Jak hodnotit špatnou povídku

14. ledna 2013 v 13:02 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Taky se děsíte toho momentu, kdy vám na mailu přistane...

Ahoj,

moc se mi libí tvůj blok a to jak píšeš. Já taky jako tak trochu píši a proto sem si řek že ti pošlu úryvek ze svého románu Pomsta neurotických nekromantů. Chtěl bych aby to jednou vyšlo jako knižka. Budu rád za ohodnocení promiň čeština mi moc nejde (a sloh vlastně taky ne ale to eště nevim). Tak snad neotrzavuju.

S pozdravem,

Pepa Voháňka

Ano, teď možná trochu přeháním, ale věřte mi, pokud nemáte vlastní hrůznou zkušenost, ty průvodní dopisy občas vypadají hodně podobně. Prostě literární úroveň autora čiší z každé řádky jeho mailu a vám se klepe ruka už v okamžiku, kdy otevíráte přílohu, protože očekáváte PRŮSER.

A on samozřejmě nastane.

Teď pomiňme tu relativně příjemnější zlomyslnou pasáž, pokud se čirou náhodou jedná o povídku geniálně špatnou. Při čtení se topíte v slzách smíchu a "nejlepší" pasáže textu rozesíláte všem svým píšícím známým, aby se taky pobavili. Ta ovšem přijde jenom jednou za sto let.

Ale pak vás to stejně čeká.

Vypnete tématický song.

A přejdete k tomu horšímu...

Co, sakra, autorovi toho skvostu napsat?

Ano, můžete napsat, co si ve skutečnosti myslíte, tzn. být po právu sarkastičtí a hnusní, ale vyplatí se vám to? Tohle jsem dělala v době, kdy jsem hojně publikovala na literárních serverech a udělala jsem si při tom mnoho zbytečných nepřátel, kterým možná ležím v žaludku dodnes. Takže podle mě ne.

Je tedy lepší napsat "hezu, líbilo moc, jen tak dál" a tím člověka odbýt? Jenomže to z principu nedělám, protože to není fér.

Další možností je neodpovídat. Takhle to většinou dopadá, když nemám čas. V těch případech většinou ani neotevírám soubor s povídkou.
Co oči nevidí, srdce nebolí.

Pokud už ale odpovědět chci, většinou mi nezbývá nic jiného než všechno zaobalit do hávu profesionality, vypsat hlavní nedostatky, ale nezapomenout povzbudit na začátku a na konci (Líbilo se mi to a to... chyba, chyba, chyba... určitě ve psaní pokračuj, má to potenciál.) a doufat, že tento koktejl autor nějak stráví.
Obvykle se už neozve. Já osobně z toho mám vždycky trochu provinilý pocit.


Většina z nás nepsala na začátku o mnoho lépe.
Hmmmm. (Vybavila jsem si pár obzvlášť výstavních kousků.)
Tak teď jsem většinu svého čtenářstva urazila a shodila i vlastní první pokusy (včetně vyprávění o myšičce s knoflíkem, což jsem psala v páté třídě), budiž, ale nepsali jsme prostě dobře.

Víte, ale já prostě nemůžu vědět, kdo se za pět let z tohohle vypíše a začne vyhrávat literární soutěže nebo vydávat první knížky. Jenomže těch povídek je tolik, že to může být tak maximálně jeden ze sta a zbytek se na to dřív nebo později vykašle nebo bude psát po zbytek života do šuplíku. Případně to dotáhne maximálně na nějakou průměrnou blogovou úroveň a bude psát pro stálý okruh tak dvaceti věrných čtenářů. (Nic proti tomu.)

Na těch povídkách je často vidět, že jsou to prvotinky a jsem první člověk, kterému to autor dává číst. Ano, všichni potřebují toho kata. Zlomovou kritiku, která je buď posune dál, nebo potopí a oni toho nechají.

Ale... musím tím člověkem být zrovna já? Musím to udělat u první embryovídky, kdy autor ještě neumí zhola nic? Nemá betačtenáře? Oponenty? Neměl by si dotyčný nejprve projít obdobím, kdy by psal pro rodinu, kamarády a známé, kteří by ho jemně směřovali a on by měl možnost se v klidu vypsat a urovnat si to v hlavě, než do toho takto po hlavě vletí?

Víte, čím víc čtu (ano, teď zrovna moc nečtu), vzdělávám se, čím více času věnuji vlastní tvorbě, přípravám úkolů na literární dílny, povídáním si s píšícími lidmi... Tím mám vyšší nároky. Všímám si věcí, kterých bych si dřív nevšimla.
Pokud mi už něco takto pošlete a napíšete k tomu, že to chcete vydávat, posuzuji to z toho hlediska, jestli je to teoreticky publikovatelné nebo nepublikovatelné.


Mám vlastní vkus, oblíbené žánry a mlsný jazýček, ale vzhledem k tomu, že sem porotcovala pár amatérských soutěží, mám docela načtenu i tu "šedou masu povídek", která se obvykle umisťuje v druhé polovině žebříčků. To znamená lehce podprůměrné povídky nevypsaných autorů, které jsou většinou udělané jako přes kopírák. Nejsou katastrofální. Ale... Je jich moc.

Ještě se mi nestalo, aby mi takto mailem došlo od neznámého psavce něco, co by tuhle laťku překročilo. (Možná je ale chyba na mojí straně a já zrovna ten mail s dobrou povídkou neotevřela. Mea culpa.)
Většinou je to daleko horší a já si dokážu představit, jak dlouhá cesta před nimi leží, pokud chtějí ve psaní pokračovat a mít úspěch.

Jenomže... jak jim to říct, aby to pochopili a zbytečně neublížit?

Temnářka
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 13:49 | Reagovat

Mno... S tímhle problémem jsem se potkala nedávno,a vyřešila jsem to tím posledním způsobem. Je to těžké ve chvíli, kdy je těch chyb tolik, že se to nedá ani vypsat. Pak doporučím osobám číst. Čím víc se čte, tím víc se gramatika zažírá pod kůži..... A sloh vlastně taky.

2 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 13:50 | Reagovat

PS, ten výraz na fotce je naprosto... geniální.

3 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 13:56 | Reagovat

[1]: Čtení taky často doporučuji, tady tedy hlavně u poezie, kdy je to ještě markantnější.
Ty přečtené knihy se v textu často odráží, když je to jenom Harry Potter, člověk to pozná. :-)

[2]: je mi tam asi... hmmm, sedmnáct nebo osmnáct, takže čtyři roky stará fotka, ale ten výraz odpovídá. :-D

4 Storycollector Storycollector | Web | 14. ledna 2013 v 14:08 | Reagovat

Zační tím, že si uvědomíš jednu věc: Nikdy nemůžeš vědět, jak to ten druhý vezme.
Může se stát, že nad tím mávne rukou i že ti pošle naštvaný e-mail a číst ho jistě není nic příjemného, ale pokud jsi vyloženě nepsala hrubosti, ale snažila se mu výtky podat slušně, pak jsi v právu.
Hele, prostě všichni se vypsat nezvládnou. Proto není na světě šest miliard fotbalistů ani šest miliard herců. Každý jsme dobrý v něčem jiném a někdy je potřeba říct, že vlohy toho konkrétního člověka leží v něčem jiném, než je psaní. Zkus jim třeba navrhnout, aby zkusili jiný žánr. Místo beletrie se spíše soustředit na novinářské žánry. Odkaž je na publikace o psaní, poraď jim, ať se přihlásí do kurzu. Právě proto, že nevíš, jestli je ten člověk antitalent nebo jen nezkušený zelenáč, tak mu neutrálně poraď. A nedělej si z toho těžkou hlavu! To ty jsi ochotná si přečíst všechny ty prvotinky a kiksy, hodně lidí je určitě rádo, že si je aspoň někdo přečte a ty k tomu dáváš i bonus ve formě zformulovaného názoru.
Pak si oni musí říct, jak moc tě poslechnou. Hlavně klid a nepanikař. ;-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 14:22 | Reagovat

Inu, logická daň dobré spisovatelské pověsti :-) Naštěstí se mě tohle až na naprosté výjimky netýká a nikdo se na mne s žádostí o názor neobrací, protože nejsem žádný etablovaný autor. Kdyby se obrátil, záleželo by to na tom, o koho by šlo (a taky o jaký žánr, k některým bych totiž neměl vůbec co říct). Těm lidem, které bych vůbec neznal, a netušil bych tedy, jak jim přizpůsobit komunikaci, bych prostě řekl to, co si myslím. Kdo sám požádá o názor, měl by ho dostat a být taky připravený si ho vyslechnout. Možná bych vložil do komunikace "ověřovací mezifázi", kdy bych upozornil, že to řeknu opravdu tak, jak si to myslím, a jestli chce dotyčný znát názor i za těchto podmínek :-)

Ale připomněla jsi mi tím jednu ze Směšných povídek Milana Kundery pod názvem Nikdo se nebude smát, kde se řeší (aspoň zpočátku) přesně tohle téma, jen na trochu jiné úrovni.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 14:24 | Reagovat

Už plácám nesmysly, jde samozřejmě o Kunderovy Směšné lásky :-).

7 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 14:33 | Reagovat

[4]: Já nepanikařím, pouze si vylívám srdíčko. :-D

[5]: Jop, Směšné lásky jsem četla. :-)
No, já taky nejsem etablovaný autor a jdou po mně jako vosy po medu. Nedokážu si představit, co musí zažívat autoři na vyšších stupních potravní pyramidy. :-)

8 Bree Bree | Web | 14. ledna 2013 v 14:39 | Reagovat

No, je to asi rok zpět, když jsem ti chtěla poslat jednu svou povídky. S tímto článkem jsem si ji přečetla. Musím ti říct, že jsem málem spadla ze židle. Buď ráda, že jsi o nemusela číst! :D Teď už jsem se snad zlepšila. Mám více načteno a celkově jsem si v psaní jistější. :-)

9 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 14:47 | Reagovat

[8]: To je to, o čem tu píšu. :-) Někdy se trocha trpělivosti vyplácí. :-)

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. ledna 2013 v 15:02 | Reagovat

Hezký eufemismus může být:
"Jsi nebroušený diamant."

11 Melanie Melanie | Web | 14. ledna 2013 v 16:19 | Reagovat

Tak tu povídku o myšičce s knoflíkem bych chtěla vidět! :-D Vzpomněla jsem si, jak jsem někdy v sedmi letech napsala fakt geniální povídku o tom, jak malá holčička, kterou nutili se učit (je na tom krásně vidět můj vztah ke škole - který vlastně přetrval dodnes :-D) utekla z domova k sousedce a žila tam na půdě :-D Mohla ybch to někdy vyhrabat, pobavila bych se :D
Jinak když to tak čtu, děkuju bohům, že mě ještě nikdo nikdy zádost o kritiku neposlal :-D

12 Christina Christina | Web | 14. ledna 2013 v 16:20 | Reagovat

Já vím, že jsi mi jednou naspala na povídku právě takový dlouhý komentář. Napsat povídku (natož román) je dlouhý proces, na který je potřeba mnoho zkušeností, nestačí jenom nápad nebo talent, ale zároveň nestačí pouze zkušenosti a dlouholetá praxe. Já sama psát bohužel neumím, jsem na to asi moc zbrklá a netrpělivá.No nicméně, já bych jim nalila čistého vína. Proč něco zastírat? Jestli poznáš talent v hávu nezkušenosti napiš to, pokud člověk ale není talentovaný nebo si to alespoň myslíš, napiš mu to.

13 Crystal Crystal | Web | 14. ledna 2013 v 16:38 | Reagovat

Já jednou kamarádce hodnotila jednu opravdu děsivou... Pečlivě jsem jí ve wordu označila chyby, vložila komentáře k logickým nesrovnalostem a naprostým nesmyslům, ještě jsem jí napsala pár věcí, co se mi celkem líbily, pak jsem to se vzkazem 'Snad mě zabiješ' poslala zpět. K mému překvapení to vzala dobře, ale o psaní už se přede mnou nikdy nezmínila :/ :D Možná jsem na ni byla moc zlá... Vlastně si říkám, že je to dobře, nevím, jak bych zvládla čtení něčeho takového ještě jednou.

14 Lady Diabolus Aki Mortem Lady Diabolus Aki Mortem | Web | 14. ledna 2013 v 16:57 | Reagovat

Já jsem zatím tedy hodnotila jen jednu soutěž, a to si ještě nemyslím, že mám ostatním do psaní co kecat, takže to bylo takové zvláštní... Dopadlo to tak, že jsem povídku zkritizovala tak tvrdě, že jsem se pět minut po napsání začala trochu bát, aby mi někdo neposlal bombu. Ale nejsem schopná kritizovat něco, co se mi nelíbí, a nenapsat to nějak... citlivě. Takže jsem na konec vždycky dodávala něco ve smyslu, že by měl autor víc číst, psát a kontrolovat si to po sobě. Bomba zatím nepřišla, takže je to snad v pořádku. :D

15 Arvari Arvari | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 17:16 | Reagovat

S jednou geniálně špatnou věcí jsem docela nedávno měla co do činění. Přiznávám, že jsem v tom případě zcela nepokrytě lhala o tom, že 'zřejmě nejsem cílová skupina' (čti: čtrnáctiletá růžovka bez mozku, co nečetla ani toho Pottera), protože kdybych měla říct, co si doopravdy myslím, slečně by taky mohla vybuchnout hlava... :-D

16 Gura-chan Gura-chan | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 18:37 | Reagovat

Já to napíšu narovinu - asi bych na to neměla trpělivost. Zrovna nedávno jsem hledala na blogu nějakou alespoň trochu slušnou povídku, ale samozřejmě marně. Ono je to nejspíš tím, že s psavci se roztrhl pytel a najít v tom chaosu něco čtivého je opravdu makačka. Kolikrát, když už jsem poněkolikáté najela na nenaformátovaný text s chybami v každém druhém slově, měla jsem chuť napsat do komentářů nějakou peprnou kritiku... ale nejspíš na to nemám ani srdce, ani žaludek.
Jinak když už jsme u toho, mě se osvědčilo psát ve wordu a (tohle je důležité) všímat si podtržítek u pravopisu... takhle jsem se i já lecos naučila :D

17 Martina Martina | Web | 14. ledna 2013 v 18:43 | Reagovat

Já například chápu, že to nedávají číst své rodině a známým, já to těm svým prakticky zakázala - i když mě neposlouchají. Zase ale na druhou stranu posílat někomu, koho neznám osobně, jednu z prvních povídek s tím, že mi ji má přinejhorším lechce sepsnout je naivní a mně to přijde i trochu neotesané. V dnešní době blogů a literárních servrů.
Možná jsem asi moc málo odrzlá. :-?

18 Myší královna Myší královna | Web | 15. ledna 2013 v 1:03 | Reagovat

Říkej to narovinu :( Třeba mu doporuč, ať se nejdříve vzdělává, čte, zkouší menší věci a pak jde do větších. Hlavně pokud jde o puboše. Mě osobně jsi teď trošku zarazila... co když kecy některých lidí o mém potenciálu byla taky jen lítost?

19 Elinor Elinor | Web | 15. ledna 2013 v 7:36 | Reagovat

Hlavně jak NEHODNOTIT (opravdu a zcela) špatnou povídku:
1. otevřít soubor, vážně se zadívat na první větu a odskočit si nalít džus. Po zralé úvaze přidat trochu vodky.
2. pustit se do čtení a do džusu.
3. v rámci zachovávání pitného režimu doplňovat džus.
4. v rámci zachovávání příčetnosti postupně měnit poměr mezi džusem a vodkou ve prospěch vodky.
5. v okamžiku, kdy na čtvrté stránce povídky džus dojde, jej nahradit vínem. Konec konců, nejste na tom přece tak špatně, abyste u povídky pili čistou vodku a víno je přece jen nějakým způsobem džusu i blízko...
6. o deset stran později konstatovat, že tohle skutečně chce čistou vodku.
7. o dalších dvanáct stran se dopracovat k zjištění, že by to chtělo revolver a zahrát si ruskou ruletu, jinak vás nic nebude motivovat se k tomu konci skutečně dostat.
8. přežít a v následné kocovině napsat hodnocení
...
...
...

Ale trochu vážněji. :-D Neberte Temnářku tak vážně, protože "potenciál" a "špatné povídky" se nevylučují. Myslím, že každý autor musel napsat xyz stránek totálního odpadu a zyx stránek textů, které rozhodně nebyly, nejsou a nebudou dobré. Chybami se člověk učí a to platí i v tom psaní. Potenciál často znamená, že i když je v tom textu neuvěřitelné množství krpů a nesmyslů, má to v sobě nějakou tu jiskru. Něco, co dává najevo, že pokud tenhle autor na sobě bude makat, půjde nahoru.
Bohužel problém některých autorů je, že berou pomalu jako urážku na cti a záminku k souboji, když nejsou dostatečně chváleni. :-D

Pokud jde o to vypsání - záleží k ČEMU se vypsat. Vypsat se člověk musí i na tu publicistiku, takže ta to nezachrání. Je to hodně o autorské disciplíně, práci... někdo má talent od pánaboha, jde mu to skvěle a když na sobě dře, tak se posune ještě dál. Jiný potřebuje spoustu dřiny na to, aby dokázal vytvořit vcelku obstojně čtivý příběh - ale pokud psaní bere jen jako koníček a nemá ambice "být velký spisovatel", tak ani v tomhle není problém. Fakt je to všechno o práci, (sebe)disciplíně, sebekritice, potřebě se zlepšovat. O tom, že člověk nestagnuje a snaží se napsat něco, co bude těšit jak jej, tak čtenáře.

20 Elinor Elinor | Web | 15. ledna 2013 v 7:43 | Reagovat

[19]: mimochodem, do kategorie "(opravdu a zcela) špatná povídka" řadím většinu věcí, co jsem napsala cca kolem svého patnáctého roku života :-D A když se tak zamyslím, na hraně je vlastně i Svíčka hasnoucího plamene. :-D  :-D  :-D

21 Storycollector Storycollector | 15. ledna 2013 v 20:18 | Reagovat

[19]: Amen. Lépe než Elinor už to nikdo nenapíše. :D
Ne, vážně plně s tím souhlasím.

22 Dubious cat Dubious cat | Web | 15. ledna 2013 v 20:19 | Reagovat

Jo, hodnotit něco je někdy fakt o držku. Dnešní člověk neumí přijmout kritiku,proto je lepší buď tuto službu nenabízet, nebo se vykašlat na to, co to ten člověk řekne. Já bych se to asi pokusila nějak okecat ve smyslu, že dané dílo se netrefilo do mého vkusu, ale to neznamená, že by bylo úplně  špatné. Pokud to přečteš tak třeba vyzdvihnout nějakou dobrou pasáž (snad nějaká je) a vyzvat dotyčného, ať to zkusí víc rozpracovat, domyslet, rozmyslet..A ano, doporučit mu, že psaní je věc, která se musí cvičit  nikdo učený z nebe nespadl:)

23 Skeeve Skeeve | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 22:18 | Reagovat

Hodnocení takovýchto věcí je nevděčná práce a navíc dosti pochybná, neboť hodnotíme jen a pouze dle osobních sympatií a vkusu. Tedy asi až na gramatiku, jen obsah textu a "styl psaní".  Také chápu, že tě asi pár lidí poté, co ti dalo přečíst svá dílka, která jsi označila jaksi.... Ne dle očekávání autorova - začalo nenávidět. Lehce. Středně. Někteří možná více. Ale... Možná tato otázka ode mne vyzní jako klišé, či nějaký protiútok jakožto obranu naivních pisálků (což opravdu není) ale... Jak bys reagovala ty? Čistě, jen ze zvědavosti.

24 Elinor Elinor | Web | 17. ledna 2013 v 7:37 | Reagovat

[23]: co mám zkušenost, tak ji zajímá především argumentace a má množství upřesňujících dotazů, co a jak čím vlastně myslím. Ale tohle je už o tom, jak funguje betareaderský systém.

25 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 10:59 | Reagovat

[23]: Elinor to víceméně vystihla.

Ale abych to upřesnila. Už od svých třinácti let, kdy jsem začala psát jsem měla tvrdého oponenta, který mi byl schopen povídku celou seškrtat a vrátit na přepsání. Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že je to myšleno dobře a byla to pro mě přirozená autorita, hned ze začátku jsem se naučila na kritiku reagovat pozitivně a jak píše Elinor, když něčemu nerozumím ptát se a zjišťovat, proč si to ten dotyčný myslí.

Druhá věc je, že mám poměrně ustálený okruh betareaderů, od kterých vím, co čekat a kterým důvěřuji. Což tyto děcka očividně nemají, nebo jsou to kamarádi, kteří jim to automaticky chválí.

Třetí, že už nějakou dobu publikuji a ať už je text jakýkoliv, vždycky se najde někdo, komu se nelíbí. Mnohdy to dokonce dotyčný napíše veřejně a dost nevybíravě v recenzi, což zase o stupeň jinde než mailová komunikace. Co s tím nadělám, musím to brát, tak jak to je. Pokud s dotyčným přijdu do kontaktu, tak se ptám, proč tomu tak bylo, abych zjistila, jestli v textu nenašel nějaký nedostatek, který bych mohla do příště odstranit a který zapříčinil takovou reakci.

Mnohdy se ale střetnu s problémem metainterpretací, odlišných očekávání nebo jiného čtenářského vkusu.

S tím, že bych text jenom tak někomu v pubertě posílala mailem zkušenost nemám. Prostě bych to asi neudělala, přišlo by mi to nevhodné.

Já dokážu pochopit, že to někoho krátkodobě sejme (člověk má k textu vztah), jo taky jsem z toho občas smutná, když vidím, že se něco na čem jsem pracovala, někomu nelíbí, ale jsem přílišný pragmatik, abych pochopila, proč se nedokáže otřepat, vytáhnout z toho to pozitivní a jít dál.

Pro mě jako pro kritika je to taky nehezké, když někoho od psaní odradím. Tím pádem přemýšlím, co je špatně a o tom je víceméně ten článek.
Plus vychází z toho, že já sama bych něco takového ve svých začátcích asi neudělala, jak jsem psala výše. Ale taky vycházím z trochu jiných podmínek...

26 Elinor Elinor | Web | 17. ledna 2013 v 17:46 | Reagovat

Teri, nicméně pokud jde o ty metainterpretace, tak ty k textu patří. Každý text má dvě subjektivní a jednu objektivní rovinu: objektivní je ta, co tam skutečně je, subjektivní pak to, co tam napsal autor, a to, co si přečte čtenář. A na to, aby kritik/betareader/recenzent/čtenář a priori nepracoval s metainterpretacemi - to jsem zažila jen u pár recenzentů a ti patří mezi nejlepší z nejlepších (Boris Horkr to umí, třeba, nicméně myšlenka pokračuje). Ale raději ten text, co píšou, stejně postaví na nějaké metainterpretaci, protože to umožňuje psát zajímavěji a zábavněji.

Takže metainterpretacím se autor nevyhne a ne vždy jsou pro něj problematické, vzpomeň si na workshop, mě, Kubu, nebohou přihlížející autorku a debatu o psychopatech nad tou povídkou o gejše. :-P  :-D

27 vivienne vivienne | Web | 18. ledna 2013 v 20:11 | Reagovat

Já osobně bych byla i za negativní kritiku ráda. Když by měla hlavu a patu tak to může pisálka posunout dál.
Moc velkou zkušenost s tím, ale nemám. Nechce se mi jen tak otravovat cizí lidi a tak svá "dítka" dávám číst bráchovi, ale ten mi k tomu pořádný názor nedá.

28 Dave Dave | Web | 24. ledna 2013 v 10:43 | Reagovat

Čau, super článek! O_O
Jestli budeš mít čas, koukni se na můj web:
www.daverehulka.blogspot.cz
Díky! ;-)

29 Alison Alison | 6. února 2013 v 19:11 | Reagovat

Temnářko, Temnářko :D
Moc dobře si vzpomínám, když mi od tebe přišlo prví hodnocení. Bylo mi tehdy 14 let a v jakési soutěži jsem se umístila v té horní polovině. Byla jsem štěstím bez sebe a tvou kritiku {plus dalších členů poroty) jsem brala jako největší vítězství. Připomínky jsem si vzala k srdci a uvědomovala si, že jsou naprosto oprávněné a věcné. :D
Takže nemusíš mít strach, že ležíš v žaludku všem začátečníkům ;)

30 Bony Bony | Web | 10. února 2013 v 21:42 | Reagovat

Ten článek se mi líbí a začínám být ráda, že mi na e-mail chodí maximálně nějaké nevyžádané reklamy. (:

31 Moss Moss | Web | 12. února 2013 v 15:51 | Reagovat

Není kruté hodnotit negativně, pokud to tak člověk vidí, tak ať zkrátka druhému nic nenalhává. Protože pokud ten druhý o to skutečně stojí, tak se bude jen zlepšovat a nepřestane psát.

32 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 13. února 2013 v 0:35 | Reagovat

[22]: Vztah ke kritice vidíš i tady na blogu, skromně se vyjádříš (protože tady to okýnko na komentář prostě JE), že se ti to as to nelíbí, nebo to a to by mohlo být lepší a často tě autor pomalu sežere, či komentář smaže. Kdo není na kritiku připraven jednak se nemusí posunout dál a druhak tedy není připraven publikovat, třeba už tady na Blog.cz.

Kolik ti takových povídek chodí a jak často? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama