Jak začít psát román

4. února 2015 v 21:50 | Tereza Matoušková

ak začít psát román je častý dotaz z řad (ne)začínajících autorů a já vám na to můžu odpovědět jedině názvem jedné velice užitečné přednášky z letošního PragoFFestu: "Sedněte na zadek a piště!" Nicméně - tato přednáška mě k sepsání jednoho postřehu na blog přece jenom inspirovala. Většina autorů totiž prý začíná psát s elánem, který se přibliženě v polovině románu vytratí. Jo. Asi jo. Jenomže já to mám naopak!










Právě se vrhám do psaní dalšího Podmoří s názvem Pláč němého boha a musím se k něčemu přiznat. Prvních padesát stránek nové knihy je pro mě vždycky cesta do Mordoru se zastávkou u Sarumana v obýváku. Představit (novým) čtenářům postavy. Uvést je do světa. Nastínit, o co půjde. Zároveň si čtenáře získat, protože pokud ho nechytne prvních padesát stran, s největší pravděpodobností knížku odloží. Je to příšerná dřina, a když si to tak vezmu, napsat začátek mi vždycky trvá nejdéle. Než se dostanu za padesátou stranu, klidně uplyne půl roku přešlapování na místě. Každou větu si musím promyslet. Co napíšu, to smažu a pořád dokola. Kdybych si pořád neříkala, je to ok, když tam něco nebude sedět, přepíšeš to později, tak se nedostanu ani za první kapitolu. Tento způsob psaní, zdá se mi věru pomalý a je to občas k uzoufání.


No a pak to přijde. Padesátá strana a měním se v literární fretku...



Natěšeně ze sebe chrlím jednu stránku za druhou, obvykle pouze s přestávkou na jídlo a na spánek. Jsem schopná ze sebe zbytek (100, 200, 300 stran...) vyhodit klidně za měsíc. Čtenáře, který příběh dočetl až sem, knížka patrně zaujala, takže klid, příběh mám nadhozený a můžu začít řádit a skládat mozaiku příběhu do konečné podoby. Nejvíce zbožňuji moment, kdy už je hrubý rukopis hotový a já ho můžu redigovat. Hezky po kouscích si ho vybrousit k dokonalosti. Když vidím, že příběh funguje sám o sobě a vše do sebe hezky logicky zapadá. To je prostě paráda a všechna ta lopota před tím za to stojí.


Způsobů, jak se přes prvních pět nebo šest proklatých kapitol dostat je samozřejmě mnoho, je to to samé, jako když se člověk sekne uprostřed. Třeba se hecovat s kamarády, kdo napíše za den nejvíce znaků. Nebo si stanovit systém odměn. Nebo... co já vím... určit si čas kdy člověk bude psát a sedět nad tím, dokud něco nevypotí. Jít se psem na dlouhou procházku do lesa. Jasně, že využívám leccos, jinak bych nikdy nic nedotáhla do konce. Ale ted´ mě zajímá, jestli někdo máte podobný problém jako já, nebo na vás krize přichází poslušně a podle všech regulí až v druhé polovině knihy. No a jestli máte nějaký originální způsob, jak překonat prokrastinaci, když se pouštíte do psaní něčeho nového. :-)




Temnářka

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Filipskh Filipskh | E-mail | Web | 4. února 2015 v 22:07 | Reagovat

Tak já to mám asi opačně :D U mě je vždy nejlepší ten začátek, kdy jdu na to pomalu a v klidu, jenže čím dále se dostávám, tím více začínám pochybovat o tom, jestli je to vůbec dobré a jak už někdo zmínil na FB, uvědomuji si, že v se v průběhu mění i styl psaní, což je na jednu stranu dobře, ale mě osobně to třeba vadí, že by potom dílo nebylo tak nějak ucelené a působilo by to rušivě... Ale zase se to musí brát tak, že bez postupu bych byl pořád na tom začátku. :D :)
Abych se přiznal, tak mě do psaní dokáže vyhecovat jenom termín. Fakt. Natvrdo stanovený deadline, se kterým nemůžu hnout. Protože pokud to nestihnu, budu se cítit špatně a to potom dopadá dobře. :D Každopádně to mám tak, že vždy, když k tomu sednu a cítím, že mám chuť psát a psát a psát, tak musím najednou skončit a jít dělat něco jiného... což je poměrně škoda, protože jakmile se jednou na tu "spisovatelskou" dráhu naladím, tak mi je líto zase dělat milión ostatních věcí a tomu psaní se nevěnovat :/

2 A. S. M. A. S. M. | Web | 4. února 2015 v 22:26 | Reagovat

Lázeňské oplatky :D Za každou stránku jednu, když se prokousávám nějakou částí, kterou mě až tolik nenaplňuje psát, ale bez ní by to nefungovalo.

3 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 4. února 2015 v 22:31 | Reagovat

[1]: To samé, co jsem radila Ondrovi, překonat to. :-)
A deadline jsou taky fajn, i když já raději jedu bez nich svým tempem. :-)

[2]: To bych si uhnala cukrovku. :-D

4 LuLuFairy LuLuFairy | 4. února 2015 v 22:52 | Reagovat

Já mám dva případy. Buď ze sebe příběh vysypu ani nevím jak, ale nechce se mi ho redigovat, nebo se seknu u nějaké scény (když se mi to stalo posledn, tak jsem to tak dlouho nemohla vymyslet až jsem vyházela půlku příběhu a všechny postavy a začínám znova a jdu na to jinak tak uvidím) a když se dostanu přes tu scénu (anebo ji vyhodím) tak to jde samo :)

5 redfox redfox | E-mail | Web | 4. února 2015 v 23:27 | Reagovat

Napiš první větu. Pak druhou. A tak pokračuj, dokud není příběh kompletní O:-) :-P

6 Elinor Elinor | Web | 5. února 2015 v 7:32 | Reagovat

Ty víš, jak to mám já. :-P Vzhledem k tomu, že jediný efektivní způsob, jak psát, je u mě skládání puzzle (s tím, že samozřejmě musím napřed vědět, jak bude vypadat ten obrázek, který skládám dohromady)... je cokoli, co má mít kapitolovou strukturu, PEKLO. :-D Zejména v kombinaci s tím, že potřebuji mít vnitřně proredigovanou verzi scén předtím, než se z pasáže A přesunu do pasáže B. :-D  ;-)

7 Katanga Katanga | E-mail | Web | 5. února 2015 v 7:40 | Reagovat

Nejen román. Snažím se dát dohromady jednu povídku, u které mám už krásně nalinkované scény, propracované postavy, už chybí to jen sepsat. A zasekla jsem se u třetího odstavce. Prostě mi ten začátek nesedí a místo toho, abych to odložila a psala dál, tak už několik týdnů uhlazuji tři odstavce. :D

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. února 2015 v 8:44 | Reagovat

Na šedesáté stránce bývá mina.
Která to všechno roztrhá.

9 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 5. února 2015 v 10:47 | Reagovat

[4]: Ono občas stačí tu scénu vyhodit, no. :-)

[5]: Jak myslíš, že to dělám? :-)

[6]: Jo, jsi v tomhle na zabití, to mi nemusíš povídat. :-D

[7]: To je největší zlo, ale nejlepší je se fakt na ten začátek vykašlat a pokračovat dál. :-)

[8]: Oj. Tak bacha, kam šlapeš! :-D

10 Arvari Arvari | E-mail | Web | 5. února 2015 v 14:18 | Reagovat

Musím přiznat, že já to mám přesně naopak. Začátek většinou napíšu dost rychle, ještě v rámci prvotního nadšení. Pak prvotní nadšení přejde a já se obvykle aspoň na pár dní jednoduše seknu. A pak už to jede tak nějak záchvatovitě, dva týdny jo, týden ne, a nejvíc se rozepíšu zásadně těsně předtím, než mám plány (pokud možno hned na pár dní), co mi naprosto znemožní psát. A redigování je můj úhlavní nepřítel, kdyby to šlo, tak tu část práce absolutně přeskočím. Stejně zase tolik úprav nedělám, když na to přijde... :-D

11 Matthias Matthias | E-mail | Web | 6. února 2015 v 7:31 | Reagovat

Já to mám tak, že...

Počkat.. vlastně je úplně jedno, jak to mám.

\^-^/ *flops and rolls around on your page, getting pink fluff everywhere* Oops :U ... x3~ Have a fluffy cyberhug!

12 Elizabeth Elizabeth | Web | 9. února 2015 v 16:35 | Reagovat

Tek venujem sa síce len poviedkam, ale pomimo pracujem na svojej knihe. Obvykle mám skôr viac elánu pri písaní začiatku. Potom tiež využívam čokoľvek na to, aby som niečo zo seba dostala. A to sa týka aj mojej rozpísanej knihy. :)

13 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 11. února 2015 v 17:06 | Reagovat

Já sice knihy nepíšu, ale když si vezmu svoje zkušenosti s grafikou, tak to mám stejné jako ty :) První fáze, kdy se teprve všechno dává do hrubé formy a rozdělují se jednotlivá pole atd. ... to je taková nuda, že už několik mých počinů skončilo v téhle fázy :D Když se pak člověk přes tohle dostane a může začít bestiálně řádit, to už je jiné kafe :D

14 Rozbitámikrovlnka Rozbitámikrovlnka | 11. února 2015 v 21:09 | Reagovat

Nevím, dneska jsem dal osm normostran a musí se přiznat, že kdybych to takhle dělal každý den, měl bych sice hafo textu, ale také dvě hafa přepisování. A co se prvních kapitol týče, když tě nebaví, tak napiš jiné. Podle mého obecně platí, že co nebaví autora, to nudí i čtenáře. ;-)

15 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 14. února 2015 v 16:58 | Reagovat

[5]: patrně jste měl na mysli psaní takzvaně od srdce tak, abyste byl jako autor naladěn na radost - a ne pro peníze - rozumím

16 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 24. února 2015 v 17:47 | Reagovat

A co bys poradila jedné ztracené existenci, která už má několik let v hlavě  úžasnej námět a myšlenku minimálně na trilogii, má to za ty roky dost dobře promyšlený, ale není schopná se dokopat k tomu, aby začla? (Já vím, sednout na zadek a psát, ale..:D) Jak jsi začínala ty? Asi nejdřív nějaká menší dílka a až pak delší romány? Přemýšlím o vydání sbírky básní, ale ty mě k próze moc nenakopnou, no. :|
Sepsal jsem maximálně krátký povídky, ale do delšího psaní mi chybí ten správnej zápal. A to bych to vážně moc chtěl napsat. :/

17 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 24. února 2015 v 18:41 | Reagovat

[16]: Já jsem začínala kousky své podmořské ságy, první ucelená byla povídka, pak nějaké novelky a nakonec román... Pokud máš k trilogii nějaké další nápady na kratší příběhy, začni jimi, to je asi nejlepší. :-)

18 o o | 18. března 2015 v 12:50 | Reagovat

ještě jsem nenapsal publikaci přesahující 25 stran, natož 50 stran :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama