Jak mluvíme

28. listopadu 2013 v 9:00 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
Přepisuji nahrávku přirozené řeči pro národní korpus a napadla mě jedna krátká poznámka směrem k začínajícím psavcům a nenuceným dialogům.


Setkávám se se dvěma extrémy. Šroubovaností, což je občas otrava, ale aspoň se to dá číst.

"To máme dneska krásné jitro." Elfí válečník důstojně vyjde z kadibudky. "Úplně bych si zašel na lov."
"Co takhle zajít na toho velkého zlého draka?" napadne barbarku.
"Axiom říká, že drak žíje v temné hvozdu a nemá rád párky z mikrovlnky," odpoví skřet.
"Nuže nesmíme zapomenou vzít si dvě nožičky," kýve barbarka. "Pozor na zlé pavouky z Kvȍklȏtského hvozdu. Nejlepší jsou proti nim měsíc plesnivějící ponožky."
"Nebudete mi věřit, přátelé, ale náhodou jedny mám," mrkne elfí válečník.

A nadměrnou snahou o realističnost, které bych se chtěla věnovat nyní.

Takže - jak tedy ve skutečnosti mluvíme?

S prominutím jako hovada. Jsme vulgární, skáčeme si do řeči, mumláme, hihňáme se, používáme špatné gramatické tvary a slova klademe, kam se nám líbí, to značí bez jakýchkoliv zákonistostí a přepsané věty tak vypadají jako promluva neandrtálce. Občas si to uvědomíme a jsme schopni se během věty třikrát opravit.

To už ani nemluvím o výplňových slovech. Tak jaké je to vaše? Vlastně? Jako? Jaksi? Eeeehm? Všechno dohromady?

Takže náš dialog přepsán do holé skutečniny by vypadal asi takto:

"Škyt... brý tro," Elfí válečník důstojně vyjde z kadibudky. "Hele, vole, úplně bysem šel na draka."
"Co co co takhle za zajít na toho.... velkého zlého draka....?" napadne barbarku.
"Drak žije tam... no tam v tom temném hvozdu a nemá rád párky z té... z mikrovln...," odpoví skřet.
"Nesmíme zapomenou vzít tři... dvě nožičky," kývne barbarka, "Smrrrk. Pozor na tamty - víte co, zlé pavouky z Kvotento hvozdu. Nejlepší jsou proti nim, no, eeeeehm, plesnivějící ponošššky."
"Nebudete mi jako toto jako věřit, že jo, ale náhodou tamty jedny mám," mrkne elfí válečník.

Jak se vám to čte? No, blbě, že jo. Dokážete si představit, že tohlencotoho hentoho čtete pět set stran?
Přesto, že takto normálně mluvíme (a pokud mi nevěříte zkuste se chvíli poslouchat), v textu se to použít prostě nedá. Knižní dialog je prostě umělecké ztvárnění lidské mluvy, ne její přepis. No a kde leží zlatá střední cesta mezi šroubovaností a přehnaným realismem? Na tu si každý musí přijít sám. Hentamto ono asi někde uprostřed. :-)


Temnářka
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dragita Dragita | Web | 28. listopadu 2013 v 10:09 | Reagovat

hehe, já si to uvědomuji už nějakou dobu, protože chci, aby mé dialogy nebyly šroubované, ale normální mluva se většinou nedá použít, teda pokud tam člověk nedá postavu, která má mluvit jako dlaždič. Máš pravdu, každý si na to musí přijít sám, ale někdy je to celkem fuška :-)

2 Teeda Teeda | Web | 28. listopadu 2013 v 15:07 | Reagovat

Mě tedy hlavně napadlo, jak jsem viděla ten program pro přepis, jak jsem z toho před dvěma lety šílela a přísahala, že už žádný přepis dělat nebudu. Nikdy. Hrozně jsem se u toho navztekala. :D

3 Elinor Elinor | Web | 28. listopadu 2013 v 15:57 | Reagovat

Náhodou, první dialog je zcela odpovídající kontextu, situaci, atp. :-D

Jinak konstatuji, že chci mluvit jako seriálová postava (myšlen nějaký lepší americký seriál :-D ) - jde to bez trapného zakecávání se, ehm, a člověk většinou má co říct a nevyznívá to naprosto idiotsky. 8-)  :-P

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 19:35 | Reagovat

Proto taky když se někdy zveřejní přepis odposlechů, vypadají ti odposlouchávaní jako úplní idioti, což jen zvýší falešné sebevědomí lidu obecného, který naštěstí své vlastní odposlechy dosud přepsané nespatřil, jinak by své dozajista skvělé myšlenky poznával jen těžko :-)

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 20:25 | Reagovat

Přesně tohle momentálně řeším, do příběhu se mi totiž nahrnuly tři pubertální díky z dnešní doby a já nevím, jak jejich mluvu přirozeně zakomponovat :)

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 20:27 | Reagovat

Momentálně řeším, jak přirozeně zakomponovat řeč tří pubertálních dívek z dnešní doby do příběhu :)

7 the-hunter the-hunter | Web | 29. listopadu 2013 v 20:46 | Reagovat

Mně třeba strašně vadí, když jsou v přímé řeči spisovné tvary sloves - "přeji si, aby se to stalo", "bojuji s tím", atd., i když by bylo naprosto přirozené říct přeju, bojuju, ... Zní to mnohem, mnohem lépe.
Elfí válečník se slovníkem dlaždiče ale není úplně zavrženíhodná představa... :D

8 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 23:43 | Reagovat

[6]: Podle mě tam stačí občas použít nějaké typické slovo, které tato skupina užívá. Třeba hustý, nehroť to... :-)
Případně užít obecnou češtinu, pokud to tam sedí, ale s tím pozor, postavy pak vypadají trochu přihlouple. :-)

9 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 23:46 | Reagovat

[7]: Záleží na konkrétním případě, pokud je to román ze současnosti, asi jo, v té fantasy to záleží na autorovi. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama