O ženách a o lásce - Edith Holá

7. července 2014 v 17:52 | Tereza Matoušková |  Recenze
pisovatelka Edith Holá je známá především jako koordinátorka projektu Pohádky pro kulíšky, dětských knížek, které vznikly na podporu rodin s předčasně narozenými miminky. Debutovala autobiografií Cesta k mým matkám, kde se věnuje problémům kolem adopce. Její druhá kniha se věnuje tématu surogárního mateřství, což znamená, že žena odnosí dítě neplodnému páru.






Edith Holé nejde upřít schopnost vybrat si silné téma a podat ho tím způsobem, že se člověku dostane pod kůži. Poté, co Ilona po osmé potratí, uvědomí si, že surogátní mateřství je její jediná šance, jak mít děti. Jako náhradní matku si vybere duchovně založenou Veroniku, která tímto způsobem řeší svou vleklou manželskou krizi a touhu po třetím dítěti. To se jí do budoucna ošklivě vymstí, když se musí čerstvě narozené holčičky vzdát.

Maminka s dítětem, zdroj

Kniha je rozdělena do tří částí. První dvě se odehrávají ve stejném období a popisují praktiky kolem surogátního mateřství, nejprve z pohledu Veroniky, poté Ilony. Ve třetí se posuneme v ději do doby, kdy je surogátně počaté dítě, Sára, už dospělé a řeší své problémy s biologickou matkou, protože má pocit, že k Iloně tak docela nepatří. Pro román je to značně netypická struktura. Jelikož první a druhá část popisuje stejné události, akorát z pohledu jiné postavy, nevyhnula se autorka občasnému "déjà vu", kdy si člověk říká, že stejný dialog už přece jednou četl. Je otázkou, zda by nepůsobilo živěji, kdyby byly obě části propojeny a pohledy obou žen se pravidelně střídaly.

Obálka s nitkami

Třetí část, vyprávěnou za mladou Sáru, označuje sama autorka za duchovní vhled do situace. Zde se prudce mění obsah, tempo i styl vyprávění. Zatímco v prvních dvou částech jsou středobodem vyprávění drsné praktiky kolem náhradního mateřství, zde se autorka odpoutává od reality a do textu vplouvají rozhovory s anděly, duchovní motýli, vnitřní zahrady a jízdy na koních, kteří zobrazují naše niterné rozpoložení. Sára chodí na skupinové terapie a do ženských kruhů, hledá si partnera. Román tak košatí v poslední třetině, kdy se nitky obvykle splétají, a mnohá vlákna zůstávají viset ve vzduchu.

Matka a dcera, zdroj

Knihy Edith Holé jsou převážně ženským čtivem, vedou se čtenářem vnitřní dialog a vytahují na světlo jeho vlastní traumata. V tom je největší klad i zápor těchto románů. Autorka v nich velice nepokrytě prezentuje své názory na těhotenství a mateřství. V celkovém dojmu z knihy tedy hraje roli to, nakolik se s ní daný jedinec ztotožňuje a jestli se nechá provést peklem, aby na konci mohl úlevně vydechnout, nebo jestli zatne zuby a půjde si vlastní cestou. V tomto případě ho kniha může poškrábat na duši jako kočka a žádný hojivý účinek nepřinese.

Za recenzentský výtisk děkuji nakladatelství Jota.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 7. července 2014 v 18:32 | Reagovat

Uvidím, jestli si knihu přečtu, láká mě možná ještě víc než autorčina předchozí kniha, takže časem uvidíme. Třeba až ji uvidím v knihovně. Nebo budu mít při sobě dostatek leněz, abych si ji koupila v knihkupectví. :-)

2 Terka Terka | E-mail | Web | 7. července 2014 v 18:33 | Reagovat

* Patří tam peněz, vloudil se mi tam překlep,..

3 points-of-interest points-of-interest | Web | 7. července 2014 v 18:37 | Reagovat
4 points-of-interest points-of-interest | Web | 7. července 2014 v 19:44 | Reagovat

Krásný článek:)

5 vyvrzencigottlandu vyvrzencigottlandu | 8. července 2014 v 17:25 | Reagovat

Tohle asi nebude můj šálek čerstvě namleté nefiltrované turecké kávy. Co ale můžu říct je, že jsem se konečně dostal k Hladovým přáním a po jednom příjemném  odpoledni mohu říct, že jsem zvědavý na další knihy :-)

6 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 9. července 2014 v 0:12 | Reagovat

[5]: To máš asi pravdu s tou kávou, je to spíš ženské čtivo a podle reakcí se líbí hlavně maminkám. :-) Musím se upřímně přiznat, že kdybychom se s Edith neznaly osobně a kdyby mi Jota nenabídla recenzák, asi bych se k té knížce taky jenom tak nedostala. Zároveň ale nelituji, že jsem ji četla, člověk si musí neustále rozšiřovat obzory. :-)

Jsem moc ráda, že se ti Hladovky líbily. ;-)

7 vyvrzencigottlandu vyvrzencigottlandu | 9. července 2014 v 18:26 | Reagovat

[6]: Jo to chápu, je to jako s Jane Austenovou. Knížky jsou určené pro ženy, ale jednou za čas nikomu neuškodí trocha Rozumu a citu :-D

8 Elinor Elinor | Web | 11. července 2014 v 15:09 | Reagovat

[7]:ženské čtivo zrovna v tomto významu to právě není... a už vůbec ne ve významu červené knihovny. Osobně bych O ženách a lásce přirovnala k Coelhovi (způsob autorčiny komunikace s čtenářem skrz příběh mi neuvěřitelně připomíná jeho Jedenáct minut), jen Edith Holá pracuje intenzivněji s emocemi.
A ano, je to psáno velmi "ženským způsobem" - tím myslím emoce pod drobnohledem, příběh sám o sobě hraje druhé role, hlavní jsou postavy a jejich vzájemné interakce, důraz na atmosféru (jdoucí skrz takový přepečlivý způsob servírování detailů, které "nasvěcují" jednotlivé pasáže a jejich vyznění).

9 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 12. července 2014 v 15:57 | Reagovat

[8]: Já jsem to ženské čtivo ani rozhodně nemyslela tak, že je to romantika, i když ta je tu taky. Každopádně onen ženský způsob se tam nepromítá jenom ve volbě emocí, ale i ve volbě témat a prostředí (dámské kadeřnictví). Hodně dělá taky ženská ich-forma. Zvolené archetypy.

10 vyvrzencigottlandu vyvrzencigottlandu | 12. července 2014 v 22:28 | Reagovat

[8]: Důraz na postavy a interakce? Tak to píšu, jako žena :-D Nebo se to škatulkování trochu moc přeceňuje. I když je fakt, že jsem ve zmiňovaných Jedenácti minutách mi ta mužská interpretace ženských problémů přišla... inu, Jedenáct minut už si podruhé nepřečtu, i když to jiní vynášejí až kdoví kam. Totéž nemůžu vystát u G. Martina. Skoro šedesátiletý chlap popisuje pocity šestnáctileté dívky po sexu. Hohoho, že bych zkusil popsat proces menopauzy z pohledu svobodné matky, které krachuje nehtové studio? Třeba by to mohlo vyjít, spíše ale ne. Mohlo by to dopadnout vtipně, nebo také velice nevkusně a hloupě. Záleží na tom, v čem je autor silný a jak zvládá zakrýt svoje slabiny.

11 vyvrzencigottlandu vyvrzencigottlandu | 12. července 2014 v 22:30 | Reagovat

[10]: Ps. třetí věta nedává smysl. Toliko ke slabinám :-D

12 Elinor Elinor | Web | 13. července 2014 v 11:52 | Reagovat

[10]:škatulky... on spíš jde můj pokus popsat, co se instinktivně označuje jako "ženské čtení".

Jinak zrovna Jedenáct minut mi přijde postavené na tom, že zatím, co autor vypráví, tak to vlastní vyprávění (byť o kontroverzním tématu) funguje především jako katalyzátor a rozrejpává problémy u čtenáře doma ve třinácté komnatě. Díky tomu jsou z toho lidi buď absolutně nadšení a prožívají vnitřní katarzi značných rozměrů, nebo se to do té třinácté komnaty nedostane a pak je to dost míjí. Případně se to do té třinácté komnaty dostane a je to nekompromisně vymeteno koštětem i se střepy, co tam přihodilo.

Celkově mám tedy u O ženách a o lásce pocit, že když má čtenář rád Coelha a to, co bych popsala jako příběhovo-duchovně-terapeutickou literaturou, tak nemůže nebýt nadšený (hlavně proto, že třetí část knihy).
Hm, že bych na to taky napsala recenzi? :-P

13 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 13. července 2014 v 13:18 | Reagovat

[10]: Tak zrovna Martin má ty ženské hrdinky hodně dobře zvládnuté. Upřímně jsem nepoznala autora, který by popsal pocity hrdinky u/po/pří sexu nebo při jiných příležitostech tak dobře. Ono - i žena je jenom člověk.

Ono celkově záleží na tom, jak se autor dokáže do postavy promítnout, jestli najde ve svém životě patřičné analogie k oné menopause a jestli má ve svém okolí člověka, se kterým to může konzultovat a který mu tu emoční stránku zkoriguje.

Jde to. :-)

14 vyvrzencigottlandu vyvrzencigottlandu | 13. července 2014 v 14:14 | Reagovat

[13]: To je fakt. Ale na druhou stranu... já mám svých problémů dost a ještě se budu promítat do menopauzy. Dej pokoj, na to je ještě čas :-D

15 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 13. července 2014 v 15:23 | Reagovat

[14]: Člověk by se měl naučit vykračovat ze své komfortní zóny, pokud se chce naučit dobře psát. :-)

16 vyvrzencigottlandu vyvrzencigottlandu | 14. července 2014 v 16:56 | Reagovat

[15]: To je pravda :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama