Ve zdech – Martin Drtina

16. září 2014 v 13:17 | Tereza Matoušková |  Recenze

xistuje mnoho míst, kam nezbedná fantazie autora může ukrýt fantastický svět. Na nebesa, pod zem, do vesmíru, do alternativní reality. Martin Drtina přišel s poměrně originálním nápadem. Jeho svět se nachází ve zdech. Ne, nepředstavujte si mravenčí chodbičky a domečky ze sádry. Do zdí se totiž v jeho knize vpíjejí naše sny a žijou si tam vlastním životem. Zní to jako námět na zajímavý román ve stylu Neila Gaimana? Pojďme se tedy podívat, jak se s ním popasovala ruka začínajícího autora.









Podle obálky by člověk knihu zařadil jako čtení pro malé děti

Mladého dramatika Richarda jedné noci navštíví podivná žena. Jmenuje se Lilly a tvrdí o sobě, že je sestrou Vládce snů a prý potřebuje Snílka, aby jí pomohl zachránit její svět. No a tím Snílkem je překvapivě právě Richard, který pro to nemá nejmenší vlohy a jediné, čím se zaobírá je zpackaný vztah se svou bývalou přítelkyní, Lillyin výstřih a... to je vlastně všechno. Zní vám to jako dospělejší ironizující verze Nekonečného příběhu?
Možná to tak bylo skutečně zamýšleno, v některých chvílích se tomu autor blíží a nutno podotknout, že tyto okamžiky patří mezi to nejlepší, co v knize najdete. Zejména tehdy, když vystrčí růžky autorova imaginace a schopnost vybudovat solidní atmosféru. V příštím okamžiku ale vykukující šneček dostane po růžkách a to jedním z následujících kamenů úrazu:

Kámen 1: Redakční práce

Tohle není kámen, ale přímo balvan. Redakční práce, nebo respektive její absence, knihu posílá do hodně hlubokých a temných literárních vod, kam se bojí plout i Nemo s Nautilem, aby si neodral ponorku o hrubku. Dobře s gramatikou to tak špatné není, ale kdybych měla dostat deset korun za každé "snažil" a "začal", které se v knize vyskytuje, nemusela bych příští měsíc vůbec do práce. Skutečně nepřeháním, hlavně v první polovině knihy jsou hrdinové schopni začínat v jednom krátkém odstavci třikrát a snažit se čtyřikrát. To by se ještě dalo překousnout, kdyby v textu nezůstaly neobratnosti ve stylu "neměl odvahu postavit se mu z oči do očí" a podobně. V nakladatelství pana Krigla zjevně stále mají pocit, že práce na rukopise začíná a končí opravením překlepů. Takhle to ovšem nefunguje. Začínající autor potřebuje vedení. A tady se mu ho rozhodně nedostalo.
Navíc se stále ignorují četné výtky, kterých se jim dostalo k předchozím titulům, odstavce opět nejsou odsazeny (šetříme místem?), text je přiražený až ke hřbetu a čtenář knihu musí doslova přelomit, aby viděl na písmenka.
Přijde mi hezké dát prostor začínajícím autorům, ale pokud má kniha úpravu titulu vydaného vlastním nákladem, je to nanic. Než dělat svou práci špatně a odflákle, tak ji radši nedělat vůbec.

Kámen 2: Je to prvotina

Na knize je strašně vidět nevypsaná ruka autora. Přes veškerý talent je znát, jak spisovatel ještě neví, co si může dovolit a co by dělat rozhodně neměl. Jsou zde místa, která by stálo za to rozvinout a vytěžit jejich potenciál. Třeba Richardovo putování Archivem a jeho schopnost dění v něm ovládat. To je materiál na pět set stran dramatu.
Je třeba říct, že na první román si autor zvolil velice vhodné prostředí, nikdo se nebude pozastavovat nad řeckým filozofem dlabajícím bramborovou kaši, ani nad betonovým molem ve Městě snů, když se jedná o svět poslepovaný z lidských představ. Na druhou stranu by snovému kraji přece jen slušela aspoň rámcová stylizace. Plynové lampy a steampunkové ponorky prostě nestačí a šťavnatý popis prostředí je přesně to, co Drtina umí.
Stejně tak postavy. Větší prostor dostane jenom Richard, který většinu času dumá nad svými vztahovými problémy, což rozhodně není to, co by člověk čekal v pohádkové fantasy a kvůli čemu by takovou knihu otevíral. Ale alespoň ho to trochu zlidšťuje. V zásadě se ani o něm toho nakonec mnoho nedozvíme, nemá žádný výrazný rys, díky kterému by si ho čtenář zapamatoval. Ostatní postavy jsou na tom ještě hůře a jejích motivaci si mnohdy musíme pouze domýšlet.

Kámen 3: Pro koho je kniha určena?

Podle obálky a stylu vyprávění by člověk očekával pohádku pro hodně malé děti. Je pravda, že kdyby se z knihy vyházely všechny dospělácké narážky (alkohol, hulení, sex) - fungovalo by to jako čtení pro nejmenší naprosto bezvadně. Ani by to nedalo takovou práci, ono jsou tam v zásadě ty poznámky 18+ nadbytečné a příběh na nich nestojí Navíc by se tím zahladila většina nelogičností a začal by naplno fungovat naplno i dětinský humor.
Kniha byla ale očividně zamýšlena pro podstatně staršího čtenáře. Což je asi zásadní problém. I ve společnosti knih jako je Harry Potter, Kroniky Prydainu, Podzemí, Zlatý kompas, což jsou knihy pro mládež mezi 12 a 15 lety, svazek působí nepatřičně. Co teprve mezi dospěláckou fantastikou.


Kapitán Nemo je jednou s vedlejších postav románu, zdroj obrázku


Takhle se Ve zdech stává jakousi pohádkou pro dospělé, kde se počítá s tím, že se čtenář na chvíli promění v přerostlé dítě, ale zároveń ho nebudou rušit úvahy "o převoznicích" a "rozchodovém sexu". Takoví lidé si Drtinův snový svět mohou naplno užít. My ostatní si budeme muset počkat na další titul. Třeba tentokrát o postavách ze snů, které uvízly v našem světě. Velice zajímavá zápletka se tu vlastně přímo nabízí.
Jen ji ukrást z Archivu.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Matthias Matthias | E-mail | Web | 16. září 2014 v 13:27 | Reagovat

Tak ona dočetla Ve zdech! Ha, už vím, co to znamená!

2 vyvrzencigottlandu vyvrzencigottlandu | 17. září 2014 v 21:02 | Reagovat

Smím mít pár otázek, které tak úplně nesouvisí se článkem? Zajímalo by mě, koho vlastně s rukopisem v nakladatelství oslovit. Redaktora, sekretářku, nebo rovnou ředitele? :-D A druhá věc. Je etické zaslat rukopis více nakladatelstvím najednou? Co když nastane nějaká relativní dilatace času v neuvěřitelně komprimovaném vesmíru a já oslovím více nakladatelů najednou? Mám čekat na zamítavé odezvy a až pak rozesílat dál? Pardon, jestli se ptám na debility a díky za případnou odpověď.

3 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 17. září 2014 v 21:25 | Reagovat

[2]:
To záleží na konkrétním nakladatelství, většina malých je on man show, takže je to jasný. Ve velkých zase mají speciální kontaktní formuláře.
Jinak bych si asi zkusila zjistit mail na konkrétního redaktora, který to má na starosti a oslovila přímo jeho. Když mi napíšeš kontkrétní vydavatelství, asi ti budu schopná poradit lépe.

Co se týče druhé části tvého dotazu, kopíruji sem svou odpověď na podobně položenou otázku z jednoho fóra:

Asi takto - korektní je poslat rukopis jednomu a čekat. Pokud ale nemáte ještě nic vydáno, je velice malá pravděpodobnost, že se vám vůbec ozvou a pokud už ano, bude zamítavá, i když dílo bude slušně napsáno. Víceméně nemáte šanci, pokud jim nenavrhnete finanční spoluúčast, nebo si dílo víceméně nevydáte na vlastní náklady pod hlavičkou nakladatelství, což nabízí třeba Beletris. Ano, existuje pár výjimek jako je Tereza Janišová nebo Michaela Burdová, ale to je vždycky tak jeden člověk z milionu. Jistota je nebýt tak úplně neznámým autorem. Pokud už něco vydáno máte, aspoň povídky ve sborníku nebo časopise, budou nakladatelé mnohem vstřícnější, ale reakční doba je opět velice dlouhá. Pro představu: Když jsem nabízela svůj druhý román, trvalo mi půl roku, než jsem našla nakladatele, z toho jsem čtyři měsíce čekala na jedno nakladatelství, kde to nakonec nevyšlo. Samozřejmě, vždy záleží na žánru, momentální konstelaci, štěstí a vašich obchodnických schopnostech, tak jako tak se obrňte trpělivostí. Nezapomeňte přiložit cosi jako motivační dopis, ideálně ukázku, já v příloze posílám ještě svou bibliografii a seznam akcí, na kterých jsem četla. Ono je to skutečně podobné jako posílat CV do zaměstnání.

4 vyvrzencigottlandu vyvrzencigottlandu | 17. září 2014 v 23:31 | Reagovat

[3]: Díky, Beletris mám v oku mezi prvními. Jen se bojím těch financí. :-( Vydávat, či jíst, to je oč tu běží...

5 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 18. září 2014 v 1:19 | Reagovat

[4]: Já nevím, asi bych si Beletris nechala v záloze, u nás v práci pro ně tiskneme knihy a no... není to úplně vono, takové amatérské. :-)

6 vyvrzencigottlandu vyvrzencigottlandu | 18. září 2014 v 8:44 | Reagovat

[5]: Vážně? Mě se zdáli celkem solidní, i když je fakt, že reklama dobrého nakladatele nedělá. Líbí se mi zaměření u Arga, tam mají redaktory specializované na historii. Jenomže Argo je zase trochu jiná liga, když vydávají Červenáka a Eca. Ti si ten můj mail ani nepřečtou.

7 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 18. září 2014 v 12:15 | Reagovat

[6]: Chceš vydávat historický román? :-)

8 vyvrzencigottlandu vyvrzencigottlandu | 18. září 2014 v 19:00 | Reagovat

[7]: Historickou alternativu z období vrcholného středověku. Ty vlastně historii studuješ, ne? :-)

9 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 18. září 2014 v 19:23 | Reagovat

[8]: Jo, studuju a taky se chystám na román cca ze 14. století. Hele, nebudeme to řešit tady, pošli mi to na mail terezamatouskova@post.cz, já na to mrknu a popřemýšlím, co by se s tím dalo dělat. :-)

10 vyvrzencigottlandu vyvrzencigottlandu | 18. září 2014 v 20:17 | Reagovat

[9]: Vážně? :-) Právě dokončuju vlastní redakci, protože to nechci nikomu vnucovat s překlepy a nelogicky znějícími větami. Zbývá mi projet tak 80 stran. Pomalu jsem se smiřoval, že to do začátku semestru nestihnu, ale když se na to chceš podívat, tak jdu uvařit kafe a zasednu k tomu. :-D Mám teď našlapaný rozvrh, ale pokusil bych se ti to zaslat do neděle. Nebude to pozdě?

11 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 18. září 2014 v 20:39 | Reagovat

[10]: Ne, já bych se k tomu stejně dřív nedostala. Pak ti na oplátku taky pošlu nějaký betareafing. :-)

12 vyvrzencigottlandu vyvrzencigottlandu | 18. září 2014 v 21:19 | Reagovat

[11]: Určitě :-) Netvrdím, že jsem nějaký profesor historie, ale reálií jsem už nastřádal poměrně dost. Třeba taky dokážu přispět nějakou radou.

13 stuprum stuprum | Web | 3. října 2014 v 23:52 | Reagovat

Jinými slovy: knížku si stojí za to přečíst pouze tehdy, když vám pár much nezkazí dojem? :)

14 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 4. října 2014 v 8:01 | Reagovat

[13]: Kde něco takového tvrdím? :-) Každá kniha má své mouchy, některé jich mají málo, některé dost a každý čtenář dokáže přejít jiný druh much, jestli mi rozumíte. A od toho jsou tu recenze. Aby knihu analyzovaly a pomohly čtenáři se rozhodnout, jestli je tam kniha pro něj. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama