Světice, nebo čarodějky?

12. března 2014 v 17:12 | Tereza Matoušková |  Historické okénko
utorem knihy je Peter Dinzelbacher, rakouský historik zabývající se středověkem. Narodil se v Linci a po ukončení střední školy studoval historii, dějiny umění, folkloristiku, filosofii a klasickou filologii na univerzitách ve Štýrském Hradci a ve Vídni. V roce 1985 byl jmenován profesorem na univerzitě ve Stuttgartu. Zkoumá především dějiny mentalit, mystiku a religiozitu, ženské dějiny a kulturní a sociální dějiny středověku. Do češtiny byla přeložena, mimo knihy Světice, nebo čarodějky?, kupříkladu kniha Poslední věci člověka.








Kniha Světice, nebo čarodějky? vyšla v roce 2003 v nakladatelství Vyšehrad, autor zde provádí analýzu křesťanského fenoménu "světic" a "čarodějnic", zkoumá jejich diametrálně odlišné světy a hledá v nich netušené analogie a protiklady. Podle Dinzelbachera mají společné zejména to, že žijí na okraji společnosti a výrazně se odlišují od masy "normálních". Projevy jejich mimosmyslového nadání jsou v mnohých případech totožné a Dinzelbacher se pozastavuje nad tím, že mnohdy je stejné chování klasifikováno jednou jako svatost podruhé jako čarodějnictví. Kniha obsahuje řadu portrétů kontroverzních žen, které měly co do činění s mystikou, dozvídáme se zde mnohé o jejich životě, (domnělých) zázracích, jejich pohledu na sebe sama a pohledu okolí na ně.

Autor v knize taktéž reflektuje vývoj pohledu církve a intelektuálů na svatost a na čarodějnictví, zejména v souvislosti s pronásledováním inkvizice.

Čarodějnictví je (nejen) mezi fantasy autory velice populárním tématem. Bohužel, ne všichni autoři jsou schopni tento fenonomén podat autenticky, většinou se jedná o velice subjektivní líčení, které se s historickými skutečnostmi míjí, jak jen může. Pokud hledáte kvalitní podklady pro svou povídku s čarodějnickou tématikou, zkuste sáhnout třeba po této knize. Pro prvotní seznámení s tématikou je ideální.


Pac a pusu,

Temnářka

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 redfox redfox | E-mail | Web | 12. března 2014 v 20:36 | Reagovat

Zní to opravdu zajímavě, děkuji za tip :-)

2 Elinor Elinor | Web | 13. března 2014 v 9:52 | Reagovat

Jinak ona je na toto téma i poměrně zajímavá historka zmíněná v Kladivu (proboha, ne tom od Kaplického, to... neexistuje! :-D ), kde potvrzení, že léčitelství probíhá výhradně za pomoci bylin a modlitby, bylo bráno jako důvod dotyčnou nepovažovat za čarodějnici. V období obecné čarodějnické hysterie, dodávám.

Za běžných okolností se čarodějnictví ve středověku víceméně ani nijak zvlášť nehrotilo a řeší se výhradně v kontextu "páchání zločinů obzvlášť zavrženíhodným způsobem". Tolik k všem těm povídkovým nevinným kořenářkám v pseudostředověkých světech - pokud nefušují do andělíčkářství, nemíchají jedy, neškodí dobytku, neočarovávají ostatní vesničany (případně je z toho někdo neobviní, ale pak se to bude řešit přes světské soudy a většina inkvizitorů s tím nebude chtít mít co dělat, že je to mimo jejich náplň pracovní činnosti), technicky vzato jim nic nehrozí.
Trochu odlišná situace nastává v prostředích typu kalvinistická Ženeva, ale to by bylo na dlouho. :-P  :-D

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 15. března 2014 v 17:05 | Reagovat

Tohle mě zaujalo, protože jsem si kladla sama otázky, jak bylo možné, že světice neobvinili z čarodějnictví, když k tomu měly tak blízko

4 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 16. března 2014 v 17:46 | Reagovat

[3]: Tak ony je obviňovali jako na běžícím pásu, všechny. Hodně záleželo na konkrétním období a podmínkách, ve kterých světice přebývala. To, co jedné prošlo, jiné o padesát let později projít nemuselo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama