Nebojte se povídek!

24. června 2012 v 18:10 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Začínající autor:"Jak se ti podařilo vydat (první) knížku? Mám v šuplíku rozepsanou trilogii (jeden díl 600 stran) a nevím, jak ji nabídnout nakladateli."

Diplomaticky založený publikující autor:"Nebylo by lepší začít něčím kratším? Třeba povídkou? V květnu má uzávěrku taková a taková literární soutěž..."

Začínající autor:"Víš, já povídky nepíšu, je to na mě moc krátké, vždycky se rozepíšu, nemůžu tam to a to, musím to a to, nevlezu se do limitu, nemám prostor na to sdělit myšlenku a poučit svět o důležitosti růžových vesmírných králíčků v boji proti krevsající marmeládě..."


Uznávám, že jsou mezi námi tací, kteří píší skvělé romány, ale útvar povídka jim nesedí a naopak. Existují autoři, kteří prorazili se svou románovou prvotinou, aniž by kdy předtím napsali jedinou čárku. Druhým dechem ovšem musím dodat, že udělat si ze začátku jméno s povídkami je MNOHEM jednodušší než s románem a většina z nás na povídkách taky začíná. Nejde jenom o prostou pravdu, že k třístránkové amatérské povídce se většina lidí dokope daleko pravděpodobněji než k třísetstránkovému románu.

Jde především o to, jak je daný útvar zvládnutelný pro nováčka. Nadatlovat příběh do počítače je jenom první krok, je třeba ho učesat, eliminovat logické chyby, opravit překlepy a hrubky. Dá se očekávat, že v textu začátečníka toho všeho bude nad hlavu. Můžete být sebevětší odpůrci krátkých útvarů, ale musíte uznat, že se v tomto směru bude daleko lépe pracovat s 9 000 znaky než se ságou. A i tak se mohdy zapotíte.

O vašich nebohých kamarádech a betačtenářích nemluvím. Mně osobně jako porotce v soutěži dokáží odstřetit i ty tři hodně, hodně špatně napsané stránky.

Na povídce si můžete vyzkoušet a vypilovat všechny základní dovednosti. Nestane se vám, že napíšete třista stran a zjistíte, že se ve vašem příběhu vlastně vůbec nic nestalo, jste pořád na začátku a sekli jste se a absolutně nevíte, jak z toho ven.

Pokud se vám tedy nedaří zaujmout svou ságou rodu růžových králíků a chybí vám jakákoliv zpětná vazba, zkuste si vzít na paškál nějakou epizodní příhodu z vašeho králičího světa a vydejte se do boje s ní. Nač si cpát do pusy celý krajíc, když je o tolik jednoduší ho rozporcovat. Na romány máte třeba ještě čas.

Temnářka
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. června 2012 v 18:49 | Reagovat

Jasně. Musím se pochlubit, realistický román "Mlčení u piva" už píšu roky.
Jeden by neřekl, kolik se toho na pivní tácek vejde.

2 KatyRZ KatyRZ | Web | 24. června 2012 v 18:59 | Reagovat

Určitě, jednoznačně ano. Je to dobré už proto, že u té povídky máte opravdu větší šanci na odezvu různorodého čtenářstva a tudíž šanci se zlepšovat.

Na druhou stranu ovšem spousta i zajetých spisovatelů tvrdí, že napsat povídku je mnohem těžší, než napsat román. Právě kvůli nedostatku prostoru (to, že je tu zase mnoho záležitostí pro které je těžší napsat román, neřeší). Myslím si, že každý by to měl alespoň zkusit a zjistit čeho je schopen. Já nikdy povídky neměla ráda ani jako čtenář. Jak to nemělo alespoň šest set stran a tři díly, tak mě to nebralo :p. Od té doby, co povídky píšu jsem zjistila, že to má něco do sebe. Například ale smysluplnou povídku, která se vejde do 9tis znaků schopná napsat nejsem. To je prostě moc málo písmenek.

3 Arvari Arvari | E-mail | Web | 24. června 2012 v 19:05 | Reagovat

Já trpím takovou malou osobní úchylkou na povídky, co ani nejsou povídky, spíš na takový 'útržky ze života', ze kterejch si čtenář může, ale nemusí nic vzít. Baví mě to psát a baví mě to číst.
I když, abych řekla pravdu, když jsem začínala, psala jsem právě věci hrozně dlouhý, prostě mě to tak bavilo. Hrozně dlouho jsem byla úplně stejná, jak říkáš, na povídky mě prostě neužilo.
Teď mě pro změnu neužije na hodně dlouhý věci. Nějak na to už nemám trpělivost... :-D

4 mea-phantasia mea-phantasia | Web | 24. června 2012 v 19:13 | Reagovat

"...nemám prostor na to sdělit myšlenku a poučit svět o důležitosti růžových vesmírných králíčků v boji proti krevsající marmeládě..."
Když se podívám na své staré povídky (naštěstí pod pevným zámkem), uvědomím si, proč ne povídky, natož román. Psát mě baví, ale mé příběhy jsou buď ohrané... nebo nejsou.

5 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 24. června 2012 v 19:22 | Reagovat

Já občas povídky napíšu, ale spíš než je skládám básničky :D Ale když už nějakou povídku píšu, nemůžu na téma "horor" nebo jiné. Já musím na něco veselého, nejlépe víly, příroda, ...
Ale máš pravdu - je třeba začít pomalu ;-)

6 Elinor Elinor | 24. června 2012 v 19:51 | Reagovat

Ono nejde ani tak o psaní povídek jako o to, že sebetalentovanější autor se musí vypsat, nějakým způsobem si osvojit, jak přenést slova a příběh z hlavy na papír. Je naprosto jedno, jestli je to skrz povídky, pokusy o román či co vlastně, ale aby si popsal těch několik tisíc stran totálního odpadu (vysoce nediplomaticky řečeno) a na základě toho, jak to NEDĚLAT, se dostal k tomu, jak to dělat. :-D  ;-)

7 Jane Jane | E-mail | Web | 24. června 2012 v 20:34 | Reagovat

Já jsem nikdy nepsala povídky. Napsala jsem dvě v životě, a to když mi bylo jedenáct. Jedna byla o upírech a ta druhá o holce, který se zbláznil táta, zabil svou ženu a ta holka potom zabila jeho, aby zachránila sebe i svou sestru.
Vždycky jsem chtěla napsat knihu. A vzhledem k mýmu tématu to ani povídka nemůže bejt :-D

8 Crystal Crystal | Web | 24. června 2012 v 20:56 | Reagovat

Já nemám na to, abych psala povídky.. prostě moc málo prostoru. Ještě horší jsou slohovky, kde nám profesorka zadá limit 250 slov...

9 Elinor Elinor | 24. června 2012 v 21:58 | Reagovat

[7]: tohle mi nedá a zeptám se: jak to? ;-) Většina témat snese povídkový formát dosti dobře, navíc se dá psát i na jiná témata. Psaní není (jen) o tom "napsat knihu"...

[8]: Hm - takže dvacet, třicet, čtyřicet normo je "moc málo prostoru"? :-D Přiznám se, že u mě je hranice pro odvyprávění příběhu tak, jak se mi líbí, kolem deseti - raději ale těch dvaceti - normostran.
Za celý svůj docela už dlouhý život jsem potkala jediného člověka dobře píšícího dlouhé texty a "nemajícího na to napsat povídku", a ani tomu moc nevěřím, že by to s trochou snahy nesvedl.
Povídka není "něco málo stránek", a zejména ty delší jsou z hlediska přípravy na psaní (i románu) HODNĚ dobré. Rozhodně je na ně snadnější sehnat betareadera... :-D  :-D  :-D

10 imdisabled imdisabled | Web | 24. června 2012 v 23:01 | Reagovat

Určitě máš pravdu, ale román o růžových vesmírných králíčcích v boji proti krevsající marmeládě bych si ráda přečetla :D

11 Rabe Rabe | Web | 25. června 2012 v 0:06 | Reagovat

já to mám přeně naopak, po desáté stránce už přichází konec děje :-D i když znám pár šílenců, co napíšou 300 stránek a je to teprve začátek, to vážně nikdy nepochopím :-D

12 Matthias Matthias | E-mail | Web | 25. června 2012 v 6:41 | Reagovat

Mně teda povídky přijdou mnohem těžší. Musíš nacpat příběh/popis a psychologii postav na mnohem menší počet stran...

13 myší královna myší královna | E-mail | Web | 25. června 2012 v 12:52 | Reagovat

"Víš, já povídky nepíšu, je to na mě moc krátké, vždycky se rozepíšu, nemůžu tam to a to, musím to a to, nevlezu se do limitu, nemám prostor na to sdělit myšlenku a poučit svět o důležitosti růžových vesmírných králíčků v boji proti krevsající marmeládě..."

Přesně moje tvrzení :D

14 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 25. června 2012 v 14:35 | Reagovat

[1]: Co takhle napsat pivní povídku? Na účtenku. :-D

[2]: Tak jasně, je o tom to zkusit, já jenom chtěla trochu rýpnout do lidí, kteří se povídkám vyhýbají jako čert kříži a sepsat tu výhody, které psaní povídek pro začátečníka skýtá. :-)

[3]: :-D

[4]: No, ono se říká, že všechno už bylo napsáno, já tomu tak docela nevěřím, ale něco na tom je. :-)

[5]: ;-)

[6]: To je pravda, já článek ale stejně spíš vztahovala na ty, kteří se snaží vehementně dostat do nakladatelství a nevěří mi, že psát povídky může mít takhle v začátcích své výhody. :-)

Ale jinak máš pravdu. :-)

[7]: To je celkem zvláštní. Neumím si představit téma, které jde zpracovat jako román a ne jako povídka. Téma jako téma ve stylu, drogy, násilí... Samozřejmě, pokud máš v hlavě dlouhé příběhy, je to jiná. :-)

[8]: Tak záleží na útvaru, nějaké to zamyšlení se do toho vecpat dá, vlastně i ten mikropříběh, ale chce si s tím pohrát. :-)

[10]: Vážně? :-D

[11]: :-D

[12]: Já v tom vidím spíš jiný systém práce, ono to tam nemůžeš vyloženě cpát, že jo. :-)

[13]: 8-)

15 KatyRZ KatyRZ | Web | 26. června 2012 v 19:43 | Reagovat

[14]: Já to chápu a souhlasím s tebou, ale jak tak koukám na ty komenty, tak to moc nepomohlo :D.

16 Sarcas Sarcas | 27. června 2012 v 17:47 | Reagovat

Pravdou je, že jako čtenář si raději přečtu od neznámého autora něco "na zkoušku", což bývá jednoznačně povídka, nebo velmi krátká novela... Když se na konci člověk ujistí, že četl ****** (doplňte vyhovující výraz) tak ho ztracený čas mrzí rozhodně míň po pár desítkách stránek, než po pár stovkách..o finančním aspektu ani nemluvím... :-D

17 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 27. června 2012 v 18:09 | Reagovat

[16]: Tak já špatnou věc odložím po pár stránkách a je jedno, jak je to celkově dlouhé... co se týče finančního aspektu - tak když je to antologie a ostatní povídky jsou fajn vs. celý román a je špatný, tak asi jo. :-)

18 Storycollector Storycollector | Web | 1. července 2012 v 17:48 | Reagovat

Jedno slovo: Inspirace. Múzy jsou nevypočitatelné bestie a na přeskáčku mě přepadávají s náměty na kratší i delší věci.
Jenže je to také o vytrvalosti (hlavně v případě románu) a rychlosti (v případě povídkových soutěží). Toho prvního mám málo a neustále mi mysl přeskakuje z jedné rozdělané věci do druhé a co se týče rychlosti, té mi příroda nadělila ještě méně, takže píšu stylem, že něco vyplodím a TEPRVE potom se rozhlížím, jestli se to dá napasovat na limity nějaké neuzavřené soutěže, protože opačný postup z 90% nestíhám. Jak to řekl Adams: "Mám rád ten svištící zvuk prošvihnutých uzávěrek." :-D

19 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 2. července 2012 v 15:58 | Reagovat

[18]: No jo, kolem mě to sviští jedna báseň. :-D

20 Mielikki Mielikki | Web | 4. října 2012 v 0:26 | Reagovat

Ja dokonca v poslednej dobe zisťujem, že dakedy sa toho veľa vojde aj na pol strany, ak nie menej.
(Natrafila som na severskú literatúru a zisťujem, že ma uchvátila)

21 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 4. října 2012 v 0:52 | Reagovat

[20]: Zajisté, taky mám ráda úderné mikropovídky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama