Zapomenuté kouzlo dopisního papíru

6. září 2015 v 0:21 | Tereza Matoušková |  Zápisník

dy jste naposledy poslali dopis? Pokud si to hned nevybavíte, zkuste na chvíli zavřít oči a zavzpomínat. Možná to bude hodně dlouho, podle statistik lidé během posledních deseti let vyměnili dopisní papír za rychlejší e-mail nebo sociální sítě. Ne, nebrečím nad tím. Vývoj nezastavíme, proč to dělat. Lidé budou vždy volit ekonomičtější a rychlejší způsob komunikace a je to tak správně. Dokáže však virtuální komunikace skutečně zastat roli kousku popsaného papíru?








Obsah zprávy se nemění, dalo by se říct, ale je tomu skutečně tak? Myslím, že ke zprávě, kterou posíláme na chatu, přistupujeme trochu jinak. Je to obvykle jenom takové plácnutí do větru, většina z nás si přílišně nehlídá gramatiku, stylistiku ani formální stránku. Jenom málokdo z nás se snaží chatovou komunikaci posunout někam dál a vést nějakou filozofičtější debatu nebo si třeba vyměňovat verše. I když to dělá, tak v tom stále nachází jakýsi punc verbální konzumnosti.



Nejinak je tomu v případě e-mailů, i když ty asi všichni vnímáme poněkud formálněji než facebookovou konverzaci. Možná ale až příliš formálně. Kolik z nás vypíše i do mailu kamarádovi pouze věcné shrnutí svých zážitků? A kolik si skutečně bude umělecky hrát s formou zprávy?



Dopis naopak svádí k tomu, abychom se předvedli jako člověk vládnoucí vytříbeným slohem. Složité metafory tu nevyznívají nepatřičně jako v chatu, naopak mají své místo a čtenář očekává, že si s ním pisatel bude hrát a předvádět se jako literární cirkusák. Zdá se mi, že při psaní dopisu - snad je to tím blízkým kontaktem ruky a papíru - se autor má tendenci více otevřít, pustit protějšek hlouběji do svého nitra. Spousta informací, které do listu zanese, nejsou vyjádřena slovy. Kde škrtá? Tady se mu zachvěla ruka a tam přitlačil na pero. Přikreslil na kraj papíru obrázek. Voní dopis parfémem? Nesl ho autor v kapse nebo ho schválně potřísnil?



Není těžké najít v tomto způsobu komunikace zalíbení, pokud si najdeme čas zastavit se, vypnout počítač a vytrhnout pár listů z bloku. Já osobně se přimlouvám za to, abychom nebyli líní a aspoň občas si dali tu práci a nějaké to psaníčko vyslali do světa. Nebo aspoň ten e-mail kamarádovi okořenili nějakou hlubší úvahou, když už chceme šetřit lesy a tak vůbec. Může to být jednou měsíčně. Klidně jednou ročně. Ale je to důležité. Vždyť lidské dorozumívání není jenom věcí kusých zpráv a strohých e-mailů, občas to chce zaplavat si i v těch spodních proudech. Jinak vyschnou a suší lidé jsou hrozně nudní.



Nebuďte suší a pošlete mi list, broučci moji,



Temnářka

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 6. září 2015 v 8:28 | Reagovat

hm, opravdu mám chuť někomu napsat a odhalit své srdíčko... :D

2 Magdaléna Magdaléna | Web | 6. září 2015 v 9:40 | Reagovat

Moc pěkně napsané. jednou za čas opravdu nějaký dopis pošlu a je to moc příjemné - jak ze strany příjemce, tak odesilatele. :-)
Píšeš opravdu moc hezky.

3 Dragita Dragita | Web | 6. září 2015 v 12:11 | Reagovat

Krásně jsi to shrnula. A přiznám se, já si na dopisy nevzpomněla už deset let. Možná bych měla někomu napsat, ale asi bych byla nervózní, jak to správně napsat a co vůbec napsat. :-D

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. září 2015 v 13:15 | Reagovat

Ano, souhlasím, že dopis jako záležitost hmotnou můžeme vnímat bohatším způsobem a více smysly. Ale kdo nás nutí, abychom psali e-maily stroze? Zrovna v červenci a v srpnu jsem dělal invneturu mailové komunikace z roku 2013 a našel jsem velmi košaté dopisy plné obrazů a krásných vyjádření. Myslím, že nezáleží až tolik na formě jako na vůli a chuti pisatele a jeho úctě k adresátovi. Obávám se, že kdo odbývá e-mail, často odbyde i dopis.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 6. září 2015 v 16:31 | Reagovat

Proto stále pokračuji v projektu šnečí pošty (snail mail). Nechal jsem si i vyrobit svůj vlastní hlavičkový papír.
A hodlám znovu propadnouti kouzlu pečetního vosku.

6 Matthias Matthias | E-mail | Web | 6. září 2015 v 21:31 | Reagovat

Já to bohužel moc ocenit neumím, protože jsem vlastně nikdy žádný dopis neposílal, kromě takových těch věcí jako "ruším předplatné" a "chci reklamovat tohle a tohle" apod.

Maximálně tak většinou jsem byl součástí nějaké menší společnosti lidí, co sepisovali společně dopis někomu, kdo nebyl přítomen (třeba byl v zahraniční) a tak jsem občas přidal nějaký svůj nápad a on na tom dopise přibyl.

A většinou jsem nakonec na ten dopis nakreslil dámské přirození, hákový kříž nebo tři šestky.

7 Elinor Elinor | 8. září 2015 v 13:39 | Reagovat

...hm, kdy se můžeme těšit na zapomenuté kouzlo latexu?  :-? :-D  ;-)

8 Martin Maniaque Martin Maniaque | E-mail | Web | 9. září 2015 v 13:33 | Reagovat

Mám okruh lidí, se kterými si pravidelně posílám dopisy. Člověk najednou zjistí, že dopis není jenom papír se zprávou, ale takový malý kus umění - ilustrace, různě barevná písma, podomácku vyráběné obálky a drobnosti, posílané v obálce s dopisem samotným. O to větší hodnotu takový dopis má, když vím, že dotyčný nad ním strávil několik hodin svého času.

9 Gauri Gauri | E-mail | Web | 18. září 2015 v 18:12 | Reagovat

Já si dopisuji s kamarádkou. :-) Dopisy jsou fajn, nedám na ně dopustit. Mají své kouzlo.

10 Agáta Agáta | E-mail | 18. září 2015 v 22:43 | Reagovat

Zdravím, Osazenstvo.

Já posílala poslední dopis minulý týden mojí finské kamarádce do Tokia :). Dopisy jsou fajn, mám je ráda stejně jako gramofony a kazety. Jsou mi tak nějak bližší, než e-maily a stereo.

11 Matthias Matthias | E-mail | Web | 12. října 2015 v 8:04 | Reagovat
12 vitr71@seznam.cz vitr71@seznam.cz | 30. prosince 2015 v 19:11 | Reagovat

Ahoj,
píši dopisy. Mám pár přátel a sem tam jim napíši. Na poště se na mne usmívají, jako na stálého zákazníka a schovávají mi zajímavé známky. Píši rád, tak tři i čtyři dopisy do měsíce. Je to takový zvláštní pocit, když vybírám zajímavý, dopisní papír. Myslím na lidi, co jim na něj budu psát a podle toho vybírám...
Víš, já si myslím, že dopis je velká vzácnost. Ani ne tak svým obsahem, jako spíš tím, že pisatel pro někoho obětoval kousek svého času, malou část svého života. A co je větší vzácnost, nežli náš vlastní čas? Tak si odpovědí na své dopisy, moc vážím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama