Ukázka z Dětí vánice (3. kapitola)

17. prosince 2013 v 17:40 | Tereza Matoušková |  Ukázky

Slibovaná ukázka z čerstvě dosmolené třetí kapitoly DVéčka. Je to zatím beta verze, takže pokud najdete překlepy a šotky, klidně mi je vypište do komentářů.
Děti vánice je krátká novelka odehrávající se mezi Hladovými přáními a Vílími kruhy. Samostatně stojící prolog by se měl objevit ve sborníku Zapadlý kout, který s Elinor a účastníky našich dílen už delší dobu chystáme a už snad brzy doděláme. :-)
Přeji příjemné počtení!

Zorena objevila ve sklepě krupicového hada, kterému kněží říkali černá agata. Zazimoval starostovým v bedně se šlupkatým mavi. Probudila ho a odnesla si ho k sobě do jizby. Nechala ho, ať šplhá nahoru a dolů po jejích pažích a užívala si doteky jeho suché hrbolaté kůže. Jeho mysl jí přišla tak čistá, nemusela se obávat, že mu ublíží, když si ho podmaní. Přimknul se k ní jako ke své hadí matce.

Když se jí Worlih před pěti sty padesáti lety ještě jako jeho učednice zeptal, s jakým tvorem by chtěla splynout, v jakého by se chtěla naučit proměňovat, neváhala. V hadí kůži se vždycky cítila svobodná.

Ve Vdovině nářku je přijali s veškerou možnou zdvořilostí, půjčili jim i vůz, ve kterém se vozili netriti na jatka, aby do něj mohli jejich děti zavřít. Nemohli si dovolit chovat se jinak, ne k zasvěceným mágům, ne k těm, kteří drželi jejich děti jako rukojmí. Zorena však slyšela jejich myšlenky, věděla, že jí každá z těch milých babiček touží zarazit kuchyňský nůž mezi lopatky, kdykoliv se k nim čarodějka otočí zády. Nejhorší to bylo s paní starostovou.

"Zoreno? Přinesl jsem vám něco k jídlu..." Nityry si musel otevřít kopnutím, náruč měl plnou chlebových placek. Vedle jeho pravé ruky se vznášel kotlík s kouřící polévkou.

"To je od tebe milé, ale nemyslím si, že bych dnes dokázala spořádat jediné sousto. Navaluje se mi jenom z té myšlenky."

Nityry složil svůj náklad na víko truhly, ve které měla paní starostová své cennosti, a posadil se vedle Zoreny na lůžko.

"Chybí mi můj chlap," ozvala se Zorena po chvíli. "Já vím, že to zní divně, když jsme den cesty od Zapadlého koutu, ale... Příliš jsem jsi zvykla na to, že když mi je mizerně, je ten můj parchant někde poblíž a můžu se k němu přitulit."

"Taky mi chybí můj chlap."

"Který z těch tři sta šedesáti pěti, se kterými jsem tě za poslední rok viděla?" Odmlčela se. "Promiň, Tyry, nechtěla jsem, aby to vyznělo tak kousavě, jen jsem netušila, že někoho máš."

"Nemám, ale chtěl bych mít," přiznal čaroděj. "Férového kluka, se kterým bych se mohl konečně po těch čtyři sta letech zkurvené služby usadit a založit rodinu."

"Nikdy jsi na mě nepůsobil jako rodinný typ."

"Já jsem přísný taťka a hodná mamka v souborném vydání, má paní. Víte, chtěl bych adoptovat holčičku. Ne úplné mimino, už větší, dva culíky a chytré oči, takovou. Naučil bych ji všechno, co vím o životě, o magii a o tom, jak si nenechat zlomit srdce od floutka s barevným peřím za kloboukem."

"Mohl bys na chvíli adoptovat mě." Zorena si položila hlavu na Nityryho rameno. Mág na okamžik zaváhal a pak ji k sobě těsně přimknul. Agata se vyplazila ze Zorenina rukávu a sklouzla do peřin. Jakmile zmerčila, že je volná, hbitě se odplazila do kouta. Čarodějka ji nechala být. Na parapet se sypal sníh, protože kdosi tam nahoře usoudil, že tuto zimu chumelilo málo.

"Já ho zabila, Tyry, zabila jsem ho vlastním kouzlem. To dítě bylo nemocné a mohli jsme je vyléčit, ale já ho zabila."

"To škvrně se vrhlo na svého vlastního otce a prokouslo mu tepnu. Vy jste to mrně pouze shodila na zem. Zadusilo se zbytkovou magií ve vzduchu. Nemohla jste tušit, že bude až tak citlivé. Nikdo by to na vašem místě netušil. Neudělala jste nic zlého."

"Víš, co je na tom všem nejhorší?" vzdychla Zorena. "Že ho nedokážu oplakat. Viděla jsem v životě už tolik prasáren, že mi to prostě nejde. Přitom bych tak moc chtěla."

"Můžu plakat za vás," nabídl jí Nityry. "Jsem přece váš pobočník, je mou povinností vás zastupovat." Zorena vzhlédla a spatřila, že se mu skutečně v hadích očích lesknou slzy.

"Nevím, co bych si bez tebe počala."

"Už je to lepší?"

Čarodějka pomalu přikývla a znovu mu zabořila tvář do vlasů, které se plazily po Nityryho širokém rameni.

"Umíš hrát Fabule?" zeptala se ho po chvíli.

"Je to na mě trochu moc intelektuální hra, ale trochu jo. Proč?"


"Mám na jazyku jeden příběh a potřebuji ho někomu povyprávět."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Matthias Matthias | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 18:14 | Reagovat

Trochu jsem se ze začátku ztrácel u některých slov (Mavi, netriti) - snad to v kompletní románu bude trochu více pochopitelné, co je co :)
Trochu mi vadí absence popisů - jo jo jo, vím, že se už opakuju po sté a že už jsem to několikrát psal KatyRz...

Jenže co se týče fantasy žánru, tak u toho si myslím, že jsem ty popisy ještě důležitější, než u jiných žánrů - a nemusí to být žádné šílenosti jako měl Alois Jirásek na tři sta stran - stačí jen odstaveček na dokreslené atmosféry :)
Já jsem v textu chvíli nevěděl, kde se to odehrává. Někdo tam hupsnul "do kouta" a říkal jsem si "safra, vždy´t jsou na nějakém vozíku, či co..."
Tak jsem skočil očima zpátky na začátek a došlo mi, že se to děje v nějakým vozíku podobnému kočáru - nebo spíše taková ta klícka na kolách, když to bylo dříve jateční vozítko - uvnitř... Je to tak?:) Promiň, že se tak hloupě ptám, ale kdybys to vozítku trochu popsala a shrnula, jak zhruba vypadá... :) Anebo je to nedostatkem kofeinu?:)

Každopádně těším se na konečnou verzi, ale jsem moc zmlsaný ságou Písně ledu o ohně, takže mám krapet přísnější oko :D

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 18:30 | Reagovat

[1]: Odehrává se to v pokoji. (Probudila ho a odnesla si ho k sobě do jizby.) V konečném románu by to všechno mělo být pochopitelnější.
Ještě to stejně celé jednou projdu a dopíšu, co bude potřeba. A samozřejmě to projde betareadingem.

Tak Martin je příšerně popisný, ale on je zase místy popisný až moc, třeba když popisuje jednotlivé chody na hostině nebo rytíře na turnaji. To mě místy až štve. :-D

Ale pokud ti vyhovuje jeho způsob, je jasné, že u méně popisných autorů ti zase bude něco scházet. Osobně mi přijde, že v Dětech vánice jsem popisnější než třeba v Hladovkách (ale zase méně než ve VK). Ne tedy v této konkrétní ukázce, ale obecně. :-)

Děkuji za obsáhlou reakci. :-)

3 Matthias Matthias | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 18:36 | Reagovat

[2]: No, co se týče jeho popisů akcí, tak to souhlasím, to je přehnané. Jak popisuje hostiny a oblečení různých lidí (ten měl šaty z brokátu a hermelínu a ten měl na sobě 12 kroužkových zbrojí + plátovou tuniku + zástěru z vařené kůže :D

Ale co se týče prostředí - "jak to asi kolem zhruba vypadá", tam už je to docela fajn ... Hlavně je to jakoby nějaký úvod. Třeba Arya se objeví u Harrenhova a on ho prostě trochu popsal, že vypadal tak a tak a Arya z toho měla takové a onaké pocity (vynechme teď to, že na dalších 150-ti stranách popisoval, jak to v Harrenhově chodí a jak to tam chodí, jaké jsou tam poměry, kdo tam asi žije, kdo tam tomu velí atd atd atd.)

Nicméně tohle mi právě u těch fantasy "internetových" (nemyšleno jako urážka) pisálků (včetně tebe), trochu vadí... Že změna prostředí probíhá stylem jedné věty :D A já si pak říkám "tvl, kde jsou?", protože buď to přehlídnu, nebo tu jednu větu zapomenu :))

4 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 19:25 | Reagovat

[3]: Dobře, budu se snažit to popisovat podrobněji.
Ono tohle je asi třetí scéna, která se odehrává v jednom a tom samém prostředí, takže možná je to i tím, ale je pravda, že mám ve zvyku být spíš stručná, než se rozkecávat. :-)

5 Matthias Matthias | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 19:33 | Reagovat

[4]: Osobně bych využit třeba té nové postavy, co se v tom pokoji octla (předpokládám, že poprvé) a třeba popsat její údiv ("kurva, to je šukézní lampa") :D Vždycky se to nějak dá :))

Jinak až to výjde, tak si to určitě koupím a napíšu tak krutou recenzi, že z toho strčíš do mikrovlnky krečka.

6 Elinor Elinor | Web | 17. prosince 2013 v 21:43 | Reagovat

[5]: Nityri je Zorenin pobočník, jaká je šance, že je tam absolutně nový? Navíc nejde, na rozdíl od Arye, o POV postavu, tím pádem není možné popisovat přes něj a jeho pocity, to by ty scény musely vypadat jinak. POV postava je Zorena.

[1]: nevím, tohle může být problém u různé žoužele a nezvyklostí, na druhou stranu, popis musí být přirozený a zapadat. Představ si, že máš třeba u zmínky o bedně brambor ve sklepě popis, že jsou to oválné hnědé hlízy, po rozkrojení žluté, které musíš před požitím uvařit, a že se zpracovávají tak a tak... :-D Podobný popis raději oželím a pracuji s kontextem. :-P  :-D

7 Matthias Matthias | E-mail | Web | 18. prosince 2013 v 8:20 | Reagovat

[6]: To byl jen příklad, co mě napadl... Samozřejmě jde jakkoliv nějak popsat "teď došlo ke změně prostředí", aniž by to bylo jen jednou jedinou větou :)
Třeba "zdálo se, že je opět nadšený, že se octli o samotě v jizbě" nebo cokoliv :)

Samozřejmě, možná je to tím, že to čtu na notebooku - kdybych to četl třeba na mobilu nebo na čtečce, třeba bych to tak nepřehlídl a víc ten text vnímal.

Nicméně obecně si všímám, že když čtu něco od profi autora, který píše dlouho, tak si vždycky všimnu změny prostředí. Když ale čtu něco od někoho z internetu, tak vždycky "sakra, kde jsou? Kde se to odehrává?" a čtu zpátky a za chvíli "a hle, tu je ta věta, kde se píše "přišli do pokoje" :D

Samozřejmě to asi není jediný rozdíl, ale je to jediný rozdíl, který opravdu pociťuji a dávám to osobně za vinu malému množství popisů prostředí... :)
Toť můj pohled!

8 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 18. prosince 2013 v 9:20 | Reagovat

[7]: Já si myslím, že to co tu řešíte, možná platí obecně, ale v tomto případě je poměrně irelevantní, protože je to ukázka z konce třetí kapitoly (!) rozpracované věci, ne ucelený text, ve kterém by se skákalo z místa na místa. Uvedení do prostředí prostě proběhlo jinde a tady je to ve zkratce. Nakolik to vadí, můžu posoudit až bude dílo celé a s odstupem. :-)

S tím, že autoři, kteří publikují/ začínali publikovat (já už jsem na internet neumístila pořádnou povídku hodně dlouho, ale chápu, že jsem prostě stále víc blogerka než cokoliv jiného) píší prostě stručněji. Možná ani ne stručněji, ale hutněji, protože v kyberprostoru je prostě problém číst dlouhý články. :-)

9 Dragita Dragita | Web | 18. prosince 2013 v 9:43 | Reagovat

na můj vkus by to trochu popisnosti ještě sneslo, ale každý má jiný práh (Hry o trůny jsem ještě nečetla). Z popisu jsem pochopila, že se to odehrává a pokoji a Zorena za něco cítí vinu(smrt nějakého dítětě). Mě se to zdá dost dobré:

10 Matthias Matthias | E-mail | Web | 18. prosince 2013 v 9:44 | Reagovat

[8]: jo jo jo, rozhodně to neber jako že tě buzeruju, jen jsem uvedl, co mě trochu zmátlo a proč. :)

Celkově myslím, že je lepší napsat, co mi osobně vadilo, než ti vypisovat učebnicové chyby, kterých sis seš vědoma a sama na nich budeš pracovat...

To moc nemusím a dělá to bohužel dost lidí - "tohle slovo se sem moc nehodí" a "tohle slovo zní divně" a "tato věta by měla být poskládaná jinde" - místo toho aby napsali, jak se jim osobně to líbilo a co jim vadilo :)

11 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 7:28 | Reagovat

[9]: Dobře, dobře, přidám. :-D

[10]: Však jasně, já jsem za to ráda, jenom se snažím uvést věci na pravou míru. :-D (Zase si myslím, že je lepší reagovat komentářem na komentář, než napsat jenom díky... :-D )

12 me me | 21. prosince 2013 v 16:46 | Reagovat

Kdy vyjdou Vílí kruhy? Netrvá jim to nějak?:D

13 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 16:40 | Reagovat

[12]: Trvá to, co s tím nadělám. :-)

14 taive taive | Web | 23. prosince 2013 v 1:04 | Reagovat

Pěkné. Jako vždy skvělé prožívání postav. Ale možná to bude i tím, že mi zrovna Zorena už před časem přirostla k srdci :-). Chápu, že je to jen úryvek z něčeho delšího, ale mrzí mě, že nevím víc o těch dětech, kvůli kterým jsou mágové ve vesnici. Můžu si jen zmateně domýšlet a chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že incident, který Zorenu trápí, má zřejmě souvislost s vozíkem, že se asi jedná o stejnou skupinu dětí. Tyhle nejasnosti trochu stěžují vžití se do děje, ale ve větším celku se pravděpodobně ztratí. Ano, popisů by mohlo být víc, ale i takhle to má atmosféru. Mě se líbí, že se soustředíš hlavně na postavy a dojem zvýrazňuješ pomocí detailů v jejich chování, od kterých pak odvíjíš nitky souvislostí. Pasáž s hadem byla v tomhle ohledu opravdu šikovně a hezky využitá.

Chyba, která mě trkla je ve větě "Když se jí Worlih před pěti sty padesáti lety ještě jako jeho učednice zeptal..." předpokládám, že jde o to, že byla Zorena Worlihovou učednicí, takže by bylo lepší použít slovo "své".

Jinak se mi to líbí, až na fakt, že to ve mně taky začalo hryzat netrpělivostí po delších textech z Podmoří. Vílích kruhů se už nemůžu dočkat, v Hladových přáních bylo Podmoří přeci jen docela málo.

15 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 16:17 | Reagovat

[14]: Jo díky za připomínku, to své tam bude asi skutečně lepší. :-)

S dalšími knížkami je to asi takto - momentálně sháním nakladatele pro Vílí kruhy a je to ve fázi, kdy je rozhodnutí o vydání v cizích rukou, takže mi nezbývá než čekat. Je to těžké, něco v dnešní době vydat, ale to se povede. :-)

16 Terka Terka | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 11:20 | Reagovat

Opravdu pěkná povídka :) když jsem ji četla, nemohla jsem z obrazovky notebooku spustit oči, až tak jsem se začetla :)

Moc pěkně píšeš, taky bych si někdy přála psát stejně pěkně jako ty :) a na hledaní chyb jsem při čtení neměla vůbec čas, takže k nim nemůžu mít žádnou výtku :-)

17 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 16:10 | Reagovat

[16]: Tak ona to není ucelená povídka, jenom úryvek, každopádně stejně děkuji. :-)

18 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 2. ledna 2014 v 14:07 | Reagovat

Ale tom uhle se říká návnada! Návnada na těšení se na další podmořské příběhy. Už aby to bylo! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama