Jak (ne)recenzovat knižní prvotiny

7. dubna 2015 v 14:55 | Tereza Matoušková |  Fantasy a tvůrčí psaní
logerské recenze nejsou většinou brány seriózní recenze, spíše čtenářská doporučení. To ovšem neznamená, že se z řad blogerů nerekrutují kupříkladu budoucí recenzenti pro webziny, kde už čtenář očekává jistou míru objektivity a hodnověrnosti. Proto mě napadlo, že by se ambicióznější knižní blogeři mohli uvítat pár mých postřehů. Tentokrát na téma knižní debuty a jak k nim (ne)přistupovat. Budu ráda, když pod článek lupnete svůj pohled na věc, ale to modří již vědí.






"Na to, že se jedná autorova prvotinu a já české knihy moc nemusím je to moc hezky napsané. Autor hezky prokreslil postavy i prostředí, má dobrou stylistiku a širokou slovní zásobu. Navíc je to česká kniha, takže si ji všichni kupte, protože podporujeme začínajcí české autory. Kniha je důkazem, že i čeští autoři umí napsat dobrou knihu. O autorovi jistě ještě uslyšíme."

Není vám to povědomé? Pokud ne, vygooglete si pár blogových recenzí na libovolnou prvotinu od českého autora a vsadím se, že minimálně v jedné podobné formulace najdete. Docela hezky odráží přístup, který my čtenáři k debutantům máme.
1.) Většina z nás české knihy moc nečte.
2.) Knihy začínajících autorů už vůbec ne.
3.) Jsme upřímně překvapeni, když to není katastrofa a máme tendenci chválit i věci, které by v literatuře měly být standardem.
4.) Předpokládáme, že lidi české knihy od začínajících autorů nečtou. Proto máme tendenci je přesvědčovat, aby to v tomto případě aspoň zkusili.
5.) Někteří z nás díky recenzované knize zjistili, že existuje něco jako současná česká literatura. Aby si udrželi tvář, tak to zaobalí, aby to znělo, že ve skutečnosti v domácí literatuře přehled mají a tato kniha je výrazně lepší než to, co běžně vychází.
6.) V recenzi vyzdvihujeme hlavně fakt, že jde o českou prvotinu. Máme to potřebu nacpat pomalu do každé druhé věty. Na závěr ještě jednou zdůrazníme, že jsme četli knihu od začínajícího autora, o kterém čtenáři v životě neslyšeli. Pro jistotu. Jelikož to nebylo tak hrozné, jak jsme čekali, je pravděpodobné, že dotyčnému vyjde další kniha, proto bychom ho měli vzít na zřetel.


Pokud se nám v životě stane, že na nám blog zavítá autor knihy, kterou jste zde recenzovali, bude to nejspíše v případě, kdy se pustíme do hodnocení tuzemské produkce. U začínajících autorů máme téměř stoprocentní pravděpodobnost, že se k nám staví, zvlášť když nám třeba poskytovali recenzenstký výtisk. Obvykle si tu autor toho přečte víc, než jen recenzi na svou knihu, aby si udělal o nás jako o čtenáři obrázek.
Spisovatelé jsou obvykle nadprůměrně inteligentní lidé a mají vysoce rozvinuté verbální myšlení. Poznají, když jsme k nim přehnaně shovívaví nebo že píšeme o jejich díle tak, jak bychom psali o obrázku pětiletého dítěte, protože jsou přece čeští a začínající.


Jé, ty umíš nakreslit domeček a ani to není tak úplně křivé, ty jsi šikovný!
=
Jé, ty umíš napsat správně přímou řeč, ty jsi šikovný!


Pokud se o knize ve větším měřítku píše, pravděpodobně nejste první, kdo k jejich knize takto přistupuje a je možné, že je dotyčný autor už na jisté formulace docela vysazený.
Je samozřejmě na místě knihu zařadit do kontextu v tom směru, že se jedná o český debut. Také je asi fér zmínit, že v české literatuře nemáme přehled, pokud jej nemáme. Neměli bychom ale na těchto dvou faktech vystavět celou recenzi. Pišme o tom, jak na nás kniha působila, pokud zvládáme hlubší analýzu, analyzujme, srovnávejme ji s podobnými tituly, ať už českými nebo zahraničními. Pokud nám z tohohle pohledu kniha přijde průměrná nebo dokonce podprůměrná, napišme to narovinu. Argumentujme. Ne tím, že je to český debut a bohužel nemůžeme čekat více a musíme se s tím smířit, mějme to rádi takové, jaké to je. Argumentuje obsahem knihy samotné nehledě na to. Knize to v konečném důsledku ublíží méně než očividná benevolence.

A nikdy, opravdu nikdy nezakončovat článek slovy: "No jsou tam ty a ty problémy, ale já nemám co kritizovat, já bych něco takového napsat nedokázal, takže klobouk dolů." Všichni víme, kam si v takovém případě můžeme ten klobouk strčit.



Temnářka
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Filipskh Filipskh | Web | 7. dubna 2015 v 15:11 | Reagovat

Pěkný článek. Opravdu jo. Docela trefně a výstižně jsi sepsala to, co tuší určitě mnozí z nás, ale mnohdy se bojí vyjádřit. Abych se přiznal, po přečtení tohoto článku mám chuť na nějakou českou fantasy knížku!

2 sarushef sarushef | Web | 7. dubna 2015 v 15:31 | Reagovat

Proto mě recenze nikdy moc nebavily, zvlášť ty na osobních blozích. Když už, tak čtu někde od "seriózních" autorů takových recenzí.

3 Colleen Colleen | Web | 7. dubna 2015 v 15:52 | Reagovat

Sama bych to nenapsala líp... A mám takový hloupý pocit, jestli první věty dokonce nejsou z nějaké recenze na Gjorky :-D Jsou mi až nepříjemně povědomé :-D

4 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 15:57 | Reagovat

[3]: A já si říkala, aby mě nelynčoval nějaký knižní bloger, že jsem mu ukradla kus z recenze na Hladová přání. :-D Ale očividně je to skutečně všeobecný způsob, jak lidi o našich prvních dítcích píšou. :-D

5 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 7. dubna 2015 v 16:03 | Reagovat

Medle jsem mazal na svůj blog k rok staré recenzi na Hladová přání a znovu jsem si ji přečetl, abych zjistil, zda též nepatřím mezi českonečtenářské prvotináře. Českou literaturu dneška totiž čtu, ale mezi bůhvíjaké odborníky jsem nikdy nepatřil a nepatřím. No, našel jsem naštěstí jen jednu (snad) nevinnou parafrázi, takže zjevně nemusím hledat výmluvy. Zvedlo mi to sebevědomí :-D  ;-)

6 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 16:06 | Reagovat

[5]: K tvojí recenzi jsem se nedávno vracela a patři rozhodně mezi ty kvalitnější. :-) Jsem zvědavá, co řekneš na Víly. :-)

7 Piter Piter | 7. dubna 2015 v 16:07 | Reagovat

Připomíná mi to reakce hodnotitele Ceny Karla Čapka:
Hele, už druhá věta bez gramatické chyby!
A ty věty dávají smysl!
Postavy se nechovají jak mentálně postižení!
A dokonce přímá řeč! Waw, to je kandidát na první cenu!
U většiny prací to ale končí obrázky hrobů, prostřelených hlav a autorů smažících se v pekle.

8 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 16:58 | Reagovat

Ať se jedná o recenzi na knihu domácího či zahraničního autora, mělo by asi být jejím předmětem hlavně samotné dílo, ne? :-) Bez ohledu na naši lásku či nelásku k zemi původu.

Se samotným hodnocením prvotin je to o něco ožehavější. Samozřejmě - ani autor, ani potenciální čtenáři nechtějí slyšet "na prvotinu dobré", protože jim to o kvalitě vlastně nic neřekne. Porovnává to recenzent s prvotinou Čapka, Viewegha, nebo s blogovými začátky svých kamarádů?

Na stranu druhou, asi při čtení i recenzování přistupuji jinak ke knize autora, o kterém jsem dosud neslyšela (ač je třeba jinde známý), než k prověřeným jménům. Od těch totiž očekávám další mistrovské dílo a zhoršení třeba jen o chlup mě zklame. To ale neznanená, že když se mi něco nelíbí u prvotiny, tak budu mlčet. A pokud se bojím reakce autora, nemám si brát recenzáky. Protože u koupené knížky se sama mohu rozhodnout, jestli na ní tu recenzi vůbec chci psát. :-D

9 Terka Terka | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 17:06 | Reagovat

Co jsem začala dostávat recenzní výtisky, snažím se, aby má recenze vždycky vyšla co nejseriózněji. Nehledám na knize nic špatného, ale pokud to tam najdu a lze to nějakým způsobem zmínit, abych nevyzradila polovinu děje, napíšu to tam. Musím uznat, že dřív jsem v těch recenzích bývala hodnější, alespoň mám ten dojem... :-D A netuším, zdali mé dřívější recenze stály za to, ale asi spíše ne...

Musím se přiznat, že mi článek připadal z větší části vtipný, ale je pravda, že si z něj člověk, který se těm recenzím věnuje, může něco odnést. :-)

10 Elinor Elinor | Web | 7. dubna 2015 v 19:45 | Reagovat

[8]:tak u "na prvotinu dobré" nastává i ten problém, že existují prvotiny jako Trnový princ - nebo Lži Lockeho Lamorry. Případně, v českých luzích a hájích, Dračice nebo Příliš blízké setkání. :-D

Ale - ty jo, opravdu mám pocit, že většina recenzentů hlavně v blogosféře je natolik udivena, že se dá číst česká fantastika (potažmo od začátečníka), že si neodpustí ten válečný tanec kolem toho a zapomíná, že to vyzní především jako "nebylo to tak hrozné, jak jsem čekal/a - a čekal/a jsem, že to bude šílený!" :-D  ;-)

11 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 19:54 | Reagovat

[10]: Tak ono je prvotina a prvotina, že ano. Je rozdíl, jestli čteš debut on někoho, kdo předtím napsal tři romány do šuplete nebo dvacet povídek, z nichž se polovina někde umístila v soutěži, nebo od někoho, kdo napsal svůj první text.

Dračice a Příliš blízké setkání bych řadila do první skupiny. Řekla bych, že většina toho, co vnímáme jako hrozné prvotiny je prostě z té druhé škatulky a víceméně ten autor ještě není hotový. A kdyby byl vypsaný, třeba by ta prvotina vypadala jako Hlávka nebo Kotouč. :-)

12 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 7. dubna 2015 v 20:12 | Reagovat

Já občas napíšu recenzi a vím, že se tu a tam dopustím někdy chyby :D I když vlastně články píšu tak, aby vyzněly jako doporučení a ne jako recenze... :D
Negativní dojmy se ale vždy při četbě našly, takže ty jsem určitě zmínila.
Knižní prvotinu jsem snad ani nikdy nerecenzovala...

13 Elinor Elinor | Web | 7. dubna 2015 v 20:47 | Reagovat

[11]: Pokud se Dračice týká, měla jsem na mysli především Janu Vybíralovou, ale ok, spoluautorský projekt. :)
Honza Kotouč napsal před Příliš blízkým setkáním jen pár StarWars fanfikcí - v době, kdy to psal, byl fakt osmáctileté štěně píšící první knížku. Pokud vím, nikdy předtím s ničím nikde nesoutěžil, no, a potom taky ne. :-D  ;-)

14 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 8. dubna 2015 v 8:19 | Reagovat

Krásně jsi popsala důvod, proč se do recenzování raději vůbec nepouštím. ;-)

15 Choi Mari Choi Mari | Web | 12. dubna 2015 v 22:27 | Reagovat

Pokud jde o mě, tak mě naprosto vůbec nezajímá, jestli je kniha autorova první nebo poslední...nebo odkud je -pokud je ta kniha dobrá. Knihy moc nerecenzuji, jen výjimečně knihy korejských autorů (a těch jsem moc nenašla) nebo knihy o Koreji (a těch taky zrovna moc není). Když už tak píši shrnutí knih, které jsem přečetla na předchozí rok a líbily se mi. Recenze píši na asijské filmy a seriály a jestli se mi tam něco nelíbí nebo líbí a nebo bych si představovala jinak, tak to prostě napíši.

16 Eskandriel Eskandriel | Web | 16. května 2015 v 20:05 | Reagovat

Souhlasím s tím zbytečným zmiňováním se o tom, že kniha je prvotina a zároveň s Choi Mari, že mě vůbec nezajímá, jestli je kniha první nebo poslední. Pro mě je to kniha, na kterou píšu recenzi a pokud mi kniha nesedne - prvotina, neprvotina, napíšu to tam.

17 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 23. června 2015 v 21:14 | Reagovat

Já upřímně moc nechápu, proč tolik knižních blogerů nečte českou literaturu. Vždyť to opravdu není jen Čapek, Němcová a Hrabal, v současnosti je dlouhá řada výtečných autorů a já mám možná v poslední době radši právě tuzemské spisovatele. Aspoň, když o nich píšu nebo natáčím video, vím, jak se správně skloňují/vyslovují. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama