Kradeš nápady, kradeš?

13. května 2012 v 2:07 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Jistě jste se už s nimi setkali. Jezdí v mercedesu, nosí smoking, kouří doutníky. Vydávají v statisícových nákladech ve velkých nakladatelstvích. Přes den dávají rozhovory, podepisují provhlé kapesníčky svých čtenářek a po nocích...
Po nocích se logují na blog.cz, procházejí amatérské povídky mladých autorů a kradou z nich nápady. Ti nejmazanější pouze změní jména postav a dílo vydají pod svým jménem.
Buďte prosím opatrní a své povídky hlavně nikdy nepublikujte. Přivlastní si ji, zatímco... zatímco...

Femorian: "Budou popíjet čaj z čínského porcelánu a pojídat pozlacené bonbóny z krabičky vykládané diamanty."

Děkuji.

Celkem pravidelně se setkávám s tím, že se někteří mladí povídkáři bojí svá díla publikovat na internetu, aby si je nepřivlastnil nějaký renomovaný autor, neupravil je a nevydal pod svým jménem.

Lidi, se vší úctou, sami víte jaká je asi obvyklá průměrná úroveň blogerských povídek, to si skutečně myslíte, že se tím vším bude nějaký spisovatel systematicky přehrabovat? Hele, neříkám, že to tak nikdo nedělá, masochistů je mezi námi hodně, ale nemyslíte si, že schopného umělce bude stát daleko méně úsilí si něco vymyslet od píky, než předělávat práci začátečníka a pak se ještě hádat o autorská práva s naštvaným puberťákem?

Neříkám, že se na internetu nekrade. Jenom tvrdím, že je rozdíl mezi zdravou snahou hájit svá autorská práva (viz snaha spisovatelů, aby se jejich knihy nešířily v kyberprostoru ilegálně) a paranoiou.

Dobrý článek na toto téma napsala Elinor. Co se tedy týče geniálních nápadů a jejich skrývání před světem...
Přesně jak psala Eli, nikdy nezajistíte, že něco podobného nenapadne i někoho jiného nezávisle na vás. Což je podle mě mnohem častější problém než nějaká zlodějina. Proto si myslím, že není dobré stavět příběh na jednom nápadu, ale naopak zanechávat hluboký a osobitý otisk vlastní tlapky na každé stránce, čímž si zajistíte, že i přesto, že někdo jiný bude psát o tom stejném, to vaše bude stále originál.

Proto taktéž nechápu autory, kteří se snaží co nejvíce stranit ostatním, jenom aby si zachovali svou integritu a náhodou se něčím nekontaminovali. Největším extrémem jsou ti, kteří radši nečtou ani knihy. Možná by se mohli nechat navlíct do supermanského oblečku a aby je rovnou vystřelili do vesmíru, protože tady na ně působí nejen ostatní autoři a jejich knihy, ale filmy, obrazy, muzika... a hlavně život sám o sobě. Samé cizí prvky.

Ono je taky otázka, co to vlastně je ten vlastní prvek. Vzhledem k tomu, že naše fantazie pracuje jen s prvky, které známe (i ten pegas je složenina koně a nějaké zmutované labutě), asi je těžko vymyslíme něco v pravém slova smyslu originálního. Může jít pouze o neotřelou složeninu provoněnou naší osobní životní zkušeností. A ony se ty naše životy v mnohém, pravda, dosti podobají.

V tomto směru mi vychází, že čím vyšší rozhled a tím pádem kontaminace, tím máte větší množství dílků skládačky a větší šanci složit je do zajímavé mozaiky. Zajisté, jak už psala kolegyně, v první řadě musíte být zručnými řemeslníky, abyste věděli, jak ty dílky k sobě patří a jak je složit tak, abyste docílili kýženého výsledku. Což ovšem vyžaduje interakci s okolím. Bez toho, že budete sledovat okolní dění, číst, diskutovat s stejně postiženými jedinci a zajímat se, nebudete mít potřebu hledat nové cesty, jak něco ztvárnit, protože nebudete znát ty staré. Bez betareaderů a čtenářů si těžko ověřite, že váš text skutečně působí, tak jak působit má. Publikum nezískáte, když se nebudete snažit aspoň o nějakou tu sebeprezentaci. Třeba jenom tím, že budete blogovat.

Ano, v literatuře stejně jako kdekoliv jinde, existuje jistá evoluce a taky koevoluce. Je jen na vás, jestli se zapojíte do mlýnku přírodního výběru, s tím že od vás tu a tam nějaký jiný organismus... pardon autor... něco odkouká a že vy odkoukáte něco od něj. V opačném případě se ale stanete přežívajícím reliktem žijícím na pustém opuštěném ostrově, kterého by kontakt s vnějším světem rozdrtil na prach.

Temnářka
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 nel-ly nel-ly | Web | 13. května 2012 v 2:46 | Reagovat

Bát se, že nějaký jiný bloge ukradne povídku, prosím - takových tragiků je hodně a většinou nekradou nic nijak zvlášt kvalitního, ale když si to člověk bude chtít obhájit, tak právě to osobité psaní se pozná - já mám extrémě dlouhé věty, prazvláštní myšlenkové pochody postav a popisy, kterým se vyrovná jen málokdo (což je jen dobře, je to děs)
ale v šuplíčku to k ničemu nebude a když vás takhle okradou, můtete si stěžovat /lidé si rádi stěžují/ a je to jistá poklona... stálo to za to, to ukrást! (mě nikdo  neokradl :( sakra :D)

hezký článek, zas jsem se pobavila, ale pozlacené bombony můžou asi papat jen Temnáři

2 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 13. května 2012 v 5:56 | Reagovat

Já se zase snažím používat popis osoby s přírodou ;-) No, ale bojím se ;-) :-?

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 13. května 2012 v 7:12 | Reagovat

Uf už jsem se lekla, že ten začátek myslíš vážně :) Ale vesměs souhlasím s tím, že jednak se tu něco, co by stálo za krádež, těžko hledá a jednak proč by to schopný autor dělal.
Navíc to, že dvě osoby napadnou nezávisle na sobě stejné věci jsem zjistila už několikrát, chtěla jsem udělat fanvideo k oblíbenému seriálu s jednou krásnou písničkou a zjistila jsem, že jedno takové s ní už existuje a jsou tam dokonce úplně stejné scény, nad kterými jsem uvažovala já. A tak dál a tak dál.

4 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 13. května 2012 v 7:55 | Reagovat

Než jsem si tohle přečetla, nenapadlo mě to. A úplně souhlasím, že úroveň blogerských povídek není nejlepší (ikdyž samozřejmě i takové tu jsou). A navíc- mně přišli spisovatelé jako bytosti povznesené s čistou duší, takže pochybuju, že by tohle někdo dělal :D

5 alom alom | 13. května 2012 v 8:29 | Reagovat

[4]: Bytosti povznesené s čistou duší? Nevím, jestli se nacházíme ve stejné realitě...
Rozhodně blog je jedno z mála míst, kde mohou začátečníci vystoupit a vyslechnout si kritiku ve skrytu kybermasky. Co je trochu problém, je další krok - kamenná nakladatelství jsou pro mnoho začínajících autorů nedobytnou pevností, jejíž dobytí je nad jejich síly.

6 Lady Diabolus Lady Diabolus | Web | 13. května 2012 v 8:42 | Reagovat

Pokaždé, když píšu, snažím se použít nějaký... osobitý styl. Když pominu fakt, že většinou je to naprostá ohavnost, dojdu k názoru, že většina lidí by ode mě asi nic kopírovat nechtěla. Asi už jen kvůli tomu "osobitému stylu".
Dřív jsem si vůbec neuměla představit, že by nějaký autor chodil na blog a kopíroval. Je to zvláštní. Ale doufám, že se mi to nestane. Protože já bych se rvala. Na moje děťátka jsem opravdu hodně háklivá.

7 edithhola edithhola | E-mail | Web | 13. května 2012 v 8:46 | Reagovat

To je dilema. Zvlášť když opravdu objevíš téma, které ještě nikdo nepopsal. A ještě máš s tím osobní zkušenost. Zatímco začínající autor nemá možnost prorazit tak jako autor, který to napíše rychle a jeho byť povídečku oznámí všechny média.
Řekla bych, že je dobrá střední cesta. Dávat si bacha (taky už nejsem tak bezhraniční jako v začátku blogování) ale zároveň z toho zase neděla paranoiu, že mi Viewegh ukradne mé povídky:-)

Čtu už druhou knihu za psolední měsíc od Tokarczukové. Píše se o ní jako o největším objevu spisovatelské Evropy za deset let. Ona se isnpiruje na netu, an blozích, někteří ji smai své dílko pošlou, protože vědí, žer ona ho dostane do povědomá přes knihy a ne pouze přes net a skvěle ho upraví a také čte své koelgy. Nové i staré. Jjeí knihy patří k těm, co člověk nechce vrátit do knihovny a nejradši by je ukradl. myslím ty, co už nejsou na pultech a dotisk se zatím nechystá. Takže i tato spisovatelksá persona (co věta to poklad), hledá inspiraci kde se dá. Já také:-)

Takže máš pravdu asi ve třetím bodu, že i když něco někomu "ukradnu" já nebo někdo mě, tak stejně každý máme jiný rukopis, jiný styl a jiné prožití téhož.

8 Aolorn Aolorn | 13. května 2012 v 9:00 | Reagovat

Náhodou mě tak moji vítěznou soutěžní povídku před lety ukradli. :-D

Dvě čtrnáctileté emařky co jezdí v MHD, nosí proužkované oblečení, kouří to nejlevnější co najdou a vydávají na svůj černobílý blogís s miliony obdivných komentářů a smajlíků. Ale nezměnily jména postav, protože tam žádné jméno nezaznělo. Změnily jen pohlaví protagonisty (i když to pak v textu nedávalo smysl) a některá slova převedly do vypatlanštiny.

Upozornil jsem je na problém a smazaly moji zprávu. Upozornil jsem je podruhé a zareagovali článkem o tom jak se jim tam množí lidé, kteří závidí jejich talent a chtějí ničit zmučené obsahy jejich TemNíCh DuŠhíí. Upozornil jsem je potřetí a asi si toho všiml nějaký snaživý admin a smazal jim sakumprásk celý blog.

Takže ten strach není uplně neopodstatněný. Najít pak svou povídku takhle zprzněnou a na takovém místě...

To je pak podobný pocit jako když kopeš latrínu. Celý den v potu tváře kopeš krásnou, přímo výstavní jámu a pak se ti do ní nějaký náhodný kolemjdoucí...

9 Alue Alue | E-mail | Web | 13. května 2012 v 9:00 | Reagovat

NO, povídky by si možná mohli brát tak maximálně amatéři mezi sebou navzájem, ale renomovaný autor sotva :)

10 Alue Alue | E-mail | Web | 13. května 2012 v 9:02 | Reagovat

[8]: No, jakobych to neříkala, jenom mezi sebou... hele a to jsi nezažila, co umí někteří lidé udělat z mých článků :D upřímnou soustrast.

11 Eruvië Eruvië | Web | 13. května 2012 v 9:16 | Reagovat

Souhlasím s předchozími komentáři :-D Kdyby mi někdo ukradl povídku, tak na to upozorním a pro sebe si řeknu: "Sakra, ta musí být dobrá!" 8-)

12 maglaiz maglaiz | Web | 13. května 2012 v 9:33 | Reagovat

Dobře, teď z jiného soudku. Pohybuji se v literární teorii a tam je zase heslem, že který autor nekrade, ten není správný autor. A teď si vyber :-D

13 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 13. května 2012 v 10:10 | Reagovat

Když bude mít jeden strach, že bude "okraden" tak neukáže potencionálním čtenářům vůbec nic.
Je to riziko, které musí každý autor podstoupit.
No a pokud pak jeden najde někde povídku nebo příběh nápadně podobný tomu svému, nemusí se jednat hned o krádež... Prostě jen podobný nápad na podobné téma. I to se může stát. Jsme lidi a občas přemýšlíme řekněme stejným směrem.
Například já sám jsem byl kdesi a kdysi v podezření, že jsem "obšlehl" celou knihu "Řbitov domácích zvířat" v povídce "Kytice" http://rudolfzfalknova.blog.cz/1012/kytice a teprve po tomto obvinění jsem jisté podobné prvky spatřil... Naštěstí jich nebylo mnoho. Každopádně na mercedes mi moje "krádež" nestačila :-)

14 Aolorn Aolorn | 13. května 2012 v 10:22 | Reagovat

Dobří umělci kopírují, nejlepší umělci kradou

15 KatyRZ KatyRZ | Web | 13. května 2012 v 10:35 | Reagovat

Možná vzpomínáš, že jedna z mých prvních povídek byla hned zneužita jiným blogerem, a pak prezentována jako vlastní nápad. Byla jsem na to tehdy docela pyšná, ale je asi pravda, že kdyby ta druhá povídka byla lepší než ta moje - dívala bych se na to jinak :D.

Každopádně s tebou souhlasím v tom, jak vznikají příběhy. Čím víc toho znáš, máš načteno, máš okoukáno - tím víc máš materiálu.

Přesto trpím jakousi "tajemností". Skoro fyzicky mě bolí, když mám někomu prozradit, jak bude můj příběh pokračovat, jaká je jeho pointa. Z románu, kterému jsem věnovala dva roky času, najdeš u mě na blogu přesně dvě krátké ukázky. Ale to je něco jiného a asi je to i logické...

16 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | E-mail | Web | 13. května 2012 v 12:25 | Reagovat

Výborně nahrnuto! Početlo jsem si.

Úplně vidím zpráchnivělou kostřičku autora, který se uzavřel ve svém temném zchudlém paláci a pouze s občasnou přestávkou na vypuštění tekutin sepisuje své geniální, úžasné nápady... které už si nikdo po něm nepřečte, protože by je hned mohl ukrást.
To už není ani do šuplíku ale do rakve...
Autor neovlivněn ničím, nikým a ještě pro jistotu nikýmčím, ten fakt může psát leda o svých nudných dlouhých večerech a pak to škrtat, protože večer to je přírodní jev + vnímání času a to už bylo tooolikrát použito...

A hlavně je to zetlelá povrchnost. Měla by vůbec do psaní patřit nějaká povrchnost?

17 Eriu Eriu | 13. května 2012 v 15:07 | Reagovat

Kdysi jsem byla obviněna, že jsem nějaký rým (kde jsou ty doby, kdy se mi něco rýmovalo) obšlehla snad od Plíhala... v době, než jsem ho vůbec začala poslouchat. Ale své věci nemám potřebu uveřejňovat internetově z toho důvodu, že by mi to někdy komplikovalo pozdější použití v soutěžích. Ale že by to někdo kradl? Prosímvás...

P.S. Pozor na rozdíl mezi "stranit (někomu)" a "stranit se (někoho/něčeho)" ;-)

18 Storycollector Storycollector | Web | 13. května 2012 v 16:19 | Reagovat

Jo, to že mě něco napadne a pak zjistím, že něco v tom smyslu už napadlo dalšího člověka, znám. Párkrát už jsem na to narazila, ale máš pravdu bez kontaktu se světem nezískáme inspiraci a pro spisovatele je důležité hodně číst, proto, aby získal velkou slovní zásobu. Ostatně každý začátečník začíná tím, že vědomě i nevědomě napodobuje svůj vzor. Buď píše rovnou fanfiction nebo použije v povídce podobnou hlavní postavu.
Ale v jiných uměleckých odvětvích je to určitě to samé. Jenže pak je těžké určit, jestli to je skutečně náhoda, že někoho napadlo to samé. Obzvlášť v dnešní době se hodně fanoušků ohání tím, jak ten vykradl toho a že tamto dílo je plagiát, jenž vychází z něčeho dalšího. Na druhou stranu toho bylo hodně vymyšleno, takže je těžké se něčím lišit, ale i moderní přepis staršího díla může vnést do literárních vod čerstvý proud. :-)

19 tarpantua tarpantua | E-mail | Web | 13. května 2012 v 17:09 | Reagovat

Já nevím...že dobří umělci kopírují a nejlepší kradou?
Samozřejmě, že se nikdo nejspíš neubrání něčemu, co už tu bylo. Ale proč krást? Takový autor, který krade či kopíruje, není autor. Jak z morálního hlediska tak z uměleckého. Sám by nenapsal ani čárku a pokud by jí napsal, byla by to čárka dosti nečitelná. A zajisté- jeho jedinou motivací jsou peníce.
Autor, jehož motivací je dát život svým postavám, které má jaksi zaryté v mozku a chodí s nimi všude, kudy chodí, nemusí krást. ;-)

20 Arvari Arvari | E-mail | Web | 13. května 2012 v 18:26 | Reagovat

No tak, pojďte sem někdo. No tak, kraďte ode mě. Prosííím... :-D (No dobře, jednou jsem našla polovinu svojí kapitolovky zkopírovanou na jednom blogu, pak to asi kopírující slečnu přestalo bavit.)
Ne, fakt. Kdysi jsem někde četla, že příběh Romea a Julie byl (s obměnou jmen) zpracován už několikrát, ještě než se vynořil Shakespeare a vytvořil tu nejslavnější verzi. A vůbec, u spousty knížek můžeš naprosto přesně říct, z čeho staršího vychází.
Blbý je, když člověk 'zkopíruje' něco, o čem v životě neslyšel... :-D

21 Aolorn Aolorn | 13. května 2012 v 21:05 | Reagovat

[19]: No, řekl to Picasso a tomu to ukradl Banksy, takže na tom asi něco bude.:-D

Ale když si to vezmeš, spousta děl brala více než inspiraci ze starších děl a historie nás učí, že nepřetrvá to, co je nejsprávnější, ale to, co vtlučeš do největšího množství lidí. Pomiňme teď legendární světová díla a podívejme se na náš současný zatouchající rybníček celebrit, populárních věcí atd. To máš hudební senzace jako Blog 27 nebo našeho Sámera Issu kteří recyklují staré písničky jako na běžícím páse, ale pro spoustu lidí je ta jejich verze originál, protože starou původní verzi už zavál čas. Stejně jako ten legendární výrok o tom jak Queen sprostě kopíruje názvy písniček Biebera (to nemám potvrzené), Madonna jak okopírovala styl Lady Gagy, nebo puberťáci kteří kritizovali jakousi prastarou online hru za to, že vykrádá World of Warcraft podle nich PRVNÍ a PŮVODNÍ MMORPG na světě, protože je nejznámější. (to jsem vlastníma očima viděl)

A tak je to se vším. Počkáš až na originál většina lidí zapomene a pak vydáš svoji, lehce upravenou verzi, a pokud se trefíš lidem do nálady a tvoje verze bude dostatečně populární, bude uznaná jako originál. Jediný způsob jak ochránit své dílo od téhle recyklace, je zajistit aby bylo tak skvělé, že na něj lidi nezapomenou a tedy by plagiát poznali. A nebo ho radši ani nevydat :-D

[16]: Skoro jako Kafka, ne? Ten taky nechtěl aby se jeho dílo vydalo a v poslední vůli prosil Broda aby všechny rukopisy spálil. Tedy pokud mě paměť neklame

22 Elinor Elinor | 13. května 2012 v 21:32 | Reagovat

Temnářko, třeba s tím (ne)čtením knih je to složitější, setkala jsem se s případem profi autorky - hodně dobré profi autorky - co prostě nečte knížky. I kvůli kontaminaci, ale hlavně proto, že určitým způsobem při tvorbě příběhů pracuje s realitou a nad knížkami přemýšlí ne v kontextu "tohle by fungovalo v knize", ale "takhle by to vypadalo za daných okolností".  
Asi bude článek. ;-)  :-D

23 maglaiz maglaiz | Web | 13. května 2012 v 21:54 | Reagovat

[19]: Ber to takhle: autor vykrádá i realitu tím, že do knihy zasadí příběh, který se skutečně někomu stal, a jen ho třeba upravil tím, že pozměnil jména a místo lidem se to stalo trpaslíkům.

24 tarpantua tarpantua | E-mail | Web | 13. května 2012 v 22:24 | Reagovat

[23]: Máš pravdu. Každý se do jisté míry inspiruje tím, co zažil, nebo tím, co se opravdu stalo. Teď je otázka zdali je to taktéž kopírování, nebo jen inspirace...

25 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 14. května 2012 v 18:05 | Reagovat

Též mě to nenapadlo, že by si nějaký spisovatel-mercedesář chodil číst blogy a kradl povídky.
Dobrý článek, jako obvykle. :)

26 Míša Míša | E-mail | Web | 14. května 2012 v 18:51 | Reagovat

Očividně žiju celý život s paranoiou :)
Ne, vážně. Mně prostě nepřipadá jako geniální jít vystavovat svá dilka někde na blogy. Dlouho jsem psala básničky. Jednou za pár měsíců z nim s odhledem přijdu a pozměním je, vylepším. Asi bych nešla na blog a nehodila tam první verzi, co mě napadne.
A teď, co když má někdo vážně povedená díla na blogu. Vždy tam někdo může přijít, okopírovat a jít to vydat, to přeci nemusí být ani nějaký skvělý známý autor.
Asi se nedokážu vyrovnat s tím, že bych tam opravdu dala kus mě a někdo mi to takhle zničil.
Docela mě stálo překonávání dávat na blog i fotky ... většinou tam aspoň nedávám ty nejlepší.

Jinak, nedávno mi v komentářích u nějakého článku někdo psal, že mu můj styl psaní někoho připomíná. Docela jsem se zděsila. Nepotřebuju být stejná, jako někdo :)

27 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 14. května 2012 v 19:44 | Reagovat

[1]: To byla nadsázka, pozlacené bonbóny samozřejmě nemůžou ani Temnáři. :-)

[2]: :-)

[3]: Asi tak. :-)

[4]: No, povznesené a čisté - nevím, asi jak kdo. :-D

[5]: :-)

[6]: To my všichni. :-D

[7]: Děkuji za názor, Edith. :-)

[8]: To je hustý! :-D

[9]: :-)

[11]: Vlastně... jo. :-D

[12]: V literární teorii? Takový ošklivý pragmatismus? Zírám. :-D

[13]: Tak hlavně, že se vše vysvětlilo. :-)

[14]: :-D

[15]: To jo, když tvořím, taky jsem  tajemná jako jistý karpatský hrad. :-)

[16]: :-)

[17]: Dík za upozornění. :-)

[18]: Přesně tak, děkuji za názor. :-)

[19]: :-)

[20]: To i jde? :-D

[22]: Jen do toho! :-)

[23]: :-)

[25]: Děkuji. :-)

[26]: :-)

28 Elinor Elinor | 14. května 2012 v 21:55 | Reagovat

Ohledně dávání věcí na blog - pokud se člověk rozhodne víc účastnit soutěží a celkově psaní bere tak nějak ambiciozněji, moc věci na blog nedává. Protože soutěže chtějí "nepublikované texty" a publikace na blogu je taky publikace. Stejně tak je dobré si uvědomit, že už to umístění na blog text nějak uvede do společnosti.

Ovšem ta obava z okopírování a ukradeným vydáním mi přijde vyloženě komická (pokud to není kopírování v rámci blogosféry). Čistě teoreticky jo, někdo může přijít, okopírovat a vydat. Stejně tak můžou v Praze na Hradě přistát Marťani. Nějaká ta pravděpodobnost tu je, ale přece jenom, člověk si radši přijde a vydá svoje vlastní věci.

S těmi styly a připomínáním... jenom poznamenám, že "někoho připomínat" neznamená "někoho vykrádat" či "někoho napodobovat" nebo "být stejný jako někdo".
Může jít o podobný způsob práce s jazykem či s obrazy, podobné zpracovávání témat a motivů, a tak dále.

29 Daletth Daletth | E-mail | Web | 15. května 2012 v 17:44 | Reagovat

Já osobně si myslím, že to s tím kradením nebude tak horké...
Myslím si to, co jsi i psala - ta myšlenka prostě "lítá ve vzduchu" a někoho napadne současně s námi.
Neříkám, že mě občas neštve, že má někdo stejné nápady jako já (viz minotauři :-D ), ale ani ty moje určitě nejsou originální, jak někdy doufám :-D; ale rozhodně si nemyslím, že by ty nápady lidé kradli...

30 Ozzro Ozzro | Web | 16. května 2012 v 21:33 | Reagovat

Já si myslím, že nejlepší je střední cesta. Ano, je pravdou, že pravděpodobnost kráděže je velmi nízká, ovšem ta možnost tu je. Jak napsala Edith tak nejlepší je střední cesta. Třeba já prózu na internet nedávám vůbec a co se týče poezie, tak tu nejlepší za nějaký čas (cca měsíc) mažu a nechávám tam z mého úhlu pohledu jen ty méně vydařené nebo pro mě průměrné kusy.

31 Lukáš Lukáš | Web | 20. května 2012 v 13:35 | Reagovat

[1]: ...to by mě teda ani nebavilo někomu kopírovat nápady. Proto jsem se vzdal tvorby hudební, protože písniček je už tak obrovské množství, že je celkem pravděpodobné, že se může někdo nechtěně trefit do nápadu někoho jiného (byly by z toho zbytečné problémy). U třeba povídek je to v podstatě nemožné.

32 Valérka Valérka | Web | 29. července 2012 v 16:12 | Reagovat

Hezký blog.

33 large size wedding dresses large size wedding dresses | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 12:19 | Reagovat

I mean, very good post. Thanks for posting this.
http://www.askdresses.org

34 Chenda Chenda | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 20:38 | Reagovat

Jo, s tím naprosto souhlasím... Já si například psal "dost dlouho" všechno do šuplíčku, abych to jednou mohl třeba vydat... Je to blbost... Pokud máte úžasně vymyšlený svět, příběh a vše do sebe zapadá, jen nemáte dostatečnou zásobu slov, nejste si jisti textem, nejste dostatečně vypsaní, tak to odložte... A pište něco jiného... Nápadů bude dosti vždy, přec stačí třeba jen poslouchat, co se děje okolo a máte během týdne námětů na román...

Tím chci říct, stejně musíte mít čtenáře a ty získáte tak, že se jim budou líbit vaše další díla.

35 indigo indigo | 6. ledna 2015 v 17:00 | Reagovat

Temnářka má pravdu.
Totiž ikdyž může být občas nějaká povídka na blogísku kvalitní, tak 99% není kvalitních a zabere spoustu času si přečíst hromadu nekvalitního pro nalezení jednoho kvalitního.
A to na knižním trhu, na kterém..... který je defakto mrtví, protože kolik lidí čte knihy?
Mám pocit, že víc lidí píše knihy, než-li čte.

36 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 6. ledna 2015 v 20:52 | Reagovat

[35]: Zas tak černě bych to neviděla, viz nedávný boom knižních blogerů. Lidé čtou a čtou poměrně dost na to, kolik jináých možností mají. Stále jsou tituly, na které se stojí fronty.

Co se týče psaní...

Já mám spíš pocit, že spousta lidí mluví o tom, že knihu píše, ale jen velice málo napíš víc než prvních pár kapitol. A motivací je většinou to, že si přečtou nějakou knihu, ta se jim líbí a chtějí napsat něco podobného. (Harry Potter etc.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama