Nedočetla jsem sedmý díl Harryho Pottera

23. srpna 2014 v 17:30 | Tereza Matoušková |  Zápisník

dálo by se, že všichni milují Harryho Pottera a jeho svět. Když se řekne fantasy, většina lidí si představí Potterovky. Spousta lidí četla za celý život všehovšudy jenom (slabikář) a Jindru Hrnčíře. Po internetu kolují stovky tisíc fanfikcí. Každý by chtěl psát jako Rowlingová. Spousta lidí se tak snaží psát. Tak vznikly stohy knih "než vyjde druhý, třetí, čtvrtý,... díl, kupte si tohle". Tohle je lepší než Harry. Prodalo se víc kusů. Má to hezčí obálku. Tohle by Harry četl po lobotomii. A tak dále.

A já? Stojím kousek stranou s výrazem Serveruse Snapea, kterému právě oznámili, že Nebelvír (zase) vyhrál školní pohár.







Následující text může obsahovat spoilery, protože předpokládám, že ten příběh je i díky filmům notoricky známý.

Bylo mi jedenáct, když u nás první díl Harryho Pottera vyšel. Přišlo mi to jako něco úplně jiného než to, co jsem dosud z dětské literatury četla. Jelikož jsem měla přečtené všechny detektivky od Agathy Christie, které měly u nás v knihovně, zažrala jsem se do kouzelnického světa. Magie, která mě při čtení Potterovek držela, začala vyprchávat ke konci čtvrtého dílu. Pátý díl mě bavil jenom díky úžasně démonické Dolores Umbridgeové. U šestého jsem začala trpět. Pokud si ze šestky něco pamatuji, tak desítky stran popisu pubertálního blbnutí hlavních protagonistů. Jo a umřel Brumbál. Ze sedmičky jsem přečetla prvních padesát stran, pak jsem přelistovala nakonec, poplakala si u Snapeovy smrti, mrkla na epilog, osypala se, zahodila to a prchla.

Harry Potter se jako série potýká s něčím, co bych nazvala "průběžně se měnící cílová skupina knihy". Ono je to celkem logické, když uvažíme, že na začátku je hrdinům deset/jedenáct a na konci sedmnáct/osmnáct. Začíná to jako pohádka pro děti, ve třetím díle se to stává typickým produktem pro mládež do patnácti let, pátý a šestý díl se s tím vším hubičkováním stává young adult pro mládež starší patnácti let, sedmý má ambice stát se fantasy pro dospělé. Všechno to drží pohromadě jenom díky čtivému slohu Rowlingové a její schopnosti čtenáře vtáhnout do svého světa. Problém nastává, když si ke knihám získáte kritický odstup. Najednou vidíte, jak se to někde v tom čtvrtém díle začíná autorce drolit pod rukama. Že to vůbec nemá propracované tak, jak jste si vždycky mysleli. (Všimli jste si, že při odjezdu z Bradavic ve čtvrtém díle vůbec nezmínila testrály, i když už je z logiky věci měl Harry dávno vidět?)


Postavou, kterou považuji z celé série za nejzajímavější, je Severus Snape. Patří mezi ona dobře napsaná intjéčka, se kterými automaticky sympatizuji a která mě čtenářsky baví. Není jich mnoho. Další takovou postavou je kupříkladu Lisbeth Salanderová z Milénia.

Co ovšem nechápu, je to, proč se zrovna ze Snapea stal objekt sexuální touhy většiny dnešních čtenářek. Dobře, Alan Rickman je dozajista charismatický a přitažlivý muž, sice si toho nikdo nevšiml, dokud tomu chlápkovi nebylo přes šedesát, ale jsou muži, kteří zrají jako víno, že jo. Když se ovšem podíváme na knižního Snapea, vidíme introvertního morouse s dlouhými mastnými vlasy, velkým nosem a křivými zuby. Troufám si tvrdit, že do takového individua by si v reálu většina ženských nešťouchla ani skokanskou tyčí.

Nevím, nakolik v tom má prsty sama Rowlingová, když Snapeovu motivaci postavila na jeho tragické lásce k Harryho matce. Teď asi kopnu do vosího hnízda, ale vám to nepřipadá jako zápletka z šestákové harlekýnky? Asi jsem měla přehnaná očekávání od největšího bestselleru od doby Mojžíše, ale šest dílů jsem trnula, jak se napjatý vztah mezi Potterem a Snapeem nakonec vyvrbí. Dokonce jsem tak nějak počítala s tím, že to bude ústředním motivem sedmičky. Dostala jsem lacinou záplatu, která působí tak prvoplánově, až mi z toho trnou zuby.

Aspoň, že se Rowlingová smilovala a nechala Snapea zemřít. Představa, že by se ten chudák dožil toho přeslazeného epilogu, mě děsí ze spaní. I když jsem tak nějak celou dobu čekala, jestli přece jenom nevstane z mrtvých a nepřijde tu trapnou situaci na londýnském nádraží zachránit.

"Bla, bla, bla, slint, bla, bla, bla, Albusi Severusi Pottere. Jmenuješ se po dvou nejstatečnějších můžích, které jsem znal."
"Jak patetické, Pottere."



Možná je to tím, že jsem nečetla celou sedmičku, ale soudě podle předchozích dílů, mám se světem Harryho Pottera jeden zásadní problém. Jak jsem kdysi s nadsázkou poznamenala na stránkách Pevnosti, nedokážu si představit, jaké mají bradavičtí studenti ve skutečnosti uplatnění. Mohou učit v Bradavicích, mohou si otevřít obchod v Prasinkách nebo v Příčné ulici, mohou pracovat na ministerstvu. Nebo hrát famfrpál. Víte, já si dost dobře nedokážu představit, jak ten svět funguje. Pokud by Rowlingová zůstala u psaní příběhů pro jedenáctileté děti, nikdo by se nad tím zřejmě nepozastavil. U dospělácké fantasy bych ale čekala něco propracovanějšího, zajímavějšího, uvěřitelnějšího než "no, žijí tu s námi kouzelníci, kteří disponují obrovskou mocí, ale skrývají se, protože..." Protože proč? Protože autorka potřebuje zatáhnout malého chlapce z nudného maloměsta do úžasného světa plného kouzel, o nic jiného nejde. A to mě nudí.

V momentě, kdy bychom se snažili z Harryho Pottera udělat dospělou knihu, zjistili bychom, že se koukáme na degenerující společenství čarodějů, které je pomalu vytlačováno mudly, kteří mají početně navrch. Že kouzelníci mají možnost to ještě zvrátit, ale chybí jim vedení. Víte, vzato kolem a kolem, ono je to jednání lorda Voldemorta logické, on vidí, co se děje a v zásadě se snaží kouzelnický svět zachránit. Jakýmikoliv prostředky.

Jenomže pokud bychom začali uvažovat takto, ztrácí Harry Potter svůj výchovný charakter a jdeme proti úmyslu autorky, proti filozofii lásky a pochopení, kterou hlásá. Musím si ovšem přiznat, že vždy když čtenářsky opustím Harryho POV, a zkouším se na věc podívat z hlediska smrtijedů, zjišťuji, proč je mi z té knihy tak smutno. Protože autorka, aniž by si to uvědomila, popisuje konec jedné civilizace, která se pomalu nechává vytlačit a převálcovat moderní mudlovskou společností. Bohužel tato stránka věci zůstává v knize bolestně nevyužita.

Temnářka
 

26 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ADblack ADblack | Web | 23. srpna 2014 v 18:02 | Reagovat

Tleskám za tenhle článek, neřekla bych, že na to někdo bude mít podobný názor, jako já. Osobně nechápu, proč Harry Potter vyvolává takovou hysterii. Já četla jen asi pvní dva díly, moc mě to nevzalo, filmy jsou fajn, ale ne tak, že bych se na ně podívala podruhé - kromě Vězně z Azkabanu, toho mám ráda. Plně souhlasím s tvým názorem.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 23. srpna 2014 v 18:06 | Reagovat

Já mám tu knihu moc ráda a mám ráda dobré konce, ale tady mě prostě mrzí, že Harry neumřel. A epilog je tam strašně naroubovanej :D

3 Dragita Dragita | E-mail | Web | 23. srpna 2014 v 18:16 | Reagovat

Řeknu ti, já jsem nad tím takhle nepřemýšlela, ale možná je to tím, že jsem to četla celé jako dítě a náctiletá, kdy jsem se nad hloubkou příběhu nepozastavila. Jestli si najdu chvilku, asi si to zkusím přečíst znovu a uvidím, jak to na mě bude působit teď.

A možná to tak je. Konec jedné civilizace. Oni jsou kouzelníci, mají moc a přitom se lidí straní a bojí se jich. A nemají proto důvod.

HP sice zůstane mou oblíbenou sérii z dospívání, ale je to jako s Eragonem, ten taky není dokonalý, a přitom na něj mám krásné vzpomínky.

4 Em Zet Em Zet | Web | 23. srpna 2014 v 18:24 | Reagovat

Taky jsem se nad tím uplatněním už pozastavovala. :D Určitě existuje i více uplatnění - třeba jako Ronův bratr pracoval s draky, určitě existuje i nějaké oddělení výzkumu třeba kouzelných zvířat, lektvarů, apod. :D Bylo by zajímavé se na to Rowlingové zeptat. :-)

5 Lukas Lukas | E-mail | 23. srpna 2014 v 18:36 | Reagovat

Potterovky jsou knizky, ktere budu milovat vzdycky. Je pravda, ze po patem dile ma "posedlost" lehce klesla, ale porad mam v sobe Rowlingovou zapsanou jako skvelou autorku. Tvuj clanek, ktery, jak musim s veeeelkou nelibosti pripustit, ma pevne koreny, mi ale stejne prijde moc opovrhujici prave Rowlingovou, to me mrzi. Slo to bez toho.

6 Arvari Arvari | E-mail | Web | 23. srpna 2014 v 18:52 | Reagovat

Je fakt, že já nad tím nikdy nepřemýšlela tak do hloubky, ale jo, s tím koncem civilizace máš asi vážně pravdu...

Jinak, Harryho Pottera jsem měla ráda tak možná... do sedmnácti? Nevím, nejsem si jistá. Je fakt, že jak ty knížky postupovaly, taky mě to bavilo míň a míň. Sedmičku jsem vlastně přečetla hlavně proto, že jsem prostě chtěla mít dočteno. :-D A je fakt, že Rowlingová mě tam hrozně naštvala. Hlavně kvůli Snapeovi, taky jsem ho předtím měla jako postavu fakt ráda. Asi jsme obě neromantický duše, ale mě prostě vážně přišlo, že z něj udělala ufňukanýho blbečka, co roky a roky brečí kvůli jediný ženský... A ten epilog tomu nasadil korunu. Předpověděla jsem syna jménem James a dceru jménem Lily, to mě nepřekvapilo, ale Albuse Severuse jsem FAKT nečekala... :-D

7 Taychi Taychi | E-mail | Web | 23. srpna 2014 v 19:21 | Reagovat

Epilog opravdu přitažený za vlasy. Nevím, měl se tomu nechat nějaký otevřený konec, ale neuzavírat to právě a žili spolu šťastně až do smrti. Knihy jsem četla snad mezi prvními, když jsem začala číst a chodit do knihovny. Už si je vůbec nepamatuji a vím, že jsem potom četla i sedmičku, ale jak říkám, vůbec nic se mi nevybavuje. Filmy jsem viděla nedávno všechny, takový Potterovský maraton s přítelem. Je to dětské, je to výchovné a plní to sny mnoha dětí a  mladých lidí. Naučila jsem se v takových věcech nehledat tolik logiky. Mám Harryho Pottera ráda, prostě průměr, s tím, že některé postavy jsem si oblíbila více a jiné méně, ale stejně jako ty jsem uvažovala nad tím, co konal Voldemort a přišlo mi to uvěřitelné a normální. Jenže vždycky musí někdo vyhrát. Harry měl umřít, opravdu, jenom týjo, co kdyby umřel a pak měl pohrobka?   Nebo by mě opravdu zajímalo, jak by to Rowlingová ukončila? Určitě by napsala nějakou dojemnou scénu, jak se všichni přátelé sešli u Harryho hrobu? Nebo snad jak Ron a Hermiona pojmenovali svého syna po něm? Nevím, neumím si to představit, protože tato série nemůže mít smutný konec. Přece jen během vydávání dílů začínající čtenáři rostli i s Harrym a v tom věku už by to snad pochopili, ale nyní to za krátkou dobu dokáží zhltat i mladší, třeba devítileté desetileté děti. Nemyslím si, že pro ty by smutný konec byl dobrý.

Sakra, snad jsem to řekla pochopitelně.
A přece pamatuješ si, jak nám na nějakém srazu někdo(tuším Alča) říkal, že na netu viděl příspěvek o tom, že Tolkien kopíroval Rowlingovou? Jenom taková vsuvka pro pobavení! :D

8 Lenny Lenny | E-mail | 23. srpna 2014 v 19:23 | Reagovat

Nepatřím mezi mládež, co vyrostla na knihách H. Pottra. Ale koukala jsem už od dětství na filmy a ty jsem milovala. Nikdy mě nenapadlo šťourat se v příběhu Harryho, tak jako ty a to z jednoho prostého důvodu. Rowlingová stvořila naprosto geniální svět čar a kouzel, s geniální školou(kdo by nechtěl navštívit Bradavice?) a geniálními předměty. Popravdě řečeno se mi na celém příběhu HP líbí hlavně to prostředí, o samotný děj mi nikdy moc nešlo. Prostě jsem se chtěla dostat zase do Bradavic, proto jsem stále koukala na filmy a nedávno se dokonce přiměla k tomu přečíst první 4 díly, které mi leží doma už nějakých 8 let.
A troufám si tvrdit, že aspoň vetší polovina čtenářů to má stejně, a proto Pottra tak milují. Příběh není ani tak geniální v tom kdo koho miluje a kdo koho zabije. Ale jde o to kouzelné prostředí.

Co se týče toho, jak všichni milují Severuse Snapea? No... Taky jsem do něj zblázněná, ale v žádném případě díky knihám, ale díky fanfiction povídkám, které píšou čtenářky HP a Severuse si mnohdy (skoro vždy) přetvoří k obrazu svému a stane se z něj takový mazlík, který i když prská ošklivá slovíčka, každá ženská ho chce doma. :D Takže asi tak. :) A ještě řekněte, že filmový Severus nemá charizma! :)

9 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 23. srpna 2014 v 19:47 | Reagovat

Berieš mi slová z pusy.

Rowlingová nie je dobrá spisovateľka. Kvalite ublížili aj filmy. Sedmičku som vnímala ako filmový scenár, nie ako fantasy príbeh.

Ohľadom Snapea, tiež je to moja (jediná) obľúbená postava z Pottera. Čo sa týka vysvetlenia jeho loyality... cítim to rovnako ako ty. Autorka to mohla krásne rozvinúť do Snapovej vychcanosti a miesto toho taká hlúposť. Jediné vec, vďaka ktorej to dokážem prekúsnuť je tá, že si myslím, že musel trpieť nejakou obsesiou alebo inou psychickou poruchou. Inak mi to moja logika nedovolí pochopiť.

Celý čarodejnícky svet je nedomyslený, ani sa netreba čudovať prečo vzniklo toľko fanfiction. A ohľadom "výchovného charakteru"... veď sama autorka vytvorila štyri koľaje a tým selektovala postavy. Sama vytvorila muklov, šmuklov a čarodejníkov. Vyrvára delenie, ktoré značí, že jedni sú iní ako druhí a často tí druhí sú menjcenný (šmuklovia, biflomorčania a podobne).

10 Bookthifka-Roxane Bookthifka-Roxane | Web | 23. srpna 2014 v 21:44 | Reagovat

Slyším tu samé názory, že po čtvrtém díle jejich nadšení z HP klesalo. U mě to bylo právě naopak. Více jsem žila posledními díly.
Názor ti neberu, ale pokud se ti zdá, že Rowlingová příběh nedoladila do posledních detailůMcož mě se nezdá), lidé zapomínají a takové chyby se stávají každému. I dokonalým lidem jako je Rowlingová.
Spíše by jsem si řekla: "Jak by jsem to napsala já? Napadlo by mě do příběhu zasadit tuto věc? Umře ten nebo ten? Jaké budou hry v Soutěži tří (čtyř) kouzelníků. Jakou bude mít Tom Radle (Ty-víš-kdo) minulost?" A podobně.
Možná by stálo za to, si sérii přečíst znovu, ale přemýšlet nad ním jinak. Nepřemýšlet o stavbě či chybách a nesrovnalostech, ale soustředit se na ten příběh samotný.

11 Pampeliška V. Pampeliška V. | E-mail | Web | 23. srpna 2014 v 21:46 | Reagovat

Jako neříkám, že nemáš pravdu. Vlastně jsou tvé argumenty docela přesné a já s nimi souhlasím. To však nemění nic na tom, že jsem na tom vyrostla a mám to prostě ráda, protože prostě nic není perfektní.

12 Lúmenn Lúmenn | E-mail | Web | 23. srpna 2014 v 21:53 | Reagovat

Já HP četla už jako starší, první díl někdy ve čtrnácti a poslední po dvacítce a stejně se mi knihy líbily, i přes zjevnou nelogičnost. Dokonce mi ani zápletka se Snapem nepřijde tak krkolomná, ačkoli patetická je až běda. To bude ale asi tím, že mi Snape byl sympatický už při čtení a jeho postava je asi jedna z nejpropracovanějších v knize.

O tom zanikání světa jsem nikdy nepřemýšlela, asi proto, že z toho takový pocit vůbec nemám. Jasně, skrývají se, ale skrývají se odjakživa, protože jejich svět je prostě jejich a mudlové by ho rozvrátili. Čarodějnický svět si žije vlastním životem a nemyslím si, že by někdo měl zapotřebí to měnit nebo že by je mudlové vytlačovali. Možností co dělat po škole není načrtnuto mnoho, ale asi proto, že to autorka nemá potřebu řešit. Třeba lze být vědec a zkoumat fantaskní tvory, rostliny apod. A Příčná ulice není jediné prodejní místo kouzelnického světa. Jsou kouzelničtí lékaři, určitě i právníci, historici, vynálezci atd.

Když nad tím člověk přemýšlí dohlubky, vidí logické díry a chyby, vidí nedostatky, ale taky je tam velký prostor pro čtenářovu představivost, která svět dotvoří. A pokud vím, autorka stvořila i nějaké dodatky s dovysvětlením. Vím, že se stavím na obhajobu, protože jsem velký fanoušek, ale přijde mi, že když tě to nechytlo za srdce, tak tam ani nemůžeš najít tu poetiku, co člověk, kterého HP dostal tak nějak "srdcověji" a který nedostatky slepě ignoruje:)

13 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 24. srpna 2014 v 10:06 | Reagovat

Poslední díly Harryho Pottera mi trochu evokují nacistické německo, všechna ta čistá krev, sjednocení pod jednoho hlavního. Nevím, jestli je to záměr, nebo jestli to tak vidím jen já.

14 dousabel dousabel | E-mail | 24. srpna 2014 v 10:54 | Reagovat

Ten epilog je pochopitelný a dokazuje, že autorka měla přece jen všech pět pohromadě, když si řekla: "Musím sama sobě zabránit, abych v budoucnu zblbla a začala psát další díly." Jinou funkci to nemá. I pro mě byl čtvrtý díl poslední, který se mi líbil, pak už to docela ztratilo hravost a zbyla z toho jen snaha dělat velké drama v naprosto nefungujícím a nedomyšleném světě. Autorce nelze upřít, že umí skvěle prodat text poslepovaný z nejrůznějších převzatých motivů a dělá to tak dobře, že si spousta lidí, kteří nic jiného nečetli, myslí, že to ona sama všechno vymyslela. Její svět jako celek ale nedává smysl, skřípe, od pravidel famfrpálu (copak nikdo nevidí, že při těchto pravidlech by všichni zahodili pálky a potlouky a šli nahánět zlatonku?) po fungování ministerstva (tisíce spřízněných mudlů ví o kouzelnících, ale MI5 nic netuší)... V pohádce nic z toho nevadí, v dramatu ano. Přidávám se, poslední díl jsem četl z povinnosti a přeskakoval jsem.

15 Trinity Estridge Trinity Estridge | E-mail | Web | 24. srpna 2014 v 12:42 | Reagovat

Harryho Pottera mám moc ráda, ale spíš z nostalgie. Nad tím uplatněním a tak jsem se nezamýšlela, což bude asi tím, že na mě HP vždycky působil spíš jako pohádka a táhlo se to až do toho sedmého dílu. Je pravda, že jí tam dost věcí nefunguje a při epilogu jsem bila hlavou do zdi, jsou lepší knihy, ale pořád je to série mého dětství. :)

16 Terka Terka | E-mail | Web | 24. srpna 2014 v 14:08 | Reagovat

Teď nevím, jestli se mám stydět, že jsem Harryho nečetla, jenom viděla a nebo ne,.. vlastně mě to nikdy nějak moc nelákalo, ačkoli mě mrzí, že jsem si to nepřečetla, takže nevím všechno to, co všichni ostatní, co napsali komentář. Jestli jsem někoho nepřehlédla, tak jsem tu jediná, kdo ho nečetl, proto vlastně nevím, co k článku říct, ale přišlo mi blbé jen tak mlčet, takže.. promiň za tenhle komemtář, pokud je o ničem. :-)

17 Terka Terka | E-mail | Web | 24. srpna 2014 v 14:08 | Reagovat

P. S. Omlouvám se za všechny překlepy. :-)

18 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 24. srpna 2014 v 15:44 | Reagovat

Já nikdy nečetl dvojku, trojku, pětku, šestku a sedmičku. Vedu o čtyři :-D
S kamarádem jsme se už nad HP zamýšleli a došli jsme k obdobným výsledkům. Vyhnul jsem se hlavní mánii a tak jsem (snad) objektivní: celá série je opravdu primárně určená pro ty, kteří staví na emocích. Racionální analýze neodolá.

19 vyvrzencigottlandu vyvrzencigottlandu | 24. srpna 2014 v 21:36 | Reagovat

[18]: Já nikdy nečetl prvních sedm dílů (podle mě sérii za pár let oživí nějakým devíti set stránkovým přídavkem), takže jsem daleko před vámi :-D U mě, jako u hošíka před pubertou dominoval zaklínač Geralt, arciprcíř Marigold a princezna Ciri. :-) Tohle nezestárne...

20 Vrána Vrána | E-mail | 25. srpna 2014 v 1:52 | Reagovat

"Kámen mudrců" jsem četl, když mi bylo jedenáct let. Chtěl jsem ihned hltat další řádky, ale na každý další díl jsem musel rok čekat. U čtvrtého dílu jsem už tehdy silně pocítil, že zároven se mnou dospívá nejen hlavní hrdina, ale i celá kniha. Tehdy jsem pocítil vděk za to, že mi jednotlivé díly byly k dispozici s ročními přestávkami a že jsem si je mohl užít v tu pravou chvíli mého života, pro kterou byly určeny. Tehdy jsem také pocítil první "slabší" momenty v jinak mistrovském díle. Když se autorka pokoušela provést Harryho, Rona a Hermionu pubertou, tak mnohokrát šlápla z bláta do hnoje, příslušné scény byly nudné a vyrušovaly mě od příběhu a od úžasné atmosféry kouzelnického světa. Po přečtení "Prince dvojí krve" už konečně i ti nejtupější kamarádi pochopili, že Snape je nejcharakternější postavou celého světa. :-D V sedmém díle už byl děj příliš samoúčelný, vedlejší dějové linky odfláknuté. Jinak pořád dobrá kniha. Naprostý závěr byl naprosto nechutný. Dodnes lituji, že jsem četl poslední dvě stránky. Happyend byl tak moc HAPPY, že by se z toho obrátil žaludek i tříletému dítěti. :-!
Úžasná atmosféra celého díla vyzuje čtenáře z bot, aby jej sloh autorky mohl uchopit něžnou dlaní a provázet bosého příběhem hladce jako po anglickém trávníku.
Nejúchvatnější na HP je to, jak dokázala J.K.R. umíchat v dokonalém poměru mnoholičný(avšak lahodný :-D ) lektvar z několika žánrů. Obrovské množství tvorů, bylin, budov, knih, postav atd., s původem v mýtech, legendách, pohádkách, kabalismu,... ,jemně či zprudka orginálně okořeněných autorčinou fantazií, je důvodem, proč si chci přečíst některou ze sedmi knih i v orginále se všemi slovními hříčkami.

Tím, čím je náspupiště 9a3/4 mezi 9. a 10., tím je HP mezi pohádkou a fantasy románem.

21 Vrána Vrána | E-mail | 25. srpna 2014 v 2:02 | Reagovat

[20]: Kruci, když to ted vidím bílý na černým přes celej monitor, tak se omlouvám za drobné stylistické chybičky. Slibuju, že začnu taky něco psát, abych se polepšil :-D

22 AD AD | Web | 25. srpna 2014 v 9:29 | Reagovat

Však je to pravda, jen si představme bradavické studenty v roce 2014. Mudlovští studenti se budou snažit chytit wi-fi, budou psát propiskami, ne brky, nebo se budou o přestávkách snažit doučit matematiku, aby nebyli v reálném životě úplně zbyteční.

Na druhou stranu, nevidím Harryho Pottera jako fantasy román rovný třeba Pánu prstenů - je to prostě pohádkovější fantasy a asi je nakonec třeba mnoho se v tom nešťourat :-) .

23 Janien Janien | 25. srpna 2014 v 10:49 | Reagovat

dobrá ůvaha :D tohle by jen tak někoho nenapadlo :D plně souhlasím :) skvěle si doplnila i můj názor na Harryho Pottera
kleskám :D

24 K. K. | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 11:39 | Reagovat

Zdravím!
Tento Tvůj článek byl zařazen do výběru toho nejlepšího ze světa blogů na http://blogosvet.blog.cz!
Do chodu Blogosvěta se můžeš zapojit i Ty – doporuč zajímavé články, které nám unikly (můžou být i Tvé vlastní) nebo objev nové autory. Hezky den! :)

25 Marillee Marillee | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 11:50 | Reagovat

Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee, co to děláš?! :D Toho brouka drž od mé hlavy dál! Žádného nechci! Ne, jenom bych chtěla podotknout, že já jakožto fanoušek HP doslova od první třídy (moje první přečtená knížka byla HP3, protože filmy 1 a 2 jsem už viděla... :D) se nad takovými věcmi nepozastavuju, protože jednoduše mi s odstupem času celý příběh přijde víc a víc geniální. Věci z prvních dílů souvisí s konečnou zápletkou. A člověk si v každém díle dává pět a pět dohromady a pak jen valí oči. :-)

Pamatuju si, když se ještě polemizovalo o tom, jak celá série skončí. Na internetu se prohlašovalo, že Rowlingová chce Pottera nakonci zabít spolu s Voldemortem, ale spousty lidí se proti ní postavilo. Asi jako zabít Tyriona v Hře o trůny. :-D

PS: Ačkoliv jsou některé tvé připomínky opodstatněné, nikdy to nezmění můj pohled na knížky, pro které jsme stáli fronty o půlnoci každý rok. :-D

26 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 25. srpna 2014 v 16:07 | Reagovat

Předem varuju všechny milovníky Harryho Pottera před čtením mého komentáře - nečtěte, páč nechci být ukamenována. Abych byla upřímná, mně se Pottermánie vyhnula, zatímco moji vrstevníci to už v posledním ročníku školky žrali filmově, později někteří i knižně. Asi za to částečně může fakt, že mi jako dítěti byla kniha koupena jednou za X let. Cestu k jiným, novým knihám jsem si musela najít sama poté, co jsem dětské knihy doma přelouskala, ty mámou podstrkované z jejího školního pracoviště (které byly určeny k likvidaci) mě nebavily a nakonec si malá Mon vydupala, že chce chodit do knihovny. (To až o několik let později.) A i když jsem byla starší té pověstné druhé třídy, kdy jsem shlédla druhý díl filmu (první v půjčovně zriovna nebyl) a dávno se netřásla nad scénou zvracení slimáků, knihy podepsané J.K. Rowling mě prostě nijak netáhly ani v jedenácti letech. Na filmové zpracování su se sice už tehdy dívala a stále se dívám ráda, nemůžu si ale pomoct, tenhle svět mě prostě příliš neoslovil, nikdy jsem nešílela ani po jakékoliv protagonistovi, ani po příběhu samotném. Dodnes jsem nečetla jediný díl knižní série a popravdě řečeno, ne že bych to měla v plánu. Proto můžu posuzovat pouze z hlediska filmových adaptací. Rozhodně neskrývám názor, že poslední díl měl být poslední i pro Harryho život. Chápu, že by to zvedlo obrovskou vlnu nevole, ale to, že ten kluk má stejné štěstí po X-té, mi už nějak hlava nebere.

Ještě bych navázala k faktu, že su byla v 8-11-ti letech krmena vyřazenými knihami ze školy, kde máti pracuje. Ono ne všechno, co tam chcou z knihovničky vyhodit, je vždy na škodu - minulý rok to byl takový Zrzavý Orm... To mi přinést před sedmi lety místo jakéhosi vyprávění o holčičce, která žije s rodiči v hájovně a nic krom krmení zvířat se tam neděje, byla by su v sedmém nebi. :D

27 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 23:38 | Reagovat

Já nedočetla pátý díl. Vůbec mě nebavil, ani film. Pětku vidím jako nejslabší knížku z celé série. Jednička bylo opravdu jako vstup do jiného světa, dvojka větší akce, pak přišel třetí díl, který mě zaujal díky mozkomorům, bylo to jak v hororu, plus učení s Lupinem, moc mě trojka bavila.Čtvrtý díl se mi četl úplně sám, díky zajímavým scénám. Jako film mě asi baví nejvíc. Pětka nic. Šestý díl si tak nějak nepamatuju, i když... nebyla tam minulost Voldemorta a Brumbala? Pokud ano, bylo to super. Byla jsem ráda, že se něco dozvíme o jeho minulosti, dokonce mi ho bylo líto. Člověk tak nějak dokáže pochopit, proč byl takový, jaký byl. Líbí se mi, že snad žádná z negativních postav nebyla pouze černá, ale měla své dobré stránky. Souhlasím, Severus je nejlepší! Jeho styl mluvení, když sebou trhne, otočí se na patě a rychle kráčí pryč. Vlaje za ním hábit. Má v sobě kouzlo a chtěla bych, aby o něm bylo napsáno ještě víc.
Jako velké, hodně velké minus ve všech dílech považuji to, že autorka mohla napsat mnohem lepší popis toho, co postaví pociťují. Ne jen to, že Harryho píchlo v jizvě atd. Chybí tomu jakási hloubka. To, aby člověk cítil, že autorka prožívá pocity jako oni. Takže si myslím, že by tohle mohla magickou mnohem lépe.
Jinak HP miluju, vyrostla jsem na něm, stejně jako ostatní :-) A žeru Rona! Je vtipný! Hermiona mi lezla hodně často na nervy :-D

28 Rogue Rogue | Web | 26. srpna 2014 v 21:33 | Reagovat

U čtení jsem se pobavila - osobně jsem taková ta "generace Harryho Pottera", vyrostla jsem na tom, díly jsem četla snad i pozpátku a v noci pod dekou, napsala jsem bezpočet FF na téma Harry Potter a vůbec... :D Nicméně beru názor, že to někoho chytnout nemuselo a že HP sága má své mouchy - kupříkladu s těmi testrály jsem názoru, že Harry je měl vidět od první chvíle, co do školy vkročil, neboť před jeho zraky zabil   Voldemort Lily. Ale tak to je takový detail, že ano...
Nicméně postava Snapea mě taky fascinovala (pozor ne přitahovala :D), ale opravdu jsem do poslední chvíle víceméně tápala, na které straně stojí...
Jinak super článek! :-)

29 Lyra Lyra | E-mail | Web | 28. srpna 2014 v 11:44 | Reagovat

Výborný článek! Musí se ti nechat, že umíš vyvolat diskuzi. ;-)
S tím Snapem se to podle mě má tak, že díky obrovské popularitě filmů si většina lidí představuje právě Rickmana, když čte knihu, což by zčásti vysvětlovalo umisťování Snapea do pozice idola dívčích srdcí.
Souhlasím s tím, že postavit vysvětlení Snapeova chování na základě jeho lásky k Lily je jednoduché řešení, ale na druhou stranu si myslím, že v kontextu Snapeova charakteru jakžtakž smysl dává, obzvlášť když se spojí i s dalšími událostmi z jeho života. Jeho dětství asi nebylo dvakrát idylické, na střední ho vytrvale šikanovali, je zamilovaný do holky, která si vezme jeho úhlavního nepřítele... a bum! Zanedlouho umře. To by silně ovlivnilo prakticky každého.
Také si myslím, že HP i navzdory temnějšímu ladění posledních dílů stále zůstává v podstatě fantasy pro mladé čtenáře, takže řešit, co studenti dělají poté, co opustí Bradavice, je sice zajímavá otázka, kterou by nebylo marné rozebrat, ale opět - v kontextu příběhu zase ne tak důležitá, protože celá sága se zaměřuje právě na dospívání Harryho a jeho přátel, tudíž něco, co se děje v "dospělém světě", po ukončení studia, stojí na vedlejší koleji.
Chápu tvůj názor, ale přijde mi, že se v knize pro děti snažíš hledat něco, co tam není a z hlediska cílové skupiny ani být nemusí. Možná se mýlím, ale kolik dětských, potažmo dospívajících čtenářů by bavilo číst o existenciálních problémech kouzelnické menšiny? "Chlapec poznává nový svět a musí zničit padoucha, který ho ohrožuje" je mnohem zábavnější premisa, alespoň dokud se stále pohybujeme v mezích literatury pro dospívající, do níž Harry Potter, alespoň dle mého názoru, patří.
Nechci však, aby to vyznělo tak, že ságu HP zarytě obdivuji a nedopustím jakoukoliv její kritiku. Samozřejmě se v ní najdou chyby (třeba ti testrálové) a máš pravdu, že poslední díly jsou příšerně roztahané a nefungují tak dobře jako první tři. Tady se naopak shodneme. :-) A epilog je kýčovitější než jednorožec s květinami v tlamičce pobíhající po rozkvetlé louce při západu slunce.

30 m. m. | Web | 2. září 2014 v 21:40 | Reagovat

'"Bla, bla, bla, slint, bla, bla, bla, Albusi Severusi Pottere. Jmenuješ se po dvou nejstatečnějších můžích, které jsem znal."
"Jak patetické, Pottere."'

To mě rozsekalo :-D  :-D  :-D

Jinak souhlasím s tím, že ten epilog je nechutně patetickej a přeslazenej, i ve mně to vyvolalo potřebu hodit si pořádnej facepalm. Na jednu stranu jsem ráda, že to dopadlo víceméně hepáčem, na druhou to bylo tak umělý, že jsem dodnes nepřekonala pocit, že to byla jen nějaká nevydařená fanfikce a že reálná sedmička ještě nevyšla.

Ovšem nebyla to jediná věc, kterou mě Rowlingová nasrala. Totéž platí i o několika podle mě naprosto zbytečných úmrtích, která mi rovněž připadala totálně prvoplánová a víceméně jen emocionálně vyděračská. Třeba Hedvika. Prostě proč, tvl? Nebo závěrečná bitva, tam se to jmény jen hemží a zase prostě proč??

Oproti tomu třeba Brumbál dával smysl. To lidi učí, že sebevětší postava tě nemusí provázet celou knihou a že se musíš umět spolehnout sám na sebe. Byla to taková příprava na to, co nás nejspíš všechny čeká - úmrtí rodiče. Možná jsem blázen, ale vidím v tom silnou paralelu, je to prostě člověk, o němž si myslíš, že tu bude navěky, chránit tě, zasahovat v těch nejtěžších situacích, přicházet s radou. Totéž Sirius. Harry se musel naučit, jak obstát v životě totálně sám za sebe a to je děsně důležitá lekce. Jo, měl přátele, ale ti nebyli nad ním, nebyli jeho záchrannou sítí. Byli na jeho úrovni a věděli ještě menší prd než on sám.

31 Simi Maple Simi Maple | Web | 6. září 2014 v 11:43 | Reagovat

Docela by mě zajímalo, když to tak strašně moc kritizuješ, jak bys to napsala ty.Asi nijak. J.K.Rowlingová to naopak propracované má, jak by jinak 7mý díl ujasnil věci z dílu prvního?
Já Harryho mám ráda a to hodně.Díky němu jsem vyrůstala mezi knížkami a zamilovala si četbu.A to mi vydrželo až do teď kdy si ráda celou sérii přečtu znovu,ikdyž by to znamenalo už asi po 15cté.

S tímhle článkem nesouhlasím, je to tvůj názor,budiž.Jediné čemu musím dát za pravdu je ten příšernej epilog, to si Jo mohla odpustit. A uplatnění v kouzelnickém světě? Co třeba léčitelství které zahrnuje i lektvary? Péče o kouzelné tvory ? Ministerstvo kouzel které sčítá na stovku odborů ? Školství (Bradavice) ?
Nevím, příjde mi že o HP světe víš jen to co vědět chceš,detaily přehlížíš a pak rýpavě hledáš drobnosti které Jo vynechala ať už třeba záměrně.

32 Kamča Kamča | 6. září 2014 v 16:43 | Reagovat

Pročítala jsem komentáře a trochu si oddychla, že nejsem jediná, kdo ty knížky nečetl -_-" ale snaha byla. Půjčila jsem si před pár lety první díl a také si první díl pouštěla na CDéčkách :-D, to první ztroskotalo po první kapitole, to druhé se vydařilo, ale pak už audiálně nevycházely další knihy a tak jsem s tím sekla, možná bych to zvládla spíš s poslechem než si je přečíst a to čtu celkem dost.
Filmy jsem viděla, ale asi po třetím díle se z toho začal stávat jakýsi můj nenáviděný young adult žánr, ale překonala jsem se a dodívala se na všechny filmy. Konec se mi nelíbil, s těmi dětmi atd. Někde jsem četla článek, že autorka přiznala, že Harry měl skončit s Hermionou a ne s Ronovou sestrou, ale třeba to byla nějaká novinářská kachna, co já vím. Ale to je trochu mimo mísu.
Severuse jsem docela jako postavu brala a dokonce jej měla i trochu v oblibě. Jinak ten konec mně spíš naštval než dojal. Přišlo mi to k jeho osobnosti takové... já nevím, takové klišé, ale aspoň, že ho nechala spisovatelka umřít.
První díl Harryho Pottera jsem viděla na prvním stupni základní školy, ale ten svět mi nikdy nic nedal, nebyla jsem jím okouzlena. Prostě ne. Líbilo se mi to do třetího dílu, ale jenom líbilo. Nikdy jsem se nestala nadšenou fanynkou, nikdy jsem na to nepsala fanfikce (vlastně ani nevěděla, že toto někdo dělá :-D ) prostě to byl pro mně "jen film".

33 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 8. září 2014 v 18:45 | Reagovat

[31]: No, když se tu trochu poroshlédneš zjistíš, že sama píšu (v zimě mi vyjde druhá kniha) a docela často recenzuji. V mém rýpaní není zlý úmysl, je to spíše zamyšlení nad konkrétními věcmi.

Mimochodem věta "jsem zvědavá, jak bys to napsala ty" nemá jako argument smysl. Používá ho hodně lidí, ale vlastně jsou to naprosto prázdná slova. Každý člověk je jiný a píše jinak. Navíc já osobně nepíšu literaturu pro děti a zatím jsem se nepustila do žádného projektu delšího než román, takže ani nemůžeš moji tvorbu relevantně srovnávat s tvorbou JKR, protože by to bylo jako srvnávat hrušky a jablka. A ne, nevím, jak bych zvládla takhle náročný projekt. Asi by to chtělo hodně kafe a nervů. Plus mi hází pod nohy klacky fakt, že bych to měla v Česku problém vydat. Jenom se podívej, jaké má problémy Renata Štulcová s Ralfaelkou. :-) (kterou ti mimochodem doporučuji, je to fajn čtení)

Ale to neznamená, že nemůžu veřejně prezentovat svůj názor. Stejně jako chápu, že tě Harry Potter baví a že ho vidíš vlastníma očima, nemáš k němu kritický postoj, že do toho promítáš vlastní zkušenost. Je to ok. :-)

34 Alexandra Alexandra | 14. září 2014 v 15:21 | Reagovat

Předesílám, že i já jsem z HP generace. :) Na knihách i filmech jsem vyrostla. Knihy jsem četla v mém mládí (8-15 let). Často i několikrát po sobě.

Musím proto podotknout pár věcí. Tato série byla napsána pro děti. Stejně, jako bych nepsala recenzi(?) na Pejska a kočičku a nepoukazovala na zjevné nedostatky v příběhu (zvířata přece nemluví, kdo jim platí nájem, jak se uživí v budoucnu...), tak bych si to nedovolila dělat s HP. Díváš se na to z pohledu "to by nemohlo normálně fungovat" - ano, nemohlo. Rowling vytvořila velký imaginární svět, který se jakoby propojuje s reálným, a to je dost velké sousto. Proto se nedivím, že není vše 100% (např. oni testrálové/kouzelníci vs. mudlové/atd.). (Ačkoli povolání je opravdu dost, jak tu někteří zmiňují. Tam bych problém nehledala.)
Zápletka se Snapem mně osobně přijde dobrá. Celou sérii jsem nevěděla, co si o něm myslet - a nakonec jsem to zjistila. To je však věc názoru :)

Musím uznat, že každý díl byl něčím jiný - některé byly pohádkové a dynamické, nekteré (jako zmiňovaný šestý díl) se docela táhly a nic moc se tam nedělo. To mě osobně neodradilo ve čtení - nikdy to nebyla taková "hrůza", že by mě to donutilo přestat číst nebo dokonce přestat mít sérii ráda.

Když jsem HP četla později v dospělosti, došlo mi, kolik je v tom skrytých "smyslů" a myšlenek. A proto je HP série stále má oblíbená. Nesnažím se hledat víc, než v tom je - pořád je to jen pohádka. Pro mě, jako fanouška, jsou tam i ty myšlenky. Není to jen brak plný chyb. :)

35 Piter Piter | 23. září 2014 v 10:10 | Reagovat

Mám podobný pohled, i když nepatřím k HP generaci.
Přečetl jsem všechny knihy a shlédl všechny filmy a od původního okouzlení krásnou pohádkou jsem při čtení dalších dílů postupně střízlivěl až k myšlenkám na nefunkční a nelogický svět s křečovitými hrdiny. Ano, také vidím problém ve stylu pro stále starší čtenáře. Co projde u pohádky už neprojde u young adult literatury.
Harry Potter, chlapec který přežil, je ve skutečnosti právě jen a jen chlapcem, který je povahově stále na úrovni 12letého dítěte. V celé sérii vystupuje jako flákač, který vše řeší za pomoci odvahy a pomocníků lepších než on sám. Stále vážnější situace okolo Voldemorta ho nechává chladným a přes povrchní řeči o nebezpečí se nehodlá nijak připravovat nebo hledat spojence.
Celá kouzelnická civilizace je moc pěkná pro pohádku, ale v temných dílech konce série se ukazuje její nefunkčnost. Ta zoufalá uzavřenost a odpor k technice mudlů je paralelou konce civilizace a naprosto nesmyslnným dogmatem, které nemá žádnou logiku.

36 Alexis Alexis | 2. října 2014 v 16:03 | Reagovat

Testrálové, to, že je Harry neviděl nebyla chyba, Rowlingová to vysvětlovala hned při vydání pětky(dřív nemohla), proč to tak bylo a byl to záměr. Hledej, Šmudlo. V roce 2005 tím byla zahlcená celá fóra, ptal se na to každý, až to otravné bylo. Na harrypotter.cz, které dnes už neexistuje, to tam vložil průměrně jednou týdně někdo. Člověk si chtěl už trhat vlasy.

Epilog je na zvracení :-)

Snape nemá křivé zuby, ale nos, zuby má nažloutlé :-).
Nicméně chápu, proč jím jsou čtenářky uchvácené. Když pominou vzhled, který v knize tolik neirituje, protože není vnímán vizuálně, je to prostě člověk, kterého by svou láskou chtěly změnit :-D
Do toho, jeho sarkasmus a ironie jsou v knize esenciální. Je vtipný, a až do konce knihy čtenář očekává rozuzlení jeho příběhu, jestli opravdu ve skutečnosti není tak zlý a všechna ta zlost a nenávist v podstatě byly jen póza. Je to velmi charismatický charakter, neřku-li až povahově velmi "sexy", protože v duši hodně žen chce mít v podstatě doma dominantního tyrana, který je vlastně v jádru zamilovaný "dobrák" :), takový paradox, je to přitažlivá kombinace. A ony by ho samozřejmě změnily!
Bad boys jsou prostě sexy, nehledě na jejich vzhled. Ten se dá taky některými prostředky pozměnit :-), takže když přijme čtenář takovou analogii, máme tu poblázněnost.

To, že tě v sedmičce Snape překvapil, mě značně udivuje. Od prvního dílu do očí bije, že měl Lily rád, bylo to prostě tak očividné, až to hezké nebylo. Od té doby na něj začaly vznikat na tento pár různé povídky a pro mě tohle třeba vůbec nebylo překvapení, kdysi během vydání šesté knihy jsem napsala povídku, která jako by byla samotnou kapitolou ze sedmičky(dialog Brumbála se Snapem o tom, jak i po těch letech má rád Lily a chrání Pottera kvůli ní). Samozřejmě myslím obsahově. Podařilo se mi překvapivě trefit i dialogy, tak do očí bijící to bylo. Už od samého začátku.
Ona v podstatě na tom tu postavu založila. Zahořklou, léty ničenou. Takového mučedníka samaritána v rouše vlka.
A máš pravdu, v sedmičce ti opravdu dost uniklo na takové soudy :-), nic ve zlém.
A to netvrdím, že mám sedmičku ráda, je to můj nejméně oblíbený díl. Závěr je na zvracení cukru. Ale jsou tam věci, které za zmínku rozhodně stojí.

A na závěr, za velký nedostatek knih považuji třeba to, že trio se od samého začátku(v 11 letech) chová jako by byli dospělí. Úsudky, logika, závěry, vyjadřování... Takhle se prostě jedenáctileté děti nechovají. Ano, jsou výjimky a na vlastní kůži jednu takovou znám. Bratranec bývalého spolubydlícího ještě na výšce. Dneska už má šestnáct, ale v jedenácti jako bych v něm Hermionu viděla. Nejenže byl velmi chytrý, sečtělý a až přemoudřelý a měl dospělé názory, ale ve svém věku zvládal i gramatické a češtinářské složitosti, které dodneška půlce národa nejdou. Například přechodníky, přístavky a velká písmena, což jsou třeba učební látky deváté třídy ZŠ. Zkrátka obdivuhodné dítě, nicméně to nemění nic na faktu, že takové je možná jedno z dvaceti. Ne hned tři naráz.

A faktem je, že většina fanoušků si postupem o knihách myslí totéž, jen jak byli v době největšího haló zahrnuti do toho entuziasmu, dodnes k nim mají nostalgický vztah a odpouští jim to :-).
A každý správný fanoušek, který četl knihy víckrát, si všiml nejméně deseti chyb v každé knize. Já jsem si je kdysi psala taky. Byl toho slušný výčet.

37 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 3. října 2014 v 7:22 | Reagovat

[36]: Předestírám, že tohle je můj osobní výčet důvodů, proč jsem sérii nedočetla. Ano, v každé knize jsou chyby a některé chyby člověk přejde, některé ne. Opět záleží na vkusu. :-)

Taky píšu knížky a vím, že to, že něco vysvětlím stranou nic neznamená. Můj záměr by měl být patrný přímo z textu, pokud není, smůla a smršť dotazů a negativních reakcí si zasloužím. Každopádně děkuji za vysvětlení, dohledám si to.

To, že má Snape rád Lily jsem taky tušila vlastně hodně dlouho, minimálně od pátého dílu a právě proto mě nasralo, že se to nakonec ukázalo být nosnou zápletkou. Proč lidé mají rádi bad boys je mi jasné, jenom mi přišlo  vtipné na to poukázat. :-)

Já bych naopak neřekla, že se trio chová jako dospělí. Chovají se jako děti, za které píše dospělá osoba a které mají být ústředními postavami. A v tomto směru jsou ještě poměrně zvládnuté. Bývá hůř. Zkus zalistovat třeba sérií Podzemí.

Každopádně děkuji za vyčerpávající komentář k článku. :-)

38 PŠ | 6. února 2015 v 14:58 | Reagovat

Rozhodně nesouhlasím se tvým značně zaujatým názorem. Celá série mi příjde dokonale promyšlená, poetická a jak přiměřeně pozitivní, tak tragická. Nechápu co na tom vidíš tak špatného ale nejspíš trpíš jistou formou zaujatosti. Ceý tvůj článek je tak pesimistický vůči Harrymu Potterovi, že si hodlám tvrdit, že člověk tvého typu by v těhlech ohledech měl radši držet jazyk za zuby. A ano, jsem zastánkyně celé série Harryho Pottera a nechápu, jak někdo může napsat něco tvého typu. :-(
Rowlingová nemůže zato, že jsi nic z jejích myšlenek nepochopila, když jsi se ani nenamáhala knihu dočíst, ubohost. :-|

39 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 7. února 2015 v 0:16 | Reagovat

[38]: Bohužel, obávám se, že znás dvou budeš ta zaujatá spíše ty a to proti mně. :-)

Nicméně, v tomto článku píšu o svých osobních důvodech, proč jsem nebyla schopná dočíst poslední díl Harryho Pottera, série jako celek má své lepší a horší díly. (Mezi výborné patří Vězeň z Azkabanu, kterého jsem četla několikrát, mezi slabší kromě sedmičky, Princ dvojí krve.)
Bohužel okouzlení světem Bradavic odešlo spolu s pubertou.

Je tak nějak jasné, že když vyjadřuji svůj subjektivní názor, budu subjektivní, ne? :-)

40 papája papája | Web | 21. února 2015 v 14:57 | Reagovat

Amen, pod tohle bych se mohla podepsat. Já nedočetla ani pátý díl. Krom toho, co už jsi vyjmenovala mi vždycky přišla divná ta snaha, aby tři malý špunti (později puberťáci) za každou cenu zachránily všechno a všechny. Proč nikdy nikoho nepožádali o pomoc? Proč když už šlo do tuhého nejen v Bradavicích nezasáhli jiný čarodějové z celého světa?

41 Agáta Agáta | 3. září 2015 v 20:49 | Reagovat

K Severusovi: Já ho nemám ráda. Myslím, že Rowling perfektně zvládla jeho zpracování až do sedmého dílu. Zvládla ve mě vyvolat přesně ten odpor, který (domnívám se) chtěla ve čtenářích vyvolat. Hezké ztvárnění mrzuté strany INTJ taky oceňuji, i když se mi špatně věří, že s ním mám asi společnèho víc než bych chtěla jako další INTJ se stejným eneagramem jako on. :D

V posledním díle to, ale dost pokazila tou jeho motivací lásky k Lily. Jistě INTJ mohou být oddanější než kdejaký pes a u velké části je loajalita na vysoké příčce hodnotového žebříčku. Stejně mi, ale přišel spíš jako patetické INFJ.

K Voldemortovi: Je to vážně zajímavá myšlenka, napadlo mě už něco podobného. U jeho charakteru je mi přesto strašně líto, že se během knihy nijak nevyvíjel. Všechny postavy se tím jak Harry stárne mění, protože se mění jeho pohled na svět. Jen u Voldemorta žádná změna nenastala. Domnívám se, že postavy by měli být tak skutečné aby se s jejich prožíváním mohl čtenář ztotožnit a udělat si na ně názor (a u těch záporných to platí dvojnásobně).

Voldemort není skutečný, je to prostě zloun nejzlejší a zlidštit by ho mohlo snad jen nějaké ohlédnutí do jeho minulosti, protože mě pořád není nějak jasné proč to všechno dělá.
Vysvětlení, že je zlý prostě proto neberu, to je dobré tak akorát pro ty děti, ale když Rowling chce aby to bylo i pro dospělé měl víc nastínit jeho uvažování, motivy, myšlenky. Je mi jasné, že to co je z něj teď je jen díky viteálům, které udělaly jeho osobnost ještě patologičtějí, sociopatickou.
Třeba světové války, narodil se v roce 1926 takže během svého dospívání zažil hned dvě. Kouzelnickou s Grindewaldem a Druhou světovou válku, jaký by tyhle události měli potencionální dopad na jeho osobnost o tom nikde nic nepíšou a to mě trochu mrzí.
Kým byl, ale předtím to jsme se vlastně nikdy nedozvěděli, kromě výpovědí Brumbála, které mi přijdou dost zaujaté.

Ke kouzelnickým reáliím: Otázka povolání mě taky už napadla, nevím, možná mám jen nedostatek fantazie, ale moc jsem jich nevymyslela. Taky trio na prahu dospělosti tuhle otázku moc neřeší. Mě strašně zajímalo, jak se kouzelnický svět změní, když Harry dospěje.
Zjistila jsem, že vlastně skoro nijak. Těšila jsem se, že nám bude během Harryho pátrání po viteálech ukázané, jaký je dospělý svět doopravdy, že ostavy budu tvrdě konfrontované s realitou za zdmi Bradavic. Epilog mi přišel tak kostrbatý hlavně tím, že z knížky která by se dala titulovat jako žánr pro dospělé Rowling násilně narvala úryvek ve kterém jao by se zase vracela ke věkové skupině jedenáctiletých dětí.

42 Agáta Agáta | 3. září 2015 v 21:05 | Reagovat

Fuj, to je dlouhý... z toho by mohl bÿt samostatný clánek. :D

43 cagekh cagekh | 4. dubna 2017 v 21:20 | Reagovat

Nečti Prokleté dítě, tam ty slinty jsou černé na bílém...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama