé teplo je živé teplo.

Jinak nevím nevím, s tou knížkou... Jestli se jí čtenářské publikum formuje úměrně tomu, co píše, taky nebudou chtít slaďárnu...

24 nel-ly nel-ly | Web | 20. března 2012 v 0:09 | Reagovat

já jednou chtěla napsat pohádku.... a nějak jsem tam dostala čtrnáctiletou studentku na kolenou před vlkodlakem a ehm, řekla bych, že jim to nakonec taky oboum přišlo fajn

mě trocha té romance nevadí, někdy neuškodí, nesmí jí být moc (když na to zrovna neni nálada, protože pak ano ano a vítejte fanfiction nebo některé z miliardy upířin) a hlavně by to mělo dávat trochu smysl... ne jen, že se prostě musí každých padesát stran olizovat, aby jinak neztratila čtenáře

jinak se osobně nepovažuju za romantika ani za vztahovou bytost, vždycky je ten druhý romantičtější, ručikovatější a vůbec, zatímco mě je jedno, kde byl, co dělal, s kým to dělal a že se neozval... ale snad jednou dospěju do tý správný ženský :D

25 Perrine LILY Perrine LILY | E-mail | Web | 31. července 2012 v 22:32 | Reagovat

Hezký článek :) a pod ním reklama "Romantické léto s Voyo" :DDD

26 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 31. července 2012 v 23:11 | Reagovat

[25]: Nova válí. :-D :-)

27 Melanie Melanie | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 8:43 | Reagovat

Pěkný článek...
Já jsem několikrát zkusila dát do svojí povídky nebo do příběhu nějakou romantiku, ale buďto to byla nějaká kravina ve stylu telenovel (a to se na tyhle s.ačky vážně nedívám), u které jsem se z poloviny svíjela smíchy, protože jako parodie na zamilovaný pitomosti by to bylo výborný, a z poloviny zase zírala jak tele na nový vrata a říkala si: "Co to sakra je?" anebo mi to z té romantiky hezky rychle ujelo k psychopatovi. Tak jsem se na to pro jistotu vybodla :-D

28 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 13:58 | Reagovat

[27]: Taky možnost. :-D Psychopatická romantika? Hmmmm. :-D

29 Lyra Lyra | Web | 28. ledna 2013 v 0:30 | Reagovat

Nic proti růžovým svíčičkám a romantickým řečičkám, ale mnohem sympatičtější mi v tomto ohledu jsou dámy a pánové, kteří se s tím zase tolik nepárají a zastávají postoj typu - láska? jasně, když se tomu nejde vyhnout, ale to neznamená, že se ze mě stane blábolící idiot, který okolo sebe bez přestání rozhazuje okvětní plátky růží :-D To je jeden z důvodů, proč se mi líbila Hladová přání a nebo knihy o Tině Salo... protože ty se v oblasti pojetí milostných scén od extrému, který jsem nastínila výše, liší tak moc, jak jen to je možné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama