Nepsat o psaní

21. října 2013 v 12:00 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Psaní je veskrze osamělá činnost. Ať už si zalezeme do svého tichého koutku, nebo vytáhneme notes v hospodě, vždy se na okamžik uzavřeme do svého vnitřního světa. Každý z nás občas zatouží si o psaní s někým popovídat, rozebrat své postupy a podrbat konkurenci. Je v zásadě fuk, jestli jako žvanivý autor pozveme přátele do čajovny, chatujeme na Facebooku, hodnotíme povídky na literárních serverech nebo napíšeme článek na blog a čekáme na komentáře. Není na tom v zásadě nic špatného. Blbé ovšem je, když čas, který těmto činnostem věnujeme, převáží čas, který trávíme nad svými texty.


Dvě hodiny, které jsme strávili psaním našeho vymazleného článku o vymazlených literárních postavách, jsme mohli věnovat psaní povídky. Čert to vem, ale pokud vznikne deset takových mentorských článků na jeden odstavec našeho textu, je asi někde něco špatně.


Stejný problém vidím v tom, když začneme s hodnocením cizích povídek. Je skvělé poskytnout jinému autoru zpětnou vazbu, dokonce to může pomoci i nám samotným, člověk se naučí přemýšlet na textem kriticky, což mu vždycky pomůže i při psaní samotném. Jenomže pokud za měsíc přečteme třicet, čtyřicet, padesát amatérských povídek, někde se to zákonitě musí odrazit. Kde? V našem vlastním psaní.


Nevím, jak to máte vy, ale já se s literaturou, kterou čtu, vždycky podvědomě srovnávám. Tohle bych napsala lépe. Tohle je srovnatelné s tím, co píšu já. Takhle bych chtěla jednou psát. Prostě mám v palici takovou laťku a při každé další povídce nebo románu se jí snažím posunout a přeskočit. Manipuluji s ní pod vlivem knih, které čtu. Je nabíledni, že když přečtu padesát hodně mizerných amatérských povídek, tak to s mou laťkou udělá divy. Najednou neskáču metr padesát, ale jenom padesát, protože je tu přece tolik lidí, kteří nepřeskočí ani třicet.


Někdy si prostě nemůžeme pomoci. Pracujeme na sobě celé roky, s každou povídkou se páráme dlouhé týdny (o románech ani nemluvě), polykáme hořké kapky kritiky a na nějaké to ocenění musíme čekat mnohdy celá desetiletí. Když už to přijde, chceme si to vychutnávat co nejdéle. Vyžaduje sebekázeň, aby člověk sedl a napsal něco dalšího. Zvlášť s výhlídkou, že na tom bude pracovat dlouhé měsíce a ještě delší měsíce bude čekat na případnou publikaci. Následné odmítnutí díla publikem je stále pravděpodobné a demotivující. Potřebujeme tyto pocity nejistoty ventilovat, potřebujeme ujistit své čtenáře, že jsme boj o další povídku v časopise nebo knihu nevzdali. Zároveň máme chuť předat své nově nabyté vědomosti a zkušenosti. To je všechno, podle mě, v pořádku a na místě. Jenom se náš blogersko-učitelsko-kritický pes nesmí zakousnout do vlastního ocasu a když už se mu to povede, měl by se umět pustit a jít napsat něco pořádného.


Temnářka

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Arvari Arvari | Web | 21. října 2013 v 16:05 | Reagovat

Jsem rada, ze v tomhle ohledu muzu s klidem rict, ze se psani o psani rozhodne nevenuju vic nez psani samotnymu. Ani omylem ne. :-D Ale jo, myslim, ze timhle clankem jsi uhodila hrebicek na hlavicku. Kdyz se nekdo venuje skoro libovolny cinnosti min jak psani o ni, neco je asi spatne.
A ano, nekdy je to docela tezky, prekonat se a napsat neco dalsiho, a zase dalsiho, a pak zas... Ale priznejme si to, my to psani milujeme a nemuzeme bez nej bejt... :-D

2 sarush ef sarush ef | Web | 21. října 2013 v 17:12 | Reagovat

Já doteď nepochopila lidi, kteří nepíšou ani trochu obstojně a celkově z jejich článků je vidět, že pokud mají nějaký jazykový cit, tak ho ještě dávno neobjevili, píší články o tom, jak psát. A ani samotné mi ty články nikdy moc nedaly, mnohem víc mi dalo jak říkáš srovnávání různech stylů, čtení a hlavně psaní. Souhlasím.

3 Houp Houp | Web | 21. října 2013 v 17:22 | Reagovat

Myslím, že tenhle článek by se skvěle dal dosadit i pro jinou činnost. :) Proste je těžké si sednout a na něčem makat, když úspěšný výsledek je v nedohlednu a pokud vůbec bude úspěšný. Klidně bych to převedla i na to, že když píšeme o něčem až moc, místo abychom ten čas strávili tím, že tu určitou činnost budeme provozovat. :)
Zvednout zadky - jen kdyby nebyl tak línej a těžkej. :)
Ale ten opojný pocit úspěchu, že člověk něco dokázal a že ho snad i někdo, třeba i jenom malinko pochválí, za to stojí.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. října 2013 v 17:26 | Reagovat

Moc se mi líbí různé články typu "Jak vopravdu fakt skvěle psát, aby se to jako všem líbilo" :-). Připomíná mi to starou anekdotu o rabínovi, který dával sousedu jednu radu za druhou, co dělat, aby mu nechcípaly slepice, a když už žádná slepice nezbyla, povzdechnul si: "Taková škoda! A já měl přitom ještě připraveno tolik dobrých rad" :-).

5 briannag briannag | Web | 22. října 2013 v 9:25 | Reagovat

Já už se snažím amatérské povídky číst co nejméně, právě kvůli vlivu, který to na mě pak má...:-)
Mimochodem, večer mi to do té čajky nevyjde, zapomněla jsem, že mám stařenu... :-(

6 Dragita Dragita | Web | 22. října 2013 v 11:12 | Reagovat

to je pravda, člověk ,který píše, se neustále s někým srovnává (přesně si vystihla mé myšlenky). Amatérské povídky čtu, ale jen ty, které už mají určitou úroveň - čtou se plynule, je tam zajímavý děj a málo chyb a krkolomností. Snažím se čas rozdělit mezi čtení nových knih, psaní nových povídek a opravování starých, ze kterých chci mít více než jen blogovou povídku - a občas to drhne právě na psaní nových.
Články jak psát ani nevyhledávám, už nezbývá čas :-D
Těším se až ti vyjdou Vílí kruhy:)

7 Matthias Matthias | E-mail | Web | 22. října 2013 v 16:57 | Reagovat

Tohle je problém jistého René Nekudy - furt píše o psaní (a údajně je i lektorem tvůrčího psaní (!!!)) ale téměř nikdy nic nenapsal :D

8 Elinor Elinor | Web | 23. října 2013 v 19:08 | Reagovat

[7]: to, že člověk nepíše, ještě neznamená, že nemůže být ve věcech teorie autoritou, ad. literární kritika jako obor. Základní je, že musí mít o psaní, literatuře a zákonitostech fungování textu přehled, vědět, jak co funguje, proč, v jakém kontextu, atp. Což je to, čím si u Reného Nekudy nejsem jistá, přijde mi, že poměrně mechanicky papouškuje, co se dozvěděl jinde. :-P

9 Matthias Matthias | E-mail | Web | 23. října 2013 v 19:10 | Reagovat

[8]: Mám z něho stejný pocit :))
Každopádně osobně radši poslechnu názor někoho, kdo i trochu píše, než někoho, kdo nikdy nic nenapsal - působí to potom lehce... nedůvěryhodně? :D Je to to slovo?.)

10 All€$a All€$a | Web | 25. října 2013 v 11:52 | Reagovat

Ahoj. Byla bych moc ráda, kdyby ses zúčastnila mé Halloweenské párty :)

11 Lokusta Lokusta | Web | 25. října 2013 v 15:30 | Reagovat

Amatérske texty sa pokúšam vynechávať, keď však začnem písať napr. o "rozprávačovi" blogeri to automaticky chápu tak, že sa to vzťahuje na ich diela a ja pritom hovorím o hodnotnej literatúre. Osobne sa k týmto radám vždy do komentárov vyjadrím, ale nikdy to neberiem dvakrát vážne. Rady ako také nikdy nefungujú. Existuje len konkrétny text a konkrétna kritika a potom rôzne literárnovedné texty, ktoré sa opierajú o to, čo bolo, nie o to, čo by malo byť.

[9]:"Každopádně osobně radši poslechnu názor někoho, kdo i trochu píše, než někoho, kdo nikdy nic nenapsal - působí to potom lehce... nedůvěryhodně?" - no tak to potom neviem, ako by na toto vyhlásenie mali zareagovať literárni kritici a literárni vedci. Ale na druhej strane mi je jasné, že na blog.cz nikto s reálnou kritikou nepočíta, takže je to o inom. Aspoň dúfam.

12 redfox222 redfox222 | E-mail | Web | 30. října 2013 v 16:53 | Reagovat

Článek je jako vždy trefou do černého. (PS: fotka je super :-) Lišky za ní dávají hodnocení 5/5 )

13 Diarsie Diarsie | E-mail | Web | 31. října 2013 v 23:31 | Reagovat

Dosť často sa mi stáva, že keď čítam nejakú knihu alebo poviedku tak ich dosť porovnávam s tým čo píšem ja. A áno, odzrkadlí sa to...
Ak prečítam knihu, v ktorej sú časté rozsiahle opisy tak potom sa aj ja nechám uniesť čarom opisov. :D Rovnako je to ak napr. čítam poviedku kde je viac rozhovoru ako opisu prostredia a postáv. Všetko to na mojich dielkach vidno.
Inak komentujúci číslo 12 má pravdu aj v prvom aj v druhom :-D

14 Boris Leto Boris Leto | Web | 7. listopadu 2013 v 15:59 | Reagovat

Hledisko zviditelnění také není k zahození a blogérka hodnotící amatérské povídky má dobrou příležitost (jak velkou, to ví sama:)), jak říct světu „ahoj, jsem tady.“ Teď nebudu mít na mysli zavedené spisovatele... Pokud se psavec spokojí se psaním a nepotřebuje čtenáře, tak se může soustředit jen na to psaní, ale tohle se dá podle mě skousnout jen v případě, kdy člověk bere psaní jako psychologickou očistu a tečku za těžkým dnem. Ti z nás, co chtějí psát, protože je to naplňuje, uklidňuje, rozveselí, a touží po čtenářích, tak musí hold pamatovat na své „ahoj světe.“ Mě osobně jsou sociální média jako FB celkem cizí, raději si s lidmi popovídám face to face, ale informační doba skýtá úžasnou příležitost, jak oslovit potenciální odběratele své tvořivé práce a ještě k tomu prodávat svou knihu bez nakladatelství. Byl bych hlupák, kdybych byl líná veš a nevyužil příležitosti, které tu nikdy dříve nebyly! V procesu mám korekci textu svého SF/fantasy, příští týden mám setkání ohledně grafiky obálky, a už to nebude trvat až tak dlouho, a má kniha bude přístupná jako e-book. Ještě jen vybrat nejvhodnější distribuční kanál. Blogerka má pravdu, mnoho povídání za nás práci neudělá.
A co se týče porovnání, snažím se číst různorodě, aby se mi právě nestalo, co popisuje blogerka. Hodí se vzít do ruky pekelně vymazlený text, aby ta laťka byla pěkně vysoko. A nejde přitom o soutěžení, ale o přirozenou touhu být lepší a mít radost z dobře odvedené práce. Mimochodem, ouvej mi je snad u každého filmu Woodyho Allena, kdy žasnu nad dialogy, doporučuji Jasmininy slzy.

15 Ozzro Ozzro | Web | 9. listopadu 2013 v 19:54 | Reagovat

A proto je nejlepší to tam loupat spontánně, pochopitelně v souladu s pravopisem a slohovými pravidly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama