Válka zrcadel (o nové knize z pohledu autorky)

11. června 2017 v 21:52 | Tereza Matoušková |  Aktuality

ačalo to v roce 2015 jako spoluautorský experiment. Nakonec bohužel nevyšel, ale zůstala po něm spousta materiálů. A já měla pocit, že tento příběh musí ven. Nakonec jsem se rozhodla pokračovat sama. Musela jsem kvůli tomu odložit práci na románu Pláč němého boha a další projekty, ale nedá se říct, že bych toho litovala. Mám ráda výzvy.









Vydání knihy je pro každého velkou událostí a myslím, že nezáleží na tom, jestli je to první kousek, nebo už čtvrtý jako u mě. Člověk se musí krotit, aby neběhal od nákupního centra k nákupnímu centru a neptal se po ní v každém knihkupectví.

Válka zrcadel je temnějším fantasy románem a zároveň osobní výpovědí hrdinky o událostech světě a zejména o ní samotné. Každá kniha mi přináší novou a jedinečnou zkušenost, možnost posunout se v tvorbě dál. V tomto případě to byla intimita vyprávění v ich formě. Jsem zvyklá v příběhu střídat úhly pohledu různých postav. Je to poloha, která mi jako vypravěči vyhovuje, protože skýtá jistou nestrannost. V tomto případě jsem musela být naopak velice subjektivní a nespolehlivost vypravěče naznačit odlišnými prostředky než "křížovým výslechem" jiné postavy.




Na začátku příběhu se ocitáme v ponurém světě, který kousek po kousku mizí, doslova se rozpadá na kusy. Navíc z děr na svět lezou bezejmenní, děsiví démoni ze snového Soumraku. Mocenské struktury postrádají smysl a v zemi zuří krutá občanská válka. Hlavní hrdinkou je čarodějka Ankara, žena mnoha tváří, která je však sama většinou jenom loutkou v rukách jiných lidí. Přesto, že nemá vlastní identitu, nemyslím si, že je Ankara vyloženě vyvrhel. Spíš žena s maskou, která je ve své podstatě nikým, a aby mohla začít skutečně konat, musí najít vlastní já.

Motiv umírajícího světa se v mé tvorbě opakuje pravidelně - ponurý podmořský svět, kam se přesunul veškerý život po apokalypse, nebo třeba o planeta, která je jedno velké smetiště. Nevím, čím to je. Jako dítě jsem milovala Endeho Nekonečný příběh a měla jsem hrůzu z Nicoty, která pohlcovala svět Fantázie. Také jsem si často prohlížela astronomický atlas a zajímalo mě, jaké to bude, až zemře Slunce. Dospělí tvrdili, že je to daleko, ale já jim nevěřila, a když se ráno rozednilo, vždycky se mi hrozně ulevilo. Stejně jsem uvažovala o válce, nebo jiných hrůzách. Tyto strachy v mém podvědomí vesele žijí dál, občas vykouknou, pozdraví a zase zalezou. No a já o nich občas napíšu knížku.




Často se mě lidé ptají, proč píšu zrovna fantasy literaturu. Jejich pohled na žánr je mnohdy formován zejména konzumnější částí produkce. Fantasy je přitom živý žánr a nabízí nepřeberné množství možností, pokud se oprostíte od oblíbených schémat a pustíte se do hlubších, temnějších vod. Není jednoduché takový příběh napsat. Čtenář vám musí věřit, že je vaše vyprávění skutečné. Stejně skutečný jako mumraj, který vidí v ulici pod oknem.

Pokud napíšeme román ze současné Prahy, nikdo nemá problém představit si, že je něco takového reálné. A to může být obsah jinak přitažený za vlasy. Podle mě ale hodnota textu netkví v realističnosti, která je na první pohled patrná (absence draků a jiných fantasy rekvizit), ale v autentičnosti prožitku, který se v románu nachází. Krutost války, bolest ze ztráty milované osoby, ale i nejrůznější sociologické a antropologické jevy můžou být stejně brilantně popsané ve fantasy literatuře jako v románu, který reflektuje soudobou společnost (a to přece není žádná literatura faktu, prosím, stále je tu prostor... si vymýšlet).

A co bude dál? Momentálně pracuji na rozsáhlejším románu s názvem Pláč němého boha, který se odehrává v Podmoří. Jedná se technicky vzato o prequel, který se odehrává přibližně šest set let před událostmi, které popisuji ve Vílích kruzích nebo Dětech vánice. Mám ale i pár nápadů na kratší věci, které se odehrávají mimo domovský svět. Všechno má ale svůj čas, nechme to uzrát.

Kam se podívat dál?
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 12. června 2017 v 15:41 | Reagovat

Válka zrdcadel mne zaujala. Už delší dobu po tvé tvorbě pokukuji a tento článek mě možná přiměje se po knize někde podívat. :) Souhlasím s názorem, že díla fantasy žánru jsou různorodá a člověk při jejich čtení v nich může objevit nečekané množství možností - i při jejich tvorbě...

2 Srdcová Dáma Srdcová Dáma | Web | 12. června 2017 v 18:34 | Reagovat

Máš talent ;-) ten obal knihy je krásný :-P určitě bude o ní velký zájem :-) .

3 GVKB GVKB | E-mail | Web | 12. června 2017 v 19:14 | Reagovat

Co je to tělo to je každému jasné, co je to ale duše to už každému jasné není, duše to jsou informace a programy, obrazně tělo je počítač a duše to jsou programy a informace. Duše má možnost komunikace s jinými dušemi a tím se dostává do situace kdy je duše omezená tělem.

Tělo je pevnost, kterou nemůže duše opustit, a když tělo zemře tak tím i umírá duše, po smrti není tedy peklo ani ráj, to jsou jenom pohádky. Mnozí si myslí, že duše může existovat v díle člověka, který napsal knihu nebo vytvořil film, to není duše, ale je to jenom stručná informace o tom, jaká byla tato mrtvá duše. Někdo zase žije v tom, že pokud máme děti tak v našich dětech dále existuje naše duše, z dálky to tak může i vypadat že děti se podobají rodičům, z blízka ale poznáváme, že děti se rodičům nepodobají.

Ty jsi jenom tělo bez duše, s tímto problémem se setkáváme u psychicky nemocných lidí, pokud psychika onemocní tak takový člověk vypadá jako tělo bez duše, logicky člověk, který má velikou duši je člověkem, který má zdravou psychiku. Jak ale pečovat o svoje psychické zdraví, abychom nebyli jenom tělem bez duše? Zde vám musí poradit někdo kdo má o lidské psychice mnoho informací, odborné knihy jsou pro odborníky, a vám moc nepomohou. :-)

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 12. června 2017 v 19:54 | Reagovat

Musím přiznat, že jsem k fantasy trochu předpojatá - jak píšeš, spojuju si ho s tou nejkomerčnější částí fantasy, což je možná škoda. Asi bych měla udělat výjimku (možná zrovna v případě Války zrcadel) a zjistit, jestli nejsem celou dobu mimo.

5 rainorchid rainorchid | Web | 12. června 2017 v 22:36 | Reagovat

Veľmi sa mi páčia tvoje myšlienky/názory na fantasy :-)

6 veruce veruce | Web | 13. června 2017 v 8:52 | Reagovat

Já si dala od fantasy celkem dlouhou pauzu (pokud nepočítám tvorbu Feista, kterou jsem si před pár lety dala téměř celou najednou) a celkem mám chuť se zase do něčeho pustit. Jdu se podívat, co tebou napsaného nabízí naše pidi knihovna (zatím jsem četla jen Hladová přání a to už bude několik let nazpátek) 8-)

7 veronika-ve veronika-ve | Web | 13. června 2017 v 10:15 | Reagovat

Námět zní opravdu zajímavě. Máš můj velký obdiv! :)

8 Angie. Angie. | Web | 14. června 2017 v 17:30 | Reagovat

Podle toho krátkého naznačení děje mě Válka zrcadel opravdu zaujala a až budu mít konečně po všech zkouškách, které mě ještě čekají, nejspíš zabrousím do knihkupectví a jeden výtisk pořídím.
Myslím, že ať už člověk vydá první nebo pátou nebo dvacátou knihu, vždycky je to pro autora ohromný úspěch a skvělý pocit, po kterém touží spousta lidí, včetně mě samotné, takže ti k tomu moc gratuluji a držím palce, aby měla kniha úspěch :)

9 Matthias Matthias | 15. června 2017 v 15:50 | Reagovat

Právě si masíruju prostatu

10 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | Pátek v 15:58 | Reagovat

[1]: Když tak napiš, jak se líbila. :-)

[2]: Děkuji. :-)

[4]: Do toho! :-)

[5]: Děkuji. :-)

[6]: Příjemné počtení! :-p

[7]: Děkuji! :-)

[8]: Pak napiš, jak se líbila! :-)

[9]: Enjoy! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama