Posudek k článku od Matta

12. dubna 2013 v 0:41 | Tereza Matoušková |  Aktuality
Mám pro vás třetí posudek, tentokrát na článek od kontroverzního provokatéra blogové scény Matta. V přihlašovacím článku si stěžoval, že jsou jeho články ignorovány, takže věřím, že to svým rozborem změním. Určitě stojí za pozornost.

Jdeme na to!

JAK NA PŘÍBĚH OSOBNÍ A NEOSOBNÍ



Hlasovat budete moci na konci v anketě pod souhrným článkem, ať je to fér. Svého favorita si samozřejmě můžete vybrat už teď.


Autor zde řeší otázku, zda je lepší, když je hrdina příběhu do dění osobně zainteresovaný nebo ne. Dle mého si ale vzhledem k pointě celého článku nevybral úplně nejlepší modelový příklad - detektiv vyšetřující zločin.

Nerozlišuje totiž mezi detektivkou a krimi.

Jaký je mezitím rozdíl? Skvělou definici mi podala Jana "Elinor" Poláčková.

Detektivka: Sherlock je přivolaný chlapci ze Scotland Yardu, projde si stopy, dá dohromady, co se stalo a že vrah je zahradník. Správná detektivka by měla fungovat i tak, že jako čtenář máš k dispozici komplet stopy a jsi schopný si to poskládat sám.

Krimi: Sherlock je přivolaný chlapci ze Scotland Yardu, sem tam sbírá stopy, mezitím se řeší Watsonův problém s tchýní, v prostřizích jsou záběry a kontexty, co se dělo v objektu a zahradník souloží s Watsonovou tchýní. Ve finále se zjistí, že vrahem je zahradník, protože to Sherlock tak nějak vyčte ze stop, které tam ani nebyly pořádně čtenáři k dispozici.

Dělící čára mezi těmito žánry není nijak ostrá, ale z výše uvedeného je jasné, jaký přístup vyžaduje detektivka a jaký krimi.


Já osobně už jsem pár detektivek četla (Poirot byl mou dětskou láskou.) a vždy jsem si na nich užívala hlavně to, že jsou neosobní a že můžu sledovat vyšetřování očima profíka. Skládala jsem si jednotlivé střípky do určitého obrazu a snažila se přijít na to, jak to všechno může být.

Osobní postoj by v těchto případech toto kouzlo rozrušil, najednou by tu nešlo o to vyřešit případ, ale vyřešit hrdinovo osobní trauma. To je prostě někde jinde.


Dle mého velice záleží na žánru.

Dejme tomu takové sci-fi, ve kterém jsou vojáci vysláni na tajnou misi. Neužíváte si na tom právě ten neosobní přístup? Profesionalitu zúčastněných?

Naopak červená knihovna. Nečteme je právě kvůli tomu osobnímu postoji?

Ono samotné to dělení na osobní a neosobní je velice ošemetné. Pokud příběh vyprávíme z pohledu určité postavy, tak je to víceméně osobní vždy. To, co autor podle mě řeší je, jestli je lepší, když je postava "v práci" nebo když je "v civilu". Jestli bude čtenáře bavit víc, když se bude příběh odehrávat v rámci "rodiny a přátel" nebo když bude postava mezi "cizinci".

Tohle prostě ale záleží na konkrétním příběhu, užít si člověk může obojí.


Co mi dále na článku vadí, je ten seriálový akcent. Což se projevuje zejména v bodě, kdy autor mluví o tom, že je fajn přejít z neosobního do osobního. To, co funguje skvěle v seriálu, podle mě nebude fungovat v knize, protože by se tím děj rozsypal na kousky. Preferovala bych tedy spíš příklady z knih, které jsou čtenářsky úspěšné a kde to takto funguje.

Stejně jako všechny Mattovi články se i tento dobře čte a nutí člověka k zamyšlení se nad danou problematikou. Občas mám jen pocit, že sám autor některé své myšlenky nedotahuje do konce a nechává je povlávat v prostoru bez řádné argumentace. Což ale otevírá prostor k další diskuzi a to je fajn. Dávám Mattovi 6 z 10 a jsem si jistá, že si své fandy v této soutěži najde.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elinor Elinor | Web | 12. dubna 2013 v 2:35 | Reagovat

Jenom dodám: ono je podstatně jednodušší dát dohromady dobrou krimi než obstojnou detektivku. :) Plus je potom na místě otázka, co s americkou drsnou školou, která si jede tak trochu po svém a rezignuje na roli "hádanky" s úmyslem vrátit zločin zpět do temných uliček (zdravím Dashiela Hammeta a Raymonda Chandlera).

2 mengano mengano | E-mail | Web | 12. dubna 2013 v 7:19 | Reagovat

Myslím, že jsi to vystihla opravdu velice přesně.

3 matt z mobilu v autobuse:D matt z mobilu v autobuse:D | 12. dubna 2013 v 13:48 | Reagovat

no, docela me stve, ze clanek vyznel tak, ze posledni jmenovana forma je jedina spravna vyvolena. ja tim prave myslel, ze to posledni se casto uziva v usa serialech, ktere maji vetrinou dynamiku a resi se tam vztahy. ve skutecnosti jsou vsechny formy dulezite v narativnim svete. kazdopadne diky za rozbor.:)

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 12. dubna 2013 v 16:26 | Reagovat

Jé, Sherlock! :)
Mimochodem díky za vysvětlení pojmů detektivka a krimi, já si myslela, že detektivka je označení pro knihy a krimi pro seriály. Člověk se má vždy co tady naučit :)

5 Raven Lillyth Addams Raven Lillyth Addams | Web | 12. dubna 2013 v 20:47 | Reagovat

krásný blog

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. dubna 2013 v 0:42 | Reagovat

Přiznávám, že se mi zdá trochu umělé definovat rozdíly, které jsou (mají být) mezi detektivkou a krimi, ale potřebuje-li to někdo ve své praxi, rozhodně mu to nijak neupírám :-).

Myslím, že i v knize může "rozbití" na osobní a neosobní část za určitých okolností fungovat, je to ale velmi zrádné a náročné na ukočírování a především to klade určité nároky na čtenáře. Jinak s mnoha tvými názory na článek souhlasím, včetně zmíněného "povlávání" :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama