Klubíčko

25. července 2012 v 15:04 | Tereza Matoušková |  Podmořské povídky
Zvu vás na další krátkou procházku klášterem Tark Itlen, průvodci vám tentkrát budou Atalan, Femorian a malá Jukata. Povídka se odehrává 2 roky před Hladovými přáními, na přelomu podzimu a zimy.
Během psaní nebylo ublíženo žádnému zvířátku, pouze jsem vyplísnila naši čubu, protože opět se jí opět podařilo neznámo kde ukradnout PET flašku. Kdo ví, jaký dokáže obal od minerálky vydávat zvuk, když je urputně drcen psími čelistmi, mi jistě rozumí.
Povídku jsem sepsala do DUELU Literárního klubu, takže povídku najdte publikovanou i na jejich stránkách zde. Až bude otevřenou hlasování, na konci článku najdete odkaz na aketu, ve které budete moci pro povídku hlasovat. Což by mělo být ve čtvrtek :-)


Venku panovala tma. Ne ta děsivá, která na vás dýchá ledovým chladem, ale čerň hebké zimní noci naplněná očekáváním blížících se svátků. Atalan natáhl rozevřenou dlaň do tmy a nechal na ni dopadnout pár vloček.
"Už nám to začíná." Otřel si ruku mokrou od roztátého sněhu o kněžskou tuniku, zabouchl okenice a natáhl se pro láhev, kterou měl pro podobné chvilky schovanou za knihovnou.
"Co, prosím?"
"Mráz malující na okna, girlandy rampouchů, alabastrové kopečky závějí a rozklepané dívčí ručky, které se snaží zahřát v našich kapsách. Dlouhé večery u praskajícího krbu. Romantika, Femoriane, nic co by Vaši velectěnost mělo rušit od vykonávání své prezicní práce." Nalil si zlatavého moku a požitkářsky upil.
Femorian po něm vrhl postranní pohled, omočil špičku brku v kalamáři a pečlivým krasopisem nadepsal hlavičku dokumentu, který měl shrnovat výsledky jejich společného bádání. "Moje velectěnost by ti klidně část práce přenechala, ale obávám se, že nemůžu dopustit, aby příští generace musely luštit změť podivných piktogramů pocintanou od tvé zítřejší snídaně."
Jejich popichování přerušilo krátké zaklepání. Do Atalanových soukromých komnat vstoupila malá klášterní schovanka Jukata, která s velice vážným výrazem pronesla: "Mám pod postelí bubáka."
Atalan schoval sklenici za záda a prosebně se podíval na mladšího kolegu. Femorian rázně zavrtěl hlavou: "Jsi na řadě."
"Mám tam vážně bubáka. Pojď ho vyhnat, Femoriane, prosím," zakňouralo děvčátko úpěnlivě.
"Ona chce tebe." Atalan s hranou lítostí pokrčil rameny.
"Dobře, Jukatko, já jen vezmu pohádkovou knížku,nahodím magickou ochranu inteligence a hned jsem u tebe. Počkej mě venku."
Za Jukatou zapadly dveře.
"Jsi její hrdina." Atalan se uvelebil v křesle.
"Celé odpoledne za mnou běhala! Tohle není vhodné místo pro takové dítě. Potřeboval jsem pracovat v laboratoři a ona musela se mnou a nezavřela pusu s otázkami. Femoriane a proč tohle? Proč tamto? Hele, ono to svítí! Proč? Proč? Proč? Proč? K večeru si naštěstí vzpomněla, že se slíbila postarat o micinky slečny Aeron, jinak... Ano, Jukato, už jdu!"
Atalan se slastně protáhl a uskrl likéru. "Příjemnou zábavu!"

***

Jukata doběhla Femoriana, který dusal po schodech nahoru do jejího pokoje a chytla ho za ruku.
"Už si někdy viděl takového bubáka?"
"Ano, vídám jich stovky každý den," prohlásil Femorian s výrazem karetního hráče.
"Zabíjíš je?"
"Ano."
"Jsou velcí?"
"Ano."
"Mají takové zuby?" Ukázala.
"Ano."
"Proč odpovídáš na všechno ano?"
"Protože je to pravda?"
"To musíš být hrozně statečný."
"Jukato, zahrajeme si takovou hru. Ty budeš mlčet a já budu mlčet. Schválně, kdo to déle vydrží." Mlčky pokračovali po schodišti až k zavřeným dveřím do dívčiny komnaty. Schovanka je zabarikádovala obrovskou malovanou vázou a květináčem s nezdravě vypadající palmou.
"Takže ten bubák je za těmi dveřmi?"
"Prohrál!" výskla holčička.
"Jukato!"
"On tam vážně je."
"Dobře." Femorian odtáhl květináč.
"Ty tam jenom tak půjdeš?"
"Ano."
"Co když ti něco udělá?"
"Tak mě budeš oplakávat." Femorian otevřel dveře do Jukatina pokoje. První, co ho zarazilo, byl ohromný nepořádek, který tu panoval. Na zemi se válely cáry roztrhaných podušek a okousané hlavičky panenek. Uprostřed toho všeho ležel Atalanův zahradnický klobouk. Chvěl se. Tu a tam se pohnul buď kousek nalevo anebo napravo. Femorian svraštil obočí a potom vyslal směrem ke slamáku malé kouzlo. Krempa se nadzvedla. Vykoukly zpod ní dva páry šnečích očí. Blýskly se tesáky. Čaroděj couvl, zabouchl dveře a vrátil vázu a květináč na své místo.
"Myslím, že je třeba lehce upravit původní plán."

***

Femorian vpadl do Atalanových komnat. " Kouká to na mě hladově z peřin, zakrývá se to kloboukem, je to neúměrně chlupaté, slintá to, kouše to a skutečně nevím, jak se toho zbavit!"
"Tak jí řekni, že tě to mrzí, ale už jsi někoho potkal. Přestože na okamžiky s ní nikdy nezapomeneš, tvé srdce prostě patří jiné. Smůla."
Femorian se na moment zarazil, zamračil se a potom vykřikl: "Ten Jukatin bubák! Je skutečný! Zelený, má čtyři oči a dvě řady zubů!"
Atalan se líně převalil na kanapi a věnoval mladému čaroději velmi dlouhý a lítostivý pohled. Byl by zajisté ještě delší a lítostivější, kdyby ho nepřerušil zvuk tříštěného skla. Na pracovní stůl skočila zelená obluda se čtyřma očima a dvěma řadami zubů. V nich držela klubíčko vlny. Stvoření se elegantně vyhnulo Femorianovu bojovému kouzlu, vyrazilo vpřed a povalilo jeho tvůrce na podlahu.
"Mrzí mě to, ale někoho jsem potkal..." vypravil ze sebe Femorian, zírající do čtveřice očí na stopkách. Bubák zasyčel, seskočil z něj a utekl chodbou pryč.
"To je ono?" vyhrkl Atalan.
"Ne. Tenhle byl větší. Myslíš, že jsem ranil jeho city?"

***

"Je jich tam venku spousta," zakvílela Jukata. Krčila se mezi Atalanem a Femorianem. Mrňavým prstem ukazovala do atria, kde poskakoval asi tucet zelených stvoření, mrštně se vyhýbal kouzlům a úspěšně šikanoval veškeré osazenstvo kláštera.
"Zakázal jsem jim čarovat, všechno tady jenom rozboří a je to skoro k ničemu," zavrčel Atalan. "Co budeme dělat?"
Femorian se tvářil zamyšleně. "Mám nápad. Počkejte tady." Odklusal chodbou.
"Počkej! Půjdu s tebou!" zavolal za ním Atalan.
"Ne, opate, prosím, prosím, prosím. Vy nechoďte, vás zabít nesmí! Ne! Ne! Ne! Já budu hodná, ale nikam nechoďte. Nesmí vás zabít!" zadržela ho Jukata.
"A Femoriana ano?"
Děvčátko se nad tím zamyslelo, načež láskyplně objalo svého mecenáše kolem pasu. "Budeme ho oplakávat."
Femorian se ovšem vmžiku vrátil nezraněn a vítězoslavně nesl košík plný klubíček.
"Co to má být?" divil se Atalan.
"Uvidíš." Femorian energicky vyrazil do atria.
"Hodláš jim uplést svetříky?"
Mladý čaroděj zavrtěl hlavou a přidřepl si. Vzal do ruky jedno klubíčko. Krátce se zalesklo magií, kterou do ní vložil.
"Čičičíííí, hodný macík." Poslal smotek vlny po dláždění. Jeden z bubáků nastražil hrotité uši, pak si všiml nové hračky a skočil po ní. Zablesklo se a klubíčko vybouchlo. Do okolí se rozprskly krvavé kusy příšery a ohořelá vlna.
"To bylo hnusné!" Atalan si šokovaně obíral s tuniky úštěpky kostí. "Přihraj mi sem jedno klubko, jdu to taky zkusit."

***

Slečna Aeron vypadala zdrceně. Lomila rukama nad dvanácti prázdnými pelíšky a kvílela: "Moje micinky! Ještě včera tu tak krásně spinkaly a teď jsou všechny pryč."
"Nebojte se, nechám prohledat klášter od sklepa na půdu, vaše miláčky určitě najdeme," utěšoval Atalan šlechtičnu. Vyměnil si pohled s Femorianem. Mladý čaroděj mu gestem naznačil, ať ženu odvede. Oba se snažili nemyslet na dláždění, ze kterého právě kněžští sluhové sbírali zkrvavenou vlnu.
"Pojďte, dáme si nahoře čaj, všechno se vyřeší," padl spěšný návrh. Dívka oplývala půvabem a nepříliš dobrou pověstí, proto ji sem taky rodiče poslali, aby se naučila dobrým mravům. Femorian pochyboval, že jí Atalan bude kázat zrovna o morálce, ale zajisté ji naučí lecčemu jinému.
Když odešli, obrátil se na Jukatu, která se krčila v koutě a tvářila se jako ztělesnění nevinnosti.
"Co jsi těm kočkám provedla?" udeřil na ni.
"Nic, nic, přísahám. Já bych jim neublížila!" fňukala holčička. Femorian zvedl jednu misku a čichl k ní. Potom si všiml nádobky stojící v koutě. Nápadně připomínala kádinky z jeho laboratoře.
"Neříkal jsem ti, ať se ničeho nedotýkáš? Nic nebereš a v žádném případě nic neodnášíš? Potom mi vysvětli, co je tohle?!"
"Já s tím ale nic neudělala. Je mi líto, že jsem to odnesla. Nezlob se na mě! Já za nic nemůžu! Nezlob, nezlob, nezlob. Vůbec nic jsem s tím neprovedla."
"Ne?"
"Ne! Přísahám! Celou dobu to tu leželo. Jenom jsem s tím nabrala micinkám vodu."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 *Táňa* *Táňa* | Web | 25. července 2012 v 15:30 | Reagovat

Moc pěkně napsané :D Nedalo mi to a prostě jsem se u toho musela smát :) Tvůj styl psaní mi vážně vyhovuje ;) Doufám , že v budoucnu napíšeš ještě nějakou knihu :)

2 Siwa Siwa | Web | 25. července 2012 v 15:35 | Reagovat

Tak Femorianovo a Atalanovo popichování je vážně dokonalé. Asi si seženu Hladová přání. :-D
Mimochodem, odstavec s "mrzí mě to, ale někoho jsem potkal" mě málem zabil (smíchy). Začátek mě skoro srazil pod stůl a závěr to dokončil. :D Začínám je zbožňovat, obzvlášť proto, že tenhle druh humoru já vážně můžu.
Skvělé. :)

3 Annieren Annieren | Web | 25. července 2012 v 15:50 | Reagovat

Proč jen to muselo být tak krátké :D. Musím souhlasit s tím, že rozhovory Femoriana a Atalana jsou skvělé :D.

4 Storycollector Storycollector | 25. července 2012 v 16:02 | Reagovat

Au, chudinky kočičky, ale číst to byla sranda veliká Prej 'Myslíš, že jsem ranil jeho city?'.

5 Sherly Sherly | 25. července 2012 v 17:03 | Reagovat

Vážně jsem se skvěle bavila:) (Dávám kočkám zbytky svých kuchyňských výtvorů a začínajií projevovat podobné sklony...)

6 Lady Diabolus Lady Diabolus | Web | 25. července 2012 v 20:15 | Reagovat

Souhlasím, naprostá bomba. Atalan a Femorian mě nikdy nezklamou! ^^ Zase mi to sedlo, dávám sto z deseti. :D

7 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 26. července 2012 v 14:18 | Reagovat

:-D dokonalý :-D

8 Thalia Thalia | Web | 26. července 2012 v 14:26 | Reagovat

Já si vskutku umím vybrat soupeře do duelu... ale tak vítězství si zasloužíš mnohem víc než já, protože já si s tím tématem absolutně nevěděla rady :)

9 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 27. července 2012 v 15:59 | Reagovat

[1]: Děkuji! Makám na tom! Mám ji ze 3/5 napsanou! :-)

[2]: Pokud bys měla problém sehnat, ještě nějaké výtisky mám, můžu poslat i s podpisem. :-)

[3]: Děkuji! :-)

[4]: Dík! :-)

[5]: Jejda! :-D

[6]: Děkuji, Lady! :-)

[7]: Dík. :-)

[8]: Ještě jsem tvůj příspěvek nečetla, musím se mrknout. :-) Jak vůbec vypadá stav ankety? :-)

10 Thalia Thalia | Web | 27. července 2012 v 16:18 | Reagovat

Ani nečti, moc to za to nestojí. Jak říkám, byla to "odfláknutá" práce, neměla jsem na ni moc času. Stav ankety je jednoznačný :D

11 Arvari Arvari | E-mail | Web | 27. července 2012 v 16:35 | Reagovat

"Mrzí mě to, ale někoho jsem potkal..." :D :D :D

Jen micinek je mi teda hodně líto, ale to už je jen tou mojí osobní kočičí úchylkou (a pár nezahojenejma čiči bolístkama z posledních let)...

12 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 28. července 2012 v 16:59 | Reagovat

[10]: Ale koukám, že tam nějaké fandy přece jenom máš. Mrknu na to. :-)

[11]: Kočiček je mi taky líto, ale kdo to mohl tušit. :-)

13 vivienne vivienne | Web | 29. července 2012 v 21:22 | Reagovat

Vytvořila jsi nezapomenutelnou dvojku :-) Myslím, že už se stali legendou :-)

14 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 29. července 2012 v 22:50 | Reagovat

[13]: Myslíš? :-D To je určitě potěší, egoše čarodějnické. :-D

15 Ta jemná dívka Ta jemná dívka | Web | 1. srpna 2012 v 8:55 | Reagovat

Micinky... Oh. Musím říct, že všechny mé příšery, které žijí se mnou se bály, protože už dlouho jsem se tak šíleně nesmála :D

16 Kalista Kalista | 29. srpna 2012 v 8:12 | Reagovat

Občas mám pocit, že si se inspirovala v mém životě, protože v životě jsem neviděla dva tak identické lidi jako Atalana a mého přítele. :)

17 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 12:23 | Reagovat

[15]: Děkuji. :-)

[16]: Hehe, vážně? V tom případě s tebou jistá paní Zorena hluboce soucítí. :-P :-D

18 Jiří Linhart Jiří Linhart | E-mail | Web | 16. května 2013 v 11:32 | Reagovat

Jako spolumajitel kočky se nemůžu přestat smát. Protože druhé jméno většiny koček by mělo znít "šrapnel" - vletí dovnitř a když letí ven, vypadá to v místnosti jako po výbuchu. :)

19 Caro_line Caro_line | Web | 18. července 2013 v 22:43 | Reagovat

Páni, tohle je hodně povedený! :)

20 coocaty coocaty | 20. června 2014 v 17:51 | Reagovat

je to odporný blog :-!

21 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 9. srpna 2015 v 17:11 | Reagovat

Tohle jsem vážně nečekala :D Super! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama