Co vás přivedlo k psaní?

31. července 2013 v 0:56 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Pane spisovateli, co vás vlastně přivedlo ke psaní?
Pokud se intenzivně věnujeme tvůrčímu psaní, dříve nebo později nám tuto otázku někdo položí. Ať už budeme tlachat s kamarádem v hospodě nebo dávat rozhovor pro časopis. Je to poměrně triviální otázka, odpovědět nemusí být zas až tak jednoduché.

Už v dětství...


Spousta autorů začíná psát okolo třinácti let. Skoro mi přijde, jako by se ti snažili najít alternativu k maňáskům a barbínám.

Každopádně, když se spisovatel přizná, že píše už od útlého věku, nebo že si své příběhy vymýšlel už jako dítě a později si je začal zapisovat, je v tom jistá osudovost. Má to logiku. Pokud má člověk k něčemu blízko, projeví se to obvykle už v dětství.

V dětských pokojíčcích budoucích autorů se odehrávají shakespearovská dramata, kdy proti sobě intrikují plastoví dinosauři a plyšoví medvědi. Hra o trůny je proti tomu slabý čajíček.

Já osobně jsem si hrála na to, že píšu román už v nějakých čtyřech nebo pěti letech. Ne, neuměla jsem ještě písmena. Pouze jsem čárala klikyháky po papíře. Také jsem si hrála "divadla" s figurkami zvířátek. Vše ale začalo pískací hračkou. Krtkem. To byl první prototyp čaroděje Femoriana.



Oblíbená kniha...


Pocházím z generace, která vyrostla na Harry Potterovi a Pánovi prstenů. Později přišla vlna Eragona, Stmívání... Co nejvíc letí teď, netuším, asi nějaká YA dystopie, ale každé takové literární tornádo s sebou přinese hromadu mladých začínajících autorů, kteří se snaží své idoly napodobit. Jenom řekněte, kolik z vás začínalo na fanfikcích? Kolik je stále píše?

Bylo by zajímavé vyzkoumat, nakolik jsou tyto prvotní vzory na pozdějších textech znát. Já byla v době, kdy jsem začínala psát ovlivněná samozřejmě HP a LoTRem, to byl tehdy fenomén, dále pak Čarodějem Zeměmoří, Hlídkami, Temnou věží, Zlomeným mečem, Zaklínačem (který se mi příběhově moc nelíbil, ale zamilovala jsem si Sapkowského styl a způsob vyjadřování) a Achájou, z československých Vimkou, Roganem (který tehdy čerstvě vyšel) a ranými povídkami od Neomillnerové. Na Eriksona a Martina, které často uvádím teď (nebo třeba na Gaimana) jsem narazila až mnohem později.

Philip Pullman kdysi napsal, krásnou věc. Něco ve smyslu, že věci nevymýšlí, ale pouze skládá z toho, co kdy přečetl. Něco na tom bude. :-)

Tragická životní událost...


Tohle asi není něco, k čemu by se spisovatelé rádi přiznávali, pokud tedy nepíšou osobní zpověď, ale řekněme si to upřímně, kdo z nás nereflektuje v textech vlastní zážitky, kdo neoprašuje kostlivce ze skříní?

Učitel češtiny...


Neculte se. Mohla bych sem samozřejmě napsat rodiče nebo přátelé, ale na rovinu, když je nám těch třináct, kdo se v našem okolí obvykle zajímá (až nezdravě) o literaturu? Pokud nemáme štěstí na sečtělé rodiče, obvykle to je ten učitel češtiny. Potom samozřejmě může být on tou osobou, která nám pochválí dobrou slohovou práci a nám vzroste ego natolik, že začneme psát pravidelně.

Učitelé češtiny nám mohou v mnoha směrech pomoci. Kromě podpory, s námi mohou vychytat základní mouchy v soutěžních povídkách nebo v našich románových prvotinách. Měli bychom si ale dávat pozor, aby nám díky školním pochvalám příliš nerozbujelo sebevědomí. Uvědomit si, jaké hrůzy musí učitelé občas číst a že občas stačí mít v pořádku ý/íčka a čárky, abychom se v jejich očích rovnali novodobému Hugovi.

Taktéž to většinou nejsou spisovatelé, bývalí redaktoři nebo literární kritici, takže se možná jednou dostaneme do bodu, kdy jejich zpětná vazba nebude stačit, a přesto ještě nebudeme psát dobře. Tohle se mi stalo s mojí bývalou učitelkou češtiny, když jsem jí v sedmnácti donesla jednu ze svých povídek. Řekla mi, že ona už mi to pořádně zhodnotit nemůže, že abych se mohla dál rozvíjet, měla začít navštěvovat literární dílny nebo něco podobného.

Jak jste začali se psaním vy?


Temnářka
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nika Caesaris Nika Caesaris | E-mail | Web | 31. července 2013 v 2:03 | Reagovat

U mě to byla ta dětská alternativa.
Byl jednou jeden modrý A5 sešit, jedna černá fixa a šestiletá holčička, co se sotva prodrala slabikářem. A spojením vzniklo dílo KITIČKA, psané neohrabaným hůlkovým písmem a ignorující veškerý pravopis.
Hlavní hrdinky velké sešitové povídky:
Květa, Běta a kouzelná kytička inspirovaná jedním dílem Šmoulů.

No a tím to začalo. :D

2 es ef es ef | Web | 31. července 2013 v 2:07 | Reagovat

Já začala též v dětství, ale mnohem dřív než ve třinácti. (Mimochodem, proč vlastně většina zrovna ve třinácti?)

Jinak, mně příběh Zaklínače líbí. Co konkrétně ti vadí?

Jo, ohledně toho Pullmana, mně se zase líbilo, jak v jednom rozhovoru Robert Fulghum řekl, že i když právě teď dělá rozhovor a odpovídá na otázky, sbírá vlastně neustále podněty k psaní, že cokoli z toho, na co se jej redaktor zeptá, může později jeho texty ovlivnit.

3 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 31. července 2013 v 2:26 | Reagovat

[1]: Šmoulové. :-)

[2]: Nevím, proč zrovna třináct, ale setkávám se s tím poměrně často. Možná je to tím, že je to takový skutečný přelom mezi dětstvím a "dospělostí". :-)

K Zaklínači. Na to bych musela napsat samostatný článek. V první řadě to vlastně žádný příběh nemá, celé je to o tom, jak Geralt z Rivie běhá sem a tam, přičemž chvílemi hledá Ciri. Má to skvělé momenty, kupříkladu Věž vlaštovky beru jako nejlepší část, ale jako celek to nefunguje a chvílemi se to seká na vyloženě začátečnických chybách. (Paní jezera jsem měla vážný problém vůbec dočíst a tristní je, že nejlepší okamžiky celé knihy (bitva) se vůbec netýkaly Geraltova příběhu a vlastně tam ani nemusely být.)
Sapkowski je dobrý povídkář, má vymazlený styl a smysl pro situační humor, ale neumí napsat epickou ságu. V Zaklínači mu to jakž takž prošlo, protože zaklínačův svět je charismatický sám o sobě, jeho hlavní nedostatky se projevily hlavně v Husitské trilogii, která není ničím jiným než exhibicí autorova stylu a nastudovaných reálií. Jinak je to z příběhového hlediska příšerný nemastný neslaný guláš, zejména teda druhý díl, který se skoro nedá číst. :-(

4 Dragita Dragita | Web | 31. července 2013 v 2:37 | Reagovat

Já jsem také vyrostla na Harrym a Pánu prstenů, ale k fanfikci mě to nikdy netáhlo. Jako první věc si pamatuji, že jsem stvořila kreslený příběh o superhrdinovi jménem Rex (byl to buldok a vlastně všichni aktéři příběhu byli, zvířata) měla jsem asi 4 školní A5 sešity plné příběhů na pokračování. Ach, kde jej jim konec, jak se rodiče stěhovali, tak už nevím :-D a to jsem si je léta schovávala.
Každopádně byla u mě impulsem i má učitelka češtiny na střední škole, která mě nejdřív peskovala pro nedostatečnou slovní zásobu, a potom chválila jak se umím pěkně rozepsat,jak jsem se zlepšila, jen škoda té gramatiky :-D díky tobě jsem si na ni te´d vzpoměla. :-) Začalo to tak tím, že jsem místo spaní vymýšlela příběhy až  mě začali svrbět ruce a já začala psát.

5 Dragita Dragita | Web | 31. července 2013 v 2:39 | Reagovat

když tak vzpomínám, myslím, že poprvé jsem něco stvořila ve čtrnácti :-D

6 Dragita Dragita | Web | 31. července 2013 v 2:40 | Reagovat

aj, koukám, že mám v příspěvku hrubku, pardon :-x

7 Elinor Elinor | Web | 31. července 2013 v 2:43 | Reagovat

Já bych to popsala spíš tak, že umí napsat epickou ságu - ale způsobem, že ji seskládá z různého množství různě kvalitních a různě vymazlených scén. Přičemž občas to funguje, občas ne. Každopádně jeho styl je natolik charismatický, že s jeho pomocí (a pomocí pověsti fenoménu) dokáže táhnout na vařené nudli.
Ono stačí srovnat Sapkowského jako povídkáře (brilantní) a Sapkowského jako romanopisce (podle mě velmi přeceňovaného), případně je srovnat s dalšími autory ze stejné škatulky. :)

P.S: jo, samozřejmě, Sapkowski víceméně vytvořil určité možnosti, jak a co psát.  Což je u Zaklínače další docela důležitý aspekt.

8 Matthias Matthias | E-mail | Web | 31. července 2013 v 8:07 | Reagovat

Mě k psaní nikdo nepřivedl. Prostě jsem se jednoho dne nudil a napadlo mě něco napsat.

9 Matthias Matthias | E-mail | Web | 31. července 2013 v 8:07 | Reagovat

*nikdo

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 31. července 2013 v 8:19 | Reagovat

Jak jsem začal?
Naslinil jsem inkoustouvou tužku a...

11 Lomeril Lomeril | E-mail | Web | 31. července 2013 v 8:38 | Reagovat

Já jsem dětský autor. Shakespearovská dramata, kam se hrabe Hra o trůny, mě potěšila, protože přesně tak to probíhalo. Moje úplně první dílo byla báseň nazvaná "Červánky" vymyšlená při večerním koupání. Pak následovaly takzvané "Neďělný noviny", krátký flirt s žurnalistikou. Nu a kolem těch třinácti jsem to začala brát vážně...

12 Leonyda Leonyda | E-mail | Web | 31. července 2013 v 8:43 | Reagovat

Souhlasím s Temnářkou, že určit první okamžik psaní je složitá věc. Kdyby to měla být chvíle, kdy jsem poprvé začala smolit nějaký příběh bez vyššího cíle, bylo by to rozhodně někde na prvním stupni základky, totálně jsem se zamilovala do Karla Maye a dobrodružství Old Shatterhanda a Kara ben Nemsího :-D Své rodiče jsem pak na Vánoce zásobovala epickými básničkami s mini obrázky. Potom se to hodně rozjelo, když jsem se seznámila s holčičím legem a podporovaly to samozřejmě mé češtinářky, ale ten první okamžik, který bych nazvala krokem ke skutečnému psaní, byl až přechod na střední školu. Tak jako jeptišky popisují, že začaly s vírou kvůli tomu, že zaslechly hlas, tak u mě to bylo podobné, až na to, že ten hlas hulákal: Bacha, ta věž se zřítí! :-D A já ani na okamžik nepochybovala o tom, že to patří do příběhu, na kterém jsem zrovna dělala. A od tý doby to jde už jenom z kopce a psát zřejmě přestanu teprve, až mi upadne ruka :-D

13 Katanga Katanga | 31. července 2013 v 8:43 | Reagovat

První věc: "...aby nám nerozbujelo sebevědomý." Možná to máš schválně, když hned vzápětí mluvíš o íčkách, ale není to jasné, na mě to působí prostě jako chybka. ;)

A teď už v reakci na obsah:
Zrovna jsem si vzpomněla, že jsem se asi ve třinácti nebo ve čtrnácti o psaní pokoušela. Skoro bych na to zapomněla. Měla jsem nápady a nejlepší kamarádku, které se líbily a která zvládala psát a která pak měla další nápady, a tak jsme to daly dohromady a psaly společně. Vzpomínám, že jsem tehdy napsala asi sto stran. Ručně. Děs. :D
A vlastně jsem to zkoušela ještě dříve, nedávno jsem našla mezi dětskými obrázky i nějaké povídky. O dračí rodince nebo Havran Lenoška a vrána Punčoška. Mělo to okouzlující ilustrace. ^^;
Určitě jsem byla ovlivňována knihami, kdo taky ne, ale nikdy jsem nepsala fanfiction. Vždycky mi to přišlo jako hanobení něčí práce. Navíc jsem mívala vždycky sama dostatek vlastních nápadů, tak proč vykrádat jiné.
Ale ve třinácti, čtrnácti, po napsání 100 stran strašného příběhu, jsem nějak psaní nechala (možná to bylo částečně tím, že mé sebevědomí trpělo, když na střední se ze slohovek vždycky vybíraly ty nejlepší, které se předčítaly nahlas, a i když v mé slohovce byly jen málokdy gramatické chyby a slohová stránka mi byla taky chválena, nikdy jsem nepatřila k té elitě a dost mě to žralo) a pustila se naplno do roleplayingu, kde jsem se mohla vyřádit, rozvíjet a měla jsem hned zpětnou vazbu. A myšlenka "Začnu psát?" ke mně přišla znovu až ve dvaceti.

14 Evík Evík | Web | 31. července 2013 v 8:50 | Reagovat

máš to tady hezké, taky píšu o knihách ale klasiku:)

15 Akiko Akiko | Web | 31. července 2013 v 9:13 | Reagovat

Já začala ve třinácti psát fanfikce, pak mi na střední spolužačka ukázala, že existuje něco jako vůrčí psaní a už to jelo :-D A samozřejmě na tom má velkou zásluhu i učitelka češtiny, která když zjistila, že píšeme, nutila nás snad do všech literárních soutěžích pro školy, co existovaly :D

16 vitr71@seznam.cz vitr71@seznam.cz | 31. července 2013 v 9:38 | Reagovat

Mám mladší sestru. A ta, když byla tak tříletá, nemohla spát. Špatně usínala a já se jí naučil vyprávět příběhy. Nevím nakolik tomu ve svém věku rozuměla, ale vydrželo mi to téměř tři roky.
Od té doby, s různě dlouhými přestávkami, vezmu do ruky kus papíru a píši. Když prší a není co dělat, když jedu vlakem, když čekám u lékaře... Je to pár let, co jsem oběvil internet a blogy. A tak sem tam, když nemůžu v noci spát (stáří, občasná trápení a beztelevizní domácnost), tak píši. Nejsem nijak zajímavý a co se týče pravopisu, asi dost hrozné(obvzvláště začátky). Trochu mne nakoplo vědomí, že si to sem tam, přeci jen někdo přečte. (Mno raději to nezkoušej). A to že se do psaní promítají autorovy zážitky, tak to je více než pravda. Není nic neobvyklé, když ruku autorovu, vedou jeho vlastní démoni...

17 Arvari Arvari | E-mail | Web | 31. července 2013 v 10:08 | Reagovat

Tuhle otázku fakt nemám ráda, ani nedokážu vyjádřit, jak moc. :-D Prostě proto, že se na ni ptá každej. Kdy, proč... Árgh! :-D Hm, na jednu stranu, taky jsem už v dětství vymejšlela příběhy s bárbínama (ale hele, kdo ne?), ale psaní jsem až do patnácti vlastně strašně nesnášela a slohovky vě škole pro mě byly noční můra... Pak se to zlomilo prostě jen takovým 'hm, a co kdybych to zkusila, dokáže to tolik lidí', a pak... Pak už to prostě jelo. :-D Češtinářka v tom hrála roli víceméně až po víc jak půl roce, to jsme dostali novou. Ta původní byla pravej opak, neustála, když někdo pojal vyprávění trochu víc povídkově, takže ta mě spíš odrazovala...

18 Teia Teia | Web | 31. července 2013 v 10:14 | Reagovat

To jsem tu jediná, co nezačal nijak "poeticky", ale prostým opičením se?
Ke psaní mě dovedl starší bratranec, který se snažil napsat "epické dílo". A já prostě nemohla zůstat pozadu. Jeho to přešlo, mě ne...
Občas mám pocit, že píšu mizerně a mé sebevědomí klesá, ale když si přečtu příběhy mých spolužáků (hlavně jedné spolužačky), co si myslí, že je velká spisovatelka, neumí pořádně ani uvozovky a text se stylově podobá mým příběhům z doby Sametky (příběh, co jsem psala asi v jedenácti letech), tak se uklidním.

19 Lyra Lyra | E-mail | Web | 31. července 2013 v 10:32 | Reagovat

Jak jsem začala psát? Hm... přesný okamžik si nevybavuji, ale vím, že jsem již od malička měla bujnou fantazii, takže vývoj ke psaní nebo nějaké jiné tvůrčí činnosti byl pravděpodobně nevyhnutelný. Když jsem byla malá a ještě neuměla číst, mou oblíbenou zábavou bylo, že jsem si vzala obrázkovou knihu a podle obrázků jsem si vymýšlela své vlastní příběhy (tady to asi začalo). Moje první básnička vznikla někdy na prvním stupni, později následovaly další (pamatuji si, že jsem dokonce jednu recitovala tuším do školního rozhlasu a všem se moc líbila) :-). Potom nastal několikaletý útlum a znovu jsem se ke psaní vrátila zhruba ve 12-13, kdy mě k návratu dokopal Harry Potter. Od té doby píši víceméně nepravidelně a dosti málo, ale mám v plánu se na to znovu vrhnout... dokonce mi hlavě již klíčí zárodky jakéhosi delšího dílka, které bych po všech těch nedodělcích chtěla konečně dotáhnout do konce, tak snad se mi to podaří. To tedy byla má dramatická cesta ke psaní :-)

20 Telenta Telenta | Web | 31. července 2013 v 11:28 | Reagovat

Poprvé mě touha něco napsat přepadla asi v šesti letech, kdy jsem popadla tužku a papír a napsala jsem své veledílo Lef a Miš, které si pak rodiče připíchli na nástěnku a já jsem na to byla moc pyšná :-D
Jinak je pravda, že trochu vážněji jsem psaní začala brát okolo těch třinácti let, ačkoliv bych se neodvažovala označit se za spisovatele. Píšu jen když mám náladu a nápad a většina věcí stejně skončí jen u mě v šuplíku.
A s těmi plastovými dinosaury je to přesné. Vždycky když jsem měla dovoleno koupat se, vysypala jsem všechny do vany a v Podmořském královtsví dinosaurů se to intrikovalo a válčilo o sto šest. Nikdy jsem nechěla vylézt ven, protože jsem to přece ještě nedořešila a byla jsem naštvaná na mámu, když mě násilím vytáhla ven :-D

21 Metztli Metztli | E-mail | Web | 31. července 2013 v 12:00 | Reagovat

chmmm... 13, to jsem si stvořila svoje první "veledílo" o 120 stránkách :D psala jsem to tehdy celé prázdniny, četla to celá moje třída a všichni se shodli na tom, že jsou tam rysy jak HP, tak LOTRa :D takže tyhle dva fenomény mě rozhodně ovlivnily :D
ale úplně první věc vznikla mnohem dřív, tak ve 2. nebo 3. třídě :D a ještě dávno dávno před jsem vymýšlela maňásková divadýlka. Takže... tak :D

22 Melanie Melanie | Web | 31. července 2013 v 12:49 | Reagovat

Já jsem první povídku napsala jako hodně malá, asi tak v pěti letech, sotva jsem se naučila písmenka. A vzniklo vážně veledílo o tom, jak tatínek koupil Aničce (nebo jak se ta holka jmenovala) rybičku, ale ta rostla a rostla, až se nevešla do akvária, potom ani do vany, nakonec ani do obýváku a skončilo to velmi tragicky, když tatínek odnesl tu rybičku zpátky do zverimexu. :-D Jmenovalo se to, velmi originálně, Veliká riba. A ve vaně se odehrávaly divoké bitky mezi odvážným vlkem, který se plaví na kře a bojuje proti vodním nestvůrám a protože on je chytrý, tak samozřejmě vždycky vyhraje. :-D No, a pak to tak nějak už jelo samo :-D

23 Pořád Skřítek Pořád Skřítek | Web | 31. července 2013 v 13:43 | Reagovat

Připomněla jsi mi jednu praštěnou hru, co jsem vymyslela. Pořád jsem lítala po pokoji, vymýšlela nové druhy magie a objevovala zakázané knihy a celou tu dobu jsem měla na hlavě strašně dlouhou šálu a nutila jsem sestru říkat mi "dívka se šálovými vlasy". :-D
Jinak já vyrostla na dívčích románech, co byly neskutečně hloupé. Z jednoho jsem ukradla nápad o oživlých hračkách, v sedmi letech to napsala, pojmenovala to "Kouzelné hračky" a připadala si jako velká spisovatelka. :-D Jinak jsem ale doopravdy začala až fanfikcemi. Už je ale nepíšu, to by byla moje smrt. :-D

24 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 31. července 2013 v 14:31 | Reagovat

[4]: Já jsem psala jako malá psala pohádky o králíčkovi a potom o jakémsi českém knížeti a jeho kamarádce lišce. :-D

[7]: U mě ta pověst fenoménu působila spíš opačně... říkala jsem si "je to fenomén, jak je možné, že to nudí a končí tak debilně?"

[8]: Takže tě přivedla nuda. :-D

[10]: K psaní mě přivedla moje tužka. :-D

[11]: Vždyť říkám, třináct je zlatý věk. :D

[12]: Tak to je epické, až budu zase vyslýchat nějaké mladé autory, přihlas se mi, ten příběh s věží tam chci!

[13]: Tak psala jsem to někdy ve dvě hodiny v noci a poloslepá. :-)

[14]: Klasika je fajn, ale nečtu jí tolik, abych o ní mohla zasvěceně psát. :-)

[15]: :-D Akční úča. :-D

[16]: :-)

[17]: Taky jsem měla mizerného učitele, ale to až v době, kdy jsem si víceméně jela po vlastní ose.

[18]: Ještě jsem od tebe nic nečetla, ale třeba se k tomu brzy dostanu. :-)

[19]: Jsem zvědavá na delší dílo. Počítám, že mi skončí v mailu na beta. :-P  :-)

[20]: Dovoleno koupat se? To zní děsivě, jak často si měla povoleno mýt se? O_O

[21]: Maňásci!!!

[22]: Ta pohádka o ribě mi připomíná Maxipsa fíka. :-D

[23]: Smrtonosné fanfikce. :-D

25 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 31. července 2013 v 14:41 | Reagovat

Já jsem se k psaní dostala... ani nevím jak, ale vím, že jsem s tím začala ještě před tím, než jsem se naučila psát. Tedy, pokud se to počítá. Společně se sestřenkou jsme si braly na paškál tetina psa. Vzniklo spoustu šíleností, ale začala jsem je zapisovat až v první třídě. Doteď mám ještě sešit. Většinou jsem parodovala, doteď si vzpomínám, jak jsem nechala Krtka probít bleskem a jak zmlátil myš svojí lopatkou. :-D

26 Leonyda Leonyda | E-mail | Web | 31. července 2013 v 15:07 | Reagovat

[24]:: No, tak za mladou bych se nepovažovala, jsem o něco starší než ty :-) A musim teda říct, že to ze začátku vůbec nebyla taková sranda, jak to možná z toho příspěvku vyznělo. Šíleně mě to vyděsilo a myslela jsem, že mi začíná hrabat a mám halucinace (což se nevylučuje). Navíc mě ještě dorazil o dost starší kamarád, který mi řekl, že to je v pořádku, ale že si mám dávat bacha, ať se mi to nestane třeba na přechodu, že by moh bejt malér. Další čtyři roky jsem s tim bojovala, a když jsem zjistila, že to prostě nejde a že to ke mně patří, začala jsem si toho cenit a hrdě se řadit mezi fantazáky, sci-fisty a otaku. Přece jenom... žádnej spisovatel (povídkář, pisálek, jak chcete) nemůže být normální, aspoň tak nějak to říkal Pavel Renčín na svý přednášce na letošním Festivalu fantazie a já s ním plně souhlasím :-D

27 Ilma Ilma | E-mail | Web | 31. července 2013 v 15:09 | Reagovat

Možná je tento věk takovým tím mezníkem, jistým zlomem, kdy se člověk sám začíná hledat. :) Já si pamatuji, že jsem psala už od mala, jako malá, jsem si nosila sešit, kam jsem si zapisovala různé věci, pocity a pak z toho zkoušela něco tvořit. A u tohoto psaní pro potěšení sebe sama jsem zůstala. Nikdy se mi má tvorba nijak zvlášť nelíbala, ba naopak. Tvorba lidí kolem se mi líbí mnohem více a smekám. Ač slovní zásobu nemám nejmenší a představivost je poměrně veliká nedokáži věty, myšlenky správně zformulovat a čtivě podat. Avšak když něco napíšu, beru to pro své potěšení a u toho zůstávám. Samozřejmě potěší, když se to lidem kolem zalíbí.

28 myší královna myší královna | E-mail | Web | 31. července 2013 v 15:43 | Reagovat

Číst jsem se naučila sama ve 4-5 letech(nápomocný mi byl pořad Kolotoč, kde se říkala písmenka a stavěla do slov a vět). Už od dětství mám fetiš na papírnictví, pořád jsem kupovala hezké bloky a sešity a chtěla jsem si do nich něco zapisovala. Přešlo to, když jsem začala psát první povídky.
Chtěla jsem zpívat a hrát, ale jsem stydlín a u psaní člověk může sedět a mlčet. Nic jiného, než psaní, neumím. A pokud nebudu spisovatelka, budu šáhlý grafoman!
Tragická událost mě ve psaní výrazně neovlivnila. Spíš přijetí na bohemistiku , kam jsem původně ani nechtěla, ale nakonec jsem musela.

Prostě nuda klasika. :-D

29 redfox222 redfox222 | E-mail | Web | 31. července 2013 v 16:00 | Reagovat

Z hecu :-x

30 Teia Teia | Web | 31. července 2013 v 17:59 | Reagovat

[24]: Tak to si ale počkáš :-D Momentálně na blogu nic nemám. Ale momentálně píšu, tak snad do konce prázdnin by se to tam mohlo začít objevovat.
Jinak já tě stalkeruju už léta a v nejbližší době plánuju i zakoupení knih :-D Myslím, že miluju Podmořský svět. Těším se hlavně na Hladová přání.

31 Teia Teia | Web | 31. července 2013 v 18:01 | Reagovat

[30]: Teď, když si řikám, jak to asi mohlo znít... Stalkeruju v tom dobrym slova smyslu samozřejmě.

32 Dragilia Dragilia | Web | 31. července 2013 v 18:04 | Reagovat

První mezník, který si pamatuju, byl asi film Pán prstenů, který mě přiměl napsat příběh o hobitce Hyst, ve kterém jsem se po 60 stránkách sama ztratila. :-D

I když mám mlhavé podezření, že předtím to ještě odnesla Malá mořská víla. Ale u té si s datováním zas tak jistá nejsem. :-)

33 Telenta Telenta | Web | 31. července 2013 v 19:28 | Reagovat

[24]: Myla jsem se pochopitelně každý den, ale většinou jsem se sprchovala, válení se ve vaně jsem měla většinou jednou nebo dvakrát do týdne :-D

34 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. července 2013 v 20:57 | Reagovat

V deseti jsem napsal pokračování své oblíbené sci-fi Signály z Vesmíru a pak jsem s odstupem zjistil, že pokračování bohužel napsal i samotný autor - samozřejmě zdaleka ne tak pěkné a napínavé jako já :-). Tak jsem na literaturu zanevřel a dal jsem si třicet let pauzu. No jasně, kecám, v mezidobí bylo ještě pár drobností, protože dřív mě ještě dokázaly vyhecovat literární soutěže. Teď už se nad takovými akcemi jen usmívám :-)

35 Elinor Elinor | Web | 1. srpna 2013 v 7:34 | Reagovat

[24]: mno, koukám na to tak, že jak Zaklínač, tak Husitská trilogie jsou v mnoha ohledech experimentové kousky (byť to tak dnes nevypadá) a v konfrontaci s nimi pak vznikaly podobné žánrovky, které jsou podle mého názoru kvalitativně lepší. Ale Sapkowski s tím začal a holt není génius typu J.R.R.Tolkiena... Každopádně bez prostředí, které vytvořila jeho tvorba, by se určité typy dobrodružné a historické fantasy prosazovaly mnohem hůř. :-D

36 Teeda Teeda | Web | 1. srpna 2013 v 11:38 | Reagovat

Dávám ti úplně za pravdu. Psaní od dětství, to je jasné. Ale učitel češtiny, to je ještě jasnější. Dodnes na ně vzpomínám, jako na největší motivace vůbec. :)

37 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 1. srpna 2013 v 12:54 | Reagovat

Já začala psát až po jedné ošklivé události, předtím jsem psát skoro neuměla.

38 EI EI | Web | 1. srpna 2013 v 16:30 | Reagovat

Pokud máte zájem, navštivte můj blog. Věnuji se sci-fi, anime, mystice a spiritualismu, pc hrám a propaguji výdělek pomocí pc, do kteréhož programu hledám společníky za účelem zvýšení výdělku. Díky!

39 Natalie/Surynka Natalie/Surynka | Web | 1. srpna 2013 v 18:00 | Reagovat

Když tak čtu tenhle článek, tak se trochu "děsím" (myšleno v dobrém slova smyslu), že to povídkaření (ať je špatné či nikoliv) mám asi v krvi. Příběhy, jedno jak dlouhé, vymýšlím od mala, v podstatě od chvíle, kdy jsem byla schopná něco formulovat v hlavě i slovy. Tu hru na spisovatelku, kterou tu zmiňuješ, jsem hrála taky :D A když se tak podívám na Noční přízrak, hraju ji dodnes :D A s tím, že do příběhů vkládáme kousek ze sebe a ze své minulosti plně souhlasím.

40 Mei-riefel Mei-riefel | 3. srpna 2013 v 19:25 | Reagovat

Já měla už od malička velký vztah ke knihám. Prý jsem už v první třídě přečetla normálnější dětskou knihu. Normálnější, že tam bylo vyváženě obrázků a textu :D. No a asi ve třetí třídě - nevím to přesně mi chtěla učitelka otisknout ,,povídku" o meluzíně do školního časopisu. To jsem tenkrát odmítla :D no a taky v tomhlke věku jsem napsala svůj první větší příběh a zpravovala si i vlastní knihu s ilustracemi :D - mám ji do dnes. Pak jsem měla velkou pauzu a aktině jsem začala psát asi v 7. třídě :)

41 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 5. srpna 2013 v 12:54 | Reagovat

Jak.. jak.. ano. Bylo to tím, že jsem se zjevně potřebovala vypsat. Pořádně. Bylo to asi v osmi a tehdy se mi tak nějak podařilo smíchat Pána prstenů a Rychlé šípy.. :D Podivná kombinace, ale "předprvotina" z toho vzešla..

42 Dragilia Dragilia | Web | 5. srpna 2013 v 14:54 | Reagovat

[41]: A nemáš to někde schované? To by mohlo být velmi zajímavé. :-)

43 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 5. srpna 2013 v 15:10 | Reagovat

[42]: Ano, mám.. :) Ale když jsem si to přečetla po nějakém čase.. těch logických a gramatických chyb, co jsem tam nasázela.. (ale zase je to první a poslední dílo, které jsem nejen napsala, ale i ilustrovala..) :D

44 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 11. srpna 2013 v 14:13 | Reagovat

Já si taky jako čtyřletá hrála na to, že píšu román :D Dokázala jsem svými klikiháky pozdobit celý sešit o stech stránkách. - To byla radost :D

Jako oblíbenou knihu jsem měla dlouho Stmívání, ale teď se mi to hodně mění - vládne Hra o trůny :)

45 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 14. srpna 2013 v 22:48 | Reagovat

"učitel češtiny... neculte se..."
culim se pořád :-D

46 Lyra Lyra | E-mail | Web | 8. září 2013 v 10:17 | Reagovat

[24]:Máš mě prokouknutou :-D Opravdu jsem zvažovala, že tě požádám o beta-read. Ale to je sladká píseň budoucnosti, napřed chci dokončit ty dvě povídky (DS a Metaforu) a teprve potom začnu konečně psát to mé delší veledílo :-D

47 Andie E. Andie E. | Web | 11. listopadu 2013 v 10:04 | Reagovat

Mě osobně přivedly ke psaní knížky, začaly jsem číct +- v pěti letech a od té doby mi připadá, že přečtu každou knížku, kterou uvidím. Ale jinak, to s těmi plastovými dinosaury a plyšovými medvědy u mne naprosto sedí ^^" Mojí 'první knížku' jsem napsala asi ve druhé třídě a bylo to o tom, jak trojice dětí řešila záhadu, když k nim na zahradu přistálo UFO. =D

Já se psaní věnuji více asi poslední půlrok, občas jsem předtím něco tu a tam napsala, ale abych řekla pravdu, teď, když to čtu zpětně, úplně se toho děsím. =D

48 Josef D. Josef D. | 16. srpna 2014 v 0:41 | Reagovat

Čím jsem začal? Komiksy v prostředcích školních sešitů. Většinou fantasy a sci-fi. Malování mi nešlo, tak jsem přešel ke slovům. Aktuálně dělám sci-fi a fantasy povídky, Zkouším to také spojit(Většinou hodně akčně)

49 Silblade Silblade | E-mail | 5. ledna 2015 v 14:16 | Reagovat

"Tři obři", "Jonátán" a další... moje první komiksy v době, kdy jsem ještě ani neuměl pořádně mluvit. S úsměvem vzpomínám na ty nekonečné bitky, které jsem kreslil a později k nim psal i bubliny. Dost mě v té době ovlivňovala TV, především seriály jako Herkules, Xena, z nefantasy prostředí bojovky s Bruce Leem, JCVD, všichni ti Shaolini, Pai Meiové a jiní bitkaři mě vlastně utvářeli a s nástupem doby, kdy jsem byl schopen bušit do klávesnice a klikat počítačovou myší, v éře her Diablo, Heroesky, jsem začal psát i první povídky. De facto ten zlom začal po tom, co jsem hrál Diablo 2. Ten příběh mě natolik nadchnul, že jsem začal na stejný styl psát svoje fantasy. To, že se klasické dračákoviny typu bezvýznamný chlapec je osudem předurčen k záchraně světa, mocné artefakty a ještě mocnější nepřátelé atd. už dnes příliš nenosí, mi tenkrát nikdo neřekl, protože jsem tehdy neměl načtenu vůbec nic. Ale to mi nevadilo, psal jsem dál svoji ligu, pro sebe, pro potěšení. Dnes už na psaní nemám moc času a upřímně ani moc chuť, jelikož si dávám mezi psaními dlouhé přestávky, mé psaní není kdovíjak originální a něco úplně nového se mi začít nechce. Je taky pravda, že na psaní fantasy musí mít člověk dobrý všeobecný přehled, aby nepsal úplné ňoumoviny. A tak se člověk sekne i na takových banalitách jako vaření v době středověké atd. :-D Popis staveb, pevností, hradů atd. je pro mě například hotovej horor. Na druhou stranu, když člověk do toho vložil už tolik času, chuti a nápadů, je mi líto kliknout na svoji povídku a "deletem" ukončit její život jednou provždy. Co kdybych se k ní někdy znovu vrátil...? 8-)

50 Laranya Laranya | E-mail | 30. září 2015 v 13:32 | Reagovat

Už na kočárku, když mi byly tak dva roky, jsem na plakátech na ulici poznávala "A", "B", "C". První knížku jsem si sama přečetla ve čtyřech letech a hned potom vznikala první díla, jako třeba "Otylka" (Což byla pohádka o malé baletce), pár básniček o husopasce a podobně. A také vlastně "Kočky" (ano, antropomorfní zvířata :D )

Mno, a od té doby mám doteď za sebou vydání jedné povídky v okresních novinách, něco na Písmáku a blogu, spoustu zveřejněných a zaplacených článků a stáž v České televizi...
Veleromán se zatím nekoná, neboť mi pořád nepřipadá, že by mé životní zkušenosti byly dostačující na dílo, které mění dějiny, ale zaručeně to jednou přijde. Určitě! Snad! :D

51 Executor Executor | E-mail | Web | 14. prosince 2015 v 20:45 | Reagovat

Vôbec som nepísal od detstva, vtedy som skôr kreslil, čo iné ako tie intrigánske dinosaury. :) Základy boli vo forme zapisovania si svojich myšlienok už koncom ZŠ a prispievania do diskusných fór, čo mi pomáhalo trénovať vyjadrovanie sa. Vlastný blog a dlhšie články prišli až so snahou šíriť informácie (len či sú také nápomocné, ako som vtedy veril...). Básne a príbehy sa mi však stále tvoria ťažko, aj keď záujem by bol...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama