Chcete se stát spisovateli? Jste si JISTÍ, že to chcete?

5. prosince 2014 v 14:21 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní

a internetu se obvykle setkávám se dvěma typy mladých lidí, kteří chtějí začít se psaním. První se ptá na to, jaké i se píše ve slově hysterie, kde sežene rozumné podklady pro svou povídku z období husitských válek a je smutný z toho, že v ústřední knihovně v Horní Papučové nemají literární dílny a že nemá jak dojíždět do Prahy nebo do Brna. Druhý se zajímá o to, jestli se psaní dá uživit, kolik procent dostane autor z prodané knihy a jestli vám knihovny proplatí cesťák, když tam jedete besedovat. Nejde teď o to, že by se člověk z první škatulky nemohl zeptat na finance a člověk z druhé na kališníky. Jde mi o způsob myšlení. Prvního to prostě baví a chce se naučit, jak to dělat dobře. Druhý z toho chce vytěžit co nejvíc za to co nejmenší námahu.





Onehdy ke mně po vyhlášení výsledků jedné literární soutěžě přiběhlo jedno děvče se sborníkem v ruce a chtělo podpis. Už nevím, jak jsme se k tomu dostaly, pravděpodobně jsem začala tu zdvořilou konverzaci já, protože jsem vždycky zvědavá, co za zvíře mi to skočilo za krk. Nějak jsme se dostaly k vydávání knih. Před půl hodinou jsem na pódiu povídala, že mi má v zimě vyjít kniha, dokonce prý druhá, a jí to tak nějak utkvělo.
"To musí být úžasné živit se psaní. Taky bych chtěla být spisovatelkou z povolání!"
Odvětila jsem, že je to skvělé a co že to píše. Usmívala jsem se a ona si nevšimla, že můj úsměv je malinko smutný. Dumala jsem nad tím, že musím v pondělí, úterý a ve středu po škole do práce a že se tam budu muset zdržet nejméně do půl desáté, abych měla dost hodin a mohla si dovolit čtvrtek, pátek nejít, protože ve čtvrtek lektoruji v knihovně literární dílny a prodloužený víkend bych ráda zasvětila psaní. Že mě doma čeká hromada prádla a neumyté nádobí.

Mám dojem, že většina lidí má pocit, že se vydáním jejich knihy něco rapidně změní a vstoupí do kruhu zasvěcených, který svůj život tráví prosluněných vilkách za psacím strojem a jen tu a tam vyjdou ven, aby poctili běžné smrtelníky svou návštěvou. Kdyby jim někdo prozradil, že být spisovatelem v této zemi obvykle znamená zvládat všechny běžné úkony, které zvládají vaši vrstevníci, a k tomu (občas navzdory tomu) ještě pravidelně psát, zřejmě by se na to většina z nich vykašlala. Minimálně ti, kterým naskočí při slově spisovatel do očiček dolary.
Člověk se samozřejmě může psaním živit nebo to mít jako vedlejšák, netvrdím, že ne. Ovšem vyžaduje to léta dřiny a odříkání, než se vypracuje natolik, aby si to mohl dovolit a jistotu výdělku nemá nikdy jako jakýkoliv jiný kejklíř. Protože vkus publika je vrtkavý a život má ve zvyku býti svině. Ne, pokud hledáte jednoduchý přivýdělek, zkuste něco jiného. V psaní budete po prvních pěti letech práce zadarmo rádi, když vám konečně někdo vrazí do ruky čtyři stovky za povídku ve sborníku. Možná to i obrečíte.

Smysl to má pouze v případě, že se v momentě, kdy otevíráte soubor s povídkou, cítíte, jako byste rozbalovali pytlík bonbónů. Protože tenhle pocit přehluší všechnu lopotu všedního dne a zažene veškeré pochybnosti. Protože cítíte, že tohle je prostě správně a v ten okamžik, v ten jediný zázračný okamžik, je vám jedno jestli dostanete zaplaceno nebo ne... protože jste ještě neotevřeli poštu, kde vás čeká upomínka, že jste nezaplatili pojistku... kuck, teď jsem tu patetickou chvilku pokazila, že?

Prostě, děcka, nekalkulujte a buď pište, protože vás to baví nebo to nedělejte vůbec. Až když vás cizí lidi začnou zastavovat na ulici a říkat, že jste sakra dobří, tak se zamyslete nad tím, jestli by nebylo fajn, kdyby se váš koníček stal i vaším zaměstnáním. Dřív to prostě nemá smysl.

Držím palce,

Temnářka
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 myší královna myší královna | Web | 5. prosince 2014 v 14:35 | Reagovat

Placení účtů s myšlenkou, že musím honem zase něco vycucat z prstu, je asi nejvíc ubíjející věc, co si dokážu představit.

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 14:45 | Reagovat

[1]: Mně to nepřipadá ubíjející, ubíjející je pro mě třeba osm hodin u mašiny pět dní v týdnu, když člověk dělá opakovaně jeden úkon. A takto si vydělává na živobytí většina z nás.

Tohle je pouze velice stresující, tak stresující, že když se nad tím člověk zamyslí, pak člověku ta rutina ve fabrice přijde jako značný komfort a vydělá si nakonec daleko víc. :-)

(Srovnávám to, co znám, svoje copywriterské brigády s brigádou, kdy dělám rukama.)

3 Myšák Myšák | Web | 5. prosince 2014 v 14:48 | Reagovat

Dělat něco jenom proto, že mě to baví a zároveň se dostat ven mezi lidi - člověk může poděkovat tomu, že dneska existuje něco takového jako jsou D.I.Y nakladatelství :)

4 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 14:51 | Reagovat

[3]: V dnešní době je spousta možností a to mě baví. :-) Je vidět, že to tu stále ještě nechcípá. :-)

5 Lyn von Nightlight Lyn von Nightlight | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 15:07 | Reagovat

Naozaj skvelý článok. Ja osobne si myslím, že vydávanie nie je o peniazoch. U nás a očividne ani u vás sa tým nedá uživiť. Skutočnému autorovi zrejme ide len o to, aby mohol držať v ruke svoju knihu. To je ten najlepší pocit. A tiež pocit, keď dokončí posledné úpravy na príbehu, na ktorom sa tak nadrel, keď dostane pozitívnu odozvu alebo vôbec nejakú odozvu od čitateľov. Peniaze nie sú všetko, aj keď si to dnes mnohí myslia. Ja som si nikdy nemyslela, že by sa dalo písaním uživiť, ale je to niečo, čo ma baví a nechcem s tým prestať, ani keby nemal o môj rukopis záujem nikto.

6 jesenickamarishka jesenickamarishka | Web | 5. prosince 2014 v 17:13 | Reagovat

hezky napsané, Terezko...!

7 Arvari Arvari | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 19:43 | Reagovat

Myslím, že máš svatou pravdu v tom, že člověku musí psaní dělat především radost, a že to vůbec není o penězích. I když nějaká ta drobná finanční odměna nepochybně potěší, o tom žádná. :-D Ale někdy je vážně těžký psát a momentálně obdivuju, že to zvládáš, já jsem třeba momentálně ze školy tak psychicky vyflusnutá (tenhle semestr je to prakticky jen samej referát a seminárka, fuj), že jsem na pořádný psaní nehrábla už neskutečnou dobu a vůbec se mi to nelíbí... :-?
A jako jo, líbilo by se mi živit se psaním, ale když si představím ten pocit, že jednoduše psát MUSÍM, i když se mi nechce, a přes to nejede vlak... No, není to zas tak skvěá představa. Pokud by se teda moje knížky neprodávaly v desetitisícových výtiscích, to bych si pak tu vilku a psací stroj možná i pořídila. Ale přece jen, mezi optimismem a čirou naivitou je jistá hranice, kterou nehodlám překročit, takže tohle byla těžká nadsázka, jasno? :-D

8 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 22:47 | Reagovat

Trochu mi to připomíná Gaimanův projev. Tvrdil, že kdykoliv psal pro peníze, nefungovalo to a nemělo to takovej úspěch jako když to psal pro sebe a pro lidi.

9 myší královna myší královna | Web | 5. prosince 2014 v 23:04 | Reagovat

[2]: Jenomže mě psaní baví nejvíc ze všeho. Rozhodně bych si jej nechtěla znepříjemnit povinností, redaktorem u zadku a přirovnáním k podprůměrným pisálkům. Já vím, že bych prostě už nedokázala být originální, kdybych měla psát jednu knížku za druhou. Nikdo, kdo to dělá, není originální.

10 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 5:21 | Reagovat

[9]: Já tomuto postoji rozumím a je mi v zásadě i sympatický. :-) Rozhodně to ale není přístup, se kterým se člověk může začít psaním živit nebo přiživovat, to vyžaduje určitou disciplínu. Ono i napsat jeden román ji vyžaduje.

Já myslím, že většina profesionálních autorů staví spíš na tom, že mají svou niku v níž jej jejich psaní jako celek originální.

A třeba už zmiňovaný Neil Gaiman, taky je to profík a každá jeho kniha hýří novými nápady. Mám pocit, že tady v Čechách to spousta lidí příliš hrotí. Zase nemá smysl dělat umění pro umění. :-)

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 10:41 | Reagovat

Velmi dobrá a férová slova. Samozřejmě, živit se psaním je z mnoha důvodů lákavá představa, asi tak lákavá, jako vyhrát v loterii, a přibližně stejně pravděpodobná :-). A jsem přesvědčený, že pokud myšlenky adepta spisovatelského (ale i jakéhokoli jiného uměleckého) řemesla předem cinkají penězi, je to skoro zaručená cesta ke zklamání nebo (ve vzácných případech) ke šmíře :-).

12 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 12:43 | Reagovat

Mám psaní ráda a možná i proto bych si ho chtěla ponechat hlavně jako koníčka.

Nedovedu (spíš nechci) si totiž představit situaci, kdy mi vkus publika bude naprosto cizí, ale já přesto budu muset naškrábat něco, abych se jim zavděčila.

Ano, musí to být povznášející pocit v ruce držet "vlastní" knihu. Obávám se ale, že bych si ho nedokázala pořádně vychutnat, kdybych její obsah i já sama považovala za odpad.

Z tohoto důvodu není mým cílem "prodávat miliony výtisků", jako spíš "psát, abych na sebe mohla být hrdá". :-)

13 Elizabeth Elizabeth | Web | 6. prosince 2014 v 18:12 | Reagovat

Páči sa mi tvoj článok a myslím si, že máš pravdu. Nie, nie som spisovateľka z povolania, píšem síce už niekoľko rokov no ešte vždy je čo zdokonaľovať a vylepšovať. Kedysi (keď som mala asi štrnásť a s písaním začínala) som túžila byť tou skutočnou spisovateľkou. Čas ide však nenávratne dopredu a moje priority a hodnoty sa zmenili - pomaličky idem za cieľom stať sa psychologičkou a pilne sa tomuto venovať. No na písanie som nezanevrela, venujem sa tomu viac ako kedy predtým. Baví ma to, napĺňa ma to. Hoci uvažujem, že by som písala popri práci, či už sa tou psychologičkou stanem, alebo nie. Ale viem, že písanie by ma v tejto dobe neuživilo. Neviem síce či to dopadne tak, ako túžim, či nájdem práve tú prácu, ktorú chcem, lebo dnes nikdy nevieme, čo bude zajtra. A nikdy nevieme čo nám život vyvedie a akým smerom sa obrátime. Čo však viem, že písať budem ešte veeeľmi dlho a že ma to tak skoro neomrzí, či už napokon vydám knihu, alebo nie.

14 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 9:32 | Reagovat

V poslední době nemám moc na psaní čas, spíše se věnuji odbornějším článkům... a i četbě. Možná to dělá ta škola, opravu nevím, ale prostě jsem se toho nějak chytla.... A v odborné literatuře se peníze téměř netočí :D

Momentálně řeším problém, že hledám nakladatele. Nevím, jak dlouho mi to vydrží, každopádně se rozhodně začnu poohlížet po menších, protože tradiční tahouni mě ignorují :D

Ale jsem na sebe pyšná, že jsem ve 14-15 letech dokázala napsat knihu, která má (podle mě :D) hlavu a patu.

15 Magdalena Arnora Magdalena Arnora | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 11:05 | Reagovat

A nebo kalkulujte vždycky, ale pokuste se být trochu při zdi, jasně, že se psaním v téhle zemi nedá živit, nebo dá, ale přesně, spíš se z mého pohledu stanete se primitivním otrokem davu a míst na výsluní je zatraceně málo. Lidi z druhé skupiny by si měli uvědomit, že i náklad našich velkých spisovatelských jmen je pekelně nízký. Já se pokouším o to, prostě pracovat s texty, je pravda, že teď mi na psaní moc času nezbývá, ale čím víc se bořím na vysoké do tajemství jazyků a literatury, tím víc si myslím, že je to lepší i s mými myšlenkami ohledně psaní. Člověk si tak nějak ujasňuje představy a když pro to opravdu cítí zápal, tak ho nenudí ani eseje, ani odborné články a ani cokoliv jiného. Takže mým cílem je prostě, pokud možno, pracovat s texty a pak se děj vůle bohů, zda to bude překladatelství, trocha té novinařiny nebo opravdové psaní knih a nebo od všeho něco. Možná ani tohle není úplně realistické, ale takové lidi už aspoň znám a žijí normální spořádané životy, když se trochu ohání. Jasně, že i zde je to o tvrdé selekci, ale už to není tak nepravděpodobné jako samotné psaní. Chce to jen tvrdou hlavu a jasnou představu. (Taky se člověk naučí disciplíně, někdy musíte psát, i když nechcete, tak to prostě je a není na tom v jistém momentě nic špatného.) Jen takový nápad pro ty, co mají psaní tak moc pod kůží, že mají pocit, že se nedokážou živit něčím jiným, jasně, když dojde na to, píšící psycholog nebo, jak se tomu říká, kontrolor potravinové kvality píšící detektivky je vždycky přínosem... A nikdy se úplně nevzdávat, ostatně Jo Nesbø taky nezačal se svými pořiny nijak brzo, co vím... :-D  :-D  :-D

16 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 7. prosince 2014 v 18:50 | Reagovat

Možná se mnou nebudeš souhlasit (přeci jen, narozdíl ode mne jsi už prošla vším, co obnáší psaní a publikování knih), ale do jisté míry je možná i dobře, že tomu je tak, jak tomu je.
V zemích, kde je možné živit se psaním (USA, Spojené království atp.) leckdy vychází brak, který by soudný český vydavatel rituálně spálil a zakopal o půlnoci na sousedově zahrádce.
Třeba taková paní Kadlečková (nedávno jsem se věnoval jejímu Myceliu) si rozhodně jen psaním na běžný život (natož idylu ve vile) nevydělá, přesto byla schopná věnovat svému dítku roky. A ono to jde, zatraceně, vidět.
Možná se ukážu být falešným prorokem, ale přesto tvrdím, že zatímco po spotřební literatuře typu DragonLance neštěkne za pár let ani pes, série jako Mycelium si okruh svých věrných čtenářů udrží.
A dokáže-li dílo odolat neúprosnému plynutí času, co jiného přesvědčivěji svědčí o jeho kvalitách?

17 Elinor Elinor | Web | 10. prosince 2014 v 8:09 | Reagovat

[16]: Vzhledem k poslední větě dovolím si dodat, že DragonLance poprvé začalo vycházet v 80. letech a Tři mušketýři se Sherlockem Holmesem se dokonce dostali do hodin literatury a to minimálně Holmes byl autorem psán jako "komerční sračka". ;)

Stejně tak bych nebyla optimistická, že "V zemích, kde je možné živit se psaním (USA, Spojené království atp.) leckdy vychází brak, který by soudný český vydavatel rituálně spálil a zakopal o půlnoci na sousedově zahrádce. " - opravdu nemám pocit, že u nás je Gaussova křivka kvality toho, co se píše a vychází, nějak odlišná. Jednou ze dvou deformací tam dělá to, že nakladatel v případě určitého typu děl raději sáhne po zahraniční produkci, ale přesto se najde šílené množství titulů, které by v rámci nastavené logiky buď vyjít neměly, nebo měly projít drsnou a důslednou redakční péčí. Opakovaně narážím v produkci českých autorů na tituly, kde je skvělých několik prvků, případně z kterých je cítit potenciál... nicméně u toho zůstává. Druhou deformací je pak představa některých nakladatelů, cože domácí čtenář chce od domácích autorů číst, díky níž spatří světla rovněž ledacos... co by často potřebovalo rovněž přitáhnout otěže redakcí a zkorigovat.

Pokud se Mycelia týká, bavíme se o prvoligové záležitosti fantastiky srovnatelné, dejme tomu, s Malazem. Ale tak, jako máme my Kadlečkovou, tak mají v cizině třeba toho Eriksona.

18 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 10. prosince 2014 v 18:26 | Reagovat

[17]: Jo, jenže DragonLance nikdo nezamýšlel jako "komerční sračku" a to je rozdíl. A, ehm... co je v literatuře 20 let? Dvě dekády staré Ikarie se mi dodnes válí doma...

Jinak se tedy skláním, před tvou zkušeností, neb ve čtení domácí fantastiky na vyloženě slabé kusy narážím málokdy. A ono to opravdu dost možná bude tím, že čtu jenom profláklé autory typu Šlechty, Žambocha, Renčína nebo Antonína. A taky Temnářku, jak se na tomto blogu sluší podotknout 8-)

Máš nějaké tipy, jak se dovzdělat? Ale prosím - žádný literární sadismus typu Safírových očí, jsem taky jenom člověk :-D

19 Elinor Elinor | Web | 11. prosince 2014 v 8:22 | Reagovat

[18]: DragonLance vznikly tak, že někomu přišlo fajn použít pro podporu rpg světa kroniku tvůrců/testerů. :) Postupně se to rozrostlo, ten svět přežil i poměrně drsná překopání a ve své škatulce je to klasika, stejně jako jistý drow z Forgotten Realms. :-D  ;-) Sherlock oproti tomu vznikl pouze proto, že si chtěl jeho autor psaním vydělat, aby mohl lépe páchat seriózní literaturu.

Pokud se chceš dovzdělat, doporučuji začít systematicky recenzovat a nevyhýbat se domácí tvorbě. :-D A možná by to taky chtělo definovat tu tvoji hranici hrůzy.
Ale třeba Syn pekel Michaely Burdové drží krok s tím horším z young adult, co se u nás překládá, poměrně suverénně.

20 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 12. prosince 2014 v 21:28 | Reagovat

[19]: Drizzta jsem četl. Skoro celého ;-)
Domácí tvorbě se nevyhýbám, leč ji ani cíleně nevyhledávám :-(
A od Burdové jsem četl jen Záchranu Lilandgarie (vůbec mi nedošlo, že je to poslední díl) a to bylo ještě docela nad hranicí hrůzy - jak vidíš, jsem relativně benevolentní :D

21 Elinor Elinor | Web | 13. prosince 2014 v 8:14 | Reagovat

[20]: ...jestli jsou tohle tvoje hranice hrůzy, co pak vidíš za ten zahraniční brak? (Jinak jednorožčí trilogie je relativně slibná prvotina šestnáctileté autorky - Syn pekel její osmá kniha, kde pokračuje stále tím stejným stylem).

A takhle, pokud jedeš jenom po jménech s určitou mírou známosti (a pozitivních ohlasů), tak se spálíš dost těžko. Ale to platí jak o naší, tak cizojazyčné literatuře.

22 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 14. prosince 2014 v 14:39 | Reagovat

[21]: No tak třeba Shannarův meč od Brookse (docela slavný autor a ejhle - spálil jsem se). Vím, že se později vypracoval, ale byla to rozvláčná vykrádačka, která ani nedokázala těžit z postapo tématu.
Pak třeba Ledová kovadlina, některé horší záležitosti z Warhammeru, Deltora...
Jo a taky Poslední hrdina: i mistr Pratchett se někdy utne :-D
Ještě třeba Unika a taky jedna či dvě série Feistovy legendární Trhlinové záležitosti...
Spálil jsem se mockrát i u velikánů žánru :D

23 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 14. prosince 2014 v 18:23 | Reagovat

[22]: Jak to tak čtu, měla bych ti doporučit, aby ses dal na recenzování prvotin začínajícíc českých autorů. Ideálně vydání vlastním nákladem... To potom budeš na tu Deltoru občas s láskou vzpomínat. :-)

24 Elinor Elinor | Web | 17. prosince 2014 v 7:34 | Reagovat

[22]: hele, zrovna Poslední hrdina je absolutně geniální a přijde mi jako jedna z nejlepších Zeměploch. :-D

Shannarův meč a celkově Brooks je příšernej, ale jestli chceš potkat skutečný běs, tak si najdi Ve stínu Zehyrů. Nebo Siriony. Nebo Křišťály moci, tam už není roztomilost toho, že je to prvotina, ale všechny negativní rysy zůstaly a ještě se na ně přitlačilo.

BTW. zrovna Feista bych za velikána žánru měla jisté problémy považovat... za velikána žánru nepovažuji vlastně ani Eddingse a to je podobná váhová kategorie. :-P  :-?

25 Elinor Elinor | Web | 17. prosince 2014 v 7:35 | Reagovat

[23]: ...proč mám pocit, že mi připomínáš jistý silvestr s jistou českou knihou, která prý rozhodně nebyla prvotina? :-D

26 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 17. prosince 2014 v 14:31 | Reagovat

[25]: Nepřipománím, vím, co to s tebou dělá a vím, že mám doma Atalana, který ti t sklenici vodky s kapkou džusu vždycky rád naleje. :-D Opakovaně. :-D

27 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 17. prosince 2014 v 19:34 | Reagovat

[23]: Říkám, že nejsem sadista, zatraceně :-D mám nějakou elementární sebeúctu :D
[24]: No, třeba Konkláve stínů není špatná série... a není pochyb, že ovlivnil mnoho pozdějších autorů. Ale uznávám, že po takových klenotech jako je Válka temných se chce blít :-D

28 Silblade Silblade | E-mail | 5. ledna 2015 v 12:24 | Reagovat

Psaní je moc pěkná činnost a psaní fantasy je ještě pěknější.:-) Myslím, že většina takových svátečních pisálků píše jen proto, aby vypla mozek ve světě rutiny a stereotypu, zkrátka místo televize, hraní počítačových her nebo četby si napíše pár řádků a je spokojená jak čuník v žitě. Představa, že bych se ale psaním měl živit... :-! Těch pár rádoby odvážlivců, kteří to chtějí zkusit, mohu popřát hodně štěstí, ale vidina výdělku Rowlingové nebo Paoloniho ad. je snad vzdálenější než ta pitomá Sportka.;-) Jen dobré nápady nestačí. A navíc napsat dnes něco originálního je kunšt. :-D

29 Vénie Vénie | Web | 6. dubna 2015 v 12:37 | Reagovat

Přiznám se, když jsem byla mladší, myslela jsem si že když napíšu knihu (a to psaní že mi bude trvat jen chvíli, kolik já už přeci měla dobrých námětů :-) )
Později jsem trochu dospěla, podobné sny se mi vykouřily z hlavy a já začala myslet logicky. Začala jsem chodit do kroužku tvůrčího psaní, založila si deníček do kterého si píšu poznámky a nápady,založila vlastní blog, kde zveřejňuji svoji tvorbu a před spaním prožívám dobrodružství s mými hrdiny z povídek. Vím už, že spisovatelství je těžké a vůbec těžké je se jím uživit. Ale ta dětská pošetilost, že se to jednou povede, že budu mít vlastní knihu a že budu slavná, tam pořád někde je. A já ji nezaháním, protože vím že to mně jednou dovede až tam kde chci být a kde dokážu splnit své sny.
(PS: velmi se mi líbí tvůj blog, gratuluji ti, že jsi zvládla napsat a vydat už dvě knihy a proto se tě ptám: "Smím si tě přidat do oblíbených?")

30 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 14. dubna 2015 v 11:17 | Reagovat

[29]: Ahoj, bude mi ctí být mezi tvými oblíbenými. :-) Své sny rozhodně nevzdávej, jsou to nejdůležitější, co máme. ;-)

31 Karfigolka Karfigolka | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 14:33 | Reagovat

Aby se člověk mohl stát spisovatelem, potřebuje k tomu kvalitní psací potřeby https://www.ebal.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama