Sny podmořských čarodějů – Lerienští šedovrani (+ soutěž)

17. listopadu 2013 v 10:41 | Tereza Matoušková |  Podmořské povídky
Představuji vám nový podmořský projekt, ve kterém se postupně seznámíte s různými zákoutími Femorianova, Zorenina, Atalanova a Kerdeina světa. První část bude malinko netradiční, nepodíváme se v ní totiž do Podmoří, ale na Lerienské ostrovy. Tímto střípkem nás bude provázet Zorena a Femorian ve věku, kdy sotva vyrůstá z dětských střevíčků.
Na konci prvního dílu Snů najdete malý dotazník a soutěž, v níž můžete vyhrát moje knížku Hladová přání.

Přeji příjemné počtení!

Lerienští šedovrani


Ostrý vítr se zakusoval do travnatých lerienských kopců. Chlad, který včera jen lehce škádlil odhalenou kůži, dnes štípal do tváří a bral cit z konečků prstů. Po klikaté stezce vinoucí se mezi vrchy cválali dva jezdci - čarodějka Zorena a její syn Femorian - oba zachumlaní v dlouhých pláštích podšitých kožešinou.

"Není ti zima, mami?" zeptal se Femorian, nejen protože měl o matku starost, samotného ho lákala představa čaje z lerienských plodů a teplých přikrývek, které na ně čekaly na základně. Nechtěl však projevit slabost.

"Není, pamatuji léta, kdy nám tady touhle dobou zamrzal sopel u nosu. Když už nic, letos se vydařilo počasí."

Femorian se pokoušel necvakat zuby příliš nahlas.

"Poručila jsem, ať nám uvaří horkou polévku," usmála se na něj Zorena, "bude na nás čekat na stole, až se vrátíme. Teď ti chci něco ukázat." Její syn po ní hodil postranním pohledem. Doufal, že nepůjde o nějaké jezero, skálu nebo remíz, kde před pětisty padesáti pěti lety zkrotila svého prvního lwyna. Jeho matka začínala být poslední dobou sentimentální. Včera strávili celé odpoledne ve Městě rudých křídel a hledali krámek, kde si čarodějka v jakési dávné a zapomenuté prehistorii kupovala zlaté oříšky v cukru. Večer ho vytáhla na túru do hor, na místo, kde jsou prý dobře vidět hvězdy. Prý se tam na ně chodila dívat s jakýmsi Glinem a ptala se, jestli si na něj Femorian pamatuje. Nakonec se dobrali k tomu, že chudák Glin zemřel sto let před tím, než se její syn narodil. Femorian si v tu chvíli nemohl nerýpnout a Zorena zavrčela, že problémem tu není její senilita, ale jeho puberta. Od toho okamžiku toho moc nenamluvili.

Projeli poslední zákrutou a otevřel se jim pohled na zvlněnou pláň, trávu, pokroucené stromy a skaliska. Proti horizontu se rýsovaly tři malé lerienské osady utopené mezi povlávajícími stébly. Nad tím vším poletovala hejna šedovranů a chraptivě krákala. Zorena zadržela lwyna a ukázala před sebe. "Vidíš to?"

Femorian se naklonil ze sedla a zamžoural do slunce. Potom spatřil ve stínu nízkých listnáčů to, o čem matka mluvila. Stály tu nastoupené dvě řady lerienských chlapců. Všichni vypadali mladší než on sám.

"Co je to? Místní folklór asi ne." Chlapci skutečně nevypadali, že by měli začít zpívat nebo tančit. Připomínali dvě malé armády před bitvou. V rukou drželi naostřené větvě a kameny.

"Spíš bych řekla rituál," promluvila Zorena. "Zkouška dospělosti." Syn sledoval výraz matčina obličeje. Nezdálo se, že by ho vzápětí chtěla plácnout po rameni a ujistit, že se nemusí bát, protože krev nepoteče. Naopak, tvářila se velice vážně. Femorian v ten okamžik přestal myslet na pohodlí základy, na jídlo. Dokonce už mu nebyla ani zima.

"Oni budou skutečně bojovat, že ano? Budou se zabíjet."

Zorena nepřikývla, ale ani nezavrtěla hlavou. Zarytě mlčela.

"Musíme zasáhnout," prolomitl Femorian. "Podle práva, které sem přinesli swérští mágové v polovině věku, je zakázáno podobné rituály provádět."

"Teorii umíš hezky, teď tedy k praxi," zašeptala Zorena. "V Lerienu se věří, že duše do zásvětí odnáší šedovrani. V okrajových a málo civilozovyných částech jako je tato, dokonce šedovrany uctívají jako božstvo. Zde jim jako oběť přinášejí dospívající chlapce. V rituálním boji jich vždy přibližně polovina zahyne a z té druhé se stanou plnoprávní muži. Místní to neberou jako něco děsivého. Mozky padlých pozřou šedovrani a s nimi spolknou i jejich duše, které se tak dostanou přímo ke svému božstvu.

Když jsem byla mladší, snažila jsem se tomu učinit přítrž, ale zjistila jsem, že bych ty kluky musela pobít nebo na doživotí pozavírat do cel, abych jim zabránila se bít. Tak to chodí vždycky. Jsou věci, které se vykořeňují jenom těžko."

"Proč jsi mě sem zavedla?"

"Protože Lerien neznamená jenom hvězdy a obchody se sladkostmi. I když bych tě ráda udržovala v iluzi, že ano, nemůžu, pokud chci, abys tady přežil. Lerien je krásný a strašlivý zároveň."

Šedovrani slétli z oblohy a posadili se na stromy kolem bojiště. Mlčky čekali jako to nejtrpělivější publikum na světě.

"To skutečně nic neuděláš?" nevěřil Femorian a po zádech mu přebíhal mráz. Viděl soustředěné výrazy mladých bojovníků. Svaly na jejich pažích se napínaly. Opracované kameny v drobných pěstech zvlhly potem.

Zorena se kousla do rtu, krátce zaváhala a potom zvedla ruce k obloze. Zablýsklo se a jeden ze stromů, na kterém seděla horda šedovranů, vzplál modravým plamenem. Chlapci ztuhli hrůzou a pak se s poplašeným křikem rozutekli.

"Zítra se sem vrátí a pokud ne, tak pozítří," pokrčila Zorena rameny. "Jenom jsem oddálila nevyhnutelné. A teď bychom se měli vrátit, nebo se proměníme v rampouchy." Vypadala neskutečně smutně a osaměle. Mlčky ujížděli mezi homolemi kopců. Femorian si lámal hlavu s tím, jak by mohl matku potěšit. Dokáže znovu najít ten krámek ve Městě rudých křídel? Možná by stihli ještě jednu vycházku po hřebenech, než na to bude moc zima. Pokud nebude zítra foukat.

Pak to spatřil.

"Myslím, že je tu někdo, koho bychom zachránit mohli." Seskočil ze lwyna.

"Říkala jsem ti přece..." Zorena se zarazila, když se její syn sehnul do houští a vytáhl odtud velice pocuchané tarčí štěně.

"Dobré odpoledne, sice jsem malinko špinavý a zapáchám, ale jinak jsem elegán a rád bych se k vám nastěhoval," řekl Femorian za štěně.

"Na to ani nemysli, už máme doma zvěřinec. Tentokrát mě nepřesvědčí ani ten nejroztomilejší čumák... čumáček... Jejda, to je vážně roztomilý mazel. Jak ho držíš? Vždyť mu visí packy. Dej ho sem! Ahoj, miláčku, ty ses ztratil? Chybí ti maminka, že ano? Který zatracený parchant tě tady takto mohl nechat? To víš, že tě vezmeme s sebou, tiše, už je dobře."

Vítr svištěl a pohrával si s větvovím. Už viděli obrysy základny. Lerienské vesnice se dávno rozplynuli v mlze. Ovšam nad jejich hlavami stále pleskali křídly šedovrani. Hledali si novou snídani? Snad. Třeba nesli v žaludcích duše a právě s nimi putovali do jiné dimenze.

Pokud se chcete zúčastnit soutěže vyplňte do komentářů následující dotazník:

Soutěžní dotazník

1.) Jméno/ Přezdívka
2.) Kontakt, na který se vám můžu ozvat, pokud vyhrajete
3.) O čem nebo o kom byste chtěli, aby byla příští část? Můžete si vybrat jakékoliv místo v Podmoří, v Lerienu, nebo na Souši a vybrat jakoukoliv podmořskou postavu. Můžete navazovat na příběh Zoreny a Femoriana (časově a místně), ale nemusíte
4.) Jaké podmořské příběhy jste četli?
5.)Oblíbená postava/postavy. :-)

Pokud chcete získat jisté plu body, nezapomeňte do komentáře taky napsat, jak se vám líbil tento střípek ze Snů podmořských čarodějů. Není to povinné, ale potěší mě to. :-D

Z vašich návrhů vyberu ten nejlepší a ocením ho knížkou. Pokud se mi bude líbit více návrhů, pokusím se vám je zpracovat všechny. :-)

Mějte se krásně,


Temnářka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elinor Elinor | Web | 17. listopadu 2013 v 11:47 | Reagovat

1.)Elinor
2.) nemá smysl řešit ;)
3.)o kaatech / o Korgeriovi
4.) podmořské povídky ze z blogu, Kapka její rosy, Hladová přání, Vílí kruhy
5.)Korgerius, ústřední čtyřka (Femorian až od Vílích kruhů :-P )

2 Zuzka Zuzka | 17. listopadu 2013 v 17:53 | Reagovat

1.) Zuzka
2.) Hladová přání už mám, chci si to jen vyplnit :D
3.) Swér, Amorgen nebo Nemora
4.) Jaké podmořské příběhy jste četli?
5.)Oblíbená postava/postavy. :-)
Asi celá hlavní čtveřice a Yngith

Bonus: Přijde mi to jako skvělý způsob, jak zábavně podat reálie. Konkrétně o Lerienu jsem toho moc nevěděla, a jsem ráda za doplnění informací. Navíc se mi hrozně líbí Zorenina sentimentalita (nebo Femorianova puberta).

3 Norrora Norrora | Web | 19. listopadu 2013 v 12:49 | Reagovat

1. Norrora
2. Norrora@seznam.cz
3. Nemora
4. Moc povedené. Možná zkusím něco podobného. :)
5. Zatím mám pročtený jenom blog, ale zbytek (knihy) teprve musím sehnat. V knihovně nejsou, škoda. :(

4 Norrora Norrora | Web | 19. listopadu 2013 v 12:51 | Reagovat

[3]: Tím pádem nemohu uvést. :(

5 the-hunter the-hunter | Web | 26. listopadu 2013 v 17:31 | Reagovat

Hladová přání už mám, takže soutěže se účastnit nebudu, ale stejně mi to nedá, abych taky nenapsala své přání - a totiž něco o městu Kopisky (teď jenom doufám, že to píšu dobře :-D). Absolutně netuším, co to je za místo nebo co by se tam mohlo odehrávat, ale fascinuje mě ten název.
A k povídce můžu říct asi jenom - skvělé. Obdivuju, jak umíš na relativně malé ploše říct všechno, co by mělo být řečeno, a odvyprávět ten příběh zajímavě. Jenom si dovolím malé hnidopišství - v poslední odstavci máš překlep v Y/I (ta věta o vesnicích)...

6 the-hunter the-hunter | Web | 26. listopadu 2013 v 17:34 | Reagovat

Hladová přání už mám, takže soutěže se účastnit nebudu, ale stejně mi to nedá, abych taky nenapsala své přání - a totiž něco o městu Kopisky (teď jenom doufám, že to píšu dobře :-D). Absolutně netuším, co je to za místo nebo co by se tam mohlo odehrávat, ale fascinuje mě ten název.
A k povídce můžu říct asi jenom - skvělé. Obdivuju, jak umíš na relativně malé ploše říct všechno, co by mělo být řečeno, a odvyprávět ten příběh zajímavě. Jenom si dovolím malé hnidopišství - v poslední odstavci máš překlep v Y/I (ta věta o vesnicích)...

7 the-hunter the-hunter | Web | 26. listopadu 2013 v 17:35 | Reagovat

Ups, pardon za dvojí vložení. Blbne mi internet...

8 the-hunter the-hunter | Web | 26. listopadu 2013 v 18:14 | Reagovat

Ups, omlouvám se za dvojí vložení, blbne mi internet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama