Reálie, odbornosti a zmatení čtenáři, protřepat, nemíchat

3. října 2012 v 23:16 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Dneska jsem se nachomýtla k zajímavé diskuzi mezi dvěma mými píšícími kamarády. Zatímco jsem hypnotizovala latinské předložky a opakovala si slovíčka, napůl ucha jsem poslouchala debatu o tom, jak by jistá scéna z románu XY byla přijata čtenáři z hlediska věrohodnosti, pokud by ji tvůrce napsal tak, jak se skutečně odehrála. Nutno poznamenat, že šlo o historický román a, pokud jsem to pochopila správně, pistatel vycházel přímo z pramenů. Nicméně, věřím, že krádež koruny a následná jízda na volské kůži, tak jak to dotyčný popisoval, by přišla běžnému čtenáři jako obrovský autorský úlet.

Je celkem přirozené, že většina autorů hltá informace z nejrůznějších oborů, stejně jako komářice nasává krev. Ono je to vlastně potřeba, protože bez benzínu není jízdy a ďábel dlí v detailech, ale je to zároveň dvousečná zbraň. Mezi lidmi je totiž rozšířeno kvantum mylných a zavádějících informací. Co na tom, že jsou kusé a chybné, jakmile psavec použije v beletrii zaměřené na masu místo obecně známé lži pravdu rozšířenou pouze mezi odbornou veřejností, nastane mela. Odnese si to právě spisovatel sám.

Ne, že by se s tím nedalo pracovat, ale je třeba při tom odložit pózu chodící encyklopedie a udělat krok směrem ke čtenáři. Já osobně si třeba ráda dohledávám výrazy, které neznám, ale ne každý je googlofilní úchyl přes slovní zásobu a co je moc, to je příliš. Dobře, jednotlivá slova se dají přeskočit a význam si domyslet z kontextu, občasná věta v cizím jazyce nevadí, opět si to člověk domyslí, ale když je kniha cizími slovy vyloženě přecpaná?

V tomhle směru mě chvílemi přišla vyloženě štvala tvorba Adrzeje Sapkowského, konkrétně husitská trilogie. Většina dialogů v latině mi přišla nejen mírně nadbytečná, ale vyloženě otravná. Jistě, dokreslovalo to atmosféru, dá se ale počítat s tím, že většina populace v dnešní době umí z latiny možná nutný základ. Femina, feminae, laudo, laudare, pár citátů... a tím to hasne. Rozhodně to není na čtení plynulého textu. Nač to tam potom v takové míře cpát, když tomu drtivá většina konzumentů nebude rozumět? Mně osobně to uniká. Možná jsem v tomto směru pouze nevzdělaná masová čtenářka a knížka byla určena pro trochu odlišného kupce.

Dle mého ale, pokud je text určen pro jistou cílovou skupinu, měl by jí být taky srozumitelný. Je snad v zájmu autora odvádět pozornost čtenáře od příběhu tím, že si bude muset každou druhou větu překládat vzadu ve vysvětlivkách?

Nedávno jsem zaznamenala diskuzi o tom, nakolik je nutné a žádoucí mít propracované, neřkuli vypiplané reálie. Já osobně se přikláním k tomu, že pokud se autor sám orientuje a neztrácí se takříkajíc ve vlastním domě, případně dokáže skvěle fabulovat nebo naopak podávat informace po snesitelných kouscích, je vlastně jedno, nakolik má svět odfláklý nebo složitě propracovaný. Dobrý řemeslník je dobrý řemeslník a obě cesty si najdou své příznivce. Tam, kde se jeden čtenář ztrácí, další vyžaduje další detaily a jemné nuance. Kde si jeden spoustu věcí domyslí a vyhledá, jiný potřebuje jasné vodítko.

"To Podmoří se odehrává v jaké historické epoše? Středověku?"

"Pokud se lidé ve středověku zmutovali ve dvě geneticky odlišné sady bytostí, odstěhovali do světa situovaného pod moře a zřídili si tam víceméně kastovní systém, na jehož vrcholku stálo naprosto reálné božstvo, pod ním vládnoucí čarodějové jako jejich zástupci, pod ním šlechta a na posledním žebříčku pracovní síla... tak samozřejmě je to středověk jako vyšitý..."

Asi záleží na autorovi samotném, jak rád se v budování složitých kulis vyžívá. Jak kriticky se z pohledu konzumenta dokáže postavit ke zdroji informací. Případně jak je ochoten vše zjednodušit a trochu pokroutit k takovému obrazu, který nebude zrcadlovým odrazem čtenáře jako blbce, případně autora jako blbce. Nemám nic proti tomu, když někod chce být přístupný širokému publiku. Nebo naopak programově nepřístupný. Ale měl by být přístupný aspoň někomu, případně psát sakra dobře, aby to stálo za ty zdevastované mozkové buňky.

To jste slyšeli, že myšlení bolí?

Temnářka
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Matthias Matthias | E-mail | Web | 3. října 2012 v 23:19 | Reagovat

"milných "

- Mylných!

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 3. října 2012 v 23:25 | Reagovat

[1]: Půl dvanácté, co po mně chceš, dík. :-)

3 Matthias Matthias | E-mail | Web | 3. října 2012 v 23:26 | Reagovat

Jinak k článku: Já osobně myslím, že literatura se postupně bude vyvíjet tak, že reálie přestanou být tak "za každou cenu přesné". Bude to proto, že to čtenáři přestanou prostě potřebovat. Stejně jako dnes nepotřebují detailní popis prostřední na 20 stránek...

Zní to hnusně, ale už je ten trend vidět třeba v dnešních filmech, kdy třeba zbraň glock pro efekt cvaká při nabíjení a ve skutečnosti to žádný takový zvuk neudělá, anebo sem tam je scéna, že pistole spadne na zem a vystřelí - to by se taky díky jištění nemohlo doopravdy stát. A to ani nemluvím o častém užívání technologii, které vůbec neexistují (viz filmy s Jamesem Bondem, seriál Bones).

A to všechno proto, že na tom zase tak čtenářům nezáleží a chtějí si spíše užít příběh... Takový věci jsou vidět dnes i v knížkách.

Já osobně preferuji nějaký kompromis mezi "relativně autentickým" a "ne přehnaně skutečným"

A navíc - doopravdy se někdy stávají tak šílené věci - že by se ani do knížky nehodily :)

4 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 3. října 2012 v 23:33 | Reagovat

[3]: S tím za každou cenu přesné bych si dovolila tak úplně nesouhlasit, protože díky internetu roste chtě nechtě i vzdělanost a dostupnost nejrůznějších materiálů. Za takových podmínek a při takovém konkurenčním tlaku bych si já osobně vyloženě do očí bijící nepřesnosti nepovolila, stačí jeden rýpal v recenzi a jsi v pr...

Ale s tím, že od jakéhosi... postupného květnatého vrstvení a detailních popisům se přechází spíš ke stručnějším a hutnějším záležitostem máš asi pravdu. Zde to ale taky může souviset opět s informovaností publika, které už nepotřebuje vše detailně rozpitvávat a stačí mu náznaky. Ale zase ty náznaky by neměli být úplně mimo, že jo, minimálně by měli odpovídat obecné představě dané společnosti o daném tématu. :-)

5 Matthias Matthias | E-mail | Web | 3. října 2012 v 23:40 | Reagovat

[4]: No, na ten internetu jsou obvykle hodně povrchní informace. Pro větší detaily je lepší si sehnat knížku :D

Anebo aspoň já na to má smůlu, ale když chci zjistit nějaký detail o něčem - na internetu to obvykle nenajdu - jen narážím na takový to běžný základní bla bla bla všude možně - na wiki na na blozích atd... ale nějaký hlubší informace, ty se jen tak po netu neválí obvykle :(

6 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 3. října 2012 v 23:50 | Reagovat

[5]: Musíš hledat v odborných a poloodborných článcích, ty většinou v pdf. někde najdeš. Knížky a odborné časopisy jsou samozřejmě jistota, ale i ty už se vesele skenují až se sviští... Ale samozřejmě záleží na tom, jaký druh informací myslíš. :-)

7 pavel pavel | Web | 4. října 2012 v 1:29 | Reagovat

Nelíbí se mi úmyslné matení čtenářů... začíná to už u dětských knih... pak už člověk nevěří v psaném textu ničemu. Myslím, že by se neměly psát romány založené na konkrétních událostech v historii... ale zakázat to těm lidem nelze. :-D

8 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 4. října 2012 v 1:38 | Reagovat

[7]: Ve spoustě historických románů jsou hrozné zhovadilosti, ale na druhou stranu jsou i autoři, kteří to berou seriózně.
Já si naopak myslím, že je důležité o konkrétních historických událostech mluvit, potažmo psát. Samozřejmě, když si někdo vezme Elišku Přemyslovnu a zpracuje její příběh jako červenou knihovnu plnou hloupostí, tak je to trochu jiná liga. Ale tady vlastně o tu historii ani tak nejde, což jde obvykle po pár stranách poznat. :-)

9 metztli metztli | E-mail | Web | 4. října 2012 v 9:36 | Reagovat

O bolavém myšlení jsem slýchala celých 8 let gymplu od dějepisáře při zkoušení. Tedy nejen já, ale celá naše třída, když na nás ráčkovaně řval, že jsme banda paviánů, která nemyslí, protože to bolí :D

no, když to vezmu podle sebe, tak mě třeba na jednu stranu nadchl Tolkien a jeho propracované dílo. Ačkoliv nadchl není přesné slovo, dolní čelist jsem hledala asi týden. Ale myslím, že nemohl sám očekávat, že bude víc magorů jako já, kteří si budou číst dodatky ve třetím dílu a opisovat si letopočty, kdy se co stalo, popřípadě se regulérně učit mordorské písmo. Jako jo, je super vidět, že si s tím autor pohrál, ale vzhledem k tomu, jak mě třeba ubíjejí popisy, tak číst 120stránkový popis pracovny, to je moc.

Určitě je fajn, když je autor zaujatý daným tématem a třeba do díla zapojí historické detaily, ale upřímně, když je to dílo napsaný exra nudně (omlouvám se panu Meyerovi, ale jeho novely fakt humorný nejsou...), tak se nebudu bavit nad tím, že tam vystupuje reálná historická postava a že dělá to či ono.

Je to těžké, ale myslím, že tady asi platí všeho s Mírou. Dokud Míra nevydrží víc... ;)

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. října 2012 v 9:57 | Reagovat

Si vivis Romae, Romano vivito more.
/žiješ-li v Říme, žij římsky/

Jsi-li husita, žij podobojí.

11 Arvari Arvari | E-mail | Web | 4. října 2012 v 11:18 | Reagovat

Nejsem z těch, co nutně potřebujou svět se spoustou reálií a kompletní historií. Nemám nijak zvlášť potřebu se to učit a snažit se absolutně všechno zapamatovat. I když uznávám, že mi docela vadí, když si náhodou něco zapamatuju, jen aby se po čase ukázalo, že AUTOR si to zjevně nezapamatoval a pro změnu tvrdí něco úplně jinýho. :-D Prostě, je mi víceméně jedno, kolik informací mi autor naservíruje, jen když si je on pamatuje a nebude je pořád měnit... :-D

12 Lady Diabolus Aki Mortem Lady Diabolus Aki Mortem | Web | 4. října 2012 v 11:55 | Reagovat

[7]: Souhlasím. Já jsem absolutně pro reálie, ovšem v nějakém rozumném množství. Nepřesnost nesnáším. Kvůli tomu jsem si do pěti let myslela, že ježek nosí jablka a hrušky na zádech. -_-'

13 KadetJaina KadetJaina | 4. října 2012 v 12:20 | Reagovat

Cizojazyčné věty občas otravují, to je pravda, ale třeba v případě Lolity od Nabokova mi nevadily. Sice jsem musela listovat, ale dodávalo to příběhu reálnost. Když je pisatel vzdělaný a píše v ich-formě "reálnou" zpověď, pak je to prostě vžití do postavy. Taky sem tam vykřikuji anglické věty, proč by ne.
A googlení chytrých výrazů, to je taky kapitola sama pro sebe. Nacpěte to do scifáren nebo něčeho z lékařského hlediska... ale tak, ať to čtenář pochopí a neciví. Ale přesto tam ty věci patří.

14 Daletth Daletth | Web | 4. října 2012 v 17:48 | Reagovat

Všeho moc škodí... :-D
Faktem je, že někdy máš správnou informaci, ovšem čtenář ti to prostě nevěří.
Ale pravdou zůstává, že často jsou v knihách blbosti a lidem je to vážně jedno. (Když je to proto, že autor píše tak dobře, že mě příběh strhne, jsem ochotná mu něco málo odpustit.)
A pak jsou tu paka jako my... :-D Nedávno jsem strávila půl dne hledáním informací o sněti..., abych pak napsala jeden odstavec :-?
A všímáš si, že se tyhle věci řeší nejvíc u českých knih? :-( U překladové literatury do těch kravin tolik lidí nerýpe..., a to jich tam je mnohem víc.

15 KatyRZ KatyRZ | Web | 4. října 2012 v 18:49 | Reagovat

Jsem ráda, když se mohu i z fantastického románu dozvědět něco nového. Jsou fajn zmíňky o historických osobnostech, bozích či legendách, mám ráda manipulace s nimi a líbí se mi setkat se s takovou zmínkou ve více knihách a bavit se nad tím, jak rozdílně pracuje fantasie dvou autorů... Pokud mě taková zmínka zaujme - dohledám si potom informace o původním zdroji...

Na druhou stranu bych si ve fantasy klidně odpustila složitě vymyšlené reálie, míry a jiné podrobnosti, pokud jsou v jedné knize ve velké míře, pak mě naopak matou, musím nad nimi přemýšlet a vzhledem k tomu, že jsou zcela vymyšlené mi vlastně nic nedají.

Když píšu, tak se ale často dostávám do stavu, který popisuje Daletth - dvě hodiny hledám informace o záležitosti, která se pak objeví ve dvou větách :D.

16 Storycollector Storycollector | Web | 4. října 2012 v 20:58 | Reagovat

Myslím, že to záleží na citu a stylu autora. Někdo se v superpřesnosti přímo vyžívá, jiný tvoří popkornové hltačky, u kterých nemusíš myslet.
Ještě jsem nezažila, že bych kvůli něčemu musela extra něco dlouze rešeršovat. Ale asi bych se přiklonila spíš na stranu přesnosti, ale ne na úkor čtivosti, snažila bych se to vybalancovat. S tím, že holt budu riskovat, že moje dílo bude sice populární v užším kruhu čtenářů, ale psát vyložené blbosti to odmítám.
S těmi latinskými výrazy to je těžké, čtivost skutečně brzdí, když si musíš nalistovat slovníček, ale zase po těch všech napsaných knihách měl asi Sapkowski chuť si trochu zaexperimentovat a to zase chápu, že nechce mít všechno na jedno brdo.

17 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 4. října 2012 v 22:02 | Reagovat

K tým cudzím výrazom - ako inak, máš pravdu. A preto mi napadla jedna vec - hodia sa naše moderné výrazy, nemyslím doslova moderné, ale konfrontácia, nové názvy, ktoré vystriedali tie zastaralé, do kníh, hoci i fantasy, opisujúce starovek alebo ešte staršie doby? Čisto teoretická myšlienka... :D

18 Elinor Elinor | 4. října 2012 v 23:06 | Reagovat

[14]:...protože u zahraničních ti odpadá faktor zpětné vazby. Ale co vím, tak čtenáři rýpou stejně. Jinak... třeba po Mužích z bronzu nebo po Ochránci se vozím, kde můžu.

Mimochodem, je zajímavé, že studium pramenů autora ani zdaleka nemusí ochránit od toho, aby napsal pitomost par excellence. Zářivým příkladem budiž pan Verne a Carův kurýr. :-P

19 Daletth Daletth | Web | 5. října 2012 v 10:26 | Reagovat

[18]: No, já ti nevím, kromě recenzentů mi nepřijde, že by to běžní čtenáři tak ryli jako do českých knih, ale je fakt, že ten Čech ti k tomu něco poví :-D

Mě v knihách vadí takové "drobné" blbosti... Třeba v městské fantasy ze současnosti mě deptají krysy v kanálech; nebo různá zranění, kde autoři naprosto neřeší lidskou výdrž nebo anatomii... :-?

20 Daletth Daletth | Web | 5. října 2012 v 10:27 | Reagovat

*mně samozřejmě... :-D

21 Elinor Elinor | 5. října 2012 v 16:33 | Reagovat

[19]: Mílovu historku o kanalizaci a mrtvých hlodavcích asi znáš...? :-D

Běžní čtenáři POVĚTŠINOU neryjou do knížek, pokud k tomu nedostanou hodně dobrej důvod - a pak absolutně nerozlišují. Dobré případy z praxe jsou na tohle poslední "mass effectovka", Klam, a Neffův díl do série JFK. V obou případech autor knížky nerespektoval nastavení série, pravda, Neff z větší části úmyslně a Dietz protože si leccos nenastudoval v průběhu zakázky a dohled nad dodržováním reálií vše velkolepě zasklil, ale fanové v obou případech řvali jak přišlápnuté myši. :-D  :-D  :-D

22 victoria secret summer dresses victoria secret summer dresses | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 12:15 | Reagovat

posts. definitely put more effort into to say what I thought topics they are obviously
http://www.askdresses.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama