Psaní a disciplína

28. května 2013 v 19:04 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Z otázek, které jste mi položili pod článkem "Odpovídám, co se mi zachce", jsem vybrala tu, o níž si myslím, že by si zasloužila samostatný článek. S tímto problémem totiž bojuje značná část psavců, kteří mají jisté literární ambice. O co tedy jde?

"Máš nějaký recept na to, jak v psaní na nějaký delší čas neustat? Zkrátka něco, co by člověka neustále nutilo, alespoň trochu pravidelně, psát?" (Le fille Ash)

Sice mám momentálně spíše opačný problém, potřebovala bych si od psaní odpočinout (a ne a ne, když mi zrovna nehoří uzávěrka povídky, tak straší seminárky do školy.). Pár receptů ale mám. Neříkám, že vše bude fungovat u všech, to rozhodně ne, každý jsem jiný, někdo potřebuje více cukru, jiný více biče. Chce to vyzkoušet, co bude vyhovovat vám.

1. Moje psací hodinka

Pokud máte pevný denní rozvrh, není nic jednoduššího, než si na psaní vyhradit určitou hodinu. Spousta úspěšných spisovatelů to tak má.
Tak co, školáci? Budíček v pět, snídaně, od šesti do sedmi čas výživného datlovaní a pak hurá do školy? Tak se na vás musí!

Jak to mám já:
Tohle mi nikdy dlouhodobě nefungovalo, možná je to tím, že jako vysokoškolák prostě pevný denní rozvrh nemám. Taky mě znervózňuje, když mám na psaní jen přesně vyměřený čas, mám pak tendenci koukat na hodinky a nesoustředit se na psaní. To je na houby.

Každopádně, pokud jste to ještě nevyzkoušeli, určitě to zkuste, podle mě je to fajn možnost.

2. Můj psací den

Vyhraďte si na psaní jeden den v týdnu, udělejte si zásobu kafe, zamkněte se ve své pracovně a až do večera nevylézejte. Příbuzenstvu vysvětlete, že vás nemají za žádných okolností otravovat... ehm, navštěvovat. Manžela s dětmi vyžeňte na dlouhou procházku (neuškodí jim to), mladšímu sourozenci, který se nenechá vykázat, vražte do pusy roubík a zamkněte ho do šatní skříně. Prostě si sjednejte pořádek podle svého a podle míry zalidnění svého bydliště. Vypněte Facebook, telefon a další typické odváděče pozornosti.

Jak to mám já:
Pokud píši román nebo delší povídku na psaní si vyhrazuji víkendová odpoledne. Manžel často jezdí se šermem pryč, tak mě nikdo neruší. Pokud je doma, tak se každý zavřeme do své místnosti a věnujeme se svému. Je mi ale jasné, že každý nemá tu možnost se na celý den někde schovat a pracovat.

3. Deadline

Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém. Pokud nemáte jasně stanovený deadline od někoho zvenčí (např. uzávěrka soutěže je 15. května), stanovte si vlastní. Čím rychleji chcete, aby byla práce hotová, tím si na ni vyhraďte kratší časový úsek. Ideální je stanovit si vyloženě šibeniční termín.

Jak to mám já:
Tohle je metoda, která mi docela dobře funguje. Například u Vílích kruhů jsem si řekla, že v dubnu už musím finishovat. Povedlo se.

4. Literární deníček

Denně si zapisujte počet napsaných znaků. Trumfujte sami sebe. Řekněte si - tak tento týden jsem se k psaní dostal/a čtyřikrát a napsala pokaždé 500 znaků, příští týden se k tomu dostanu pětkrát a napíšu 1000.

Jak to mám já:
Této metody jsem využívala při psaní hrubé verze Vílích kruhů. Fungovalo mi to docela dobře, takže můžu jenom doporučit.

5. Na tohle se fakt těším

Pokud píšete delší útvar a máte ho dopředu trochu rozmyšlený, jistě se objeví scény, na které se budete obzvlášť těšit. Každému, co je mu vlastní - někdo se nemůže dočkat akční řežby na konci, jiný prvního polibku hlavních protagonistů. Mnozí z nás si tyto úseky píšou dopředu. Tohle za žádnou cenu nedělejte!!! Naše oblíbené scény jsou přece tím, co nás ke psaní táhne a co nám dává motivaci dostat se i přes ty náročnější a nevděčnější pasáže. Pokud si je napíšete dopředu a necháte si jenom méně zábavné kousky texu, je jasné, že budete mít problém se k psaní přinutit.

Jak to mám já:
Já osobně se vždycky těším na erotiku. Pokud cítím, že text, který chystám, bude náročnější na konstrukci, nacpu tam co nejvíce prasečinek. Fakt to pomáhá.

6. Systém odměn

Pro mlsouny tu mám ještě jednu alternativu. Za každou napsanou kapitolu/scénu/povídku si slibte odměnu. Třeba balíček bonbónů, čokoládovou tyčinku, nebo jinu dobrotu. Parádnice si po dopsání půjdou koupit nové šaty, vášniví čtenáři dlouho vytoužené knihy.
Hele, ale ne že to budete flákat, jenom abyste si mohli konečně něco koupit!

Jak to mám já:
Tohle jsem teda ještě neskoušela, ale přijde mi to jako super nápad. Asi to zkusím u dalšího románu. Kolik že to bude mít kapitol? (Slint.)

7. Fanoušci

Dokážete si představit lepší motivaci ke psaní, než je tábor fanoušků, stanujících pod vašimi okny, kteří se nemůžou dočkat vašeho nového románu? Pokud stálé čtenáře ještě nemáte, nacpěte rozepsané kousky své knihy svým kamarádům a příbuzným. Potřebujete pouze kroužek lidí, kteří se vás pravidelně budou ptát, jestli už to máte hotovo.

Jak to mám já:
Tohle zažívám dnes a denně. Docela to na mě i funguje, ale občas je to trochu deprimující. Zvlášť když to psaní moc nejde.

Co vy? Jaký máte recept na literární disciplínu vy? Potřebujete vůbec nějaký, nebo nemáte problém zasednout k notebooku a datlovat, kdykoliv a kdekoliv? Svěřte se.

Přeji spoustu inspirace, snad jsem vám aspoň malinko pomohla

Temnářka
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Melanie Melanie | Web | 28. května 2013 v 19:23 | Reagovat

1 a 2 - vzhledem k tomu, že jediný počítač u nás sdílím s celou rodinou včetně mladšího bratra, nemám prostě možnost si pevně vyhradit jednu hodinu a dodržet to. Možnost zamknout bratra s roubíkem do skříně je sice lákavá, ale za zaracha mi to nestojí. :-D Co se týče 3, to praktikuju poměrně často a pomáhá mi to. Literární deníček je jedna z mála věcí, které u mě absolutně nefungují. Psaní scén dopředu jsem nikdy nefandila - když se na nějakou scénu fakt těším, aspoň se donutím psát rychleji. Systém odměn u mě taky nefunguje, to spíš systém trestů. (Jestli nedopíšu do konce týdně pátou kapitolu Srdeční záležitosti - nebojte, nezačala jsem psát červenou knihovnu - tak týden žádná čokoláda!) A je fakt, že fanoušci dokážou pěkně popohnat.

2 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 28. května 2013 v 19:53 | Reagovat

Deadline pro me je obliba ci neobilba Muzy. kdyz ona nechce, tak proste nemuzu psat, prptoze to nema tuvnitrni eleganci, ktera by se mi libila ...

3 Koralína Koralína | E-mail | Web | 28. května 2013 v 20:05 | Reagovat

Na mě nefunguje ani jedna z uvedených věcí. Jsem líná, to přiznám hned a bez jakýchkoli donucovacích prostředků. Ale bohužel mám jiný, mnohem větší problém... Bojím se, že to, co napíšu, nebude hned napoprvé perfektní a budu to muset přepisovat a pak to akorát tím přepisováním pokazím. Nenapadá tě, co dělat v takovémhle případě? :D

4 metztli metztli | E-mail | Web | 28. května 2013 v 20:06 | Reagovat

tak což o to, začít, že. A nápady by snad i byly. Problém je vydržet a nějak ustát to, že má jít třeba o větší celek. Prostě mi to nejde. Povídkaření je ještě v normě, relativně. Neříkám, že je to nějak skvělé. Ale jde to. Jenže jakmile to má být větší kus, jde to do kytek. Chjo.

každopádně něco zkusím :) rady vypadají dobře :)

5 para-para-paradise para-para-paradise | Web | 28. května 2013 v 20:12 | Reagovat

Já tohle prostě nedokážu, nikdy jsem si nedělala takový řád :D ale měla bych být pořádnější, pak nic nestíhám, nebo se na to jednoduše vykašlu.

6 Arvari Arvari | E-mail | Web | 28. května 2013 v 20:17 | Reagovat

Literární deníček u mě funguje přímo zázračně. Průšvih teda je, že já mám pro sebe na dny, kdy mám čas, stanovenej limit pět tisíc znaků za den a když ho nedosáhnu, mám výčitky svědomí. Ehm.
Těšení se taky docela zabírá. Ale na druhou stranu, když se člověk blíží k pasáži, kterou zoufale NEchce psát, ale musí, je to docela demotivující.
A fanoušci, no... Jo, mám jednu kamarádku, který posílám knížku a ona se mě pak pravidelně co pár dní, kdy nic nedostala, ptá 'tak co Elíš?'. Pravda, trochu to deprimuje, když musím říct 'nic, nějak jsem se k němu nedostala'...
Pokud jde o ten zbytek, no, to na mě nikdy nefungovalo. :-D Jakejkoliv rozvrh, co se pokusím stanovit si, naprosto nejsem schopná dodržet a zásadně dělám věci přesně naopak. S přísností u mě nepochodí nikdo krom Jillian Michaels, já sama už tuplem ne. A odměny, no... Já nevím, prostě mě nějak nedokážou namotivovat. :-D
Řekla bych, že mě při psaní táhne hlavně ten příběh. Jak je příběh dost silnej, prostě mě nutí psát dál. I když bych třeba neměla...

7 Lyra Lyra | Web | 28. května 2013 v 20:22 | Reagovat

Nepíši prózu, takže nevím, jestli by se dal můj postup při tvoření praktikovat i na ni, ale myslím, že s mírnou obměnou by to šlo. Já to při článcích na blog dělám tak, že si řeknu: alespoň jeden článek za týden, je mi jedno, jestli stíháš nebo ne, ten jeden článek prostě napíšeš! Občas mi to nevyšlo, ale poslední dobou se snažím, abych to opravdu dodržovala. V podstatě se myslím jedná o variantu tvého č. 3 - tj. že si stanovím nějakou deadline, během které mám čas na napsání a uveřejnění nového příspěvku. Myslím, že příspěvek by v tomto případě šel klidně nahradit kapitolou, takže bych řekla, že je to nejspíš univerzální metoda :-) Ale záleží na každém, kolik bude mít vytrvalosti. Já třeba na delší dílka nemám doposud trpělivost a tvořím spíše nárazově (taky to podle toho potom vypadá). Zkoušela jsem se držet tvého literárního deníčku, ale vydržela jsem to ani ne dva týdny, protože mi přišlo, že všechno, co jsem napsala, nemělo žádnou úroveň. Nápad potenciálně dobrý, ale zpracování mizerné. Takže jsem se rozhodla si dát pauzu, o prázdninách si řádně propracovat zápletku, postavy, jednoduše vychytat co nejvíc mušek a komárů a pak se konečně tomu psaní hodlám začít věnovat pořádně. Jestli mi to ale vyjde, je druhá věc, poněvadž se znám a vím, že jsem ve své podstatě hrozný flákač. Pokusím se však pro to udělat maximum a když ani to nepomůže, tak si znovu přečtu tento článek a třeba začnu kombinovat všech prvních pět metod naráz (šestku nemohu, protože nemlsám a sedmička je pro mě také nepoužitelná, protože žádné fanoušky - alespoň doposud - nemám) :D

8 Terka Terka | E-mail | Web | 28. května 2013 v 20:53 | Reagovat

[3]: Ono není špatné přepisovat, taky to po nějakém čase dělávám - prostě otevřu si Word s povídkou, co píšu a čtu. Většinou to opravím tak, že to zabírá o stránku až dvě víc.

Tak první - psací hodinka. Tu bych využila tak o prázdninách. Já sice mám pevný rozvrh, ale ráno se snažím ještě vyspat a navíc jsem pomalá, takže kolikrát nestíhám.. rozhodně to ale nezní špatně.

Můj psací den - dát bratrovi roubík do pusy a zavřít ho do skříně mě pobavilo. Jen kdyby se do té skříně vlezl..

Třetí by mohlo fungovat :) stanovit si nějaký termín, do kdy dopíšu třeba první kapitolu nebo povídku do soutěže.

Literární deníček jsem chtěla zkusit, ale nějak to nefunguje,..

To znám, na nějakou scénu se třeba strašně těším, ale než dopíšu nějaký ten kus, už třeba přesně nevím jak jsem to chtěla napsat, ale nikdy bych se neodvážila si to předepsat. To by byla blbost, protože by se to tam pak už třeba nemuselo hodit.

To jsem taky chtěla zkusit, ale nefungovalo to,..

Pár čtenářů mám na blogu a myslím, že se kolikrát těší na další díl, ale já nejsem schopná ho tam dát, protože třeba zrovna čekám až povídku komplet přepíšu.

Já mám momentálně docela plodnou múzu, i když bych to možná ani tak neřekla. Inspiraci bych měla, ale nějak moc času není - pořád mě napadají nové a nové povídky - a já nejsem schopná dopsat ty staré..

9 Gura-chan Gura-chan | E-mail | Web | 28. května 2013 v 21:50 | Reagovat

Úplně nevíc u mě funguje přečtení toho, co jsem už stihla spáchat. Nejen, že se vžiju do děje, opravím chybky ale ten pocit, že "Chci vědět, jak to bude dál, sakra!" mě donutí sednout si na zadek a pokračovat. Navíc mi celkem pomáhá, že nemám úplně stanovenou nějakou stať, můžu si pak volně přihazovat do děje, na co zrovna přijdu...
Jediná nevýhoda je samozřejmě to, že se vám rychleji znechutí text úplně na začátku, protože ten čtete vícekrát. :D A pak už ho nemůžete ani vidět. :)

10 dragita dragita | Web | 29. května 2013 v 9:10 | Reagovat

to jdou opravdu dobré rady Zjistila jsem, že na mě zabírá těšení se na na nějakou scénu (většinou něco erotického nebo naopak napjatý závěr) a potom, když jsou, tak fanoušci :D
Jen by mě zajímalo, jak to máš, když už to konečně dopíšeš a máš se věnovat revizi - opravy, znovučtení, odležení atd. Já jsem teď pár měsíců nechala vše ležet ladem. Do března jsem aktivně psala a teď jenom čtu dokola. A mám myšlenky jen na tu jednu konkrétní věc. Nějak si nedokáži představit psát něco dalšího (jako dřív, když jsem psala víc věcí najednou)a to mám ještě spoustu rozepsaných věcí.

literární deníček jsem zkoušela, ale pokaždé jsem si zapomněla naspat, kolik že znaků jsem napsala za týden :-D

11 Viviana Viviana | E-mail | Web | 29. května 2013 v 14:08 | Reagovat

Hehe... No, tak já jsem takovej chaotickej psáč, ale asi bych to viděla na kombinaci odměn (ono odměnou je pro mě někdy jenom to, že si tu můžu v klidu něco kutit, nikdo po mě nic nechce, mám tu horký nápoj a potichu puštěnou muziku), těšení se (ačkoli vyloženě oblíbenej typ scén asi nemám... možná hádky, nebo nějaký konfrontace odlišnejch postav vůbec) a fanoušků (ale to je dost taková... dvojsečná zbraň, zkrátka...). Ale ať už se motivuju čímkoli, nějak se v poslední době blížím k přesvědčení, že přílišná disciplína mi nesedí, ať už v hraní, psaní nebo výtvarnu. Potřebuju v tomhle víc poslouchat svoje vnitřní pudy a nutkání, i když mi taky někdy přináší několikaletý blok - v kterékoli oblasti tvorby. Ale na chvíli se od něčeho odpoutat, věnovat se zcela jiný věci, a vlastně to tak trochu "vzdát", zazdít... je někdy přínosný. Člověk získá odstup, zkušenosti, a nový pohled na věc. A pak to jede pomalu jak po flašce šaratice. :-D Jo, a počítání znaků, stránek a já nevím čeho ještě... občas to dělám, zvlášť když se chci vejít do stanovenýho rozsahu, nebo se ujistit, že se mi plánovaný škrtání nemění v přílišný dopisování... ale jinak mi to připadá zbytečný. Můžu přijít, sednout si k tomu, a za hodinku, dvě namastit dvacet nms textu - a potom ho následující den z velký části proškrtat, protože to bude vata-vata-kloudný úsek-vata-hovadina-vata. A nebo si můžu sednout, napsat čtyři stránky, a být s nima až na pár úprav spokojená. Z hlediska matematickýho byl přitom ten první den úspěšnější. :D

12 Kariol Kariol | Web | 29. května 2013 v 16:09 | Reagovat

Inu, já a disciplína nejsme moc velké kamarádky - ne, že já bych se jí vyhýbala :-D Ale mohla bych to zkusit, rada s hodinkou nebo s jedním dnem v týdnu je docela příznivá :-)

13 Mari Mari | E-mail | Web | 29. května 2013 v 17:42 | Reagovat

Tak čo sa mňa týka, som večný flákač písania. Som si istá, že raz chcem vydať knihu, ktorú už vlastne mám rozpísanú (žáner fantasy), ale s mojou lenivosťou ju píšem už pol roka a stále má len 10 strán vo worde. Ale po tomto tvojom článku si zavediem pravidlá. Plánujem si spojiť viacero týchto možností. Denník, kamaráti (rsp. skôr brat)a zároveň aj hodinu denne, a cez víkend ak bude čas tak napríklad sobotu. Tá je najideálnejšia. A deadline. To na mňa funguje skvelo. Akurát, väčšinou tak, že to dopisujem deň pred termínom aby som to stihla. :-?
Takže ďakujem za inšpiráciu/ motiváciu. :-)

14 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. května 2013 v 21:43 | Reagovat

Stačí nastudovat teorii chaosu a všechno je jinak.
Dedlajn je odporný amerikanismus.

15 Matthias Matthias | E-mail | Web | 30. května 2013 v 8:43 | Reagovat

Mně osobně pomáhá si nejdříve celý příběh promyslet a potom si vytvořit strukturu kapitol. Např.
Kapitola 1:
- Hrdina potká dívku
- Pozve ji k sobě domů
- Vyspí se spolu
- Ona ho polije benzínem a zapálí

Tak vezmu první bod "Hrdina potká dívku", částečně si promyslím, jak to proběhne, částečně k některým věcem dojde až během psaní. Ale stejně - udělám si nadpis "hrdina potká dívku" a pak se snažím popsat to nejlepší a nejpůsobivější setkání, jaké je vůbec možné. Když to mám napsaný, tak opravuji, dokud to není OK podle mých představ.
Pak vezmu druhý bod ve struktuře a opět postupuji stejně 1) promyšlení 2) snažím se tento bod napsat jak nejlépe dovedu 3) opravuji.
To co mám v té struktuře hotové, škrtnu :D

Často se struktura mění, upravuje, učesává - scénky přehazuji, přidávám, nebo naopak úplně mažu.

Když nemám chuť psát, tak to po sobě aspoň přečtu a učesám divně znějící věty.

Deadline je něco, co nemám vůbec rád. Když člověk ví, že na to má týden, tak má potom tendenci to flákat a mít to honem za sebou a furt vidí jen ten deadline a potom platí "práce kvapná, málo platná."
Když nestihnu termín soutěže, tak to prostě nechám na příští rok. Aspoň to můžu nechat uležet a za rok si ho ještě jednou pročíst a upravit.
Horší je, když máme s nakladatelem smlouvu, kde to musí být dopsané do určitého data. Nepochybuji o tom, že i nejlepší spisovatel se pak na některé věci vykvákne a některé scénky úplně vynechá, jen proto, aby stihl deadline...

Jinak jsem rád, že tento článek vznikl. Psaní je hodně o disciplíně. Hodně často slyším "Já nemám rád promýšlení příběhů, ani žádné struktury a organizace. Já si prostě jen rád sednu a píšu." - To zní sice hezky "romanticky" a já to těm lidem věřím. Na druhou stranu takový lidé moc věcí nedotáhnout do konce, případně ne vždy vznikne něco s propracovaným dějem :)

16 vivienne vivienne | Web | 30. května 2013 v 16:06 | Reagovat

Asi  něco z toho vyzkouším :-)

17 Elinor Elinor | Web | 31. května 2013 v 9:19 | Reagovat

Zkušenosti?

- vyčlenit si čas na psaní: snažila jsem se vyčlenit nějakou dobu, než jdu na noční (v noci jsem vždy mívala "kreativní špičku"), ale má to několik háčků. Nemůžu se pořádně rozepsat a přetáhnout (jeden autobus za hodinu je svinstvo a do zaměstnání se chodí včas), a pokud mám náročnější den, před nástupem do pracovního procesu si radši o tu hodinu, dvě poležím v pelechu.
No, a přes den většinou spím/dělám věci kolem domácnosti/lítám po pohovorech/mám něco ve městě.
Takže tohle by fungovalo, mít možnost psát do noci a pak jít spát.
Psací den jako takový si nemůžu dovolit a co jsem si teď ve volnu vyzkoušela, nefunguje to optimálně, takže toho nemusím litovat (víc než tři hodiny intenzivní pozornost pro hraní se slovy neudržím a bez té pozornosti je to na rysí průjem :D ).

- deadline: jo, funguje, ale musí být externí. Interní nepřežije zpravidla kolizi s mým životním stylem (a hlavně s "jsem chcíplá, potřebuju se dospat").

- literární deníček: hm, uvažuju o zavedení :)

- na tohle se těším: zkoušela jsem, absolutně vyhořelo. Když mám nějakou scénu v hlavě, v tu konkrétní chvíli ji tam mám naplno, se všemi vjemy, pocity, detaily. Potřebuju ji zaznamenat co nejdřív, jinak ji budu muset konstruovat znovu a pak mi to půjde mnohem hůř.
(Z toho důvodu jsem si začala vést bloky - pak je sranda, když je ztratím a mám v nich třeba 10 stran rozstřepených textů).

Systém odměn - nevím, asi by stálo za pokus.

Fanoušci - jednoznačně funguje, víceméně stejně dobře jako deadline. Ale to může souviset s mojí autorskou fóbií. :)

18 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 1. června 2013 v 0:17 | Reagovat

Ohó, tetko Temnářko, klaním se a děkuji vřele za úžasný článek
*Ach, to ego! Aneb ona to napsala na můj popud!!* :D
No, o to nic. Každý z bodů je zajímavý. O tom vyhrazení si času na psaní jsem uvažovala už nesčetněkrát. Ještě jsem se k tomu ale bohužel nedokopala! Potřebuji nutně nějaký posilovač vůle.. jinak tohle asi nedám!
*Ale co to tu kecám! Konečně jsem si přece řekla, že víkend bude tou psací dobou, a že za něj zkrátka napíšu vždy alespoň jednu povídku!*
Co se dalších bodů týče, ta pětka je úžasná! Geniálně jednoduchá..
*jo, to proto mě ještě nenapadla.. :D *
... a určitě bude fungovat. To zkusím. Odměny raději ne. To by dopadlo zle. Snědla bych je určitě už před tím, jak se znám, nejlépe ještě s nějakým chabým uklidněním typu "Ále, to napíšu. Tak proč si to nedat už teď? Jako vzpruhu?"
Každopádně, ještě jednou díky za článek. Pomohl mi! :)

19 Shyinea z Poličky Shyinea z Poličky | Web | 1. června 2013 v 14:02 | Reagovat

Já praktikuji jen jeden bod z těch, co jsi tu ukázala. A to ten první. Vyhradím si hodinu na psaní a píšu a píšu a píšu. Deadline je něco, o čem slyším poprvé a já jsem hodně klidný člověk a tak si nepotrpím na "bože! musím to rychle dopsat, řekla jsem si, že to budu mít ve čtvrtek hotové!" :D Na systém odměn opravdu nemám prostředky, ale taky by se mi to líbilo ... :-D Zato literární deníček mě zaujal. Dobrá metoda... začnu :) Horší je to s fanouškama, těch opravdu moc není (teda zatím nejsou žádní, posnažím se) :) Na psací den nemám teda vůbec čas :D Pokud jde o těšení se, tak já se těším na všechno, ale stejně to nefunguje :-D
Ale tento článek mi fakt pomohl :) Jako všechny tvé články. Pročetla jsem si je :)

20 myší královna myší královna | Web | 1. června 2013 v 23:19 | Reagovat

Z jedničky mám stejný pocit. Radši píšu nárazově... hlavně když mám celý den a týden rozdělený na činnosti, které prostě MUSÍM udělat. Bože, jak já se těším, až bude po zkouškách.

21 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 2. června 2013 v 22:52 | Reagovat

Tento článek je přesně to, co jsem si potřebovala přečíst=) Některé rady by mě popravdě ani nenapadly, děkuji.
Mým největším problémem je, že píši pouze části ze svého příběhu, které na sebe nenavazují; jen to, co se mi líbí a nač mám náladu. Tak si říkám, že bych měla začít úplně od znovu a pořádně, aby to za něco stálo…

22 Elinor Elinor | Web | 3. června 2013 v 0:31 | Reagovat

[21]: nebo si zkus hodit na papír ty části, o kterých víš a které tam chceš mít. A pak skládat dohromady, posouvat, propojovat... ve věku textových editorů to není tak náročné a tak na zabití, jak to vypadá. Každá moje povídka začíná jako hrstka puzzlíků, které je potřeba doskládat do toho velkého obrazu z obalu krabice. :)

23 Norrora Norrora | Web | 1. září 2014 v 16:09 | Reagovat

U mě vždy zaručeně funguje, když se těším na některé scény nebo jenom dialogy. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama