Výslech psavců 01 – První krůčky

2. srpna 2012 v 2:26 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Přichází čas na první otázku z Velkého letního výslechu vášnivých psavců! K 1.8. mi dorazilo na mail 25 vyplněných dotazníků, což je počet, který mě velmi příjemně překvapil.
Do projektu se můžete zapojit i v průběhu, stačí, když mi zašlete vyplněný dotazník na mail terezamatouskova@post.cz.
Dotazník a podrobnosti o projektu naleznete zde.
Vaše odpovědi budu do článku přidávat průběžně. Takže směle posílejte!

Jedna technická - prosím vás, nezapomínejte uvádět svou přezdívku blogu přímo do souboru s odpověďmi. Hrát si na detektiva v x stažených souborech s názvem "vyslech.doc" je fakt na zabití, načež dumat, jestli je to podle přezdívky a odpovědí skutečně ten bloger, který si myslíte, že to je, protože neuvedl adresu stránek a to ani do mailu... (Jinými slovy - mám u tebe čokoládu, Matte!)

OTÁZKA 01

V kolika letech jsi začal tvořit? Jak se jmenovala tvá první povídka/báseň a kolik si nad dílkem strávil času?

Melanie pribehy-ode-mne.blog.cz

Začala jsem tvořit asi tak v deseti letech, moje první dílko si už opravdu nepamatuju, ale mám dojem, že to byla nějaká fantasy.

Zoe Leah world-of-mystic.blog.cz

Bylo mi deset, a první dílko se jmenovalo Temná Sova, bohužel už neexistuje, ale každý den jsem se snažila napsat alespoň stránku.

Martin Paytok (Raziel_cz) paytok.blog.cz

První trochu komplexnější věc jsem musel napsat někdy ve čtrnácti, nebo patnácti letech. Musel doslova - šlo o školní slohovou práci. Z toho tedy plyne, že jsem jí obětoval nějakých čtyřicet minut života. Jak se jmenovala, jsem od té doby už stihl zapomenout, ale byla o upírovi, který se snažil uniknout před lovcem. Nakonec skončil s dírou v hrudníku. Ani nevím, kde ta slohovka skončila. Ale možná je to dobře, stejně byla strašná.

Annieren useless-fire.blog.cz

Tohle si už, upřímně, ani nepamatuju. Rozhodně jsem tvořila už odmalička, ve školce jsem si vymýšlela vlastní pohádky, ale tak asi to první, co jsem tak nějak zanesla na papír, se jmenovalo "Nesnesitelný obr" a bylo to v šesti letech. Byla to povídka o čtyřech částech, ve Wordu tak na šest stránek, a já si v ní obzvlášť vyhrávala s právě objeveným WordArtem (takže samé školní nápisy a plakáty atd. :D). Každopádně, bylo to o skupině čtyřech dětí v šesti letech - pamatuju si, že hlavní hrdinka se jmenovala Markéta - které v nějaké staré továrně či co objevily obra. Nepamatuju si, bohužel, jak to skončilo.
Každopádě, tématika čtyř dětí zachraňujících svět mě neopustila a vím, že jsem tenkrát stvořila mnoho takovýchto povídek. Básně... ty jsem taky někdy napsala, a má vrcholná báseň se tenkrát jmenovala "Čokoláda". Nechcete vidět ten text, věřte mi :D.

Markéta; Kety libres.cz/autor/433-ketyna/

To nemůžu říct s úplnou přesností, vlastně jsem pořád něco sepisovala už odmalička, ale první věci, co se začaly dát aspoň trochu číst, vznikaly asi ve třetí třídě. A abych nebyla troškařka, svůj první větší literární počin Prázdniny s koňmi jsem se rozhodla považovat rovnou za "knihu"- tehdy jsem za čtyři odpoledne popsala dvaceti stránkový sešit, na což jsem byla neskonale pyšná. :D Pak jsem si se psaním dala asi dva roky pauzu a od šesté třídy píšu s nevelkými přestávkami až doteď :)

Ta jemná dívka ta-jemnost.blog.cz

Můj šuplík je svědkem mých pokusů o literární tvorbu asi od mých deseti let. První povídku si matně pamatuji, byla to spíše dětská pohádka o kočkách a sama jsem si ji i "ilustrovala". Název si nepamatuji a strávila jsem nad ní jedno odpoledne (ale to bylo hlavně kvůli kresbičkám).

Akiko simply-city.blog.cz a saspi.cz/autori/akiko

Vynechám-li úkoly do školy, tak první povídku jsem napsala někdy ve třinácti letech. Na přesný název si nevzpomenu, myslím, že ani nebyla pojmenovaná, ale byla to fanfikce na Tokio Hotel a strávila jsem nad ní asi jedno odpoledne. Podle toho taky vypadala. Fanfikce mě pak přestaly bavit a začala jsem se věnovat vlastní autorské literární tvorbě.


TlusŤjoch tlustjoch.blog.cz

Od té doby, co v Číně vynalezli papír.
První zachovalá povídka se jmenovala "O Mstibojovi". Ale možná ji napsal brácha.
Času? Požehnaně.

D@ve kucerad.blog.cz

Na základní škole jsem zjistil, že mi sloh docela jde, dostával jsem pěkné známky z povinných úloh, které byly zadávány a většinou i vypracovávány při hodinách, takže jejich napsání trvalo několik minut. Pokud si to pamatuji správně, tak asi v patnácti letech jsem napsal svou první báseň, myslím, že jsem jí vdechoval život jeden večer. Protože jsem vyrůstal v křesťanské rodině, téma básně bylo o tom, jak vypadal můj běžný nedělní den. První sloka básničky s názvem Neděle:

Když nastane neděle,
skáču ihned z postele.
Všichni by ještě dlouho spali,
já už dávno cvičím chvály.

Metztli metztli.blog.cz

Nevím přesně, kolik mi bylo, ale tuším, že jsem nebyla dál než ve 3. třídě. Ale vím naprosto přesně, že to byla pohádka o Medvídkovi Tao Tao. Dokonce jsem si do sešitku k tomu nalepila obrázek z aviváže… A strávila jsem nad ní… myslím, že dopoledne.

Arvari arvaripise.blog.cz

Když se nepočítá pár školních slohovek a nějaký ty sotva načatý hloupý pokusy, první věc jsem napsala v patnácti. Ta ÚPLNĚ první nikdy ani nedostala jméno, natožpak abych ji dala někomu přečíst. Momentálně nevím, jestli jsem ji zlikvidovala, nebo zděšeně zahodila. Mám podezření, ve kterým šupleti by mohla bejt, pokud tam je, a ručím za to, že až ji tam jednou najdu, postarám se o její patřičné znehodnocení. Nicméně, první POJMENOVANÁ povídka byla 'Katrina' a její hlavní hrdinka byla upírka. (Na moji obhajobu, je to sedm let a upíři tehdy v módě ještě nebyli.) Strávila jsem nad ní kolem dvou týdnů, pokud si dobře vzpomínám, a to má jen nějakých pět stránek ve wordu...

Mňoukla&vymňoukla vy-mnouk.blog.cz

Už jako pětiletá, když jsem se v postýlce bála jsem vyprávěla plyšákům vymyšlené pohádky. První básničku jsem napsala v sedmi, strávila jsem s ní jednu hodinu tělocviku, když jsem se nudila, protože jsem nemohla po nemoci cvičit  Doteď ji mám schovanou a jmenuje se Podzim je tady!

Ressia

Hm, čo sa pamätám, prvú poviedku som napísala v druhej triede, keď som mala osem rokov. Volala sa Čierny meč, bola som na ňu hrdá. Keďže som bola decko písala som spontánne a tiež vďaka inšpirácii z kníh a filmov. Prvá poviedka bola žánru fantasy. Potom sa to odklonilo a bol z toho trochu horor. Niektoré postavy som zabila, aj som si poplakala, poriadne od srdca. Ale dopísala som to. Celkové dielo malo asi 6 strán, napísané boli vo Worde, strávila som u toho najlepšie tri týždne života, ktoré volám "Štartovné dni". Teraz keď sa na to spätne pozriem, robila som chyby. Bolo ich veľa. S tým ako píšem teraz sa to porovnávať nedá ale...tú poviedku mám stále uloženú. Keď neviem ako začať otvorím ju. A čítam. A smejem sa. Je to ako taký gombík, ktorý keď stlačím zrazu viem, ako začať písať. Poviedka je budič mojej fantázie, ukáže správny smer a ja si pri nej vždy poplačem alebo zaspomínam. Niekedy krútim hlavou, či som to naozaj písala ja.

m. phoenixrise.blog.cz

Přesně nevím, ale určitě jsem ještě byla škvrně :) Moje první básnička, kterou si pamatuju, byla Vstávejte, pane jaro. Napsala jsem ji ještě s několika dalšími jako soutěžní básničku pro Kinder Surprise, ale už si nepamatuju, jestli jsem jim to vůbec poslala :D

Moje první prozaická záležitost (kromě slohovek ve škole) byl A5 sešitek vyplněný příběhem o postavičkách z Kinder vajíček a o lidech, kteří se dostanou do jejich světa. Něco jako Alenka v říši divů. Název to vlastně nemá. A pořád mi to leží v knihovně a tužkou popsané řádky blednou a blednou...

Jitka Ládrová - Textařka blog.ladrova.cz

Musím po pravdě přiznat, že netuším, kolik mi bylo. Odhaduju tak cca třetí až pátá třída základní školy. Tehdy vyhlásili nějakou soutěž s názvem "Kam vedou cesty". Tak jsem si řekla, že to zkusím, a tak vznikla má vůbec první povídka.
Přesný název ani kolik času mi to vlastně zabralo si už nevybavím, ale vím, že již tenkrát se v tom odrážel můj oblíbený filosofický náhled, takže mi pak ze soutěže přišlo, že ta povídka byla dobrá, ale že nechtěli, aby rodiče svým dětem pomáhali.
Cítila jsem se dost ukřivděně, protože to bylo každým slovem moje, takže se tato zkušenost stala první a taky poslední soutěží, které jsem se až do minulého roku zúčastnila. Trvalo mi to od té doby hodně dlouho, dokonce jsem na nějaký čas na psaní úplně zanevřela. Nyní jsem toto "trauma z dětství" už překonala a čekám, jak dopadnu v Žoldnéřích fantasie a také v soutěži O nejlepší fantasy 2012, kam jsem svá nejnovější díla posílala.

Martina lzi-bez-cenzury.blogspot.com

Co si pamatuju, mohlo mi být tak 7, spíš asi 8, zkrátka druhá třída. Psala jsem příběh o čtyřech kamarádkách, které jsou zvoleny bohy, aby zachránily svět (existuje vůbec větší klišé?). Jmen bylo hodně, ale v sešitě, který jsem našla, bylo: "My čtyři a duchové smrti". Měla jsem napsáno tak pět, šest kapitol, každá na maximálně deset A5 (písmem osmileté holčičky, psát jsem uměla dobře, ale rozhodně ne malinkatými písmenky). Už ani nevím, co se s tím tenkrát stalo, našla jsem sešit, ale listy byly vytrhané. Holt paměť už neslouží. Předtím jsem možná ještě napsala pár básniček, ale nic, co by mi utkvělo v paměti. Tohle je první věc, na kterou si pamatuju.

KatyRZ (Kateřina Růžičková) dostcasunalasku.blog.cz

Ve dvanácti? Měla to být romantická novelka s nádechem tajemna, jmenovalo se to "Sopečný ostrov bohů". Kolik času jsem nad tím strávila - nemám tušení, už je to pěkná řádka let :) (skoro dvacet).

Polgara polgara.pise.cz

Začala jsem psát v době, kdy u nás vyšel první díl Harryho Pottera. Jednalo se o fan fiction povídku, která se odehrávala v tomto světě. Jmenovala se Harry Pottera a Bílý vlk. No kolik času jsem nad tím strávila. Záleželo na tom, jak ty kapitoly byly dlouhé, ale tak hodinu, hodinu a půl určitě.

Sussanah de Silva sussanah.blog.cz

To už si opravdu nepamatuju, ale vím, že jsem začínala s kraťoučkejma rýmovačkama =) A když na ně někdy náhodou narazím, poměrně se za sebe stydím a musím se smát, co jsem všechno mohla vyplodit a být na to hrdá =D Ale názvy jsem tomu moc nedávala. Většinou to byla tragédie o neopětované lásce. Naštěstí mě to přešlo poměrně záhy =)

Thalia starshin.blog.cz

Když nepočítám své dětské pokusy o romány, tak jsem začala psát v jedenácti letech. Mé první dílko byla básnička s názvem Nepochopená, tenkrát jsem ji psala asi půl hodinky.

Livien lasting.blog.cz

Kupodivu to vím naprosto přesně i s datem, ale asi by to nebylo úplně zajímavé. Když nepočítám už dřívější deníkové zápisky, při psaní první povídky mi bylo patnáct let. Můj bratr (mimo jiné také někdo, koho naprosto obdivuji) tehdy hrál jistou RPG hru a já se tam proti jeho vůli přihlásila také. Za psaní článků se dostávaly body navíc a tak jsem se pustila poprvé v životě (rozhodně však s velkými ambicemi) do tvorby kapitolovky. Nemělo to ani hlavu ani patu, absolutně bez děje a vznikly pouhé dvě stránky. Ačkoli první pokus skončil nevalně, myslím, že právě to byla doba, kdy se ve mně něco zlomilo a pustila jsem se do toho.

Yvonne S. my-sweet-depression.blog.cz

Teda, to bylo asi v nějakých dvanácti/třinácti letech. A první věc co jsem napsala byla básnička s názvem Slza a byla tak strašná (ne, že by se od té doby má poezie nějak zlepšila), že si její slova pamatuji dodnes.

Michal Ozogán (Fabulátor) fabulator.cz a piste-povidky.cz/profil/michael

Na podobné otázky by se hodil stroj času. Píše se rok 2003 (nebo něco okolo, prostě +/-) a já na muzejním, psacím stroji píšu svou první povídku. Užívám si každé klapnutí a nakonec z toho vyleze asi 5 popsaných A4. Jsem si jist, že byla o nějakém válečníkovi a jeho poskokovi a nikdy neskončila. Na víc jsem opravdu neměl. Bylo mi tehdy nějakých 13 a věnovat se jedné věci déle než týden představoval nadlidský výkon.
V těchto dobách jsem napsal i první báseň, jmenovala se Hrdina (mám ji pořád v počítači, datum vytvoření souboru 1.8.2005). Byla suprová, ale jako dílo správného umělce, zůstala nechopena. Poslal jsem ji do soutěže, kde sice skončila 3., ale jen proto, že níže už to nešlo. Potupně jsem si vyzvedl výhru 500 korun českých s tím, že básnické střevo mi bylo prostě chirurgicky odstraněno.

Matthias sprostepovidky.blog.cz

V15-ti a moje první povídka se jmenovala "Noc v hotelu" a bylo to o jedné kapele, co dojela do hotelu a postupně je někdo začal vraždit. Napsal jsem ji společně se sestřenkou asi za 2 hodiny :D Nedodržovala správnou typologii, ani stylistiku ani nic takového - but whatever.

A.S. tudorrose.blog.cz, próza , poezie

Pokud se tvořením myslí soustavnější literární činnost, tak nejspíš dosud nezačala. Má tvůrčí činnost vypadá tak, že mě občas udeří múza do obličeje a já po ošetření ran (které provádím většinou velmi povrchně a proto vydrží příliš krátce) něco napíši. Jinak by to ovšem bylo v 19 letech básní s příhodným názvem První. Nepamatuji si, jak dlouho jsem ji psala, ale nad šest minut to určitě nešlo. Psala jsem ji na tehdejší téma týdne… a řekněme, že často dělám věci na poslední chvíli. Jednou za čas i po ní.

Cärria magic-mystic.blog.cz

Nejsem si jistá, kolik přesně mi bylo, ale začala jsem nějak mezi 13 a 14 lety. Jméno první povídky ti nepovím, protože jsem ji v tu dobu nepojmenovala. Název jsem si nechávala, na dobu, až ji dokončím a pak se to celé nějak zvrtlo a já ji stejně nedokončila. Zabralo mi to asi jeden rok, ale pokud bych to měla uvést na pravou míru a brát v úvahu, co se stalo později, tak to píši doteď. Jelikož to byla moje prvotina, chtěla jsem ji samozřejmě dopsat, takže jsem to stále přepisovala a různě upravovala. Dala jsem si po nějaké době na čas pauzu, a když jsem se k tomu vrátila, celé jsem to obrátila a přepsala. Dnes na to vzpomínám dobře, jelikož se z toho stal podklad pro mou nynější práci, na které mi hodně záleží, a netroufám si ji zveřejňovat, dokud nebude celá dopsa
ná.

Schmetti blumensprache.blog.cz

Pokud nebudu počítat komix o módní přehlídce, návrhářích a modelkách, který jsem psala asi v deseti letech, tak jsem psala svou první vícedílnou povídku ve svých 17 letech. Jmenovala se "So geht Zeit" a věnovala jsem jí asi půl roku. Bohužel nebyla dopsána, poněvadž se moje zaměření trochu obrátilo jinam.

Storycollector, storycollector.webnode.cz

Plus mínus v jedenácti. Dřív snad ani nic nebylo nebo to nebylo zapamatování hodné. Obé je docela dobře možné. Má první povídka na pokračování byla Tajemství noci a byla to Nižší fantasy o pěti dětech, co se dozví, že jsou potomky víl a proto, aby zachránily zemi před démony se musí vydat do kouzelné země Erinie. Nikdy se do té země nedostaly, protože jsem to nedopsala. Zkejsla jsem u, počkat, nedopsané desáté kapitoly. Mimochodem ani jedna nebyla delší jak jedna stránka. Tehdy mi psaní i nejkratší věci trvalo aspoň desetkrát tolik, co dnes, a že i dnes mi to trvá.

Skřítek (Hana Bartlová), nocni-skritek.blog.cz

Bylo mi tehdy šest, maximálně sedm let. Povídka se jmenovala Kouzelné hračky, a i když jsem ji vyhodila, pamatuju si ji dodnes. Byla opravdu kraťoučká a zabrala mi snad jen dvě hodinky. Následující čtyři roky jsem sem tam napsala dvě tři stránky nějaké povídky do školního sešitu, ale vždycky mě to po prvních slovech přestalo bavit. Doopravdy a pravidelně nepravidelně jsem začala psát v jedenácti. Povídka se jmenovala Příval štěstí nebo smutku?, měla čtrnáct kapitol a byla to fanfiction na Stmívání. Později jsem od fanfiction opustila a začala ubližovat vlastním postavám.



Hope, http://nikdytonevzdavej.blog.cz/

Já osobně si myslím, že jsem začala psát pozdě, teprve krátce před osmnáctými narozeninami. Moje první povídka byla 1.část k Začalo to snem… a původně to vůbec neměla být kapitolovka, jenže ti, co si to přečetli si to pokračování vyžádali. Nad povídkou samotnou jsem času moc nestrávila, spíš nad přesvědčováním sebe sama, že je to dobrý nápad. I když kdybych se měla dívat na tu povídku jako na úplně celou, tak by odpověď zněla: pět let a myslím, že ještě pár dalších nad ní strávím.

Mrňavé Chundelaté Vytvoření, předávám svému Velvyslanci

Odkaz na tvorbu: Odkazuji svou tvorbu tobě, můj nejstarší a nejzdařilejší synu, neb jsi nezlobil ale byl hoden.
alfa-centauri.blog.cz a hvězdné souřadnice Proxima Centauri (občas při Zemi)

Tvořím od nepaměti protože mám špatnou nepaměť. Prvním výtvorem byla stolová hora tvaru obyčejného kopce vytvořená z polohrubé mouky. Byla... nádherná. Tyčila se a já uhlazoval, uhlazoval, uhlazoval... byla jako prs samotného boha. Pojmenoval jsem ji tehdy (i teď) Stolová Hora tvaru obyčejného kopce vytvořená z polohrubé mouky.

Liliana von der Heide, lesohrad.blog.cz

Tvořit jsem začala asi ve dvanácti/třinácti letech. Už si nepamatuji, co jsem napsala úplně první, ale z té doby pochází jedna rozsáhlejší povídka, která u mě i dnes vyvolává záchvaty smíchu, i když vůbec není vtipná. Myslím, že se jmenovala "Navždy" nebo tak nějak. Odehrávalo se to ve Finsku a tvářilo se to, že je to tajemné a vážné. Ano, některé postavy zde dokonce umřely, ale i tak to byl neuvěřitelný paskvil. Příšerný kýč, psala jsem to asi tři týdny. Básně měly podobné zaměření - buď Finsko, nebo tajemno, hrady, hřbitovy, sem tam nějaká mrtvola….

Tara anteater.blog.cz

Začala jsem psát asi v devíti letech. Bohužel se mi z té doby nedochovala žádná povídka ani báseň. Ale pokud si pamatuji, byly o upírech a byly to krátké povídky, takže mi zabraly jen pár hodin.


Dragita, dragg.blog.cz, piste-povidky.cz pod jménem Dragita

Nápad na můj první příběh jsem dostala už v patnácti letech, ale až o rok později jsem ho začala psát. Jenže po sedmnácti kapitolách vyhasla moje múza a já jsem na to dlouho nepomyslela - a až v roce 2011 jsem se ke svému dítku vrátila, přepracovala ho a dokončila. Je to moje srdcovka. V poznámkách už mám pokračování. Původní název byl jen Ještěři. Postupem času jsem to upravila na Ještěří lidé - Síla duše. Ale možná to ještě poupravím, aby ti znělo zajímavěji:) (aspoň podle reakcí ostatních bych měla). Dílko čeká další kontrola, protože je stále co zlepšovat.


Dragilia, sileny.blog.cz


První "román" jsem se rozhodla napsat v osmi letech po shlédnutí Pána Prstenů. Příběh hobitky Hyst jsem ale (naštěstí) nikdy nedokončila, protože po šedesáti stránkách ručně psaného textu (mám skutečně velké písmo...) jsem se v ději nevyznala ani já.
Kolik času mi tohle "veledílo" zabralo, jde teď už jen velmi těžko říct. Ale několik odpolední to rozhodně bylo.


Lenka Peroutková - Perla Black, perla-black.blog.cz


Začínala jsem psát v osmé třídě, prvně básničkami, na anime Naruto a některé ze života. Postupně jsem přešla k povídkám a první větší příběh se jmenuje Návrat do klanu, napsaný z popudu na knížky Darrena Shana v 15ti letech. Psala jsem ho kolem půl roku.

Karolina Laurichová/ Lina Dee, teplitz-schonau.cz

První dílo vzniklo, když mi bylo čerstvých osmnáct let. Jmenovalo se to Royale Carpathia, a věnovala jsem se mu, pravda, možná tři roky. Během téhle tvorby samozřejmě vznikly další povídky,první z dopsaných byla První let, která vznikla za slabou hodinku v práci na noční. Carpathia nakonec zůstala nedopsána, ale právě ona byla tím spouštěcím mechanismem.

Lea Schröpferová - Leonyda Styron, leonyda-styron.net


Musím přiznat, že jsem začínala s básničkama ve formě různých dárků pro blízké, což bylo nějak krátce po příchodu na základku, tak druhá, třetí třída. Básničky se týkaly knížek, co jsem měla hrozně ráda, takže třeba takové převyprávění děje Mayovek. První povídka by se datovala taky zhruba od té doby, ale první větší příběh se jmenoval Tajemství ostrova delfínů, vznikl v mých třinácti letech a strávila jsem nad ním možná tak tři, čtyři měsíce.

Myší královna; mysi-domecek.blog.cz

Bylo mi asi jedenáct nebo dvanáct. Byla to povídka, jmenovalo se to Naše třída 6.A a psala jsem ji do velkého sešitu. Přestala jsem, protože jsem se pak dozvěděla, že jeden spolužák, který byl strašný vykuk, má stejné jméno jako hlavní postava v povídce. Ještě ji mám ale schovanou; ačkoli to bylo celé dětinské a směšné, občas jsou tam dobré hlody. :)

Daletth, daletth.webnode.cz


- Nevím, jestli se to počítá, ale někdy ve dvanácti jsem se vrhla na vlastní přepis pohádky O Popelce. Už tehdy se ukázalo, že budu zjevně autor-sadista, protože pohádka dostála jistých změn… Kolik času jsem nad tím strávila? To si bohužel nepamatuji. Od té doby jsem se pilně věnovala svému veledílu Trhlina věčnosti. Ovšem mojí dokončenou prvotinou, se kterou jsem se také poprvé zúčastnila soutěže, byla v mých čtrnácti pohádka Dračí moudrost. Takže pokud by nebyla uznána přepracovaná Popelka ani rozpracovaný román, budu muset říci, že se psaní věnuji aktivněji až od čtrnácti.


Edith Holá, http://edithhola.blog.cz

Ve 37 letech jsem začala blogovat prvními kapitolami budoucí knihy. Předtím to byla sem tam báseň, článek do nějakého místního či spolkového časopisu, ...

Stanislav Hoferek


Ahoj. Začal jsem psát, když jsem měl asi 13, byla to encyklopedie, psaná v PowerPointu. Byla tam komplet Římská říše. První "kniha", když neberu do úvahy asi 60-ti stranový manuál pro operačný systém Ubuntu a dvě neveřejné sbírky, byla kniha Linux ako niečo navyše. Ta je dosud na internetu a je psána nadčasově. První velké dílo byla trilogie Vodná planéta, kde jsem každý díl psal asi 4 měsíce. Výsledek je (na mě) opravdu veliké dílo, kde je asi vše.

Brigita


Tvořila jsem už od malička, psát jsem se naučila ještě před školou, a protože jsem byla snivé dítě, od prvních písmenek byl jen krůček k zapisování příběhů. Jedno z mých prvních dílek bylo o hodinách, které se rozzlobily a přestaly jít.
Myslím, že mi to tehdy zabralo jen několik minut. :D

Jehane O´Tee http://outy-jehane.blog.cz/

Mým prvotním zaměřením jsou básně. Psala jsem je už na základní škole, takové ty klasické dětské veršovánky. A básně píšu pořád. Ale poslední dobou jsem se chytila taky na prózu. Začala jsem rovnou románem, první jsem napsala, když mi bylo asi 17 let, jmenoval se Na druhý břeh - tohle jsem psala asi 1 rok. Zatím však existuje jen v sešitu, do počítačové podoby ho asi spíš nepřepíšu (ale v případě zájmu nebo v záchvatu sebedestrukce... kdo ví). Druhý sešitový román jsem napsala asi o 2 roky později, jmenoval se Balada pro pomněnku. Můj třetí román, Vračarici, teď postupně zveřejňuji na svém blogu, ten jsem psala 3 roky a ještě ho čeká spousta úprav, takže v podstatě ještě pořád není hotový. Poslední dobou přicházím na chuť také povídkám. Takže dalo by se říct, že poezii píšu od mala, kdežto v próze jsem spíš nováček.

V případě nesrovnalostí se nebojte ozvat, errare humanus est a je toho na zpracování hodně. :-)

Temnářka
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fabulator Fabulator | Web | 2. srpna 2012 v 7:46 | Reagovat

U spousty odkazů chybí na začátku http://, takže nadšený čitálek po kliknutí schytá akorát chybu 404.

2 Elinor Elinor | 2. srpna 2012 v 8:00 | Reagovat

[1]: že by to bylo proto, že se počítá, že nadšený čitálek si adresu překopíruje přes  Ctrl+C a Ctrl+V? :-D

3 Matthias Matthias | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 8:14 | Reagovat

[1]: tam musí být blbě něco jiného, http://  v dnešní době vůbec nepotřebuje :D

4 Matthias Matthias | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 8:19 | Reagovat

[1]: mně fungují btw všecky odkazy. Co máš za prohlížeč?

5 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 2. srpna 2012 v 9:16 | Reagovat

Některá jména už znám. Mimochodem Tlusťjochova odpověď mě dostala. A vVýslech psavců má ode mě přezdívku. Rozhovorový maraton (nečekala jsem, že budu mírně vyčerpaná po přečtení všech odpovědí).

6 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 2. srpna 2012 v 9:25 | Reagovat

[1]: ani já nemám problém se žádným odkazem...

7 Ressia Ressia | Web | 2. srpna 2012 v 10:09 | Reagovat

Prekvapilo ma, že je tam aj moja odpoveď. Moderné technológie ma majú rady takže som mala čudný pocit, že sa to neposlalo (vtedy mi stále vypadával net. :D
Ha, odpovedí bolo dosť (tú svoju som diskrétne preskočila) a aj som sa zasmiala. Najmä na odpovedi m. a Annieren (nie je potrebné dodať, že TlusŤjochova odpoveď ma dostala).  Zaujímavé. Teším sa na ďalšie. :-)

[1]: Odkazy sú v poriadku, teda, ja s nimi problém nemám.

8 Houp Houp | Web | 2. srpna 2012 v 10:22 | Reagovat

Rozhodně zajímavé, některé odpovědi mě překvapily, jiné jsem docela i očekávala. :) Musím říct, že to donutilo se zamyslet a pokud si dobře pamatuju něco kolem 2 třídy jsem zkoušela napsat "Knížku plnou dobrodružství", kde jsem měla povídky s pěknou řádkou chyb na jednu nebo dvě stránky. První oficiální delší povídka byla "Sloup lásky" a pak to šlo vesele dál :D
Ale to už moc zdržuji :)

[5]: Ano to sedí. Rozhodně vyčerpávající ale jedinečný rozhovor. Budu se těšit na další.

9 Arvari Arvari | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 10:35 | Reagovat

Matte? :-D Tu tvoji první povídku jsem četla. :-D Tušila jsem to už u názvu, a u popisu děje jsem si byla jistá. :-D Ale promiň, bohužel si nemůžu vzpomenout, jestli se mi líbila... :-D

10 Matthias Matthias | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 12:25 | Reagovat

[9]: aha, takže ty si četla před lety veškeré The Rasmus fanfiction? :D

11 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 15:31 | Reagovat

[1]: Mně taky všechno funguje, dvakrát jsem to kontrolovala. :-( Jinak pro případ, že nastane chyba, je tam pro nadšené čitatele adresa vypsaná vedle, takže Ctrl C, Ctrl V...

[5]: A co teprve to všechno vkládat. To by nápor. :-D

[7]: To mě těší, mimochodem, mám ti tam přidat i adresu blogu? Tuším, že v mailu nebyla....

[8]: Děkuji! :-)

[9]: :-D

12 Ressia Ressia | Web | 2. srpna 2012 v 15:54 | Reagovat

[11]: Vedela som, že som nakoniec na niečo zabudla. :-D
Ak naozaj nemáš čo robiť, môžeš (ja budem samozrejme rada).

13 Arvari Arvari | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 17:40 | Reagovat

[10]: Všechny ne, jen pár. Dost rychle mě to přestalo bavit, byly to skoro všechno heterárny na jedno brdo, lišily se jen tím, jestli to ten pár přežil, jestli se vzali, kolik měli dětí a po jaký dramatický události se dali definitivně dohromady. :-D Utkvělo mi jen to tvoje, Candy Shop a Rasmus v sukních. Ach, ty vzpomínky... :-D

14 Matthias Matthias | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 17:52 | Reagovat

[13]: jj, candy shop je legenda, u toho jsem řval smíchy :D

15 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 18:11 | Reagovat

Čokoláda potěší!
Je to hezké! Jdu si drbat chloupky na hlavě nad každou odpovědí aby byla co nejmíň upřímná a co nejvíc netradičně intelektuální (Nebo to udělám prostě po svém to bude lepší (a upřímně - upřímnější))... pak si s tím zalezu do nějakého temného koutku... nebo to pošlu tobě do temného koutku, rozmyslím se (jsem totiž STRÁÁÁÁŠNĚ vážný psavec, saji písmena místo mateřského mléka a neodvažuji se vypouštět informace do otevřeného světla, neb všechny je šetřím střádám do obálek a chystám na zadní strany mých milijóónů publikací které budou bestsellery, no jo, to víte, prostě jsem vážným autorem, oslovujte mne velice vážně, žádné úšklebky nebo zpochybňování modly autora, kterému kartářka namíchala silnější odvar budoucna! - stačí? Ó sladká ironie polib mne na ústa ještě mnohokráte, jsi tak kyselá).

16 Thalia Thalia | Web | 2. srpna 2012 v 20:42 | Reagovat

Super odpovědi, zjistila jsem, že dost lidí "odsud" znám :-)

17 Fabulator Fabulator | Web | 2. srpna 2012 v 20:51 | Reagovat

[11]: Už mi to rovněž funguje, netuším, kde byl problém.

18 Arvari Arvari | E-mail | Web | 2. srpna 2012 v 23:04 | Reagovat

[14]: A to ti to vzrušeným hlasem nepředčítala kamarádka a neprohlásila, že 'Aki zvedl hlavu a zadíval se Laurimu do obočí'... :-D

19 Matthias Matthias | E-mail | Web | 3. srpna 2012 v 7:16 | Reagovat
20 Schmetti Schmetti | Web | 11. srpna 2012 v 8:36 | Reagovat

Jee, už tu jsem taky, děkuju :D

21 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 13:57 | Reagovat

[20]: Ještě mi asi pět nebo šest chybí, možná sedm, koukám, že tu nemám ani Edith, ale včera už jsem nad tím usnula. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama