Měšťanský dům (13-15. stol)

26. listopadu 2012 v 21:07 | Tereza Matoušková |  Historické okénko
Jelikož vím, že mnoho z vás píše (středověkou) fantasy a občas potřebují dohledat nějaké reálie, rozhodla jsem se sem hodit svůj referát ze školy. Přece jenom, příběhy se odehrávají ve městech poměrně často. Předestírám, že jsem celý víkend promarodila a psala to v ne úplně provozuschopném stavu. ale obsahově by to mělo být snad v pořádku. Čerpala jsem z knihy Dějiny hmotné kultury, kterou vám tímto všem magorům na historické detaily vřele doporučuji.
Urbanistický vzhled města se vyvíjel postupně, jeho dominanty od počátku tvořily veřejné stavby (zpočátku hlavně kostely). Městské sídliště postupně přecházelo ze stádia prvotního provizória ve stálý organismus udržovaný pevnými normami. Existoval zde vymezený stavební prostor, od 14. stol. určovaný linií hradeb. Velikost stavebních parcel v řadové (uliční) zástavbě bloků na úzké protáhlé obdélníky plus minus 30 m dlouhé a 10 m široké diktovaly situaci domů a jejich dvorů vzhledem ke komunikaci.
Měšťanské domy se vyvíjely od předlokační polozemnice, která se příliš nelišila od obydlí vesničanů. Příchozí kolonisté si z domova přinášeli stavební zvyklosti někdy odlišné od tradice obyvatel místních tržních osad předlokačního charakteru. Zámožní lokátoři (osoby pověřené založením vsi nebo města) bývali též obeznámeni s urbanismem a hmotnou kulturou vyspělejších zemí jihozápadní Evropy. Proto nelze počítat s jedním typem domu v městské zástavbě.
V převážně uliční zástavbě 13. století najdeme ve střední Evropě jako nejčastější typ komorový dům s přilehlým průjezdem na dvůr, který se ve své nejjednodušší podobě lišil od jednotraktového vesnického domu právě jen krytým průjezdem. Brzy se u těchto půdorysných dispozic vyskytují jednotraktové domy poschoďové, orientované štítem do ulice.
Paralelně s polozemnicemi vznikaly vyspělejší formy městského obydlí, nadzemní stavby kůlové, srubové a kamenné, které pak tvořily starší základ domů složitějších půdorysů, uchovaných v historických jádrech měst. Domy mívaly ještě polozapuštěné přízemí, obytná místnost bývala chráněna před zatékáním dešťové vody úzkou předsíní, krytou "šíjí" s nástupní rampou. Některé z uvedených domů bývaly přízemní, jiné jednopatrové.
Nejstarší městské domy uliční zástavby z dob lokace měly většinou malé rozměry a ležely na poměrně velkých parcelách. To umožňovalo přestavby a proměnu domů v dalších generacích městských stavebníků, což mnohdy nezáviselo jenom na finanční situaci jednotlivých měšťanů, ale na celkových hospodářských poměrech města. Městské jádro tvořily domy vyšší společenské vrstvy. Sociální mobilita měšťanů se projevovala i ve střídaní vlastníků těchto domů. Patricijové si obvykle drželi výstavnější dům i po celé generace a zvelebovali jej koncepčně podle svých představ a finančních možností. Existovaly ovšem i poměrně výstavní domy, které střídaly majitele. Jejich koupě nebo prodej svědčily o prestižním vzestupu nebo pádu vlastníka.
Z nevelkých domů původní zástavby s omezeným počtem prostor (dvouprostorové) se přístavbou průjezdu vyvinul půdorys vyššího civilizačního standardu, což odlišilo městský způsob bydlení od vesnického. Nový typ domu předpokládal uzavření souvislých uličních bloků, v nichž byly parcely přístupné pouze směrem z ulice, nikoliv odzadu nebo z boku od dvora. Tím se lišily od solitérních dvorců.
V literatuře najdeme dva půdorysné typy - průjezdový a síňový (oba mají průjezd). Charakteristické pro ně bylo, že při ulici měly vstupní a zároveň výrobní, obchodní a shromažďovací prostory, vzadu pak podsklepenou obytnou komoru, kolem které vedl průjezd (průchod) do dvora, situovaného vždy v zadní části domovní parcely. Průjezdový typ měl průjezd po boku v celé hloubce domu, u síňového typu obvykle síň zaplňovala přední část domu a průjezd (nebo průchod) navazoval v sousedství zadní komory v celé její hloubce, nebo býval i kratší.
Další varianty úprav, hlavně zadních traktů domu, vytvořily nejobvyklejší půdorys městského domu, jehož obrys byl obdélný, uzavřený. Vznikl zastavěním prostory po boku zadní komory (šprýcharového křídla). V městských domech bydlely vedle vlastníka často ještě další osoby: čeleď, podruzi, někdy i nájemníci. Jim bývala určena zpravidla zadní část domu.
Během urbanistického vývoje ve 14. století se slila hmota domů postavených na úzkých hloubkových parcelách v bloky. Bylo nutné, aby městské rady stanovily právní předpisy, které zajišťovaly požární bezpečnost, chránily životní prostředí a určovaly vzájemné povinnosti sousedů (např. podíl na opravách společných štítových zdí).
Domy s výrazně převládající hloubkovou dispozicí pokrývaly strmé sedlové střechy, orientované kolmo k ulici. Často mívala stavení dvě sedlové střechy, každou se samostatným štítem.
Mezi jednotlivými bloky domů bývaly úzké průchozí uličky zvané soutky, které měly odvádět dešťovou vodu a splašky, sváděné povrchovou kanalizací (stružkami).
Výtvarně urbanistický vývoj domů v městských jádrech můžeme sledovat na průčelích, která navenek reprezentovala vlastníka domu i celou městskou obec, proto se také průčelí týkala nařízení městských rad.
Klenutá podloubí, která vykročila do veřejného prostoru ulice se houfněji objevují v našich městech od sklonku 13. století jako charakteristický znak exteriéru výstavnějšího městského domu, hlavně na náměstí. S dlážděním měst bývala spojena asance prostor před domy, což se týkalo rovněž vstupů do sklepů.
Dlouhým vývojem se vytvořila varianta prostornějšího síňového domu se středním traktem černé kuchyně v patře, kde obývací místnost byla již vytápěna kamny a který vyhovoval pohodlnějšímu bydlení měšťanů koncem 14 a v 15. stol.. Bartoloměj z Chlumce zvaný Claret v polovině 14. století a Jan Holubář v letech 1453-57 uvedli tyto prostory měšťanského domu: síň, jizba, komora, sínec, komnata, světnice, ložnice, záchod, pivnice = sklep, kuchyně.
Síň byla vždy reprezentačním prostorem domu. Ve výstavnějších domech 14. a 15. století bývaly takové síně dvě, v přední části domu, kde zaujímaly podlaží nad sebou.
Po schodech se vcházelo do malého prostoru (sínce), odkud vedl vchod do patrových místností zadní komoty, do černé kuchyně a do "svrchní síně". Svrchní síň sloužila jako shromažďovací místnost rodiny majitele domu a jeho zvaných přátel, hlavně jako jídelna.
V zadním traktu domu, obráceném do dvora, bývaly v patře jedna nebo i dvě komory, které byly nevytápěné a sloužily jako ložnice a skladiště cennějších věcí (peřin, látek, šatstva, potravin aj.) nebo i sýpky.
Vedle výstavného jádra bylo zejména v okrajových ulicích dost chudších přízemních domů, které vedle kamene (řidčeji i cihel) užily dřeva jako hlavního stavebního materiálu a měly velmi blízko k vesnickým obydlím.
Počátkem 14. století zaznamenáváme jev, že král, členové jeho rodiny nebo významní aristokrati bydlí u zámožných patricijů na Starém Městě pražském nebo si od nich kupují domy, jelikož je bydlení v nich pohodlnější, než hradech, které jsou pojímány jako solitérní pevnosti.

Domovní znamení

V husté zástavbě velkých měst vyvstal problém s orientací. První viditelné znamení, které dnes nazýváme domovním znamením, dostaly ve 14. stol. v Praze patricijské právovárečné domy. Znamení nesla ve 14. a 15. století převážně heraldické figury (hvězdu, jelena, klíč, kohouta, kolo, půlkolo, koně, korunu, kozla, lva, medvěda, orla, páva, raka, růži, slunce), ale též symboly náboženské (anděla, beránka, kříž) a mytologické. Charakterizovala majitele v době, kdy se dosud nevžila příjmení (Václav od kaprů). Domovním znamením se v průběhu 15. stol staly též vývěsní štíty na domech řemeslníků - poutače nad dílnami. Nesly obyčejně cechovní znamení nebo symbol výroby (rukavice, meč, bota).
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 *Christine *Christine | Web | 26. listopadu 2012 v 21:36 | Reagovat

Paráda. :)

2 Babe Babe | Web | 26. listopadu 2012 v 22:39 | Reagovat

Děkuju, je to inspirativní :).

3 Markéta Růžičková Markéta Růžičková | E-mail | Web | 26. listopadu 2012 v 22:55 | Reagovat

To se hodí. Díky :-)

4 ewril ewril | Web | 27. listopadu 2012 v 15:52 | Reagovat

Ahoj:-)
Musím souhlasit s Markétou a podotknout že se to opravdu hodí:) Je vidět že jsi si s tím dala práci :-D Já mám doma pár podobných knih a dokonce tuhletu samou :-P

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 19:30 | Reagovat

Knížka vypadá opravdu zajímavě a jelikož je vydaná v roce 1985, možná by se dala nalézt i v knihovně :))

6 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 21:22 | Reagovat

[1]: Dík. :-)

[2]: Za málo :-)

[3]: :-)

[4]: No, stálo mě to asi tři hodiny života. :-D

[5]: V Brně mají všechny čtyři díly, takže je tu docela reálná šance, podívej se. :-)

7 Brigita Brigita | Web | 27. listopadu 2012 v 22:15 | Reagovat

Zaujalo mě hlavně to o domovních znameních, díky. :-)

8 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 0:12 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama